Nejvyšší správní soud: Nedovolené předjíždění zprava, připojovacím pruhem, přes dopravní značení V13a a V1a
§ 2 písm. u), § 4 písm. c), § 12 odst. 7, § 17 odst. 1, § 125c odst. 1 písm. k) ProvPoz
Výjimka vyplývající z věty třetí § 17 odst. 1 ProvPoz („při jízdě v připojovacím nebo odbočovacím pruhu se smí vpravo předjíždět též vozidlo jedoucí v průběžném pruhu“) dopadá pouze na situace, kdy řidič najíždí na pozemní komunikaci prostřednictvím připojovacího pruhu. V žádném případě neopravňuje vozidla jedoucí v pravém jízdním pruhu připojovacím pruhem předjíždět, ale vztahuje se jen na vozidla, která v připojovacím pruhu jedou oprávněně. V takovém případě se nejedná o předjíždění, ale o využití funkce připojovacího pruhu, jak byla výše popsána.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu z 25. 3. 2021, č. j. 9 As 221/2020-21
K věci: Rozhodnutím Městského úřadu Vyškov, odboru dopravy – dopravního úřadu („prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro projednávanou věc („ProvPoz“), pro porušení § 4 písm. c) a § 17 odst. 1 ProvPoz. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 28. 5. 2016 v 9.55 hod. řídil motorové vozidlo tovární značky BMW, RZ X, po dálnici D64, a v prostoru 5,0 km ve směru jízdy na Brno předjel jízdní soupravu jedoucí v pravém průběžném jízdním pruhu zprava. Nerespektoval při tom dopravní značení V13a šikmé rovnoběžné čáry a dále dopravní značení V1a podélná čára souvislá. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného brojil stěžovatel žalobou, která byla rozsudkem Krajského soudu v Brně („krajský soud“) zamítnuta jako nedůvodná. Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Nejvyšší správní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z odůvodnění: Krajský soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že skutkový stav ve věci byl zjištěn v potřebném rozsahu. Bylo prokázáno, že stěžovatel při projíždění kolem čerpací stanice jel v pravém průběžném pruhu za nákladní soupravou, kterou následně připojovacím pruhem zprava předjel a opět se před ni do pravého průběžného pruhu zařadil. Vozidlo při tom přejelo z pravého jízdního pruhu přes vodorovné značení V1a podélná čára souvislá a v místě, kde navazuje krajnice na připojovací pruh z čerpací stanice, přejelo i přes vodorovné dopravní značení V13a šikmé rovnoběžné čáry.
Stěžovatel porušil § 17 odst. 1 ProvPoz, neboť nepovoleně předjížděl nákladní soupravu zprava․ Stěžovatel nemohl využít připojovacího pruhu k předjíždění vozidla jedoucího v pravém průběžném pruhu; k tomu by byl v souladu s předpisy oprávněn, jen pokud by od počátku jel v připojovacím pruhu, tj. přijížděl od čerpací stanice, a předpokládaným způsobem se následně zařadil do průběžného jízdního pruhu. Situace uvedená ve větě druhé, ani výjimka uvedená ve větě třetí cit. ustanovení na stěžovatele nedopadají, neboť nepřijížděl po připojovacím pruhu. Jeho obhajoba, že v levém pruhu se vytvořila kolona aut, která brzdila provoz, se nezakládá na pravdě.
Z pořízeného videozáznamu je dále patrné, že stěžovatel při předjíždění nákladní soupravy porušil dopravní značení V1a podélná čára souvislá a V13a šikmé rovnoběžné čáry. Naopak z něj neplyne tvrzení stěžovatele, že při předjíždění povoleným způsobem přejel pouze značení V2a podélná čára přerušovaná. Tyto závěry podporuje i fotografie místa s vyznačeným dopravním značením. Obě jmenovaná vodorovná dopravní značení je zakázáno přejíždět nebo je nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění, odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo ni. Nerespektováním zmíněných značení spáchal stěžovatel přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) ProvPoz.
Námitka, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími tvrzeními, byla uplatněna zcela nekonkrétně. Rozhodnutí správních orgánů tvoří jeden celek, navzájem se doplňují a i přes stručnost odůvodnění netrpí nedostatky či nepřezkoumatelností.
Skutkový stav byl dle krajského soudu zjištěn v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, sankce byla uložena na samotné spodní hranici zákonné sazby, stěžovatel proti sankci nic nenamítal. Nepopíral ani to, že k předjetí nákladní soupravy zprava využil připojovacího pruhu. Výhrady proti videozáznamu a závěrům z něj plynoucím nekonkretizoval, svá tvrzení neupřesnil, ani nepodpořil důkazy.
Stěžovatel v kasační stížnosti popíral, že by z videozáznamu bylo zřejmé, že nerespektoval vodorovné dopravní značení V1a a V13a a že by k jízdě užil zpevněné či nezpevněné krajnice. Patrné je, že předjel nákladní soupravu a do připojovacího jízdního pruhu se zařadil až za dopravní značkou P04 „Dej přednost v jízdě!“ Nemohlo proto dojít k porušení dopravního značení V13a, patrné není ani porušení značení V1a.
Na základě videozáznamu, byť doplněného snímkem ze serveru mapy.cz, nelze dle stěžovatele dospět k závěru, že uvedená dopravní značení porušil. Rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Vzhledem k tomu, že místo ani spáchání přestupku nelze spolehlivě prokázat, mělo být postupováno v souladu se zásadou presumpce neviny.
Videozáznam pořízený Policií ČR nebyl dle stěžovatele proveden jako důkazní prostředek při ústním jednání, ani o jeho promítnutí mimo ústní jednání nebyl pořízen protokol podle § 18 SpŘ. Proto se nemohl seznámit se závěry, ke kterým prvostupňový správní orgán na jeho základě dospěl, a následně se proti nim bránit. Nebyl proveden ani důkaz leteckými snímky pozemní komunikace ze serveru mapy.cz.
Závěry správních orgánů, že na věc nedopadá § 17 odst. 1 věta třetí ProvPoz, nejsou dle stěžovatele správné. Toto ustanovení výslovně umožňuje při jízdě v připojovacím pruhu předjíždět zprava. Vzhledem k tomu, že do připojovacího pruhu přejel až přes značku V2a, mohl nákladní soupravu předjet připojovacím pruhem za dodržení všech podmínek stanovených ProvPoz. Podle § 2 písm. u) ProvPoz slouží připojovací pruh k zařazování vozidel do průběžného pruhu a přesně tímto způsobem jej stěžovatel využil. Zákon navíc žádným způsobem dle stěžovatele nezakazuje do připojovacího pruhu, je-li od průběžného oddělen značkou V2a, najet a následně při jízdě v něm vozidlo jedoucí v průběžném pruhu předjet a zařadit se před ně. Argumentace krajského soudu, že nezbytnou podmínkou je přijíždění po připojovacím pruhu, nemá mít zákonnou oporu.
Proto stěžovatel navrhl rozsudek krajského soudu i jemu předcházející rozhodnutí správních orgánů zrušit.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti stručně konstatoval, že námitky stěžovatele považuje za nedůvodné. Navrhl její zamítnutí.
Po posouzení věci NSS mimo jiné konstatoval, že spornými zůstávají otázky, zda stěžovatel při jízdě porušil vodorovná dopravní značení V1a a V13a a zda mu zákonná právní úprava provozu na pozemních komunikacích, obsažená v § 17 odst. 1 ProvPoz, umožňovala za dané situace využít připojovacího jízdního pruhu a předjet nákladní soupravu zprava.
Stěžovatel namítal, že správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav. Podle § 3 SpŘ mají správní orgány povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 SpŘ, tj. s požadavky na zákonnost jeho postupu. I bez návrhu musí zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu v řízení z moci úřední správní orgán ukládá nějakou povinnost (§ 50 odst. 3 SpŘ). Správní orgány hodnotí podklady pro rozhodnutí, zejména důkazy, podle své úvahy, pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 50 odst. 4 SpŘ). Rozšířený senát v usnesení ze 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68 (č. 3014/2014 Sb. NSS), mimo jiné konstatoval, že
„v řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku“.
Stav bez důvodných pochybností je možné vyjádřit jako míru pravděpodobnosti, při níž neexistují rozumné pochybnosti o opaku (srov. rozsudek NSS z 2. 3. 2017, č. j. 7 As 313/2016-30). Tomuto požadavku správní orgány v projednávané věci dostály a současně stěžovatel žádnou relevantní argumentaci, která by byla způsobilá zpochybnit zjištěný skutkový stav, nevznesl. Pouze opakovaně obecně tvrdil, že na videozáznamu není vidět, že by přejel vodorovné dopravní značení V1a a V13a. Stejně jako krajský soud je i NSS názoru, že skutkový stav byl v projednávané věci dostatečně zjištěn.
Z videozáznamu NSS ověřil, že stěžovatel při projíždění kolem čerpací stanice jel v pravém jízdním pruhu za nákladní soupravou, která byla v tu chvíli předjížděna zleva jiným osobním vozidlem. U výjezdu z čerpací stanice najel do připojovacího pruhu, nákladní soupravu tímto pruhem zprava předjel a následně se před ni zařadil opět do pravého průběžného pruhu.
Ačkoliv kvalita nahrávky odpovídá tomu, že se jedná o záznam z palubní kamery vozidla Policie ČR, lze z ní dostatečně přesně určit místo, v němž stěžovatel do průběžného pruhu najížděl. Šlo o místo u výjezdu z čerpací stanice, tedy o místo s vyznačeným vodorovným dopravním značením V13a a V1a, jež stěžovatel vozidlem přejel. Přesné umístění dopravního značení lze bezpečně určit i z části videozáznamu, v níž vozidlo hlídky Policie ČR místem projíždí. Na videozáznamu je rovněž vidět, že vozidlo řízené stěžovatelem najíždělo do připojovacího pruhu zcela plynule, a stejně plynule se po předjetí nákladní soupravy zařadilo zpět. Nešlo o tzv. „myšku“, ale o pozvolný manévr, k jehož realizaci bylo s ohledem na rychlost pohybujících se vozidel potřeba poměrně velké vzdálenosti, což spolehlivě vyvrací ničím nepodložené tvrzení, že se stěžovatel do připojovacího jízdního pruhu zařadil až za dopravní značkou P04.
Pro závěr, že stěžovatel při jízdě nerespektoval vodorovná dopravní značení a naplnil tím znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) ProvPoz, zcela postačují skutková zjištění, která správní orgány na podkladě videozáznamu učinily.
Přes jaké vodorovné dopravní značení vozidlo přejelo při vracení se z připojovacího do průběžného jízdního pruhu, není předmětem tohoto řízení.
Pro jízdu v jízdních pruzích obecně platí pravidla zakotvená zejména v § 12 ProvPoz, kdy NSS citoval obsah odst. 1.
Podle § 2 písm. u) ProvPoz je připojovací pruh přídatný jízdní pruh určený pro zařazování vozidel do jízdního proudu průběžného pruhu. Jde tedy o jízdní pruh sloužící výhradně k tomu, aby vozidlo zařazující se do průběžného pruhu mohlo nabrat dostatečnou rychlost a bezpečně se zařadit do plynulého proudu vozidel pohybujících se v pravém jízdním pruhu. Na začátku je připojovací pruh oddělen od průběžného pruhu podélnou čárou souvislou. Řidič zde může dosáhnout postupně rychlost jízdy umožňující plynulé zařazení vozidla do proudu vozidel jedoucích v průběžném pruhu v úseku, kde jsou tyto pruhy již odděleny podélnou čárou přerušovanou. Podle § 12 odst. 7 ProvPoz je řidič povinen užít před zařazením do průběžného pruhu připojovací pruh, je-li zřízen. Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Není-li připojovací pruh zřízen, je řidič povinen dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím v průběžném pruhu.
Účelem připojovacího pruhu je umožnit najíždějícím vozidlům bezpečné zapojení se do provozu.
Pro předjíždění vozidel obecně platí, že se předjíždí vlevo. Vpravo lze vozidlo předjet, jen odbočuje-li vlevo a není-li pochyb o dalším směru jeho jízdy. Podle § 17 odst. 1 věty třetí ProvPoz plati, že při jízdě v připojovacím nebo odbočovacím pruhu se smí vpravo předjíždět též vozidlo jedoucí v průběžném pruhu. NSS ve shodě se správními orgány i krajským soudem odmítl účelovou interpretaci cit. ustanovení, z níž stěžovatel dovozoval své oprávnění v dané situaci předjet nákladní soupravu zprava.
Výjimka vyplývající z věty třetí cit. ustanovení dopadá pouze na situace, kdy řidič najíždí na pozemní komunikaci prostřednictvím připojovacího pruhu. V žádném případě neopravňuje vozidla jedoucí v pravém jízdním pruhu připojovacím pruhem předjíždět; vztahuje se jen na vozidla, která v připojovacím pruhu jedou oprávněně. V takovém případě se nejedná o předjíždění, ale o využití funkce připojovacího pruhu, jak byla výše popsána.
V nyní souzené věci stěžovatel nebyl v situaci předpokládané § 17 odst. 1 větou třetí ProvPoz, ale při současném porušení dopravního značení předjížděl zakázaně nákladní soupravu zprava. K porušení § 17 odst. 1 věty první ProvPoz došlo již v okamžiku, kdy stěžovatel zahájil předjíždění, tj. ve chvíli, kdy začal odbočovat doprava s cílem předjet nákladní soupravu. Pro předjíždění vozidel byl na dané pozemní komunikaci vymezen standardně levý jízdní pruh a bylo na stěžovateli, aby v případě, kdy mu dopravní situace neumožňovala před ním jedoucí jízdní soupravu bezpečně dovoleným způsobem předjet, přizpůsobil svoji rychlost a vyčkal, než k tomu bude vhodná chvíle.
V dané souvislosti považoval soud za vhodné rovněž zdůraznit, že jakékoliv nedovolené předjíždění zprava je velmi nebezpečným manévrem, který bezprostředně ohrožuje nejen bezpečnost a plynulost silničního provozu, ale především lidské zdraví a životy.
Vzhledem k tomu, že správní orgány ani soudy neměly pochybnost, že stěžovatel svým jednáním porušil právní předpisy a oba přestupky spáchal tak, jak je popsáno ve výroku rozhodnutí, nebyla aplikace zásady in dubio pro reo v souzené věci namístě.
Poznámka a praktické shrnutí: Publikovaný rozsudek jednoznačně potvrzuje závěr správních orgánů, že zákonná právní úprava provozu na pozemních komunikacích, obsažená v § 17 odst. 1 větě třetí ProvPoz, neumožňuje řidiči jedoucímu po dálnici v pravém jízdním pruhu, předjet zprava před sebou jedoucí vozidlo přilehlým připojovacím jízdním pruhem.
Je tomu primárně proto, že § 17 odst. 1 ProvPoz stanoví, že standardně se vždy předjíždí vlevo. První výjimkou, kdy lze legálně před sebou jedoucí vozidlo předjet vpravo, je situace, kdy toto vozidlo mění směr jízdy vlevo a není-li již pochybnosti o dalším směru jeho jízdy. Druhou výjimkou je situace, když řidič při jízdě v připojovacím nebo odbočovacím pruhu předjíždí vpravo vozidlo jedoucí v průběžném pruhu.
V daném případě správní orgány dospěly k závěru, že uvedený řidič tím, že předjížděl před sebou jedoucí nákladní soupravu výše popsaným nelegálním způsobem zprava a navíc při jízdě nerespektoval vodorovná dopravní značení V1a a V13a, porušil § 4 písm. c) a § 17 odst. 1 ProvPoz, a tím naplnil znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) ProvPoz.
V této souvislosti se však pozastavíme nad konečnou právní kvalifikací tak, jak byla učiněna ze strany správních orgánů. Jsme toho názoru, že v daném případě by bylo možno jednání řidiče spočívající v tom, že předjížděl před sebou jedoucí nákladní soupravu výše popsaným nelegálním způsobem zprava, kvalifikovat nikoliv dle sběrné skutkové podstaty § 125c odst. 1 písm. k), ale dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 ProvPoz.
Dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 ProvPoz se přestupku dopustí řidič, který při řízení vozidla předjíždí vozidlo v případech, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno.
K tomuto závěru nás vede skutečnost, že ani jedna z výše uvedených zákonných výjimek, kdy lze legálně provést předjíždění zprava, se na jednání předmětného řidiče v daném případě nevztahovala. Logicky tak lze s ohledem na výklad argumentum a contrario (z opaku) dojít k závěru, že tak řidič činil nedovoleným, resp. zakázaným způsobem, což mimochodem uvedl v odůvodnění svého rozsudku i sám NSS, když konstatoval:
„V nyní souzené věci stěžovatel nebyl v situaci předpokládané § 17 odst. 1 větou třetí ProvPoz, ale při současném porušení dopravního značení předjížděl zakázaně nákladní soupravu zprava.“
Uplatnění speciální (přísnější) skutkové podstaty, jak je výše uvedeno, by reflektovalo i vysokou společenskou nebezpečnost takového jednání, když (jak zdůraznil v závěru svého rozsudku NSS)
„jakékoliv nedovolené předjíždění zprava je velmi nebezpečným manévrem, který bezprostředně ohrožuje nejen bezpečnost a plynulost silničního provozu, ale především lidské zdraví a životy“.
Nad rámec komentovaného rozsudku, ale pořád v souvislosti s jízdou po dálnici, lze poukázat na další zakázaný způsob předjíždění. Je jím situace, kdy řidič nákladního vozidla o celkové hmotnosti přesahující 3 500 kg nebo řidič soupravy vozidel o délce přesahující 7 m se rozhodne předjet jiné vozidlo a omezuje při tom řidiče ostatních vozidel svojí výrazně pomalejší rychlostí jízdy ve smyslu § 36 odst. 4 ProvPoz, což je bohužel každodenní nešvar viditelný na našich dálnicích. I takové jednání je možné dle našeho názoru kvalifikovat jako přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 ProvPoz. U nákladních vozidel s hmotností nad 3 500 kg se tím v podstatě vylučuje možnost předjíždění na dálnici, neboť ta se mohou pohybovat rychlostí nejvýše 80 km/h, zatímco ostatní vozidla včetně autobusů až 130 km/h, pokud nepřesáhnou konstrukční rychlost vozidla nebo rychlost, která je omezena v důsledku směrnice Rady 92/6/EHS o montáži a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství.
Mgr. Petr Hrdlička, Olomouc
Mgr. Michal Tichý, Zlín