Vrchní soud v Praze: Vydražení podílu společníka třetí osobou ve veřejné dobrovolné dražbě
§ 89, § 208 ZOK
§ 1771 ObčZ
§ 24 VeřDr
Vyslovení neplatnosti dražby je možno docílit jen postupem dle § 24 VeřDr, přičemž soud neplatnost dražby nemůže posuzovat v jiném řízení, a to ani jako předběžnou otázku. Není-li soudem vyslovena neplatnost dražby v příslušném soudním řízení, je třeba vyjít z toho, že dražba je platná.
Platné nabytí podílu ve společnosti s ručením omezeným v dobrovolné veřejné dražbě nemusí znamenat, že je i účinné, absentuje-li nezbytný souhlas valné hromady.
Není-li udělen souhlas valné hromady s převodem podílu v případě vydražení podílu ve společnosti s ručením omezeným třetí osobou ve veřejné dobrovolné dražbě, pročež jde o smluvní převod tohoto podílu (smluvní převod vlastnictví podílu), je nutno i pro tento případ aplikovat § 208 odst. 2 ZOK s fikcí odstoupení.
Usnesení Vrchního soudu v Praze z 6. 5. 2021, sp. zn. 7 Cmo 29/2020
K věci: Žalobce se domáhá odkupu svého podílu na společnosti A., spol. s r. o. („společnost A.“), žalovaným na základě § 89 ZOK a za tím účelem navrhuje, aby soud uložil povinnost žalovanému k uzavření smlouvy o převodu podílu na společnosti ve znění uvedeném v petitu žaloby. Žalobce uvedl, že je společníkem společnosti s podílem o velikosti 40 % na základním kapitálu a žalovaný je společníkem společnosti vlastnícím podíl o velikosti 60 % na základním kapitálu. Žalobce a žalovaný byli do 12. 3. 2015 jednateli společnosti. Dne 12. 3. 2015 rozhodla valná hromada společnosti o odvolání žalobce i žalovaného z funkce jednatelů a novými jednateli byli zvoleni M. H. (syn žalovaného) a D. H. (manželka žalovaného). Této valné hromadě měla předcházet valná hromada svolaná na 17. 2. 2015, ta však byla odvolána, neboť nebyla žalovaným řádně svolána. Žalobce tvrdil, že žalovaný před konáním valné hromady prohlašoval před zaměstnanci společnosti, že žalobce bude ve funkci jednatele končit. Dále uvedl, že žalovaný bez jeho vědomí složil do advokátní úschovy finanční prostředky společnosti a také propustil dceru a manželku žalobce z pracovních pozic ve společnosti pro nadbytečnost, přičemž záhy bylo vyhlášeno výběrové řízení na nové zaměstnance k obsazení jejich pozice. Předtím bezproblémové vztahy mezi žalovaným a žalobcem se po těchto událostech zhoršily, a proto žalobce neměl zájem dále setrvávat ve společnosti. Z toho důvodu chtěl využít svého práva podle § 89 ZOK a dopisem z 25․ 3. 2015, jehož součástí byl návrh smlouvy o převodu jeho podílu na žalovaného, vyzval žalovaného jako většinového společníka (osobu ovládající) k odkoupení svého podílu. Dopis byl žalovanému doručen 31. 3. 2015. Kupní cena podílu žalovaného ve společnosti byla oceněna znalcem na částku 12 009 000 Kč. Žalovaný dopisem z 15. 4. 2015, který byl žalobci doručen 23. 4. 2015, mu sdělil, že s převodem nesouhlasí, neboť považoval kupní cenu za převod podílu za příliš vysokou. Z toho důvodu se žalobce obrátil na soud, aby uložil žalovanému povinnost uzavřít s ním smlouvu o převodu podílu za kupní cenu 12 009 000 Kč. Žalovaný k věci uvedl, že s tvrzeními žalobce nesouhlasí. Žalobce nenaplnil, ale ani neprokázal podmínky pro aplikaci § 89 ZOK. S převodem podílu by souhlasil, ovšem za jiných cenových podmínek. Žalovaný posléze soudu sdělil, že nadále není ve věci pasivně legitimován, protože svůj obchodní podíl ve výši 60 % převedl prostřednictvím dobrovolné dražby na společnost M., a. s. („společnost M.“), a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce se ztrátou pasivní legitimace žalovaného nesouhlasil s tím, že žalovaný svým jednáním úmyslně obešel pro něj nevýhodné ustanovení společenské smlouvy (souhlas valné hromady s převodem podílu na jinou osobu) a zneužil tak práva jednáním, které nepožívá právní ochrany.
