11. Zakládání účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku u společnosti s ručením omezeným
§ 66 písm. c), § 72 odst. 1 VeřRej
§ 21a odst. 4 ÚčZ
směrnice 2009/101
Ze zákona nevyplývá, že marným uplynutím určité doby dochází k zániku povinnosti založit předepsané listiny (účetní závěrky obchodní společnosti) do sbírky listin obchodního rejstříku.
Usnesení VS v Praze z 3. 10. 2019, sp. zn. 7 Cmo 59/2019
K věci: KS v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích společnosti s ručením omezeným (dále též jen „společnost“) uložil pořádkovou pokutu ve výši 4 000 Kč (výrok I.) a uložil společnosti povinnost zaplatit částku ve výši 4 000 Kč na účet KS v Hradci Králové do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) s tím, že nebude-li uložená pokuta uhrazena v dané lhůtě, bude soudně vymáhána (výrok III.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že rejstříkový soud byl upozorněn na skutečnost, že sbírka listin vedená pro společnost neobsahuje dokumenty, které se do sbírky ze zákona ukládají, resp. ve sbírce listin chybějí účetní závěrky od roku 2011. Společnost byla soudem vyzvána k předložení povinně zakládaných listin do sbírky listin, jak ukládá § 66 VeřRej, zejména k předložení účetních závěrek v souladu s § 18 ÚčZ. Usnesení bylo doručeno dne 18. 10. 2018. Zároveň bylo nad rámec povinností soudu doručeno i jednatelům. Soudu doručená námitka proti výzvě k předložení účetních závěrek byla „usnesením soudce“ pro opožděnost odmítnuta. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 1. 2019. Součástí výzvy bylo poučení o tom, že pokud nebude výzvě soudu vyhověno, může být společnosti podle § 104 VeřRej uložena pořádková pokuta do výše 100 000 Kč. Rejstříkový soud uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že ve lhůtě stanovené soudem ani později společnost požadované listiny nepředložila, uložil soud pokutu ve výši 4 000 Kč s tím, že povinnost doplnit sbírku listin má společnost i přes uloženou pokutu.
Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost včasné odvolání․ V odvolání uvedla, že nechce zakládat do sbírky listin účetní závěrky, aby se na ně nemohl kdokoli a kdykoli zcela anonymně podívat. Nerada by, aby ekonomické hodnoty, ukazatele a výsledky hospodaření znala například konkurence, případně aby někdo záviděl nebo údajů jakýmkoliv způsobem zneužil. Namítla také, že to je v rozporu s čl. 8 a 11 LPS, a proto navrhla, aby soud dal tuto otázku k posouzení ÚS, který by případně zrušil § 66 písm. c) VeřRej, případně další související ustanovení. Uvedla, že nikdo z občanů nezveřejňuje na vchodových dveřích svého domu nebo bytu údaje o svém majetku, příjmech a výdajích své rodiny, popřípadě výplatní pásky, aby je mohla vidět celá ulice. Odvolatelka považuje ekonomické údaje a podrobnosti o fungování společnosti za citlivé údaje. Pokud například některý ze zákazníků nebo dodavatelů, bankovních institucí apod. zaslání ekonomických výsledků požaduje, tak po vyhodnocení celé záležitosti takovému požadavku může společnost vyhovět a údaje v adekvátním rozsahu poskytnout. Za takových okolností společnost ví, komu jmenovitě údaje poskytuje a za jakým účelem. Veškeré státní instituce mají adekvátní přehled v požadovaném rozsahu o fungování společnosti, a to prostřednictvím pravidelně zasílaných přiznání a výkazů, jako například o DPH a dalších daních, kontrolní hlášení, výkazy o dovozu zboží, navíc finanční úřad každoročně dostává kompletní údaje o výsledcích hospodaření, majetkových poměrech atd. společnosti. Dle odvolatelky by obchodní rejstřík měl fungovat alespoň například jako katastr nemovitostí, kde jsou veřejně dostupné pouze základní údaje o nemovitostech. Brojila proti povinnosti zakládat do sbírky listin i více než šest let staré dokumenty. Má za to, že „tři roky by mělo být maximum“. Poukázala též jmenovitě na několik společností, které nemají různě dlouhou dobu zveřejněny všechny příslušné údaje účetně-ekonomického charakteru. Ačkoliv se odvolatelka s povinností zveřejňovat i zpětně několik let staré údaje účetně-ekonomického charakteru zásadně neztotožňuje, nedokáže čelit nátlaku v podobě ukládání pořádkových pokut a účetní závěrky za požadované roky soudu dokládá. Z odvolání vyplynul požadavek na neuložení předmětné pořádkové pokuty.
