9. Obnova řízení ohledně uložení pokuty v příkazním řízení
§ 100 odst. 6 SpŘ
§ 125c odst. 1 písm. f) bod 1 ProvPoz
§ 16 odst. 2 OdpVoz
Pokud žadatel o obnovu řízení zpochybňuje svůj souhlas s uložením pokuty v příkazním řízení, musí tvrdit takové skutečnosti, které budou relevantní, dostatečně konkrétní a věrohodné pro to, aby vyvolaly důvodné pochybnosti o tom, že souhlas s vyřízením věci v příkazním řízení skutečně udělil. K jejich prokázání také musí navrhovat důkazy.
Rozsudek KS v Ústí nad Labem z 7. 12. 2021, č. j. 16 A 45/2020-49
K věci: Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí žalované Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje z 18. 2. 2020, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, územního odboru Ústí nad Labem („správní orgán prvního stupně“), z 17. 1. 2020. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 100 odst. 6 SpŘ zamítl žádost žalobkyně o povolení obnovy řízení o jejím přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 ProvPoz a podle § 16 odst. 2 OdpVoz, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím v příkazním řízení dne 12. 6. 2019, a to příkazovým blokem na pokutu na místě nezaplacenou série AB/2017, číslo bloku X 0103.
KS žalobu vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 SŘS zamítl.
Z odůvodnění: Otázkou možnosti využití obnovy řízení v případě přestupku vyřízeného v blokovém řízení se podrobně zabýval rozšířený senát NSS v usnesení z 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010-65 (2838/2013 Sb. NSS), na které v podané žalobě odkazuje i žalobkyně. Podle rozšířeného senátu NSS je blokové řízení neformálním typem řízení o přestupku, v němž se zachycují skutkové otázky zjednodušeným způsobem. Dokazování vedené až v rámci řízení o obnově podle § 100 odst. 1 písm. a) SpŘ by fakticky suplovalo běžné správní řízení o přestupku, v němž by s ohledem na značný časový odstup od spáchání skutku častokrát nastával stav důkazní nouze, který by bezdůvodně svědčil žadatelům o obnovu, a proto obnova řízení o uložení pokuty v blokovém řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) SpŘ nemůže přicházet v úvahu, pokud žadatel v žádosti o obnovu řízení brojí proti skutkovým zjištěním v něm učiněným. Rozšířený senát NSS shrnul své závěry do právní věty, podle které obnova řízení na žádost účastníka podle § 100 odst. 1 písm. a) SpŘ přichází v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. PřesZ 1990, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. Souhlas obviněného s projednáním přestupku v blokovém řízení má právě v tomto typu řízení jedinečný význam, neboť jde o nezbytnou podmínku tohoto řízení. Dále rozšířený senát NSS nastínil situace, kdy žadatel o obnovu řízení může zpochybnit souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. Je tomu tak tehdy, pokud skutek spáchala a příkazový blok podepsala jiná osoba (záměna identity) nebo byl podpis zfalšován (srov. zejména bod 36 citovaného usnesení).
Další výjimku z nepřípustnosti obnovy blokového řízení vymezil NSS v rozsudku z 25. 10. 2013, č. j. 4 As 86/2013-35, v němž konstatoval, že nad rámec výše citovaných závěrů rozšířeného senátu je obnova řízení přípustná… i v dalších případech (které však musejí být velmi přísně a restriktivně posouzeny s ohledem na konkrétní okolnosti případu, neboť v opačném případě by byl popřen smysl blokového řízení, a protože by se z něj stal způsob, jak uniknout sankci za přestupek), kdy by se v důsledku nepřipuštění možnosti obnovy řízení jednalo o extrémní případ nespravedlnosti, který by zásadním způsobem narušil důvěru občanů v Českou republiku coby materiálního právního státu… Příkladem takového extrémního případu, jenž by odůvodňoval připustit obnovu řízení v případě přestupku řešeného v blokovém řízení, by bylo tvrzení žadatele o obnovu řízení, podle kterého sice dal souhlas s vyřízením věci v blokovém řízení, ale to pouze pod fyzickým nátlakem zasahujících policistů (například bitím žadatele), nebo z důvodu bezprávné výhružky učiněné těmito policisty (například vyhrožování namířenou pistolí)․