Soud prvního stupně žalobu zamítl („první rozsudek“). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že L. H. jako vlastník podílu, na který připadá vklad 60 000 Kč ve společnosti A., navrhl provedení elektronické dražby tohoto podílu. Dražba se měla konat 21. 12. 2015 a ve vyhlášce je výslovně uvedeno, že podle platného znění společenské smlouvy společnosti A. dle dodatku č. 1 „společník může s předchozím souhlasem valné hromady, která rozhoduje 2/3 hlasů všech společníků, převést svůj obchodní podíl na jinou osobu“. Vlastnictví nabyté ve veřejné dobrovolné dražbě však představuje přechod, nikoliv převod vlastnického práva (§ 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách – „VeřDr“), takže v tomto případě se nejedná o změnu vlastnictví na základě shodného smluvního projevu vůle účastníků smlouvy, ale o přechod na základě jiné právní skutečnosti, která „není projevem vůle (tj. na základě provedení dobrovolné dražby a příklepu dražebníka)“. K přechodu podílu jinak než smluvním převodem pak společenská smlouva společnosti souhlas valné hromady nepotřebuje. Podle potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby vydražitelem ve veřejné dobrovolné dražbě z 11. 1. 2016 byl podíl L. H. ve společnosti A. ve veřejné elektronické dobrovolné dražbě, konané 21. 12. 2015, udělením příklepu vydražen společností M. za cenu dosaženou vydražením ve výši 3 010 000 Kč. Cena byla zaplacena podle potvrzení účtárny dražebníka dražební jistotou ve výši 27 000 Kč dne 15. 12. 2015 a doplatkem na celou cenu dosaženou vydražením ve výši 2 983 000 Kč dne 8. 1. 2016. Dále soud prvního stupně citoval § 207 odst. 2 ZOK, § 2 písm. a), § 17 odst. 1, § 30 odst. 1 VeřDr a odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 2462/2013 a sp. zn. 21 Cdo 2447/2010 (pozn. red.). Dospěl k závěru, že vlastnictví podílu žalovaného ve společnosti A. přešlo na jinou osobu, čímž žalovaný pozbyl pasivní věcné legitimace v předmětném řízení. Z tohoto důvodu žalobu zamítl.
Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně zrušil („kasační usnesení“). Vrátil mu věc k dalšímu řízení s tím, že k tomu, aby bylo možné se zabývat otázkami souvisejícími s právem odkupu podílu žalobce žalovaným podle § 89 a násl. ZOK, je třeba primárně vyřešit otázku, zda je žalovaný (stále) pasivně legitimován, tedy zda je společníkem s podílem 60 % ve společnosti A., či nikoli, resp. zda v důsledku dobrovolné dražby podílu žalovaného 21. 12. 2015 došlo k přechodu či k převodu vlastnictví tohoto podílu na vydražitele, a zda se v důsledku toho stal vydražitel také společníkem společnosti A. Odvolací soud zásadně nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně, že v rámci dobrovolné dražby jde o přechod vlastnictví k předmětu dražby a nikoli o převod vlastnictví s tím, že žalovaný je stále společníkem předmětné obchodní společnosti a potud mu svědčí pasivní věcná legitimace v řízení o odkup podílu minoritního společníka za přiměřenou cenu podle § 89 ZOK. Teprve v následném řízení bude moci být rozhodováno, zda žalovanému tato povinnost vznikla, či nikoli. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Následně soud prvního stupně žalobu opět zamítl („druhý rozsudek“). V odůvodnění zcela setrval na své dosavadní argumentaci a cit. judikatuře NS uvedené ve svém prvním rozsudku. Dospěl k závěru, že „vlastnictví 60% podílu žalovaného ve společnosti A. přešlo na jinou osobu, která sice zůstává ovládající osobou, avšak vůči ní žalobce své právo neuplatnil. Tím žalovaný, tedy L. H., v průběhu řízení přestal být vlastníkem 60% podílu ve společnosti, čímž pozbyl pasivní věcné legitimace v předmětném řízení, takže uplatnit proti němu § 89 ZOK nelze, neboť není společníkem společnosti a podíl, jehož není vlastníkem, prodávat nemůže.