VS v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen částečně.
Z odůvodnění: Předně odvolací soud zdůraznil, že předmětem přezkumu je rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty ve výroku tohoto rozhodnutí specifikované obchodní společnosti s tím, že případné porušení zákonné povinnosti předkládat stanovené listiny do sbírky listin obchodního rejstříku u jiných obchodních společností není předmětem přezkumu v rámci tohoto odvolacího řízení.
Povinnost osob zapsaných ve veřejném rejstříku vedeném soudem je založena § 72 odst. 1 VeřRej tak, že zapsaná osoba předloží bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin. Pro všechny obchodní společnosti a družstva platí povinnost zakládat do sbírky listin listiny dle § 66 písm. c) VeřRej ve spojení s § 21a odst. 4 ÚčZ, tím pádem i společnost s ručením omezeným je povinna založit do sbírky listin příslušné účetní závěrky. Pro úplnost odvolací soud dodává, že povinnost osob zapsaných v obchodním rejstříku předkládat soudu listiny, které se zakládají do sbírky listin, byla výslovně stanovena již ObchZ s účinností od 1. 7. 1996, a to v § 27a ObchZ ve znění účinném do 30. 6. 2005, a s účinností od 1. 7. 2005 v § 38k ObchZ; v § 38i ObchZ ve znění účinném do 31. 12. 2013 byl uveden výčet listin, jejichž uložení do sbírky listin zákon požadoval [účetní závěrky byly uvedeny pod § 38i odst. 1 písm. c) ObchZ].
Podle § 3 odst. 1 VeřRej rejstříkový soud uveřejní listiny uložené ve sbírce listin způsobem umožňujícím dálkový přístup a umožní získat úředně ověřený elektronický opis. Podle § 4 odst. 1 VeřRej na žádost vydá rejstříkový soud listinný úředně ověřený částečný nebo úplný opis… listiny uložené ve sbírce listin… Zákon tak vymezuje naplňování principu formální publicity veřejných rejstříků vedených rejstříkovými soudy, přičemž ve smyslu § 2 odst. l VeřRej je součástí veřejných rejstříků i sbírka listin. Tedy i na sbírku listin se vztahuje princip formální publicity, zajišťující jak třetím osobám, tak i osobám zapsaným v rámci zápisu do veřejného rejstříku zapsané právnické osoby (členové společenství vlastníků jednotek či družstev, společníci obchodních společností, členové spolků atd.) dosažitelnost informací zapsaných ve veřejném rejstříku vedeném soudy a informací vyplývajících z listin obligatorně zakládaných do sbírky listin obchodního rejstříku. Těmito informacemi jsou zákonem stanovené údaje vnitřního právního režimu příslušné zapsané osoby, některých ekonomických ukazatelů a dalších skutečností. Nezaložení zákonem určené listiny do sbírky listin ze strany povinné osoby – ve veřejném rejstříku zapsané osoby – znamená nepřípustnou blokaci realizace zákonného principu formální publicity. VeřRej posílil míru sankcí proti takto protiprávně jednajícím zapsaným osobám, jež neplněním svých zákonných povinností blokují možnost získání informací ze sbírky listin veřejných rejstříků vedených rejstříkovými soudy. Dle § 104 VeřRej předseda senatu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.
V daném případě stojí proti sobě právo na dosažitelnost informací o zapsaných osobách, mimo jiné obchodních společnostech (realizované právě zákonnou povinností zakládat do sbírky listin stanovené listiny, mimo jiné i účetní závěrky), a na druhé straně zájem zapsaných osob na utajení, resp. nezveřejňování citlivých informací. V právu se uplatňuje princip proporcionality (neboli spravedlivá únosnost v užším slova smyslu), který je využíván při kolizi dvou (či více) chráněných subjektivních práv. Dojde-li ke konfliktu mezi konkurujícími si subjektivními právy, mělo by právo tento spor řešit takovým způsobem, aby „oběť“ přinesená v podobě omezení (zásahu do) základního práva se nedostala do nepoměru s užitkem, kterého bylo tímto omezením dosaženo ve prospěch veřejnosti. Ze současné zákonné úpravy je zřejmé, že převážil zájem třetích osob na dostupnosti informací před zájmem dotčených subjektů na ochraně předmětných informací. Třetími osobami není míněna jen „konkurence“ (tedy konkurující si obchodní společnosti), mající stejnou zákonnou povinnost – zakládat mimo jiné účetní závěrky do sbírky listin, ale i jiné podnikatelské či nepodnikatelské subjekty, které mají nepochybně právo vědět, „s kým mají tu čest“, než se rozhodnou s někým uskutečnit určité právní jednání (například než uzavřou určitou smlouvu nebo než zadají nějaké obchodní společnosti větší zakázku na dodávku většího celku služeb, zboží apod.). Toto právní jednání, resp. právní vztahy coby jeho důsledek může mít pro subjekt vstupující s jiným do obchodního rejstříku zapsaným subjektem zásadní význam (i fatální – viz například nedobytnost pohledávek vůči dlužníku a z toho plynoucí následky pro takovou společnost). Zájem na jisté míře trans-parentnosti zapsaných subjektů tak nepochybně převažuje nad jejich ryze soukromým zájmem na případném utajení ekonomických informací o své činnosti.
