Nejvyšší soud České republiky: Zánik funkce hmotněprávního opatrovníka jmenovaného z důvodu konfliktu zájmů
§ 165 odst. 2 ObčZ
Úkolem opatrovníka jmenovaného z důvodu konfliktu zájmů je zastupovat právnickou osobu pouze v rozsahu, v němž tak nemohou činit – pro rozpor v zájmech – členové jejího statutárního orgánu. Jedná-li opatrovník v jiné záležitosti, jedná se o nepřípustné jednání osoby bez odpovídajícího zástupčího oprávnění, jímž soudem jmenovaný opatrovník porušuje své povinnosti.
Jakmile jsou tato právní jednání učiněna, popř. je jmenován či zvolen nový člen statutárního orgánu, jenž není ve střetu zájmů a může právnickou osobu zastupovat bez omezení, popř. střet zájmů odpadne z jiného důvodu (např. v případě obchodních korporací je vyřešen příslušným oznámením postupem podle § 54 a násl. ZOK), odpadá důvod, pro který byl kolizní opatrovník právnické osobě jmenován; jeho funkce proto bez dalšího (ex lege) zaniká.
Soud, jenž jmenuje právnické osobě opatrovníka pro případ konfliktu zájmů, je povinen ve výroku svého rozhodnutí vymezit rozsah jeho působnosti. Působnost kolizního opatrovníka se přitom může týkat pouze těch záležitostí právnické osoby, jež nemohou řešit (při nichž nemohou právnickou osobu zastupovat) členové statutárního orgánu pro trvající střet zájmů. Kolizní opatrovník má právnickou osobu zastupovat jen a pouze při těch právních jednáních, při nichž ji nemohou zastoupit (pro trvající střet zájmů) členové statutárního orgánu. Ve zbývajícím rozsahu zůstává členům statutárního orgánu zástupčí oprávnění (stejně jako ostatní práva a povinnosti plynoucí z členství ve statutárním orgánu) zachováno.
Nepřichází proto v úvahu, aby soud jmenoval kolizního opatrovníka s tím, že je oprávněn zastupovat právnickou osobu při všech právních jednáních, resp. že na něj přechází veškerá působnost statutárního orgánu (nenastane-li zcela výjimečná situace, kdy trvající střet zájmů brání členům statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu při jakýchkoliv právních jednáních). Stejně tak (logicky) nepřichází v úvahu, aby soud uložil koliznímu opatrovníku, aby s „odbornou“ péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu.
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1382/2019
K věci: Žalobou podanou u soudu prvního stupně se žalobkyně domáhala na žalovaných, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 1 244 033,45 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody; podle jejího názoru nepostupovali jako její jednatelé s péčí řádného hospodáře, neboť v době výkonu jejich funkce byla z jejího účtu odepsána částka 1 244 033,45 Kč bez uvedení důvodu či přiměřeného protiplnění.
Soud prvního stupně řízení o zaplacení dané částky s příslušenstvím zastavil. Vyšel přitom z následujících skutečností: Žalobu za žalobkyni podal opatrovník O. T., advokát, ustanovený žalobkyni usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, a to z důvodu naplnění podmínek stanovených v § 165 odst. 2 ObčZ. Působnost opatrovníka byla vymezena tak, že má usilovat o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu žalobkyně, činit veškerá právní jednání za žalobkyni, zejména vůči ve výroku specifikovaným společnostem, a má přístup do datové schránky žalobkyně. Žalovaná R. D. není zapsána v obchodním rejstříku jako jednatelka žalobkyně, ze zápisu z valné hromady žalobkyně konané dne 7. 10. 2015 se však podává, že tohoto dne byla do funkce jednatelky valnou hromadou zvolena. Žalovaný J. P. je jednatelem žalobkyně, zapsaným v obchodním rejstříku s oprávněním jednat samostatně.
Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že opatrovník žalobkyně nebyl k podání žaloby oprávněn. Jmenování opatrovníka je podle soudu „opatřením dočasné povahy, jehož účelem není prověřování ekonomického stavu společnosti a činnosti jejích stávajících jednatelů“. Ve vymezené působnosti opatrovníka podávání žalob proti jednatelům žalobkyně zahrnuto nebylo.
Soud prvního stupně proto řízení podle § 104 odst. 1 OSŘ zastavil pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
Odvolací soud k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.
Odvolací soud posoudil závěr soudu prvního stupně jako nesprávný, neboť podle § 487 odst. 1 ObčZ „pro práva a povinnosti opatrovníka obdobně platí ustanovení o právech a povinnostech člena statutárního orgánu, působnost opatrovníka se přiměřeně řídí ustanoveními o působnosti statutárního orgánu. Podle § 164 ObčZ může člen statutárního orgánu zastupovat společnost (vystupovat jménem společnosti) ve všech záležitostech.“
Odvolací soud vzal na zřetel také skutečnost, že § 487 ObčZ „neřeší“, kdy funkce opatrovníka právnické osoby zaniká. Není-li v rozhodnutí o ustanovení opatrovníka časově či účelově vymezeno „ukončení opatrovnictví“, je třeba mít za to, že „opatrovnictví končí až k okamžiku pravomocného odvolání opatrovníka (analogické využití § 463 odst. 2 ObčZ).
Odvolací soud proto uzavřel, že opatrovník byl oprávněn jménem žalobkyně podat „předmětnou“ žalobu.
Z odůvodnění: Soud citoval § 165, § 487 ObčZ a § 54 ZOK (pozn․ red.).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává následující:
1. | Při výkladu § 165 odst. 2 ObčZ je nezbytné mít na zřeteli, že jmenování opatrovníka představuje zásah soudu do vnitřních poměrů právnické osoby, který je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je namístě přikročit až tehdy, není-li možné důsledky rozporu mezi zájmy člena statutárního orgánu a právnické osoby překlenout jinak (zůstala-li by jinak právnická osoba bez zástupce oprávněného za ni právně jednat). |
2. | Je-li zde jiný člen orgánu, který je oprávněn za právnickou osobu jednat (ať již jde o člena statutárního orgánu či o likvidátora – viz § 193 větu první ObčZ), nelze opatrovníka podle § 165 odst. 2 ObčZ jmenovat. |
3. | V poměrech obchodních korporací nelze přehlížet ani to, že konflikt zájmů členů (statutárních) orgánů a obchodních korporací řeší § 54 ZOK. Splní-li člen (statutárního) orgánu svoji informační povinnost podle § 54 odst. 1 a 2 ZOK a nepozastaví-li mu kontrolní či nejvyšší orgán obchodní korporace výkon jeho funkce (§ 54 odst. 4 ZOK), může obchodní korporaci zastupovat bez ohledu na střet zájmů; § 437 ObčZ se v takovém případě neuplatní. Pak ani nelze obchodní korporaci jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 2 ObčZ (pro takový postup není důvod, neboť obchodní korporace má člena statutárního orgánu oprávněného za ni jednat). Srov. Rc 102/2016. |
4. | Jmenování opatrovníka je z povahy věci opatřením toliko dočasné povahy. Opatrovníku jmenovanému společnosti s ručením omezeným podle § 165 odst. 1 ObčZ zaniká funkce okamžikem zvolení nových jednatelů. Srov. Rc 59/2017. |
I při úvaze o tom, na základě jakých právních skutečností a k jakému okamžiku zaniká funkce opatrovníku jmenovanému právnické osobě podle § 165 odst. 2 ObčZ, je nutné mít na paměti, že jeho jmenování představuje zásah soudu do vnitřních poměrů právnické osoby, který je krajním řešením (ultima ratio) existujících rozporů mezi zájmy člena statutárního orgánu a právnické osoby, a že představuje opatření dočasné povahy, jež by mělo trvat toliko po nezbytně nutnou dobu.
Úkolem opatrovníka jmenovaného podle § 165 odst. 2 ObčZ je zastupovat právnickou osobu v rozsahu, v němž tak nemohou činit – pro rozpor v zájmech – členové jejího statutárního orgánu (viz § 437 ObčZ). Jakmile jsou tato právní jednání učiněna, popř. je jmenován či zvolen nový člen statutárního orgánu, jenž není ve střetu zájmů a může právnickou osobu zastupovat bez omezení, popř. střet zájmů odpadne z jiného důvodu (např. v případě obchodních korporací je vyřešen postupem podle § 54 a násl. ZOK), odpadá důvod, pro který byl kolizní opatrovník právnické osobě jmenován; jeho funkce proto bez dalšího (ex lege) zaniká.
V poměrech projednávané věci odvolací soud pochybil, když se nezabýval tím, zda v době podání žaloby stále trval důvod, pro který soud jmenoval opatrovníka žalobkyni, anebo zda již tento důvod pominul a funkce opatrovníka zanikla. V posléze uvedeném případě by absence oprávnění O. T. jednat za žalobkyni (obdobně jako nedostatek procesní plné moci) byla nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 OSŘ); k tomu srov. např. usnesení NS z 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, a z 11. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 295/2002.
S ohledem na okolnosti projednávané věci považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat následující:
Soud, jenž jmenuje právnické osobě opatrovníka podle § 165 odst. 2 ObčZ, je povinen ve výroku svého rozhodnutí vymezit rozsah jeho působnosti (§ 487 odst. 2 část věty za středníkem ObčZ). Působnost kolizního opatrovníka se přitom může týkat pouze těch záležitostí právnické osoby, jež nemohou řešit (při nichž nemohou právnickou osobu zastupovat) členové statutárního orgánu pro trvající střet zájmů. Kolizní opatrovník má právnickou osobu zastupovat jen a pouze při těch právních jednáních, při nichž ji nemohou zastoupit (pro trvající střet zájmů) členové statutárního orgánu. Ve zbývajícím rozsahu zůstává členům statutárního orgánu zástupčí oprávnění (stejně jako ostatní práva a povinnosti plynoucí z členství ve statutárním orgánu) zachováno.
Nepřichází proto v úvahu, aby soud jmenoval kolizního opatrovníka s tím, že je oprávněn zastupovat právnickou osobu při všech právních jednáních, resp. že na něj přechází veškerá působnost statutárního orgánu (nenastane-li zcela výjimečná situace, kdy trvající střet zájmů brání členům statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu při jakýchkoliv právních jednáních). Stejně tak (logicky) nepřichází v úvahu, aby soud uložil koliznímu opatrovníku, aby s „odbornou“ péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu (tato povinnost, předjímaná § 487 odst. 2 částí věty před středníkem ObčZ, svědčí toliko opatrovníku jmenovanému podle § 165 odst. 1 ObčZ).
Právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 OSŘ tak byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první OSŘ), napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 OSŘ zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první OSŘ).