“ Soud prvního stupně žalobu zamítl, přestože sám v rámci odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že „si je vědom, že odvolací soud v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že žalovaný L. H. je (nadále) společníkem společnosti, a to z důvodu, že valná hromada společnosti neudělila souhlas s převodem podílu…“. Nadto ještě soud prvního stupně poukázal na usnesení VS v Praze č. j. 6 Cmo 85/2018--238, které zrušilo rozsudek prvostupňového soudu č. j. 78 Cm 309/2015-168 stejných účastníků o uložení téže povinnosti ve společnosti H., s. r. o., v němž odvolací soud konstatoval, že v otázce dražby nejde o převod, nýbrž o přechod a je třeba vyjít z toho, že dražba je platná.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, v němž vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:
1. Zcizením podílu (a je zcela irelevantní, zda se jedná o jeho převod nebo přechod) se žalovaný odpovědnosti ve smyslu § 89 ZOK nezprostí. K uvedeným nesprávným závěrům soud prvního stupně dochází i přesto, že odvolací soud ve svém předchozím usnesení (jímž vyhověl odvolání žalobce a zrušil rozsudek soudu prvního stupně) explicitně uvedl, že se vydražení předmětného podílu nestalo účinným. Nedošlo tudíž ke změně v osobě společníka, žalovaný je potud stále společníkem předmětné obchodní společnosti s podílem 60 %. Skutečnost, že je v obchodním rejstříku zapsána jako společník s tímto podílem společnost M. namísto žalovaného, je potud irelevantní, neboť zápis společníka včetně výše jeho podílu a vkladu má toliko deklaratorní charakter.
2. Soud prvního stupně ignoruje i další zavazné právní názory odvolacího soudu, a to z řízení vedeného mezi týmiž účastníky o uložení téže povinnosti ve společnosti H., v němž odvolací soud dospěl k závěru, že „… za předpokladu, že by skutečně byly naplněny předpoklady uvedeného zákonného ustanovení a žalobci by vzniklo právo na odkup jeho podílu, žalovaný zůstává zavázán i v případě, že obchodní podíl zcizil. Rozhodující je jednání ovládající osoby, zcizením obchodního podílu se odpovědnosti nezbaví. Nejde totiž o jakési ‚věcné právo‘, které by vázlo na obchodním podílu, v důsledku čehož by povinnost k odkupu přešla na nového společníka. “
3. Rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a zcela rozporné s ustanovením OSŘ o dalším průběhu řízení po rozhodnutí odvolacího soudu, tj. s § 226 odst. 1 OSŘ.
4. Na základě nesprávného právního posouzení otázky, jaký subjekt je nositelem pasivní věcné legitimace k žalobě, a možná právě i z provedené hrstky důkazů navržených žalobcem, soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že subjektem pasivně legitimovaným k žalobě není žalovaný, aniž by se jakkoli zabýval klíčovou otázkou, zda je žalovaný osobou ovládající společnost.
Navrhl, aby v případě zrušení rozsudku pro nedodržení závazného právního názoru odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s nařízením, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce).
K odvolání žalobce žalovaný uvedl, že žalovaný není od konce r. 2015 vůbec společníkem předmětné společnosti, když jeho podíl přešel vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě příklepem licitátora na společnost M., jež je do současné doby majoritním společníkem. Akcentoval, že svůj podíl nepřevedl, ale že přešel na společnost M., proto soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný v průběhu řízení pozbyl pasivní legitimaci. Vzhledem k tomu, že žalobce platnost dražby v zákonné lhůtě nenapadl, stala se dražba nezvratnou a je nezbytné na ni pohlížet jako na platnou a vyvolávající patřičné účinky, přičemž její platnost nelze přezkoumávat v jiných řízeních, ani jako otázku předběžnou. Žalobce nedisponuje formálním ani neformálním vlivem na chod společnosti s tím, že účelem ustanovení není primárně sankce ovládající osoby za „zneužití“ vlivu, tedy minulost, ale řešení budoucnosti předmětné společnosti a jejích společníků. Tato budoucnost je řešena právem exitu „utlačovaného“ společníka. Žalovaný rozporoval využití svého vlivu s tím, že to byl naopak žalobce, kdo zneužíval svého postavení společníka a jednatele. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.
Z odůvodnění: Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Citoval nejprve § 226 odst. 1 OSŘ, jehož úprava zajišťuje, aby byly po zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně v dalším průběhu řízení respektovány důvody, které odvolací soud vedly ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu, tzn. jeho právním názorem na posouzení věci z hlediska hmotného práva, ale i jeho náhledem na aplikaci procesních předpisů, což jsou i pokyny, jak má být v dalším průběhu řízení postupováno. Vázanost soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu má ovšem místo jen tehdy, je-li v době nového rozhodování skutkový stav stejný jako v době, kdy rozhodoval odvolací soud. ÚS již ve svém nálezu z 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03, k tomu výslovně uvedl:
„Ustanovení § 226 odst. 1 OSŘ má zajistit, aby soud prvního stupně nejen seznal, proč má soud odvolací jeho rozsudek za vadný, ale i čeho se má při dalším postupu vyvarovat. To je právě smysl institutu vázanosti právním názorem. V žádném případě nebrání § 226 odst. 1 OSŘ soudu nižšího stupně, aby na základě nových skutečností dospěl i ke stejným závěrům; vede ho však závazně k tomu, aby neopakoval předchozí nedostatky.“
Soud prvního stupně v prvním rozsudku dospěl k závěru, že vlastnictví podílu žalovaného ve společnosti A. přešlo na jinou osobu – maje za to, že vlastnictví nabyté ve veřejné dobrovolné dražbě představuje přechod, nikoliv převod vlastnického práva, čímž žalovaný pozbyl pasivní věcné legitimace v předmětném řízení, a z tohoto důvodu žalobu zamítl. V kasačním usnesení odvolací soud zásadně nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že v rámci dobrovolné dražby podílu ve společnosti s ručením omezeným jde o přechod vlastnictví k předmětu dražby a nikoli o převod vlastnictví. Svůj právní závěr odvolací soud obsáhle zargumentoval s tím, že žalovaný je stále společníkem předmětné obchodní společnosti, a potud mu svědčí pasivní věcná legitimace v řízení o odkup podílu minoritního společníka za přiměřenou cenu podle § 89 ZOK, a že teprve v následném řízení bude moci být rozhodováno o tom, zda žalovanému tato povinnost (z hlediska naplnění věcných předpokladů) vznikla, či nikoli. Ve druhém rozsudku soud prvního stupně zcela setrval na své dosavadní argumentaci a cit. judikatuře NS s tím, že uvedl, že „si je vědom, že odvolací soud v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že žalovaný L. H. je (nadále) společníkem společnosti, a to z důvodu, že valná hromada společnosti neudělila souhlas s převodem podílu… Soud však při svém rozhodování musí především postupovat podle platných zákonných ustanovení.“
Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že soud prvního stupně v posuzovaném případě zcela v rozporu s cit. zákonným ustanovením a též s „nálezovou“ judikaturou ÚS se necítil být vázán právním názorem odvolacího soudu, ačkoliv v době nového rozhodování soudu prvního stupně byl skutkový stav zcela stejný jako v době, kdy rozhodoval odvolací soud. Nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.
Soudem prvního stupně nerespektovaný právní názor odvolacího soudu, že v rámci dobrovolné dražby jde o převod vlastnictví k předmětu dražby a nikoli o přechod vlastnictví, jak vyplývalo z dřívější judikatury, potvrdil NS ve svém usnesení z 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1045/2019. Výslovně uvedl:
„Jakkoliv podle ustálené judikatury nedocházelo v době před účinností současného občanského zákoníku k nabytí vlastnického práva k věci v dobrovolné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, na základě smlouvy, nýbrž na základě příklepu licitátora, jakožto jiné právní skutečnosti (srov. např. rozsudek NS z 2. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3607/2014, a v něm cit. rozhodnutí), nelze přehlížet, že při dobrovolné veřejné dražbě (stejně jako při smluvním převodu akcií) navrhovatel (akcionář) projevuje (dobrovolně) svoji vůli umožnit třetí osobě (vydražiteli) nabytí vlastnického práva k akciím a třetí osoba (vydražitel) projevuje (podáním) dobrovolně svoji vůli za jím nabídnutou cenu nabýt vlastnické právo k těmto akciím. Svojí povahou (tím, že k nabytí vlastnického práva k předmětu dražby dochází dobrovolně, na základě shodné vůle navrhovatele a vydražitele) představuje veřejná dobrovolná dražba obdobnou situaci, jako kdyby byly akcie převedeny kupní smlouvou. K pojetí dobrovolné veřejné dražby po 1. 1. 2014 srov. § 1771 ObčZ.“
Uvedené závěry NS jsou plně aplikovatelné i pro společnost s ručením omezeným, což je posuzovaný případ.
K odkazu soudu prvního stupně na cit. usnesení odvolacího soudu týkající se stejných účastníků a téže povinnosti jako v tomto řízení, ale u jiné společnosti, mající nabytí vlastnického práva k předmětu dražby za přechod a nikoli převod, odvolací soud poznamenává následující: Usnesení bylo vydáno jiným senátem odvolacího soudu a v jiném řízení a navíc je zřejmé, že bylo učiněno bez znalosti výše uvedeného rozhodnutí NS, v němž NS dovodil u nabytí vlastnického práva k akciím v dobrovolné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb. smluvní povahu, tedy že se jedná o nabytí vlastnického práva na základě převodu, nikoliv přechodu.
Odvolací soud vzhledem k nabytí vlastnického práva k předmětu dražby – tj. v daném případě podílu ve společnosti s ručením omezeným, kdy k jeho nabytí dochází dobrovolně, na základě shodné vůle navrhovatele a vydražitele, pročež veřejná dobrovolná dražba tak představuje de facto obdobnou situaci, jako kdyby byly podíly převedeny smlouvou o převodu podílu, opětovně zvažoval aplikaci § 208 ZOK, týkající se převodu podílu a nezbytného souhlasu valné hromady s tímto převodem, i na případ převodu – vydražení podílu společníka třetí osobou ve veřejné dražbě. Následuje citace § 208 odst. 1 a 2 ZOK (pozn. red.). Ve společenské smlouvě o založení společnosti A. ve znění dodatku č. 1 (čl. 2 odst. 13) se uvádí, že „společník může s předchozím souhlasem valné hromady, která rozhoduje 2/3 hlasů všech společníků, převést svůj obchodní podíl na jinou osobu, ručí však za splácení vkladu nabyvatelem tohoto podílu; účinky převodu obchodního podílu nastávají vůči společnosti dnem, kdy jí nabyvatel převod oznámil“. Ze zákona i ze společenské smlouvy vyplývá, že převést podíl společníka na třetí osobu lze jen se souhlasem valné hromady. Souhlas může být následný nebo předběžný, pročež bez něj nenabývá smlouva o převodu podílu účinnosti, tím spíše nemůže dojít ke změně v osobě společníka vůči společnosti. Převod podílu je totiž vůči společnosti účinný doručením účinné smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy (viz § 209 odst. 2 ZOK), až tímto okamžikem dochází ke změně v osobě společníků. Protože v případě vydražení podílu ve společnosti s ručením omezeným třetí osobou ve veřejné dražbě jde o smluvní převod tohoto podílu (smluvní převod vlastnictví podílu), tento teoretický závěr byl následně potvrzen i cit. rozhodnutím NS, je nutno na základě logického a teleologického výkladu dovodit i pro tento případ aplikaci § 208 odst. 2 ZOK. Fikce odstoupení se tudíž aplikuje i na vydražení podílu ve veřejné dražbě (coby též svou povahou smluvní převod). Odvolací soud neshledal žádný logický právní argument pro závěr, proč by mělo být činěno rozdílu mezi těmito smluvními převody podílu (tj. smlouvou o převodu podílu či převodu ve veřejné dobrovolné dražbě) z hlediska splnění podmínky souhlasu valné hromady pro účinnost převodu, včetně právních následků spojených s nezískáním tohoto souhlasu (fikce odstoupení od smlouvy). Opačný závěr, tedy neaplikace § 208 odst. 2 ZOK (pro vydražení podílu coby smluvní převod) by totiž v případě absence nezbytného souhlasu valné hromady znamenal neřešitelný problém – podíl by byl sice platně ve veřejné dobrovolné dražbě nabyt, avšak nikoliv účinně.