Účetní závěrka je nepochybně zdrojem informací, ze kterého lze důvodně usuzovat na to, zda se jedná o ekonomicky stabilní či naopak nestabilní obchodní společnost, a částečně lze usuzovat i na platební schopnost, resp. neschopnost takové společnosti. Uvedené platí s jistou výhradou, neboť účetní závěrky vypovídají striktně vzato jen o příslušném účetním období, za které jsou zpracovány, přesto mají takové informace poměrně vysokou vypovídací hodnotu o ekonomické situaci společnosti. Taková informace je důležitou pro všechny třetí osoby, které s ní budou vstupovat do obchodních vztahů při kontraktačním procesu, ale i například pro potenciální zaměstnance, kteří se budou ucházet o práci v takové obchodní společnosti apod., či pro stávající zaměstnance, zda setrvávat ve společnosti, jejíž ekonomická situace je nejistá. Lze tedy shrnout, že právě zájem třetích osob na dosažitelnosti informací ekonomického charakteru o zapsaných osobách, mimo jiné obchodních společnostech, resp. na výše popsané transparentnosti je zákonem chráněným obecným zájmem zmíněným v čl. 11 odst. 3 LPS. Odvolací soud z vyložených důvodů nedospěl k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, a tudíž neshledal žádný právní důvod pro předložení věci ÚS ve smyslu čl. 95 odst. 2 Úst. Z popsaných důvodů nelze ani srovnávat odvolatelkou připodobněnou situaci ohledně vyvěšování výplatní pásky občana (tj. fyzické osoby – poznámka odvolacího soudu) na dveřích domu či bytu tak, aby ji mohla vidět celá ulice. Taková právní úprava, pakliže by byla hypoteticky uvažována, by totiž neprošla tzv. testem proporcionality, jak byl popsán výše.
Odvolací soud dále poukazuje i na to, že předmětná zákonná úprava ohledně povinnosti zveřejňovat účetní závěrky u zapsaných obchodních společností do obchodního rejstříku jejich uložením do sbírky listin je zcela v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES z 16. 9. 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (kodifikované znění), neboť dle jejího čl. 2 písm. f) členské státy přijmou ne-zbytná opatření k zajištění povinného zveřejňování alespoň následujících listin a údajů týkajících se společností uvedených v čl. 1: účetní doklady za každé účetní období, které je třeba zveřejnit v souladu se směrnicemi Rady 78/660/EHS, 83/349/EHS, 86/635/EHS a 91/674/EHS.
