Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatelky: J. P., zastoupené JUDr. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha, za účasti osob zúčastněných na řízení I. – DCLXXXVIII., všechny osoby zúčastněné na řízení zastoupeny JUDr. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 27. 4. 2021, čj. MZDR 15757/2020-49/MIN/KAN,
t a k t o :
I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy ze dne 27. 4. 2021, čj. MZDR 15757/2020- 49/MIN/KAN, s e o d m ít á .
II. | Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení ne m a j í právo na náhradu nákladů řízení. |
III. | Navrhovatelce s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za návrh na zrušení části opatření obecné povahy ve výši 6 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení․ O důvo dně ní : |
[1] Navrhovatelka se návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhala zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 27. 4. 2021, čj. MZDR 15757/2020-49/MIN/KAN. Opatření s účinností ode dne 3. 5. 2021 zakazovalo všem osobám pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterými jsou respirátor nebo obdobný prostředek splňující blíže vymezené požadavky, na vymezených místech.
[2] S účinností od 10. 5. 2021 odpůrce opatření ze dne 27. 4. 2021 zrušil a nahradil opatřením ze dne 4. 5. 2021. Navrhovatelka v přípise ze dne 13. 5. 2021 navrhla, aby NSS rozhodl o tom, že napadené mimořádné opatření bylo nezákonné.
[3] NSS rozsudkem ze dne 11. 6. 2021, čj. 10 Ao 12/2021-84, vyslovil na návrh jiného navrhovatele v souladu s 13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), že mimořádné opatření bylo v rozporu se zákonem.
[4] NSS podle § 103 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. kdykoliv za řízení přihlíží z úřední povinnosti k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jelikož navrhovatelka v nyní projednávané věci napadla dotčené mimořádné opatření, které NSS již shledal rozporným se zákonem, zabýval se dále tím, zda jsou splněny podmínky řízení pro rozhodnutí ve věci samé. Jednou z podmínek řízení je mj. existence předmětu řízení. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který soud návrh usnesením odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Pokud je vedeno řízení o zrušení opatření obecné povahy, pak předmět řízení může odpadnout tak, že správní soud v jiném řízení zruší návrhem napadené opatření obecné povahy nebo jeho část (§ 101d odst. 2 s. ř. s.). Zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části soudem má totiž účinky erga omnes (vůči všem). Ačkoliv se totiž jedná o správni akt konkrétní co do předmětu, okruh jeho adresátů je vymezen obecně (rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2010, čj. 7 Ao 6/2010-44, č. 2464/2012 Sb. NSS, Správa národního parku Šumava). Tomu v případě řízení souvisejících s pandemickým zákonem ostatně odpovídá i povinnost soudu přerušit řízení, rozhoduje-li ve věci, jejíž rozhodnutí závisí na posouzení zákonnosti mimořádného opatření, jestliže probíhá řízení o návrhu na zrušení tohoto mimořádného opatření, a vyčkat rozhodnutí o návrhu na jeho zrušení (§ 13 odst. 5 pandemického zákona).
[6] V usnesení ze dne 11. 6. 2021, č. j. 8 Ao 9/2021-43, NSS dovodil, že obdobné účinky jako zrušení opatření obecné povahy má i deklaratorní výrok podle § 13 odst. 4 pandemického zákona, jímž soud určí nezákonnost mimořádného opatření. Rovněž takový výrok působí i vůči ostatním navrhovatelům. Proto je třeba ostatní návrhy odmítnout stejně jako v případě zrušení opatření obecné povahy v jiném řízení pro odpadnutí předmětu řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., protože nezákonnost daného opatření či jeho části již byla deklarována s účinky vůči všem jeho adresátům.
[7] V nyní projednávané věci navrhovatelka navrhla, aby NSS rozhodl o tom, že opatření obecné povahy odpůrce bylo v rozporu se zákonem. Jak však bylo výše uvedeno, NSS již rozsudkem čj. 10 Ao 12/2021-84 deklaroval nezákonnost celého mimořádného opatření. Účinky tohoto rozsudku proto dopadají i na navrhovatelku v nyní projednávané věci. Jelikož se tím materiálně vyprázdnil předmět řízení, rozhodl NSS tak, že návrh navrhovatelky odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro odpadnutí předmětu řízení.
[8] O nákladech řízení NSS rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. Rozhodnutí o nákladech řízení osob zúčastněných na řízení vychází z § 60 odst. 5 s. ř. s.
[9] Podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že by-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. NSS proto navrhovatelce vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ve lhůtě stanovené v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. NSS navrhovatelce ve stejné lhůtě vrací také soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který zaplatila za návrh na vydání předběžného opatření. O tomto návrhu NSS nerozhodoval, neboť jej navrhovatelka vzala zpět.
P ou č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. července 2021
Zdeněk Kühn předseda senátu