Jak uvedl NSS v rozsudku z 23. 8. 2018, č. j. 5 As 149/2017-44, v žádosti o obnovu řízení udávané zfalšování podpisu nebo záměna identity obviněného z přestupku na pokutovém bloku a navrhované důkazy vztahující se k těmto tvrzením je nepochybně nutné považovat za důvod pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) SpŘ, neboť se jedná o nové skutečnosti, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, přičemž mohou odůvodňovat jiné řešení skutku, jenž byl předmětem blokového řízení. Žádost o obnovu řízení podanou podle § 100 odst. 1 písm. a) SpŘ, v níž žadatel uvádí, že neudělil souhlas s vyřízením přestupku v blokovém řízení, tedy není možné bez dalšího zamítnout, neboť tato skutečnost by měla za následek nemožnost vycházet ze skutkových zjištění učiněných v blokovém řízení a pokládat přestupek za spolehlivě zjištěný, tedy nebyla by splněna jedna z dalších podmínek blokového řízení. Příslušný správní orgán se proto takovou žádostí musí zabývat, a jsou-li splněny další podmínky pro obnovu řízení, zjistit, zda je toto tvrzení žadatele o obnovu řízení pravdivé, či nikoliv. NSS současně v citovaném rozsudku dodal, že smyslem obnovy blokového řízení je odstranění zjevné nespravedlnosti, jestliže později vyjde najevo, že osoba, která je na pokutovém bloku jako přestupce uvedena, se daného přestupku objektivně dopustit nemohla, případně se jedná o extrémní případ nespravedlnosti, kdy obviněný z přestupku dal souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení pod fyzickým nátlakem zasahujících policistů. Žadatel o obnovu řízení je pak povinen tvrdit a doložit takovou skutkovou verzi reality, která je způsobilá jeho souhlas s vyřízením věci v blokovém řízení zpochybnit. Správní orgán následně hodnotí, zda žadatel unesl své břemeno tvrzení a důkazní a zda je s ohledem na zjištěné skutečnosti možné povolit obnovu řízení.
Ačkoli byly citované právní názory NSS formulovány ještě za účinnosti PřesZ 1990, podle názoru zdejšího soudu jsou plně aplikovatelné i na obnovu příkazního řízení (řízení o přestupku ukončeného příkazem na místě) v režimu zákona o odpovědnosti za přestupky. Zdejší soud zároveň zdůrazňuje, že žádná ze situací vyjmenovaných NSS, která by odůvodňovala přípustnost obnovy řízení o přestupku ukončeného příkazem na místě, v projednávané věci nenastala.
Soud připomíná, že předmětem řízení o povolení obnovy příkazního řízení není posouzení způsobilosti příkazového bloku jakožto podkladu pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. K tomu účelu slouží řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů upravené v § 123f ProvPoz. Právě v řízení o těchto námitkách je totiž příslušný správní orgán oprávněn zkoumat to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 ProvPoz), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení (srov. rozsudek NSS z 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44). Naproti tomu v řízení o žádosti o obnovu řízení je správní orgán povinen se zaměřit pouze na skutečnost, zda byly splněny podmínky pro obnovu řízení stanovené v § 100 odst. 1 písm. a) nebo b) SpŘ. Správní orgány tudíž v projednávané věci nepochybily, pokud blíže nezkoumaly počet žalobkyni připsaných bodů v registru řidičů a způsobilost příkazových bloků být podkladem pro vyznačení bodů v registru řidičů, a pouze se zabývaly možnými důvody pro povolení obnovy řízení.
Na okraj soud dodává, že argumentace žalobkyně upozorňující na údajný nedostatek náležitostí příkazového bloku či nezákonnost jeho vyplnění se navíc zcela míjí s podstatou institutu obnovy řízení, neboť údaje na příkazovém bloku byly vyplněny již v době, kdy se žalobkyně mohla rozhodnout, zda jej podepíše, či nikoli. Takový argument již svou podstatou nemůže naplnit důvod pro povolení obnovy řízení.
K vlastnímu podpisu soud uvádí, že z obsahu příkazového bloku jednoznačně vyplývá, že při jeho vystavení byla totožnost žalobkyně ověřena z občanského průkazu a z řidičského průkazu, jejichž čísla jsou v předmětném bloku řádně uvedena. Žalobkyně pak netvrdila, že by došlo ke ztrátě těchto dokladů před spácháním předmětného přestupku. Žalobkyně pouze bez dalšího zpochybňovala skutečnost, že podpis na příkazovém bloku je její. K tomuto zpochybnění podpisu však ani v žalobě nepředložila žádné relevantní tvrzení, natožpak důkazní prostředky. Pouhé obecné zpochybnění podpisu bez dalšího konkrétního popisu skutkových okolností, které by tvrzení žalobkyně jakkoli nasvědčovaly, nemůže podle názoru soudu naplnit důvody pro zahájení obnovy řízení podle § 100 SpŘ. V opačném případě by se totiž každý přestupce teoreticky mohl domoci obnovy příkazního řízení (a rozšířeným senátem NSS naznačené výhody v podobě následné důkazní nouze) tím, že by příkazový blok podepsal zcela jinak, než se podepisuje běžně, a následně toliko tvrdil, že podpis není jeho. Zdejší soud proto shrnuje, že obecné tvrzení žalobkyně, že podpis na příkazovém bloku není její, bylo dostatečně vyvráceno samotným příkazovým blokem obsahujícím označení dokladů totožnosti, na základě kterých byla žalobkyně identifikována, a rovněž svědeckou výpovědí policisty nstržm. J. Š. Za dané situace soud dospěl k závěru, že provedení důkazu znaleckým zkoumáním pravosti podpisu žalobkyně by bylo nadbytečné.
K námitce žalobkyně, že ve správním řízení nebyli vyslechnuti zasahující policisté, soud uvádí, že 17. 1. 2020 byl jako svědek vyslechnut nstržm. J. Š., jenž byl policistou, který stavěl vozidlo žalobkyně při předmětné kontrole a jehož služební číslo je uvedeno na příkazovém bloku z 12. 6. 2019. O plánovaném provedení tohoto důkazu byl právní zástupce žalobkyně řádně informován dne 6. 1. 2020, jak vyplývá z příslušné doručenky založené ve správním spisu. Svého práva účastnit se výslechu svědka a klást mu otázky však žalobkyně ani její právní zástupce nevyužili. Provádět výslech druhého zasahujícího policisty za situace, kdy podle žalobkyní nezpochybněné výpovědi nstržm. J. Š. vyplňoval příkazový blok právě nstržm. J. Š., a nikoli druhý policista, by podle názoru soudu bylo nadbytečné. Příslušná žalobní námitka tedy není důvodná.
Zároveň soud konstatuje, že tvrzení žalobkyně, že byl namísto výslechu svědka proveden důkaz úředním záznamem z 9. 8. 2019 a že správní orgány neprovedly jí navržené důkazy, není pravdivé. Pokud by žalobkyně nebyla ve správním řízení zcela pasivní, mohla se na základě výzvy správního orgánu prvního stupně 17. 1. 2020 zúčastnit výslechu svědka i seznámit s podklady pro rozhodnutí, přičemž by mohla ověřit, že skutkový stav byl zjištěn naprosto dostatečně. Na okraj soud poznamenává, že žalobkyně žádné důkazy ve správním řízení nenavrhla. Učinila totiž pouze dvě podání, a to obecnou žádost o povolení obnovy řízení, kterou přes výzvu správního orgánu prvního stupně nedoplnila, a blanketní odvolání, které rovněž přes výzvu nedoplnila. Výtky proti postupu správních orgánů soud s ohledem na přístup samotné žalobkyně považuje za zcela nemístné až absurdní.
S ohledem na výše uvedené soud shledal, že žalobkyně řádně netvrdila a dostatečně neprokázala splnění zákonem stanovených podmínek pro povolení obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) SpŘ, ačkoli důkazní břemeno tížilo právě ji jakožto žadatelku o obnovu řízení (srov. rozsudek NSS z 24. 6. 2021, č. j. 9 As 109/2021-28). Správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, žádostí žalobkyně se zabývaly dostatečně a správně vyhodnotily, že v žádosti o obnovu řízení nejsou uvedeny žádné skutečnosti, na základě nichž by byla obnova řízení skončeného příkazovým blokem možná. Žalobkyně především neprokázala, že neudělila souhlas s vyřízením přestupku v příkazním řízení, a proto bylo namístě její žádost o obnovu řízení zamítnout. Soud proto nepřisvědčil tvrzení žalobkyně o údajném krácení jejích práv a odepření spravedlnosti.
Komentář: V předmětném příkazovém bloku byly vyplněny veškeré předtištěné položky a popis přestupkového jednání, který byl vymezen jednak slovně a jednak odkazem na konkrétní ustanovení ProvPoz, odpovídá právní kvalifikaci přestupku a byla i zřejmá sankce, jež byla řidičce uložena. Žalobkyně na podporu svého tvrzení o absenci formálních či obsahových náležitostí neoznačila jediný relevantní důkaz.
Poznámka: Kasační stížnost nebyla podána.
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., Ústí nad Labem