A konečně odvolací soud považuje za nezbytné poukázat na usnesení ÚS z 22. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 2984/14, v němž ÚS uvedl: V nyní projednávaném případě je podstatou ústavní stížnosti nesouhlas stěžovatelky s náhledem rejstříkového a odvolacího soudu na její povinnost předložit zákonem požadované listiny, které jsou povinně zakládány do sbírky listin, resp. na otázku, zda obsah těchto listin může být s ohledem na ochranu informací, které stěžovatelka považuje za své obchodní tajemství, upraven, či nikoli. ÚS se již v minulosti v několika svých rozhodnutích zabýval problematikou předkládání listin (obsahujících údaje jak o osobách fyzických, tak o osobách právnických a jejich majetkových poměrech) za účelem jejich zařazení do sbírky listin. Ani v jednom z dosud projednávaných případů, které se ve své podstatě shodují s případem nyní projednávaným, však porušení ústavně zaručených práv tehdejších stěžovatelů neshledal (srov. usnesení ÚS z 23. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 833/08, a usnesení ÚS z 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2535/12). V dříve projednávaných případech tehdejší stěžovatelé odůvodňovali odepření předložení předmětných listin za účelem jejich zveřejnění ve sbírce listin tím, že by tím došlo k nepřiměřenému shromažďování a zveřejňování údajů týkajících se statutárních orgánů společnosti (fyzických osob) a jejich majetkových poměrů. Přesto, že nynější stěžovatelka předložení předmětných listin se začerněnými položkami odůvodnila nikoli nutností ochrany soukromého a rodinného života členů svých statutárních orgánů, ale nutností ochrany svého obchodního tajemství (za které stěžovatelka, která není vlastním výrobcem zařízení či softwarových produktů s vlastním výrobním a vývojovým know--how, ale výsledkem jejíž podnikatelské činnosti je pouze přímý prodej nakoupeného zboží či poskytování služeb, považuje svou obchodní strategii a vnitřně nastavené hospodářské procesy, které jsou dle jejího názoru pro konkurenci seznatelné z listin, jejichž doložení po ní soudy požadují), má ÚS za to, že závěry předešlých rozhodnutí, co do vypořádání se s otázkou možného porušení ústavně zaručených práv zveřejněním určitých údajů ve sbírce listin, lze aplikovat i na nyní projednávaný případ. VeřRej, který byl přijat v důsledku zásadních změn v oblasti soukromého práva, k nimž došlo s účinností k 1. 1. 2014, nahradil mimo jiné dosavadní právní úpravu evidence podnikatelů obsaženou v nyní již zrušeném ObchZ v posledně účinném znění. Ustanovení § 66 VeřRej uvádí výčet dokumentů povinně zakládaných do sbírky listin (dříve shodně upraveno § 38i ObchZ), mezi něž patří i po stěžovatelce požadované účetní závěrky, přičemž VeřRej neuvádí žádné důvody, pro které by bylo možno předložení těchto dokumentů za účelem jejich založení do sbírky listin odmítnout či v jejich rámci znemožnit čitelnost některých, tam dle příslušných právních předpisů obligatorně uváděných údajů. Podle § 104 VeřRej dále platí, že předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč. A právě podle posledně uvedeného ustanovení postupovaly obecné soudy rovněž v nyní souzené věci. ÚS proto dospěl k závěru, že soudy při ukládání pořádkové pokuty stěžovatelce postupovaly v souladu s příslušnými právními předpisy a svá rozhodnutí řádně, byť stručně odůvodnily. ÚS má navíc za to, že výše uvedená zákonná úprava listin povinně zveřejňovaných ve sbírce listin sleduje legitimní cíl, když důvodem pro založení předmětných účetních závěrek do sbírky listin je, že se jedná o dokumenty, z nichž lze zjistit stav hospodaření zapsaných subjektů, což jsou mnohdy zásadní informace pro investory, resp. obchodní partnery, jakož i pro jiné soutěžitele (účastníky hospodářské soutěže) či spotřebitele (srov. Hampel, P., Walder, I. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 195–198, obdobně též Plíhal, T. Porušování povinnosti zakládat řádně listiny do sbírky listin jako důvod pro zrušení právnické osoby s likvidací soudem. Bulletin advokacie, 2014, č. 1, s. 46).
Důvodné nejsou ani ostatní odvolací námitky. Nesouhlas odvolatelky se zakládáním dokumentů starších šesti let by v důsledku znamenal, že ten, kdo by porušil svoji zákonnou povinnost zakládat do sbírky listin předepsané listiny, a nebylo-li by takové porušení rejstříkovým soudem ihned odhaleno, by se marným uplynutím takové doby dostal do lepšího právního postavení (nemusel by v důsledku žádné listiny zakládat do sbírky listin), resp. by byl nedůvodně zvýhodněn oproti tomu, kdo by si své zákonné povinnosti svědomitě plnil. Taková úvaha odvolatelky však nemá žádnou zákonnou oporu. Ze zákona totiž nevyplývá, že marným uplynutím nějaké doby by mělo dojít k zániku stanovené povinnosti předložit předepsané listiny.
Pro úplnost odvolací soud ještě poukazuje na § 105 VeřRej, dle kterého neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 VeřRej opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Dle § 106 odst. 1 VeřRej za neuposlechnutí výzvy podle § 104 VeřRej se závažnými důsledky pro třetí osoby se považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin podle § 66 písm. a) až c) a j) VeřRej a dle § 106 odst. 2 VeřRej se má za to, že člen statutárního orgánu právnické osoby, která neplní povinnosti podle § 105 VeřRej, porušuje péči řádného hospodáře.
Dle § 154 odst. 1 OSŘ je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, přičemž dle § 167 odst. 2 OSŘ se na usnesení přiměřeně užije ustanovení o rozsudku. Dle § 211 OSŘ pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodný stav v době vydání tohoto usnesení.
Dle obsahu předloženého spisu soud prvního stupně usnesením z 12. 10. 2018 vyzval společnost k předložení všech účetních závěrek od vzniku společnosti, tedy „účetních závěrek za roky 2011 a následující“, a to ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení. Usnesení bylo řádně doručeno společnosti dne 18. 10. 2018. Ve stanovené lhůtě společnost chybějící účetní závěrky nepředložila k založení do sbírky listin. Proti tomuto usnesení byly sice podány námitky, jež však byly předsedou senátu pravomocně odmítnuty jako podané opožděně (usnesení soudu prvního stupně z 19. 12. 2018, na němž je vyznačena doložka právní moci k datu 10. 1. 2019). Odvolací soud zdůrazňuje, že brojí-li odvolatelka proti tomuto rozhodnutí, resp. „odůvodnění usnesení“, že námitky byly podány řádně a včas, tak o námitkách již bylo pravomocně rozhodnuto, tudíž toto pravomocné rozhodnutí není předmětem přezkumu v rámci tohoto odvolacího řízení. Rozhodnutí je tudíž závazné. K tomuto pravomocnému rozhodnutí odvolací soud jen pro úplnost uvádí, že odvolatelka přehlíží, že lhůta pro podání námitek běží ode dne doručení usnesení adresátu výzvy, tj. společnosti (od 18. 10. 2018), nikoliv od doručení jiným osobám, jimž bylo v daném případě doručováno nad rámec povinností vyplývajících ze zákona (jinak řečeno lhůta pro podání námitek neběžela ode dne doručení jednatelům společnosti, ale ode dne doručení společnosti do její datové schránky). Předmětem tohoto odvolacího řízení je to, zda pořádková pokuta byla uložena v souladu se zákonem, či nikoliv.
Odvolací soud nahlédnutím do sbírky listin obchodního rejstříku zjistil, že společnost založila do sbírky listin v rámci odvolacího řízení dne 30. 8. 2019 pouze některé chybějící účetní závěrky (2014 až 2018), nikoliv jak uvedla ve svém odvolání z 5. 2. 2019 („účetní závěrky za požadované roky dokládáme“). To znamená, že v době rozhodování odvolacího soudu nebyly vůbec předloženy účetní závěrky za roky 2011, 2012 a 2013. Navíc předložené účetní závěrky za roky 2017 a 2018 jsou neúplné, neboť ve smyslu § 18 odst. 1 písm. b) ÚčZ neobsahují výkaz zisku a ztrát, tvořící dle tohoto zákonného ustanovení nedílný celek účetní závěrky. Nadto jsou doložené účetní závěrky i částečně špatně čitelné, čímž je též znemožněna realizace zákonem předpokládané dosažitelnosti stanovených informací. Odvolací soud tedy shrnuje, že v době jeho rozhodování bylo zohledněno následné právní jednání společnosti, jímž společnost pouze částečně napravila nezákonný stav, a to ještě neúplně, přičemž za zbývající roky 2011, 2012 a 2013 stále nezaložila příslušné účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku. Zohledněno bylo i to, že soudem prvního stupně uložená pořádková pokuta byla uložena v podstatě na samé dolní hranici v rámci zákonem daného rámce, v němž se může rejstříkový soud při ukládání pořádkové pokuty pohybovat. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 OSŘ změnil.
Komentář: Rozhodnutí je významné, neboť se poměrně komplexně zabývá problematikou zákonné povinnosti zveřejňovat účetní závěrky u zapsaných obchodních společností do obchodního rejstříku jejich uložením do sbírky listin obchodního rejstříku. Podstatné je, že odvolací soud nedospívá k závěru, že marným uplynutím nějaké doby dochází k zániku povinnosti založit účetní závěrky společnosti s ručením omezeným do sbírky listin obchodního rejstříku, jak namítá odvolatelka a některé další obchodní společnosti ve skutkově obdobných případech. Dále se zabývá stanovenou zákonnou povinností ve vztahu k případnému porušení ústavně zaručených práv a poukazuje též na příslušnou směrnici Evropského parlamentu a Rady, s níž je stanovená povinnost v souladu.
Mgr. Michal Stránský, Praha