Evropský soud pro lidská práva: Ke covid pasům
Stížnost proti „covid pasu“ k ESLP bez vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků a bez toho, aby stěžovatel uvedl, jakým způsobem se jej údajná porušení Úmluvy ze strany vnitrostátních orgánů osobně přímo dotýkala nebo se na něj osobně vztahovala, je nepřijatelná.
Rozsudek ESLP ze dne 21. 9. 2021 [pozn. red.: správně Rozhodnutí ESLP ze dne 7. 10. 2021] ve věci Zambrano v. Francie, stížnost č. 41994/21
Shrnutí fakt:
Dne 11. března 2020 Světová zdravotnická organizace prohlásila, že svět čelí pandemii způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2, který způsobuje infekční onemocnění respirační povahy (covid-19). Šíření tohoto nového koronaviru ve Francii vedlo francouzské úřady od března 2020 k přijímání opatření za účelem prevence a omezení dopadů na veřejné zdraví.
Zákon č․ 2021-689 ze dne 31. května 2021, účinný do 30. září 2021, zavedl přechodný režim zrušení nouzového stavu, a kromě jiného zmocnil předsedu vlády, aby mohl omezovat cestování a používání veřejné dopravy (zavedením povinnosti nosit roušky) nebo ukládat ochranná opatření v obchodech. Tento zákon zavedl s účinností do 30. září 2021 také tzv. „covid pas“ pro zahraniční turisty cestující do a z Francie a dále pro místa, kde se shromažďuje velké množství lidí (kina, divadla, muzea, veletrhy atd.).
Zákon č. 2021-1040 ze dne 5. srpna 2021 prodloužil tento přechodný režim do 15. listopadu 2021 a rozšířil používání covid pasu na další oblasti každodenního života, a to minimálně do 15. listopadu 2021. Covid pas je s účinností od 30. srpna 2021 povinný pro dospělé, kteří se chtějí účastnit aktivit v určitých prostorech, a pro zaměstnance, kteří v takových prostorech pracují. Za nepředložení covid pasu nebo za jeho podvodné použití mohou být ukládány pokuty. Pokutu lze rovněž udělit obchodníkům a zaměstnancům odpovědným za kontrolu covid pasů, pokud tento požadavek nesplní. Tento zákon dále uložil povinné očkování proti covid-19 osobám pracujícím v sektorech zdravotnictví a sociální péče, s výjimkou případů, kde je lékařem stanovena kontraindikace.
V daném případě stěžovatel, Guillaume Zambrano, který je vysokoškolským učitelem v oboru soukromého práva na Univerzitě v Montpellier, založil hnutí „NO PASS!!!“ zaměřené proti francouzským covid pasům. Na své internetové stránce navrhoval čtenářům, aby vyplnili předvyplněný formulář za účelem podání hromadné stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva a aby vzrostl počet stížností k tomuto soudu. Přitom uváděl, že jeho cílem je způsobit „zahlcení a přetížení“ ESLP a „paralyzování“ jeho činnosti. Pan Zambrano podal individuální stížnost k ESLP, ve které mj. uvedl následující: „Stížnosti jménem 7 934 stěžovatelů. Seznam přiložen. Plné moci zaslány prostřednictvím jednotlivých stížností.“ V době rozhodování o předmětné věci ESLP obdržel v důsledku postupu pana Zambrana téměř 18 000 stížností.
Předmět stížnosti:
Stížnost pana Zambrana byla podána dne 17. srpna 2021. S odvoláním na čl. 3 Úmluvy (zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení) si pan Zambrano stěžoval na zákony č. 2021-689 a č. 2021-1040, jejichž účelem bylo dle jeho názoru donutit jednotlivce k tomu, aby podstoupili očkování. Dále namítal porušení čl. 8 (právo na respektování soukromého života) a 14 (zákaz diskriminace) Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě (obecný zákaz diskriminace), jelikož tím, že předmětné zákony zavedly povinný systém covid pasů, diskriminačním způsobem zasáhly do práva na respektování soukromého života. Takový zásah přitom nebyl „v souladu se zákonem“ v tom smyslu, že nebyl předvídatelný, nesledoval legitimní cíl ve veřejném zájmu a nebyl nezbytný v demokratické společnosti.
