NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY: Počátek roční prekluzivní lhůty pro uplatnění práva domáhat se přezkumu zprávy o vztazích
§ 84 ZOK ve znění do 31. 12. 2020
§ 85 ZOK ve znění do 31. 12. 2020
§ 21a ÚčZ
§ 3 odst. 1 VeřRej
§ 16 odst. 1 ÚrProd
I. | Právo navrhnout přezkum zprávy o vztazích je nástrojem, jehož smyslem je především kompenzace informačního deficitu (menšinových) společníků. |
II. | Zprávu o vztazích má valná hromada akciové společnosti projednat za stejných podmínek jako účetní závěrku – s tím rozdílem, že valná hromada akciové společnosti zprávu o vztazích neschvaluje, nýbrž jen projednává. Projednání zprávy o vztazích tedy musí být zařazeno na pořad valné hromady společnosti (konané nejpozději do 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období), a proto tento dokument musí být součástí (přílohou) pozvánky na tuto valnou hromadu. |
III. | I pro řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích platí, že k projednání odvolání je předseda senátu odvolacího soudu zásadně (nestanoví-li zákon jinak) povinen nařídit jednání. |
IV. | Účastníky řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích není jen navrhovatel a ovládaná osoba, ale také znalec; proto se přesné označení znalce uvádí v záhlaví rozhodnutí ve věci samé, stejnopis rozhodnutí se doručuje také znalci a v rozhodnutí, kterým se u něho řízení končí, soud rozhodne také o povinnosti k náhradě nákladů řízení znalce. |
V. | Shledá-li soud návrh na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích důvodným, uloží společnosti (samostatným výrokem) povinnost poskytnout znalci potřebnou součinnost pro vypracování znaleckého posudku. |
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2515/2020
K věci: Navrhovatel se svým návrhem domáhal, aby soud jmenoval společnosti, jíž je navrhovatel akcionářem, znalce pro přezkum zprávy o vztazích za účetní období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. Návrh odůvodňoval tím, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně, a to přinejmenším ve vztahu ke kupní smlouvě, kterou společnost uzavřela s jediným členem jejího představenstva a většinovým akcionářem v jedné osobě. Podle tvrzení navrhovatele společnost převedla na většinového akcionáře nemovitosti za cenu, která byla nepřiměřeně nízká, a proto nemůže obstát závěr zprávy o vztazích, podle něhož společnosti uzavřením kupní smlouvy nevznikla žádná újma.
Soud prvního stupně návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích vyhověl s konstatováním, že společnost je ovládanou osobou a navrhovatel je kvalifikovaným akcionářem, k čemuž soud dodal, že jako znalce jmenoval náhodně vybranou osobu ze seznamu znalců a znaleckých ústavů, neboť navrhovatel nenavrhl žádnou konkrétní osobu.
Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Přitom konstatoval, že zpráva o vztazích byla uložena do sbírky listin společnosti dne 29. 3. 2018. Nové (upravené) znění zprávy o vztazích bylo do sbírky uloženo dne 23. 11. 2018. Poté byla upravená zpráva o vztazích projednána na valné hromadě dne 29. 11. 2018.
K tomu odvolací soud (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 192/2018) uvedl, že kvalifikovaný akcionář, který se domáhá jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích, musí označit objektivní nedostatky zprávy o vztazích, jež zakládají důvodné pochybnosti o jejím řádném zpracování. Soud dále dodal, že „roční prekluzivní lhůta má subjektivní povahu; váže se nejen na okamžik, kdy se akcionář (…) o zprávě o vztazích dozvěděl, ale kdy se o ní dozvědět mohl postupem podle § 84 odst. 1 ZOK“.
Jelikož je právo akcionáře na vysvětlení omezeno na záležitosti potřebné pro posouzení obsahu záležitostí zařazených na valnou hromadu nebo výkon akcionářských práv na ní, dovodil odvolací soud, že navrhovatel se s upravenou zprávou o vztazích seznámil v projednávané věci až na valné hromadě, která ji projednala. Podle soudu přitom není významné, že zpráva o vztazích byla (ve svém původním znění) uložena do sbírky listin společnosti již dne 29. 3. 2018, a roli nehraje ani to, že do sbírky listiny společnosti byla dne 23. 11. 2018 uložena upravená zpráva o vztazích. Lhůta k podání návrhu na přezkum zprávy o vztazích totiž podle odvolacího soudu začala běžet teprve v den konání valné hromady, na níž byla zpráva o vztazích projednána (tedy dne 29. 11. 2018).
K důvodnosti návrhu odvolací soud uvedl, že v řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích soud posuzuje pouze to, zda jsou naplněny základní předpoklady pro jmenování znalce, aniž by zkoumal důvody, jež navrhovatele vedly k podání návrhu. Vytýkané nedostatky zprávy o vztazích však musejí být dostatečně závažné, což podle soudu v daném případě (s odkazem na tvrzení navrhovatele a jím předložené listiny) bylo možné dovodit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírala o řešení otázek:
1) | kdy počíná běžet roční prekluzivní lhůta stanovená pro uplatnění práva domáhat se přezkumu zprávy o vztazích a |
2) | zda je možné znalce pro přezkum zprávy o vztazích jmenovat, aniž by se soud zabýval otázkou, jestli zpráva o vztazích byla vypracována řádně. |
K první z dovolacích otázek dovolatelka uvedla, že v posuzované věci došlo k marnému uplynutí roční prekluzivní lhůty stanovené pro uplatnění práva domáhat se přezkumu zprávy o vztazích. Proto soud neměl k návrhu navrhovatele vůbec přihlédnout. Zpráva o vztazích byla ve svém původním znění uložena do sbírky listin společnosti dne 29. 3. 2018. Navrhovatel se s ní tedy mohl seznámit již od tohoto dne (případně po 16 dnech od uložení zprávy o vztazích do sbírky listin). Povinnost uložit zprávu o vztazích do sbírky listin vyplývá ze zákona, a z toho důvodu bylo podle dovolatelky na navrhovateli, aby se se zprávou o vztazích seznámil. Podal-li návrh na zahájení řízení v projednávané věci teprve 12. 8. 2019, jde o opožděný návrh.
K dodatečné úpravě zprávy o vztazích dovolatelka uvedla, že upravená zpráva o vztazích obsahovala (oproti jejímu původnímu znění) „pouze formální úpravy (…) spočívající v doplnění bodu 6.1 a 6.6 a s tím související úpravě čl. 5“. Doplněné skutečnosti byly navrhovateli známy ještě před uložením upravené zprávy o vztazích do sbírky listin, což je patrné z toho, že na nedostatky zprávy o vztazích (v jejím původním znění) upozornil sám navrhovatel. Skutečnost, že upravená zpráva o vztazích byla uložena do sbírky listin dne 23. 11. 2018, tak podle dovolatelky nemohla mít vliv na běh roční prekluzivní lhůty pro uplatnění práva domáhat se přezkumu zprávy o vztazích.
Prostřednictvím druhé z dovolacích otázek dovolatelka odvolacímu soudu vytýkala, že nedostatečně posoudil existenci zákonných předpokladů, které musejí být naplněny, aby mohl být znalec pro přezkum zprávy o vztazích jmenován. Odůvodnění, jež se omezuje na konstatování, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně, podle dovolatelky není dostatečné, neboť „zcela postrádá bližší popis procesu a myšlenkových úvah, které k dílčímu závěru vedly“. Konkrétně „absentuje uvedení důkazů, o které soud opřel svá zjištění, úvahy, kterými se při hodnocení důkazů řídil a závěr, jaký učinil o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce“.
Odůvodnění:
a) Použité právní předpisy
Nejvyšší soud předesílá, že věc posoudil podle ZOK, respektive § 21a ÚčZ, ve zněních účinných do 31. 12. 2020. Je tomu tak proto, že podle čl. II bodu 8 a 9 zákona č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony, se
1) | zpráva o vztazích za účetní období započaté přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zpracovává podle zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, |
2) | pravidla pro přezkum zprávy o vztazích, včetně řízení o jmenování znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích a povinností znalce, poprvé použijí pro přezkum zprávy o vztazích zpracované v souladu s požadavky zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. |
b) Právní posouzení věci
Zpráva o vztazích mezi propojenými osobami je jedním z prostředků ochrany společníků a zprostředkovaně i věřitelů obchodní korporace, která je ovládanou osobou. Údaje uvedené ve zprávě umožňují společníkům, jakož i dalším osobám (zejména věřitelům obchodní korporace) zjistit, zda obchodní korporace neutrpěla v důsledku ovládání újmu a zda případná újma byla včas uhrazena. Aby tato ochrana byla účinná, musí mít společníci ovládané osoby možnost ověřit, zda je zpráva zpracovaná obchodní korporací úplná a pravdivá. Proto zákon umožňuje přezkum obsahu zprávy nezávislým znalcem. Informace z posudku znalce pak mohou společníkům sloužit jako základ pro uplatnění některých nároků, které jim jako společníkům obchodní korporace přísluší (srov. při výkladu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1522/2006, ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 799/2012, či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3701/2012). Lze tedy říci, že právo navrhnout přezkum zprávy o vztazích je zejména nástrojem ochrany (menšinových) společníků, jehož smyslem je především kompenzace jejich informačního deficitu.
Ani právo společníků navrhnout jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích ovšem není bezbřehé. Konkrétní podmínky jeho uplatňování jsou stanoveny zákonem a jednou z nich je i to, že návrh na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích lze úspěšně uplatnit jen v roční prekluzivní lhůtě (§ 85 odst. 3 ZOK).
Časové omezení práva navrhnout přezkum zprávy o vztazích vychází z předpokladu, že přezkum zprávy o vztazích ztrácí s delším časovým odstupem význam, což je dáno tím, že se informace získané přezkumem zprávy zpravidla již nemohou stát podkladem pro uplatnění „navazujících“ práv společníků. Jelikož by návrh na přezkum zprávy o vztazích podaný s delší časovou prodlevou zpravidla nemohl sloužit k ochraně práv a zájmů společníků a zprostředkovaně též k ochraně zájmů dalších osob (a nesledoval by tak smysl a účel, pro který jsou zprávy o vztazích vypracovávány a pro nějž je umožněn jejich přezkum – viz výše), zákonodárce stanovil, že návrhům podaným po marném uplynutí roční prekluzivní lhůty nelze vyhovět („opožděné“ návrhy je namístě zamítnout pro nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele). Tím se sleduje i prvek zachování právní jistoty společnosti, který spočívá v tom, že po marném uplynutí roční prekluzivní lhůty již návrh na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích nelze úspěšně uplatnit.
Roční prekluzivní lhůta stanovená pro přezkum zprávy o vztazích počíná běžet ode dne, kdy se společník o obsahu zprávy o vztazích dozvěděl nebo mohl dozvědět způsobem podle § 84 odst. 1 ZOK (§ 85 odst. 3 část věty před středníkem ZOK). Počátek běhu lhůty je tedy závislý na dvou skutečnostech, a sice – alternativně (podle toho, která ze skutečností nastane dříve) – buď na „skutečné“ vědomosti společníka o obsahu zprávy o vztazích, nebo na tom, že se společník o obsahu zprávy mohl dozvědět způsobem podle § 84 odst. 1 ZOK.
Odkaz na § 84 odst. 1 ZOK je přitom v poměrech akciové společnosti zapotřebí vnímat jednak v kontextu povinnosti předložit valné hromadě účetní závěrku ke schválení [§ 421 odst. 2 písm. g) ZOK] a jednak v kontextu povinnosti zveřejnit účetní závěrku uložením do sbírky listin (§ 21a odst. 2 a 4 ÚčZ).
Stanoví-li totiž § 84 odst. 1 ZOK, že společníci ovládané osoby mají právo se seznámit se zprávou o vztazích a s případným stanoviskem kontrolního orgánu ve stejné lhůtě a za stejných podmínek jako s účetní závěrkou, je tím řečeno především to, že zprávu o vztazích má projednat valná hromada za stejných podmínek jako účetní závěrku – s tím rozdílem, že valná hromada akciové společnosti zprávu o vztazích neschvaluje, nýbrž jen projednává. Projednání zprávy o vztazích tedy musí být zařazeno na pořad valné hromady společnosti (konané nejpozději do 6 měsíců od posledního dne předcházejícího účetního období) (§ 403 odst. 1 ZOK), a proto tento dokument musí být součástí (přílohou) pozvánky na tuto valnou hromadu. Akcionář se tedy o zprávě o vztazích a jejím obsahu dozví zpravidla především z pozvánky (anebo její přílohy), která bude uveřejněna na internetových stránkách společnosti nebo mu bude zaslána na adresu uvedenou v seznamu akcionářů, popřípadě zpřístupněna jiným způsobem nahrazujícím zasílání pozvánky (§ 406 ZOK).
Vedle toho musí být zpráva o vztazích (stejně jako účetní závěrka) zveřejněna uložením do sbírky listin, a to v totožných lhůtách jako účetní závěrka (§ 21a ÚčZ). Jelikož však zprávu o vztazích valná hromada (na rozdíl od účetní závěrky) ex lege neschvaluje, nebrání nic ani tomu, aby byla do sbírky listin uložena i před tím, než ji projedná valná hromada. Je-li zpráva o vztazích uložena do sbírky listin před tím, než byla projednána valnou hromadou (respektive před tím, než byla pozvánka na valnou hromadu – včetně zprávy o vztazích – uveřejněna na internetových stránkách společnosti, popřípadě před tím, než byla pozvánka – s přílohou tvořenou zprávou o vztazích – doručena akcionáři), je namístě vyjít z toho, že akcionář se o zprávě o vztazích (ve smyslu § 85 odst. 3 ZOK) mohl dozvědět již dnem, kdy byla zpráva o vztazích zveřejněna jejím uložením do sbírky listin (§ 16 odst. 1 ÚrProd ve spojení s § 3 odst. 1 VeřRej).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vyšel-li odvolací soud bez dalšího z toho, že roční prekluzivní lhůta k uplatnění návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích počala běžet dnem 29. 11. 2018 (neboť šlo o den konání valné hromady, na níž byla upravená zpráva o vztazích projednána), aniž považoval za jakkoliv právně významné, že zpráva o vztazích byla uložena do sbírky listin společnosti již dne 29. 3. 2018 (respektive 23. 11. 2018), není jeho právní posouzení věci správné.
K tomu je třeba dodat, že provede-li společnost dodatečnou úpravu obsahu zprávy o vztazích, která již byla uložena do sbírky listin, a uloží-li i toto nové znění zprávy o vztazích do sbírky listin, může být tato skutečnost pro posouzení počátku běhu roční prekluzivní lhůty (podle § 85 odst. 3 ZOK) právně významná jen tehdy, týká-li se dodatečná úprava zprávy o vztazích údajů, jež jsou rozhodující pro posouzení vážných důvodů (ve smyslu § 85 odst. 1 ZOK), které společníka (podle jeho tvrzení) vedou k podání návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích.
c) Vady, k jejichž existenci přihlíží dovolací soud u přípustných dovolání z úřední povinnosti
Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 OSŘ). Takovou vadou řízení je i situace, kdy k projednání odvolání předseda senátu odvolacího soudu nenařídil jednání, ačkoliv tak učinit měl (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4190/2008).
K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání (§ 214 odst. 1 OSŘ), nestanoví-li zákon jinak (§ 214 odst. 2 a 3 OSŘ). To platí i pro řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích (§ 1 odst. 3 ZŘS).
Jestliže tedy předseda senátu v projednávané věci nenařídil jednání, aby odvolání projednal, aniž byly splněny podmínky, za nichž jednání není třeba nařizovat, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. To platí tím spíš, opakoval-li, respektive doplňoval-li odvolací soud v rámci odvolacího řízení dokazování.
d) Shrnutí
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že účastníky řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích není jen navrhovatel a ovládaná osoba, ale také znalec (§ 86 odst. 1 věta druhá, část věty před středníkem ZOK). Proto se (mimo jiné) přesné označení znalce uvádí v záhlaví rozhodnutí ve věci samé (§ 157 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 ZŘS), stejnopis rozhodnutí se doručuje také znalci (§ 158 odst. 3 a 4 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 ZŘS) a v rozhodnutí, kterým se u něho řízení končí, soud rozhodne rovněž o povinnosti k náhradě nákladů řízení znalce (§ 151 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 ZŘS).
Aniž by Nejvyšší soud předjímal posouzení důvodnosti uplatněného návrhu, má za potřebné dodat konečně i to, že shledá-li odvolací soud (v poměrech projednávané věci) návrh na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích důvodným, uloží společnosti (samostatným výrokem) povinnost poskytnout znalci potřebnou součinnost pro vypracování znaleckého posudku (§ 86 odst. 3 ZOK); k tomu v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, která se plně prosadí i pro věc posuzované podle rozhodného znění ZOK, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 371/2005 (uveřejněné pod číslem 34/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1600/2005.
Komentář: Komentované rozhodnutí se zabývá v prvé řadě otázkou stanovení okamžiku, od něhož začíná běžet roční prekluzivní lhůta určená pro uplatnění práva navrhnout soudu, aby jmenoval znalce pro přezkum zprávy o vztazích (§ 85 odst. 1 ZOK). Právo navrhnout přezkum zprávy o vztazích je v tomto rozhodnutí označeno za nástroj ochrany (menšinových) společníků, jehož smyslem je především kompenzace jejich informačního deficitu. A právě odtud je odvozen význam časového omezení práva žádat přezkum zprávy o vztazích.
S delším časovým odstupem se význam informací získaných při přezkumu zprávy o vztazích vytrácí. Je tomu tak proto, že již nemohou sloužit svému účelu, jímž je kompenzace informačního deficitu (menšinových) společníků při uplatňování „navazujících“ nároků, které jim (jako společníkům) přísluší. Jde přitom zejména o nárok na náhradu újmy způsobené vlivnou osobou (§ 71 ZOK), jejíž vyrovnání má být ve zprávě o vztazích posouzeno [§ 82 odst. 2 písm. f) ZOK ve znění do 31. 12. 2020, respektive § 82 odst. 4 věta druhá ZOK], popřípadě též o nárok na náhradu újmy korporace, kterou jí (v souvislosti s proběhnuvším ovlivněním) způsobili členové jejích volených orgánů, jestliže svoji funkci nevykonávali s péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 ObčZ). Jelikož se obě tato práva promlčuji (§ 609 ObčZ), vytrácí se v delším časovém horizontu smysl kompenzace informačního deficitu, který má přezkum zprávy o vztazích zajistit.
Toto koncepční řešení svým základním uchopením v zásadě odpovídá původní předloze české úpravy přezkumu zprávy o vztazích, jak je zachycena v německém právním řádu (§ 315 německého akciového zákona). Německá úprava sice nestanoví žádnou – uzavírací (prekluzivní) – lhůtu, v níž by bylo možné návrh na přezkum zprávy o vztazích uplatnit. Smysl přezkumu zprávy o vztazích se ovšem odvozuje z potřeby (menšinových) akcionářů získat informace, jež jsou nezbytné k uplatnění „odpovědnostních“ nároků vůči ovládající osobě nebo jejím zástupcům (§ 317 německého akciového zákona), popřípadě vůči členům volených orgánů ovládané osoby (§ 318 německého akciového zákona). Vychází se tedy z toho, že jsou-li tyto „odpovědnostní“ nároky promlčeny, ztrácí přezkum zprávy o vztazích význam.
Určení okamžiku, od něhož počíná běžet roční prekluzivní lhůta k uplatnění nároku na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích, je v poměrech českého právního řádu výslovně regulováno § 85 odst. 3 ZOK. Podle tohoto ustanovení počíná roční uzavírací (prekluzivní) lhůta k uplatnění nároku na přezkum zprávy o vztazích běžet alternativně (podle toho, která ze skutečností nastane dřív) buď od okamžiku, kdy se společník, jenž přezkum zprávy o vztazích navrhuje, o obsahu zprávy o vztazích (skutečně) dozvěděl, nebo kdy se o jejím obsahu mohl dozvědět způsobem podle § 84 odst. 1 ZOK.
Komentované rozhodnutí se přitom zabývá především druhou ze jmenovaných alternativ, tedy výkladem § 84 odst. 1 ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020, z něhož se podává (a to je závěrem, který obstojí i v poměrech úpravy účinné od 1. 1. 2021), že zprávu o vztazích má v akciové společnosti projednat valná hromada za stejných podmínek jako účetní závěrku, a sice s tím rozdílem, že zprávu o vztazích valná hromada neschvaluje, nýbrž jen projednává.
Na to konto Nejvyšší soud dovodil, že okamžikem, v němž se akcionář o obsahu zprávy o vztazích mohl dozvědět způsobem podle § 84 odst. 1 ZOK, bude zpravidla okamžik, kdy mu bude doručena pozvánka na valnou hromadu, na níž má být zpráva o vztazích projednána (neboť zpráva o vztazích je zpravidla součástí, respektive přílohou pozvánky na valnou hromadu). K tomu se v komentovaném rozhodnutí dovozuje, že společnost může uložit do sbírky listin zprávu o vztazích i před tím, než byla projednána valnou hromadou, a že je v tomto případě namístě vyjít z toho, že akcionář se o zprávě o vztazích mohl dozvědět již dnem, kdy byla zpráva o vztazích zveřejněna jejím uložením do sbírky listin. To sleduje obecnou tendenci rozhodovací praxe, která v poslední době protežuje (či snad až přetěžuje) význam materiální publicity údaje a obsahu listin, jež mají být podle zákona uloženy ve sbírce listin (§ 8 odst. 2 VeřRej), v neprospěch členů vlastnických struktur korporací.
Komentované rozhodnutí dále vykládá i celou řadu procesních otázek, které s uplatňováním nároku na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích souvisejí.
V prvé řadě se implicitně podává výklad § 85 odst. 3 části věty za středníkem ZOK, z nějž vyplývá, že se k opožděně uplatněným návrhům na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích „nepřihlíží“. Komentované rozhodnutí tuto formulaci vykládá tak, že marné uplynutí k podání návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích má za následek zánik tohoto práva, a tedy i ztrátu aktivní věcné legitimace potenciálního navrhovatele. Opožděné návrhy na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích je tedy namístě zamítnout (nikoliv odmítnout).
Dovolací soud dále postavil najisto, že i v řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích pro předsedu odvolacího senátu obecně – nestanoví-li zákon jinak (§ 214 odst. 2 a 3 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 ZŘS) – platí povinnost nařídit jednání, aby mohlo být odvolání projednáno (§ 214 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 ZŘS). To je umocněno případy, kdy je v rámci odvolacího řízení opakováno či doplňováno dokazování, respektive (jak bylo dovozeno později) jsou-li dovolacím důvodem námitky směřující k neúplně zjištěnému skutkovému stavu věci, nesprávným skutkovým zjištěním či k tomu, že zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly doposud uplatněny [§ 205 odst. 2 písm. d), e), respektive f) OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 ZŘS].
Do jaké míry platí povinnost nařídit k projednání návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích i pro řízení před soudy prvního stupně, zůstává nejasné. Přinejmenším v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2021 však již není součástí § 86 odst. 1 věty třetí ZOK dovětek, podle něhož platilo, že soud navrženého znalce schválil, nerozhodl-li o návrhu na jmenování znalce do 15 dnů ode dne doručení návrhu. Významný argument, pro nějž se dovozovalo, že se v řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích v řízení před soudem prvního stupně nemusí nařizovat jednání, tedy odpadl.
Nejvyšší soud v komentovaném rozhodnutí – s odkazem na výslovné znění zákona (§ 86 odst. 1 věta druhá, část věty před středníkem ZOK) – dále konstatoval, že účastníkem řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích je i sám znalec, a to se všemi procesními důsledky, které z toho vyplývají.
Nejvyšší soud pak konečně převzal svoji rozhodovací praxi přijatou v poměrech ObchZ a uvedl, že shledá-li soud návrh na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích důvodným, uloží společnosti (samostatným výrokem) povinnost poskytnout znalci potřebnou součinnost pro vypracování znaleckého posudku (§ 86 odst. 3 ZOK).
Ing. Mgr. RADEK RUBAN, Ph.D., Brno