V této souvislosti považuje odvolací soud za nezbytné znovu zdůraznit, že od neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, stejně tak jako od neplatnosti smlouvy o převodu podílu, je třeba odlišit účinnost vydražení podílu ve veřejné dobrovolné dražbě (účinnost smlouvy představované vydražením) či účinnost smlouvy o převodu podílu. Jak již zmíněno, aby byl převod účinný i vůči společnosti, tedy aby došlo ke změně společníka, je třeba jí doručit účinnou smlouvu o převodu podílu. Ostatně odlišení okamžiku platnosti smlouvy o převodu podílu a její účinnosti je právní teorií a judikaturou přijímáno bezrozporně. K účinnosti tohoto smluvního převodu je zapotřebí, jak výše uvedeno, souhlasu valné hromady. Z hlediska důsledků, které nastávají v případě absence tohoto souhlasu, má odvolací soud za to, že je třeba aplikovat § 208 odst. 2 ZOK v obou případech smluvního převodu. Jinak řečeno, bez ohledu na to, zda došlo k převodu podílu na základě smlouvy o převodu podílu či na základě vydražení podílu příklepem licitátora ve veřejné dobrovolné dražbě coby též smluvního převodu.
Výše uvedený závěr ostatně plyne nejen z teleologického, ale i z logického výkladu – argumentum ad absurdum. Vyslovení neplatnosti dražby je možno docílit jen postupem dle § 24 VeřDr, přičemž soud neplatnost dražby nemůže posuzovat v jiném řízení, a to ani jako předběžnou otázku. Není-li tedy soudem vyslovena neplatnost dražby v příslušném soudním řízení, je třeba vyjít z toho, že dražba je platná. Jak vysvětleno výše, platné nabytí podílu v dobrovolné veřejné dražbě ještě nemusí znamenat, že je i účinné (absentuje-li souhlas valné hromady). Domáhat se úspěšně neplatnosti dražby v soudním řízení nemůže kdokoliv, ale jen úzce omezený okruh osob, které zákonodárce určil taxativním výčtem (viz § 24 odst. 3 VeřDr). Z hlediska věcné legitimace musí být splněny současně dvě podmínky, kdy věcně legitimován je každý, do jehož práv bylo podstatným způsobem zasaženo (první podmínka), současně se však musí jednat i o účastníka dražby (druhá podmínka). Společník společnosti s ručením omezeným, v níž byl podíl vydražen (převeden), však takovou věcně legitimovanou osobou není, neboť u něj absentuje splnění druhé podmínky – není ex lege účastníkem dražby. Dle názoru odvolacího soudu nepochybně takový společník splňuje první podmínku – je tím, do jehož práv bylo provedením dražby podstatně zasaženo, byl-li vydražen podíl, k jehož převodu nebyl dán souhlas valné hromady. Bylo-li by v rámci příslušného řízení o vyslovení neplatnosti dražby možno posuzovat nejen platnost nabytí vlastnického práva k podílu, ale i jeho účinnost, a to s konečnou platností, znamenalo by to, že v případě nepodání návrhu na určení neplatnosti dražby v prekluzivní lhůtě 3 měsíců by takové právo zaniklo. To by ovšem také znamenalo, že by tím byl zhojen s konečnou platností absentující souhlas valné hromady. Takový závěr (výklad) je však dle odvolacího soudu zcela nepřijatelný a neudržitelný, neboť by znamenal připuštění (resp. přímo „posvěcení“) obcházení zákona i společenské smlouvy. Stačilo by totiž převést podíl nikoliv smlouvou o převodu podílu, ale na základě převodu ve veřejné dobrovolné dražbě, jejž by však společníci (další – dotčení podstatným způsobem na svých právech tím, že došlo k převodu podílu bez souhlasu valné hromady, jak požaduje společenská smlouva) nemohli nijak úspěšně napadat, neboť nebyli účastníky dražby. Tím by došlo v podstatě k odepření spravedlnosti pro tyto dotčené společníky. Z logiky věci je zřejmé, že navrhovatel provedení dražby, a ani vydražitel, by platnost dražby z důvodu absence souhlasu valné hromady nenapadali žalobou na vyslovení neplatnosti dražby. Z vyloženého důvodu se jeví odvolacímu soudu absurdní a především v rozporu se zákonem a jeho účelem připuštění výkladu „legalizujícího“ obcházení zákona a společenské smlouvy. Na základě takového výkladu by docházelo k úplnému vyprázdnění části společenské smlouvy, dle níž je třeba k převodu podílu souhlas valné hromady. Předmětná část společenské smlouvy by se stala úplně „bezzubá“, což je dle odvolacího soudu zcela nepřijatelné a i v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku a dobrými mravy.
V rámci příslušného řízení o vyslovení neplatnosti dražby je možno posuzovat jen platnost nabytí vlastnického práva k podílu, nikoliv i jeho účinnost. Jak výše již nastíněno, souhlas valné hromady s převodem podílu ve společnosti s ručením omezeným může být nejen předchozí, ale i následný. V případě převodu podílu na základě smlouvy o převodu podílu by tento souhlas mohl být udělen nejpozději do 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy, aby nenastala fikce odstoupení. Odvolací soud nevidí důvodu nepřipustit, aby bylo možno získat dodatečný souhlas s převodem až po vydražení podílu, tedy následně. V případě připuštění možnosti posuzovat nejen platnost nabytí vlastnického práva k podílu, ale i jeho účinnost v řízení o neplatnosti dražby, by bylo nutno dovodit (vzhledem ke krátké prekluzivní lhůtě k napadání dražby), že při převodu podílu ve veřejné dobrovolné dražbě by tento souhlas musel být jen předchozí. Jinak řečeno, následný souhlas by byl vyloučen. Tím by však byl navrhovatel provedení dražby (tedy převodce podílu) při tomto typu převodu nedůvodně zkrácen v možnosti získat dodatečný souhlas valné hromady oproti převodu podílu na základě smlouvy o převodu podílu, u které je možno tento souhlas udělit dodatečně (ve lhůtě až 6 měsíců od uzavření smlouvy). Dle názoru odvolacího soudu, jedná-li se v obou případech o smluvní převod podílu (jak dovozeno odvolacím soudem), není žádný rozumný důvod znevýhodňovat převodce – navrhovatele provedení dražby tímto omezením. Z vyložených důvodů je tedy třeba i na nabytí podílu v dobrovolné veřejné dražbě aplikovat § 208 ZOK.
Jelikož v řízení nebylo tvrzeno, tím spíše prokázáno, že by k takovémuto převodu byl souhlas valné hromady v požadované lhůtě 6 měsíců udělen, došlo ohledně smluvního převodu podílu žalovaným jeho vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě k fikci odstoupení dne 21. 6. 2016 (dle § 208 odst. 2 ZOK; viz též § 30 odst. 1 VeřDr a potvrzení o nabytí předmětu dražby vydražitelem ve veřejné dobrovolné dražbě 21. 12. 2015). Proto nedošlo ke změně v osobě společníka a žalovaný je stále společníkem předmětné společnosti. Ostatně tento závěr přijal odvolací soud již ve svém kasačním usnesení. Potud žalovanému svědčí pasivní věcná legitimace v řízení o odkup podílu minoritního společníka za přiměřenou cenu podle § 89 ZOK. Teprve v následném řízení bude moci být rozhodováno o tom, zda žalovanému tato povinnost vznikla, či nikoli.
Odvolací soud z důvodu nerespektování závazného právního názoru napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle § 221 odst. 2 OSŘ s tím, že věc projedná a rozhodne jiný samosoudce.
Poznámka: Rozhodnutí je poměrně přelomové, neboť potvrzuje nový judikatorní trend ohledně nabytí podílu ve veřejné dobrovolné dražbě odůvodňující závěr o převodu, nikoli přechodu vlastnického práva k věci – podílu. Navíc se rozhodnutí zabývá i důsledky absence nezbytného souhlasu valné hromady společnosti s tímto převodem u nabytí podílu společnosti s ručením omezeným ve veřejné dobrovolné dražbě.
Mgr. Michal Stránský, Praha