Rozhodnutí ESLP:
ESLP úvodem poznamenal, že nesouhlas s dotčenými opatřeními vyvolal ve Francii demonstrace, a dále, že tato stížnost se netýká ani práva na svobodu projevu podle čl. 10 Úmluvy, ani práva na svobodu sdružování ve smyslu čl. 11 Úmluvy.
Co se týče téměř 18 000 standardizovaných stižností podaných v důsledku postupu pana Zambrana, ESLP konstatoval, že nesplňovaly podmínky stanovené v čl. 47 odst. 1 Jednacího řádu (obsah individuální stížnosti), přičemž jejich nedostatky nebyly odstraněny ani ve lhůtě stanovené ESLP. Pan Zambrano, který byl ve všech těchto standardizovaných stížnostech označen jako zástupce, byl vyzván, aby stížnosti doplnil s upozorněním, že jinak nemohou být ESLP projednány. Vzhledem k tomu, že pan Zambrano na výzvu nereagoval, tyto stížnosti ESLP nemohl posoudit jako řádně podané, a tudíž se jimi nemohl zabývat, jakkoliv mohly být závěry ESLP o přijatelnosti individuální stížnosti pana Zambrana aplikovatelné i na tyto standardizované stížnosti.
Co se týče otázky vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků, ESLP zdůraznil, že pan Zambrano nepodal žalobu ke správnímu soudu ohledně prováděcích vyhlášek k napadeným zákonům. Ve stížnosti pouze uvedl, že jelikož zákon č. 2021-689 a zákon č. 2021-1040 byly Ústavní radou shledány v souladu s Ústavou (rozhodnutí č. 2021-824 ze dne 5. srpna 2021), neexistoval žádný účinný a dostupný opravný prostředek, jenž mohl být vyčerpán před podáním stížnosti k ESLP.
ESLP poukázal na skutečnost, že ve Francii přezkum souladu právního předpisu s Úmluvou provádějí obecné soudy a je oddělený od přezkumu ústavnosti, který provádí Ústavní rada. To znamená, že prováděcí právní předpis nebo individuální rozhodnutí, které byly shledány Ústavní radou za slučitelné s Ústavou, nemusí být shledány obecným soudem za slučitelné s Úmluvou. Pan Zambrano přitom nepředložil příslušnému správnímu soudu otázku, zda jsou dotčené zákony slučitelné s ustanoveními Úmluvy, jejichž porušení před ESLP namítá.
ESLP dále poznamenal, že jednotlivec, který podává ke Conseil d’État žádost o přezkum prováděcí vyhlášky nebo rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrušení takové vyhlášky, je oprávněn výjimečně namítat, že dotčený právní předpis není v souladu s Úmluvou. Podle ESLP pan Zambrano tak měl k dispozici účinný prostředek nápravy. Pokud existovala pochybnost o účinnosti opravného prostředku, tato otázka měla být předložena vnitrostátním soudům. ESLP konstatoval, že i za předpokladu, že by pan Zambrano mohl tvrdit, že má status „oběti“ ve smyslu Úmluvy (viz níže), jeho stížnost je v každém případě nepřijatelná z důvodu nevyčerpání vnitrostátních opravných prostředků ve smyslu čl. 35 odst. 1 a 4 Úmluvy. Ačkoliv tento závěr sám o sobě postačuje k tomu, aby byla stížnost shledána nepřijatelnou, ESLP přesto považoval za užitečné, a s ohledem ke specifickým okolnostem případu dokonce za nezbytné, přezkoumat, zda tato stížnost může být považována za neslučitelnou s jinými kritérii přijatelnosti.
