VRCHNÍ SOUD V OLOMOUCI: Porušení povinnosti péče řádného hospodáře, kterého se část členů statutárního orgánu dopustí tím, že zanedbá dohled nad nepečlivým vedením účetnictví ze strany jiného člena statutárního orgánu, a ručení těchto členů za dluhy společnosti
§ 135 odst. 1 ObchZ
§ 194 odst. 5 ObchZ
Žalovaní jako jednatelé společnosti ručí za škodu vzniklou této společnosti jednáním v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře tím, že třetí jednatel Ing. M. jednal ke škodě společnosti, a ta proto nebyla s to splácet své závazky a posléze upadla do konkursu, pokud nedbalým výkonem své funkce dopustili, že k tomu došlo, bez ohledu na to, zda od té doby, kdy jednání Ing. M. odhalili, činili vše, co bylo třeba k odvrácení úpadku společnosti, ledaže by prokázali, že nebylo v jejich silách jednání Ing. M. odhalit dříve, než je odhalili. Takovému tvrzení, na němž žalovaní založili svou procesní obranu, však nelze s ohledem na výsledky dokazování přisvědčit.
K tomuto závěru odvolací soud dospěl zejména na základě skutkového zjištění, že Ing. M. se trestné činnosti ke škodě společnosti, za niž byl posléze odsouzen, dopouštěl „nejméně“ od počátku roku 2007. Pokud žalovaní jeho nekalé počínání neodhalili po dobu nejméně čtyř let, svědčí to jednoznačně o jejich nedbalém přístupu k plnění povinností jednatele společnosti.
Je tak nutno uzavřít, že za škodu vzniklou společnosti ve výši nejméně 1 650 000 Kč odpovídá nejen Ing. M., který ji přímo způsobil, ale spolu s ním i oba žalovaní jako jednatelé této společnosti, kteří nedbalým výkonem své funkce vznik škody dopustili.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 8 Cmo 204/2018
K věci: Rozsudkem uložil Krajský soud v Brně žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 119 952 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši od 7. 1. 2012 do zaplacení. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela s obchodní korporací A. s. r. o., jejímiž jsou žalovaní jednateli, kupní smlouvu, podle níž dodala této společnosti obuv, společnost A. s. r. o. jí však nezaplatila kupní cenu, na její majetek byl prohlášen konkurs, v konkursním řízení byla sice její pohledávka zjištěna, nebyla však uhrazena. Obranu žalovaných, že jako jednatelé obchodní korporace A. s. r. o. si počínali s péčí řádného hospodáře a k situaci popsané žalobkyní došlo v důsledku podvodného jednání třetího jednatele společnosti Ing. M., soud prvního stupně neshledal za důvodnou s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011, podle něhož pověří-li statutární orgán vedením účetnictví jinou osobu, je jeho povinností prověřovat, zda jde o osobu kvalifikovanou, vytvořit jí podmínky pro řádný výkon této činnosti a výkon této činnosti efektivně kontrolovat, a že pokud společnost nemůže uhradit závazek vzniklý v důsledku porušení péče řádného hospodáře statutárním orgánem proto, že na její majetek byl prohlášen konkurs, nelze učinit závěr, že společnost nemůže vůči odpovědnému statutárnímu orgánu uplatnit nárok na náhradu škody proto, že jí tato škoda dosud nevznikla․ Žalované tedy nezbavuje odpovědnosti za náhradu škody skutečnost, že sami účetnictví společnosti nevedli, ale pověřili tím Ing. M.
Žalovaní proti tomuto rozsudku podali odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkali neúplně a nesprávně zjištěný skutkový stav a rovněž nesprávné právní posouzení věci. Pokud jde o skutková zjištění, tvrdili žalovaní, že provedl-li by soud prvního stupně jimi navržené důkazy, musel by dospět k závěru, že žalovaní si počínali dostatečně obezřetně a poté, co zjistili machinace prováděné třetím jednatelem společnosti Ing. M., neprodleně zasáhli ve snaze minimalizovat následky jeho nekalé činnosti pro společnost. S ohledem na to, co bylo v řízení provedeným dokazováním zjištěno a co by zjištěno bylo, provedl-li by soud prvního stupně jimi navržené důkazy, by mělo být napadené rozhodnutí změněno tak, že žaloba bude zamítnuta, když žalovaní vykonávali svou funkci jednatelů společnosti v souladu s péčí řádného hospodáře.
Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla jeho potvrzení. Je podle ní nepochybné, že žalovaní jako jednatelé společnosti zodpovědní za vedení účetnictví nevykonávali tuto funkci řádně, když vedení účetnictví svěřili třetímu jednateli Ing. M., aniž jeho činnost kontrolovali, dopustili tak svou nedbalostí přinejmenším v letech 2009–2010, že Ing. M. se mohl svého jednání dopouštět a společnosti vznikla škoda, jejíž následky již nebylo možno reparovat poté, co bylo nekalé jednání Ing. M. odhaleno.
Odůvodnění: Poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění dokazování v mezích § 213 odst. 4 OSŘ dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu je pro účely tohoto rozhodnutí podstatné, že podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky ve výši 119 952 Kč proto, že jako jednatelé obchodní korporace A. s. r. o. nevykonávali svoji funkci v souladu s péčí řádného hospodáře, nezajistili řádné vedení účetnictví, a dopustili tak zkreslování účetnictví dalším jednatelem společnosti A. s. r. o. Ing. P. M., který měl účetnictví na starosti. To bylo důvodem, proč uvedená společnost nebyla schopna zaplatit žalobkyni kupní cenu za zboží, které si u ní objednala, a posléze byl na její majetek prohlášen konkurs, v němž byla pohledávka žalobkyně v celém rozsahu zjištěna.
Žalovaní založili svoji procesní obranu na tvrzení, že funkci jednatelů společnosti vykonávali řádně. Podle svého vlastního tvrzení nesrovnalosti v účetnictví společnosti odhalili žalovaní na sklonku roku 2010 a od té doby učinili všechno, co bylo v jejich silách, aby společnost udrželi v chodu. Především tedy byl odvolán Ing. M. z funkce jednatele společnosti a následně pak byl vyhotoven notářský zápis o uznání dluhu s přímou vykonatelností, v němž Ing. M. uznal dluh ve výši 1 050 000 Kč a zavázal se jej splácet. Žalovaní byli přesvědčeni, že Ing. M. své závazky splní, a pokud se tak stane, situace ve společnosti se zlepší, ale postupně vycházely najevo stále nové machinace Ing. M. s financemi společnosti, takže výše škody způsobené společnosti se postupně zvyšovala až na částku, při níž již nebyl další chod společnosti možný. Platební neschopnost společnosti vedoucí k prohlášení konkursu je podle nich nutno přičíst výlučně na vrub Ing. M.
Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že společnost A. s. r. o. objednala u žalobkyně na jaře roku 2011 dodávku obuvi, kterou jí žalobkyně dodala a vyúčtovala částkou 119 952 Kč, jež však zůstala neuhrazena, a že na majetek obchodní korporace A. s. r. o. byl prohlášen konkurs, v němž byla pohledávka žalobkyně v celém rozsahu zjištěna. Soud prvního stupně dokazování doplnil o důkaz dalšími listinami, skutková zjištění z nich vzešlá popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na něž odvolací soud v tomto ohledu zcela odkazuje, a pak vydal napadené rozhodnutí.
Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 5. 2017, č. j. 31 T 173/2014-2698, z něhož zjistil, že Ing. P. M. byl spolu s Ing. M. H. odsouzen za to, že v období nejméně od 2. 1. 2007 do 3. 1. 2011 zkreslovali účetnictví společnosti A. s. r. o. a Ing. P. M. v době nejméně od 2. 1. 2009 do 31. 12. 2010 jako jednatel společnosti A. s. r. o. porušoval zákonnou povinnost řádného vedení účetnictví, a způsobil tak, že došlo ke ztrátě finančních prostředků této společnosti ve výši nejméně 1 650 000 Kč. Z usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 25. 7. 2017, č. j. 6 To 164/2017-2775, odvolací soud zjistil, že odvolací soud ponechal shora uvedený rozsudek nedotčen ve výroku o vině. Doplnění dokazování vedlo zejména ke zjištění, že Ing. M. se dopouštěl jednání ke škodě společnosti A. s. r. o. nejméně od počátku roku 2007 a společnosti způsobil škodu nejméně 1 650 000 Kč. Odvolací soud provedl rovněž důkaz znaleckým posudkem č. 5537/2016 zpracovaným znaleckým ústavem Znalecký a oceňovací ústav s. r. o. pro účely řízení vedeného OS v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 135/2013, z něj však nezjistil žádné skutečnosti významné pro toto řízení s ohledem na své právní posouzení věci uvedené níže, protože tento znalecký posudek posuzoval počínání žalovaných poté, co vyšla nekalá činnost Ing. M. najevo.
Podle § 194 odst. 5 ObchZ, na nějž v poměrech společnosti s ručením omezeným odkazuje ustanovení § 135 odst. 1 ObchZ, jsou členové představenstva povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, a je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za ni společně a nerozdílně. Podle šestého odstavce tohoto ustanovení pak členové představenstva, kteří odpovídají společnosti za škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně, jestliže odpovědný člen představenstva škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost nebo z důvodu, že společnost zastavila platby, rozsah ručení je omezen rozsahem povinnosti členů představenstva k náhradě škody a ručení člena představenstva zaniká, jakmile způsobenou škodu uhradí.
Tuto pravní úpravu odvolací soud vykládá tak, že jednatel společnosti s ručením omezeným, který způsobil výkonem své činnosti v rozporu s péčí řádného hospodáře společnosti škodu, a ta v důsledku toho nemohla uhradit své závazky, do výše způsobené škody za její nesplněné závazky ručí, pokud (dokud) způsobenou škodu neuhradí. Podstatné tedy je, že jednatel způsobí neřádným výkonem funkce „své“ společnosti škodu, tedy zmenší její majetek, a to je příčinou nebo jednou z příčin platební neschopnosti společnosti, a naopak zde nemusí být žádná věcná souvislost mezi důvody vedoucími ke vzniku škody a závazkem, který není společnost s to splnit.
Promítnuto do poměrů projednávané věci ručí žalovaní jako jednatelé společnosti A. s. r. o. za škodu vzniklou této společnosti jednáním v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře tím, že třetí jednatel Ing. M. jednal ke škodě společnosti a ta proto nebyla s to splácet své závazky a posléze upadla do konkursu, pokud nedbalým výkonem své funkce dopustili, že k tomu došlo, bez ohledu na to, zda od té doby, kdy jednání Ing. M. odhalili, činili vše, co bylo třeba k odvrácení úpadku společnosti, ledaže by prokázali, že nebylo v jejich silách jednání Ing. M. odhalit dříve, než je odhalili. Takovému tvrzení, na němž žalovaní založili svou procesní obranu, však nelze s ohledem na výsledky dokazování přisvědčit.
K tomuto závěru odvolací soud dospěl zejména na základě skutkového zjištění, že Ing. M. se trestné činnosti ke škodě společnosti A. s. r. o., za níž byl posléze odsouzen, dopouštěl „nejméně“ od počátku roku 2007. Pokud žalovaní jeho nekalé počínání neodhalili po dobu nejméně čtyř let, svědčí to jednoznačně o jejich nedbalém přístupu k plnění povinností jednatele společnosti. Podle názoru odvolacího soudu na věc zcela dopadají závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného dne 25. 1. 2012 pod sp. zn. 29 Cdo 134/2011, na něž odkázal již soud prvního stupně a které je parafrázováno v úvodní části odůvodnění tohoto rozhodnutí. Je třeba vyjít z toho, že bez ohledu na rozdělení činností v případě plurality jednatelů a bez ohledu na to, zda své povinnosti vykonávají osobně, nebo jejich výkon svěří třetí osobě, jsou za řádný výkon všech povinností vyplývajících z této funkce, z nichž zákon (v § 135 odst. 1 ObchZ) výslovně zdůrazňuje povinnost zajistit řádné vedení účetnictví, vždy odpovědni všichni jednatelé. Je tak nutno uzavřít, že za škodu vzniklou společnosti A. s. r. o. ve výši nejméně 1 650 000 Kč odpovídá nejen Ing. M., který ji přímo způsobil, ale spolu s ním i oba žalovaní jako jednatelé této společnosti, kteří nedbalým výkonem své funkce vznik škody dopustili. Je pak zřejmé, že výše neuhrazené škody přesahuje částku, která je předmětem řízení, představující závazek společnosti A. s. r. o., za který žalovaní podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 ObchZ ručí.
Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako věcně správné v souladu s § 219 OSŘ potvrdil.
Poznámka: Závěry komentovaného rozhodnutí jsou použitelné i na právní poměry vzniklé od 1. 1. 2014 (srov. zejména § 159 odst. 3 ObčZ a § 196 ZOK). Podle § 156 odst. 2 ObčZ přitom platí: „Je-li působnost jednotlivých členů orgánu rozdělena podle určitých oborů, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. Rozdělení působnosti nezbavuje další členy povinnosti dohlížet, jak jsou záležitosti právnické osoby spravovány.“ Byť citované ustanovení dopadá výslovně toliko na kolektivní orgán, je v něm vyjádřena obecná myšlenka (přenositelná dle mého soudu např. i na statutární orgán společnosti s ručením omezeným, kde více jednatelů tvoří několik individuálních statutárních orgánů), a sice že pokud je volený orgán vícečlenný (současně však ne kolektivní), má každý individuální statutární orgán povinnost kontrolovat mj. to, zda ostatní statutární orgány neporušují povinnosti pří výkonu funkce. Porušení péče řádného hospodáře tedy může spočívat nejen v konání, ale také v nekonání.
JUDr. VLADIMÍR JANOŠEK, Kobylí