ESLP se proto zabýval otázkou zneužití práva na individuální stížnost ze strany pana Zambrana, který se rozhodl postavit se proti zavedení covid pasu ve Francii tím, že vyzýval návštěvníky své internetové stránky, aby se k němu připojili za účelem podání hromadné stížnosti k ESLP. Ve videích zveřejněných na jeho internetové stránce a na YouTube opakovaně vyzýval k podávání stížností prostřednictvím automaticky generovaného a standardizovaného formuláře stížnosti a upozorňoval čtenáře na právo individuální stížnosti k ESLP. Podle ESLP bylo zřejmé, že velký nárůst stížností podaných k ESLP na podporu stěžovatelova záměru byl způsobilý ovlivnit schopnost tohoto soudu plnit jeho poslání ve vztahu k ostatním stížnostem podaným jinými stěžovateli, které splňovaly podmínky pro to, aby byly přiděleny soudním formacím, a prima facie podmínky přijatelnosti stanovené Úmluvou. S ohledem k těmto skutečnostem a zejména k cílům, které pan Zambrano otevřeně sledoval, přístup, který zvolil, byl zjevně v rozporu s účelem práva na individuální stížnost k ESLP. Stěžovatel záměrně usiloval o podkopání systému Úmluvy a fungování ESLP v rámci toho, co označoval za „právní strategii“, jež byla ve skutečnosti v rozporu s duchem a cíli Úmluvy.
Co se týče postavení stěžovatele jako „oběti“ ve smyslu Úmluvy, ESLP konstatoval, že pan Zambrano neposkytl podrobné informace o své vlastní situaci a nevysvětlil, jakým způsobem se jej údajná porušení Úmluvy ze strany vnitrostátních orgánů osobně přímo dotýkala nebo se na něj osobně vztahovala. Pokud jde o stížnost na porušení čl. 3 Úmluvy, ESLP poznamenal, že oproti tvrzení pana Zambrana dotčené zákony neukládaly žádnou obecnou povinnost být očkován. ESLP v této souvislosti uvedl, že stěžovatel nepředložil důkazy o tom, že vykonával některé z povolání podléhajících povinnému očkování podle zák. č. 2021-1040 ze dne 5. srpna 2021. Pan Zambrano tudíž podle ESLP neprokázal, že jako jedinec, který si nepřál být očkován, byl vystaven nátlaku.
Pokud jde o jeho status oběti podle čl. 8 Úmluvy, pan Zambrano neposkytl informace o své osobní situaci ani podrobné vysvětlení toho, jakým způsobem dotčené zákony byly způsobilé přímo zasáhnout do jeho práva na respektování soukromého života. Při popisu toho, jak se tyto zákony vztahovaly na neočkované osoby, zdůrazňoval, že se vztahovaly také na očkované osoby. Dle názoru ESLP absence podrobnější informace v tomto ohledu lze částečně vysvětlit tím, že stěžovatel nevyčerpal veškeré vnitrostátní opravné prostředky, což je kritérium přijatelnosti stížnosti, které je úzce spojené s postavením stěžovatele jako „oběti“ ve smyslu Úmluvy. Vzhledem k tomu, že ESLP shledal stížnost v každém případě nepřijatelnou z důvodu nevyčerpání vnitrostátních opravných prostředků, nepovažoval již za nezbytné zabývat se dále tím, zda měl pan Zambrano postavení „oběti“ ve smyslu Úmluvy.
ESLP uzavřel, že stížnost pana Zambrana byla nepřijatelná jednak z důvodu nevyčerpání vnitrostátních opravných prostředků, a dále z důvodu, že jeho stížnost byla zneužitím práva na individuální stížnost ve smyslu čl. 35 odst. 1 a 3 Úmluvy.
Rozhodnutí zpracovala Mgr. VLADIMÍRA PEJCHALOVÁ GRÜNWALDOVÁ, Ph.D., LL.M., odborná asistentka na Katedře mezinárodního práva Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni.