Odůvodnění:
1. Okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 23.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 15.621,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).
2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. V důvodech podaného odvolání uvedla, že částku 23.000 Kč žalobkyně žalované uhradila za studium v souladu se smlouvou o studiu. Sjednané studium dle studijního plánu nebylo žalobkyni poskytnuto, k žádné dohodě o změně studia nedošlo, respektive žalobkyni bylo poskytnuto pouze částečné plnění, které samo o sobě nemá pro žalobkyni vůbec žádný význam. Žalobkyně v žalobě vylíčila skutkové okolnosti a předložila důkazy, o které opřela žalobou uplatněný nárok a soud na základě skutkových okolností a předložených důkazů vyřídil věc platebním rozkazem, z čehož vyplývá, že nárok žalobkyně považoval za zcela oprávněný. Dne [datum] se v řízení konalo jednání, v rámci kterého žalovaná prostřednictvím právního zástupce po poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. učinila nespornou podstatu sporu co do skutkových tvrzení s tím, že za sporné považuje pouze právní hodnocení․ Skutkový stav věci tak, jak byl popsán v žalobě, byl tedy žalovanou výslovně po poučení soudu učiněn nesporným. S uvedenou skutečností soud nijak v dalším průběhu řízení nepracoval, ačkoliv pracovat měl. Soud prvního stupně nevzal tuto okolnost v rámci své činnosti v potaz, respektive v rozsudku tato skutečnost zcela absentuje. Vydaný rozsudek je podle žalobkyně rozhodnutím, které vykazuje vady a je nepředvídatelné, neboť soud vydal platební rozkaz a tedy považoval žalobou uplatněný nárok za opodstatněný, co do všech jeho složek. V rámci jednání žalovaná výslovně uznala žalobou uplatněný nárok (co do podstaty sporu), soud ve vztahu k účastníkům řízení nevyslovil v průběhu řízení svůj předběžný názor, ani nevyslovil, že by snad změnil svůj názor na žalobou uplatněný nárok, který ho k vydání platebního rozkazu vedl a nevyslovil svůj názor na právní hodnocení zjištěného skutkového stavu, respektive, že by došlo ke změně jeho právního hodnocení po vydání platebního rozkazu. Žalobkyně byla studentkou žalované, absolvovala 80 hodin výuky v prvním semestru (respektive v prvním ročníku studia) v oboru„ Tanečně pohybová terapie“, o který měla zájem a do kterého byla žalovanou zařazena. V důsledku vládních opatření proti COVID 19 byla ukončena výuka v rámci uvedeného oboru a studentům byla navržena změna studia ve dvou variantách A (online výuka), B (poskytnutí výuky z prvního ročníku zcela nekoncepčně až na konci studia). Obě navržené varianty změny studia (změna plnění žalované) jsou z podstaty věci u daného oboru zcela zásadní koncepční změnou (obor tanečně pohybová terapie dle studijního plánu zahrnuje sebezkušenostní výcvik vyžadující osobní účast studenta a celé skupiny, který nelze nahradit formou online výuky, jakkoli u jiných studijních oborů s menšími či většími obtížemi patrně možné je), když je potřeba posuzovat zcela individuálně, zda změna studia (na online výuku nebo jakékoli jiné náhradní studium) v určitém oboru možná je, či nikoliv, a to při užití obyčejného selského rozumu. Žalobkyně se změnou studia nesouhlasila ani v jedné variantě, neboť se jednalo o zcela zásadní zásah do celkové koncepce studia a do studijního plánu, o který neměla zájem (a v takovéto modifikované podobě by o studium neměla zájem od počátku). Nejednalo se o změnu termínů studia (v rámci studijního plánu), ke které by žalovaná byla oprávněna bez souhlasu žalobkyně dle studijního řádu, nýbrž o změnu studijního plánu jako takového, respektive o změnu předmětu smlouvy, o podstatnou změnu plnění, ke kterému se žalovaná zavázala, kterou žalobkyně nebyla povinna přijmout, respektive záleželo zcela na konkrétním studentovi, zda náhradní formu studia přijme či nikoliv (aniž by bylo jakkoli dotčeno právo studentů modifikovanou formu studia nepřijmout). Žalovaná poskytla studium v rámci své podnikatelské činnosti, tedy měla nárok na kompenzaci jako podnikatel, který byl dotčen vládními opatřeními v souvislosti s COVID 19 (pokud tuto možnost kompenzace nevyužila, což není jasné, neboť tato skutečnost nebyla v průběhu řízení zjišťována), není možné, aby se žalovaná hojila na studentech prostřednictvím zaplaceného školného za období, kdy výuka nemůže být poskytnuta. V okamžiku změny studia nabízené žalovanou nebylo zřejmé, jak dlouho vládní opatření potrvají, za daných okolností neměl význam ani první semestr výuky (bez jakékoli návaznosti na další studium nabízené žalovanou). Soud prvého stupně nesprávně posoudil odstoupení žalobkyně od smlouvy, pokud uvedl, že ze strany žalované nedošlo k porušení smlouvy o studiu. Uvedený závěr soudu je v rozporu se soudem citovaným § 1764 o. z., které soud podle rozsudku pro rozhodnutí užil a podle kterého změna okolností nemění nic na povinnosti smluvní strany splnit dluh. Žalobkyně vyslovila nesouhlas s tím, že změna studia na online výuku (která měla spočívat ve sledování videí) je v oboru tanečně pohybová terapie adekvátní změnou studia, kterou byla snad dokonce povinna přijmout. Závěry soudu uvedené v rozsudku vedou k naprosto nespravedlivému uspořádání vztahů mezi žalovanou a žalobkyní, kdy žalobkyně je v důsledku rozsudku soudu povinna snášet důsledky vládních opatření v souvislosti s pandemií COVID 19, a to ze 100 %, ačkoliv ona své povinnosti ze smlouvy o studiu splnila a jí tato opatření v poskytnutí plnění nebrání. Výslovně vyjádřila i nesouhlas s výrokem o náhradě nákladů řízení, kdy poukázala na to, že se konalo pouze jedno jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku a nejedná se o věc nijak právně složitou. Žalovaná v průběhu řízení podávala vyjádření, která s předmětem sporu nijak nesouvisí.
3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná písemně. Navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Odmítla konstrukci žalobkyně spočívající v tom, že pokud byl v prvotní fázi řízení vydán platební rozkaz, je třeba z této skutečnosti vycházet v tom směru, že oprávněnost uplatněného nároku nelze v dalším stádiu sporu nijak zvrátit. Poukázala na to, že nalézací soud v této fázi řízení vychází pouze a výhradně ze skutečností předestřených žalobkyní, aniž by měl možnost zjistit, čím se proti nároku brání druhá strana sporu. Žalovaná učinila nespornou podstatu sporu, co do skutkových tvrzení s tím, že za sporné považuje pouze právní posouzení. Z takto koncipovaného stanoviska žalobkyně v další části podaného odvolání dovozuje, že skutkový stav věci, tak jak byl popsán žalobkyní v žalobě, byl žalovanou výslovně učiněn nesporným. Podstatu sporu rozhodně nelze zaměňovat s uplatněným nárokem, základem nároku apod. Podstatu sporu vystihuje okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku, že tato spočívá v tom, zda je právně účinné a platné odstoupení žalobkyně od smlouvy o studiu, tedy zda byly pro toto právní jednání dány zákonné předpoklady.„ Podstata sporu“, jako slovní spojení, tkví v tom, v čem spočívá spor. Pokud žalovaná sdělila, že podstata sporu je mezi účastníky nesporná co do skutkových tvrzení, bylo tím myšleno pouze a jen to, že dle názoru žalované je mezi stranami jasné, co je mezi nimi sporné a v tomto ohledu, tedy co do podstaty sporu, lze podstatná skutková tvrzení považovat za nesporná. Konkrétně sporné je mezi stranami, zda je platné či neplatné odstoupení od smlouvy o studiu a nespornost se vztahuje k tomu, že byla uzavřena smlouva o studiu a že žalovaná obdržela korespondenci označenou jako odstoupení od smlouvy, u které je třeba posoudit, zda je platné a účinné, nebo k němu nelze přihlížet pro neplatnost a neúčinnost. Ze strany žalované nikdy nedošlo k explicitnímu uznání nároku, když toto nebylo nikdy zamýšleno. Uplatněná pohledávka je od počátku a konzistentně popírána, o čemž svědčí všechna písemná a ústní podání žalované. Lze souhlasit s tím, že žalobkyně byla studentkou žalované, přičemž absolvovala 80 hodin výuky v rámci třech ročníků, do kterých je studium rozděleno. Žalobkyně si zvolila vzdělávání v rámci programu„ Tanečně pohyblivá terapie“. Mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 10. 3. 2020, č. j. MZDR [číslo] 2020 MIN/KAN byla s účinností od [datum] zakazána osobní přítomnost žáků a studentů na základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve školách a školských zařízeních podle školského zákona (č. 561/2004 Sb.) a taktéž osobní přítomnost studentů na studiu na vysoké škole podle zákona o vysokých školách ([číslo] Sb.). V návaznosti na tuto situaci byla na všech úrovních studia jako nejefektivnější a nejbezpečnější vyhodnocena tzv. online výuka. Na tento stav musela reagovat žalovaná, která svým studentům nabídla pokračování ve studiu online (varianta A) a nebo měli možnost setrvat v prezenční výuce s tím, že tato bude standardně pokračovat po zrušení vládních opatření, tedy neprodleně poté, jakmile to bude reálně možné (varianta B). Jak správně uzavřel prvostupňový soud v daném případě nešlo o jednostrannou změnu smlouvy, když žalovaná pouze nabídla svým studentům alternativu online výuky (varianta A) s tím, že pokud na tuto nepřistoupí, bude pokračováno ve studiu v okamžiku, kdy to okolnosti dovolí. Navíc žalovaná byla k této úpravě oprávněna v souladu s příslušným ustanovením studijního řádu, který je součástí smlouvy o studiu, a se kterým byla žalobkyně seznámena. Ze strany žalované nedošlo k porušení smlouvy o studiu ze dne [datum]. Online výuka byla koncipována tak, že v této neprobíhalo celé studium, ale pouze teoretické předměty. Bylo to dáno i jako možnost studentům, kteří si chtěli studium urychlit, nijak to integritu skupiny nenarušilo. Co se týče praktické formy výuky, ta byla obnovena až v rámci prezenční docházky, a na to si museli počkat všichni studenti, bez ohledu na to, zda přistoupili nebo nepřistoupili na online systém. Online výuka naprosto respektovala koncepci prvního ročníku studia již tím, že z chybějících pěti setkání byla navržena do online varianty pouze tři setkání. Tedy konkrétně u žalobkyně by i v případě zájmu o online variantu došlo k prezenčnímu odučení sedmi víkendů z deseti. Navíc online výuka nebyla vedena principiálně v teoretické rovině, ale stěžejní součástí byla praktická cvičení obsahující témata zaměřená na sebereflexi, sebezkušenost, sebepojetí a spolupráci skupiny, jako základní atributy sebezkušenostního procesu. Tato cvičení a témata byla prakticky i teoreticky vyhodnocena na následujících osobních prezentačních setkáních – u dané skupiny žalobkyně, konkrétně v září 2020. Žalovaná rozporovala tvrzení žalobkyně, že online výuka spočívala v pouštění videí, čímž se žalobkyně neoprávněně a úmyslně snaží snižovat kvalitu výuky. Žalobkyně se online výuky neúčastnila a nemůže adekvátně danou situaci zhodnotit. Pokud žalobkyně nesouhlasila ani s jednou z nabízených variant, považuje žalovaná takový postoj a důvody, které k němu uvedla za alibistické a iracionální. Nejednalo se o„ zcela zásadní zásah do celkové koncepce studia a do studijního plánu“. Pokud žalobkyně měla pocit, že online výukou je narušena komplexnost studia, měla setrvat ve variantě B. Neučinila-li tak, nemohou zástupné důvody pro zrušení smlouvy o studiu požívat právní ochrany. Nabídka online výukového programu byla nutná reakce na pandemickou situaci v České republice. Pokud by škola k takovému opatření nepřistoupila, pak by právě mohla být studenty sankcionována za neposkytování vzdělání. Nabyla-li žalobkyně přesvědčení, že vlivem postupu školy došlo k podstatné změně poměrů dle § 1765 a § 1766 o. z., měla podle těchto zákonných ustanovení jednat a domáhat se obnovení jednání o smlouvě, případně se obrátit na soud s návrhem na obnovení rovnováhy v případě, že k dohodě nedojde. Žalovaná opětovně zdůraznila, že obě nabízené varianty studia byly koncipovány tak, že plnohodnotné studium bude studentům poskytnuto, a to v případě verze A v době vládních omezení formou online a v případě alternativy B poté, co bude objektivně možné – to, co nebude odučeno v době celostátního zákazu, bude odučeno v náhradním termínu. Žalovaná se žalobkyni snažila vyjít všemožně vstříc, nabídla ji v rámci smírného vyřízení věci jakousi variantu„ C“, tedy individuální výuku na míru, případně bezplatné opakování prvního ročníku. To, že žalobkyně sveřepě trvala a trvá na ukončení smlouvy o studiu a vrácení školného jednoznačně hovoří o nikoliv korektním motivu jejího počínání.
4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející podle § 206 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.
5. Žalobkyně se mýlí, jestliže vycházela ze skutečnosti, že soud považuje její pohledávku za uplatněnou po právu a nemá pochybnosti o nároku, co do všech jeho složek jen na základě skutečnosti, že shledal předpoklady pro vydání platebního rozkazu. Zde je třeba zcela přisvědčit vyjádření žalované, které k této námitce žalobkyně uvedla. Konstrukce, kterou žalobkyně vyvozuje ze skutečnosti, že soud vyhověl návrhu na vydání platebního rozkazu, je zcela absurdní, neboť platebním rozkazem jde o vydání rozhodnutí ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. Platební rozkaz vychází z presumpce„ nespornosti“ pohledávky. Jednoduchým prostředkem obrany„ rozporování pohledávky“ slouží odpor, který otevírá cestu k řádnému projednání věci před soudem. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl v důsledku účinku včas podaného odporu žalovanou zrušen v plném rozsahu a soud dále pokračoval v řízení na podkladě podané žaloby.
6. Nelze přisvědčit ani v pořadí další odvolací námitce žalobkyně, že v rámci jednání, které se konalo dne [datum], žalovaná uznala žalobou uplatněný nárok (co do podstaty sporu). Z obsahu protokolu o jednání soudu prvého stupně uvedeného dne vyplývá, že obsahem vyjádření žalované bylo, nikoliv uznání nároku žalobou uplatněného, o kterém by v takovém případě soudu náleželo rozhodnout rozsudkem pro uznání (§153a), nýbrž vyjádření žalované, že nesporná jsou skutková tvrzení a sporné je právní posouzení věci.
7. Právně významné skutečnosti tohoto sporu jsou mezi účastníky vskutku nesporné v tom rozsahu, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o studiu, na základě které byla žalobkyně zařazena do I. ročníku studia dle přihlášky (tanečně pohybová terapie). Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni odborné vzdělání v souladu se studijními plány a žalobkyně se zavázala zaplatit školné, celkem 23.000 Kč, které uhradila. Výuka studijní skupiny, do které byla žalobkyně zařazena, proběhla v období od [datum] do [datum] v souladu s plánovaným rozvrhem. Výuka ve druhém pololetí se podle původně plánovaného rozvrhu hodin, v termínu od [datum] do [datum] neuskutečnila. [datum] v souvislosti s koronavirovou epidemií sdělila žalovaná studentům, že pokračování ve studiu se uskuteční ve dvou variantách A online od [datum] do [datum] nebo B prodloužení studia o jeden rok. Žalobkyně nesouhlasila ani s jednou z uvedených variant pokračování ve studiu. Žalovaná přes nesouhlasné stanovisko žalobkyně s kteroukoli náhradní variantou, ji zařadila pod variantu B, která počítala s přesunutím výuky na pozdější období. V rámci této varianty byla prezenční forma výuky obnovena [datum] a první ročník studia byl ukončen [datum]. Žalobkyně od uzavřené smlouvy o studiu odstoupila, nejprve tak učinila podáním ze dne [datum] z důvodu podstatného porušení smlouvy ze strany žalované, které spočívá v neposkytnutí sjednaného vzdělání dle smlouvy, jestliže žalovaná dne [datum] rozhodla o zrušení výuky ve druhém semestru studia a nabídla studentům náhradní vzdělávací program ve dvou variantách, které jsou pro žalobkyni nepřijatelné. V důsledku odstoupení žalobkyně žádala o vrácení všeho, co na smlouvu o studiu žalovaná přijala, když částečné plnění nemá pro žalobkyni žádný význam. Následovalo odstoupení ze dne [datum] již prostřednictvím zvolené právní zástupkyně a ústředním důvodem odstoupení i v tomto případě bylo, že žalovaná neposkytla žalobkyni sjednané vzdělání s tím, že není povinností žalobkyně přijmout navrhovanou úpravu podstatných náležitostí smlouvy o studiu. Dále se v odstoupení uvádí, že automatické zařazení žalobkyně do změněného vzdělávacího programu dle volby žalované je zcela v rozporu s právními předpisy a je právním jednáním, které je neplatné podle § 580 odst. 1 o. z. Není sporu o tom, že odstoupení bylo žalované řádně doručeno, o čemž svědčí její odpověď z [datum].
8. Okresní soud dospěl k závěru, že odstoupení od smlouvy nemá sledované právní účinky (§ 2004 o. z.). K podstatnému porušení smlouvy nedošlo, když nabídka online byla vyvolána objektivní nemožností poskytovat vzdělání jinou formou, z důvodu vládních opatření proti výskytu a šíření onemocnění COVID 19. Podle soudu prvého stupně žalovaná adekvátní formu vzdělání poskytla. Nešlo o jednostrannou změnu smlouvy, žalovaná byla k úpravě studia oprávněna v souladu s ustanovením studijního řádu, který je součástí smlouvy o studiu a žalobkyně s ním byla řádně seznámena.
9. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
10. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
11. Podstatné porušení smlouvy podle § 2002 o. z. je jeden ze zákonných důvodů, pro které lze od smlouvy odstoupit. Ve vztahu k důvodům pro odstoupení od smlouvy je třeba rozlišit jednotlivé režimy porušení smlouvy, které obsahují vlastní právní úpravu. Některé případy porušení smlouvy jsou upraveny speciálně – pak se uplatní jejich úprava. Až teprve v případech, na které žádná zvláštní úprava nedopadá, lze aplikovat § 2002, která je vůči nim úpravou obecnou. Jedním ze zvláštních případů porušení smlouvy, který je upraven speciálně, je porušení smlouvy prodlením a zde se uplatní úprava uvedená v ustanovení § 1977 a § 1978 o. z., podle které lze odstoupit, jak v případě podstatného, tak nepodstatného porušení smlouvy prodlením.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
14. Podle ustanovení § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.
15. Podle ustanovení § 1978 o. z., zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky (odstavec 1). Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil (odstavec 2).
16. Podle § 1979 o. z., poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž by dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.
17. Důvodem, pro který žalobkyně od smlouvy o studiu odstoupila, je neposkytnutí sjednaného vzdělání, které se neuskutečnilo v souladu s původně plánovaným rozvrhem 1. ročníku studia 2019 2020. Druhý semestr měl proběhnout v termínu [datum] do [datum], avšak výuka se v souladu s přihláškou žalobkyně a studijními plány žalované v tomto období neuskutečnila, což mezi účastníky není sporné. Důvodem odstoupení žalobkyně od smlouvy, je porušení smlouvy, které lze kvalifikovat jako prodlení žalované s plněním smluvní povinnosti.
18. Vzhledem k tomu, že soud prvého stupně s prodlením žalované při splnění smluvní povinnosti neuvažoval, odvolací soud vyzval účastníky, aby se k otázce prodlení žalované s plněním dluhu ve smyslu § 1968 o. z. vyjádřili s ohledem na možné posouzení této otázky, jako předpokladu odstoupení od smlouvy.
19. Zástupkyně žalobkyně k tomu uvedla, že k prodlení nepochybně došlo, což potvrdila sama žalovaná, kdy bylo v rámci varianty B poskytnuto plnění.
20. Dle žalované k prodlení nedošlo v rámci varianty studia A ani varianty B. Z objektivních důvodů a vyšší moci nebylo možno realizovat plnění. Opatřeními proti výskytu a šíření [anonymizováno] COVID 19 bylo zakázáno, aby výuka probíhala.
21. Zákon stanoví, že dlužník je v prodlení tehdy, nesplní-li svůj dluh„ řádně a včas“. Po celou dobu, po kterou dluh není řádně plněn, nastává prodlení. Vznik prodlení není ze zákona podmíněn ani jakoukoliv zvláštní kvalifikací důvodů nedosažení včasného splnění, jako například zavinění, neexistence liberačních důvodů atd. Případně exkulpační či liberační důvody mohou mít vliv na sankční sekundární závazky (typicky náhrada škody); nikoli však na samotné prodlení. Žalovaná se ocitla v prodlení, neboť v roce 2020 neposkytla a nedokončila výuku I. ročníku, jak se k tomu smluvně zavázala. Žalobkyně byla přijata ke studiu ve školním roce 2019 2020 a žalovaná k tomu uvedla, že výuka v druhém semestru měla proběhnout od [datum] do [datum]. Prodlení je kategorií objektivní. Proto ani všechna opatření ministerstva zdravotnictví, která byla vydána v souvislosti s výskytem a šířením epidemie COVID 19 a omezovala i osobní přítomnost žáků a studentů na studiu na vysoké škole, nemají na fakt, že k prodlení žalované došlo, žádný vliv. Za důvodnou nelze uznat ani námitku žalované o tom, že podle studijního řádu, s nímž byla žalobkyně seznámena, byla oprávněna rozhodnout o prodloužení výuky I. ročníku a zařadit žalobkyni pod variantu B, jestliže žalobkyně sama variantu A – výuka online, neakceptovala. K tomu odvolací soud uvádí, že [anonymizováno] podle studijního řádu stanovila počátek a konec daného ročníku oboru (programu) studijní skupiny na [datum]. Žalovaná v souladu s čl. 5 bod 10. studijního řádu byla oprávněna měnit místo konání výuky, lektora, popř. garanta studia v rámci nových skutečností, které se mohou během studia objevit. Nicméně toto oprávnění nemůže odůvodnit jednostranně provedenou změnu smlouvy v ujednání o tom, že žalobkyně byla přijata do I. ročníku studia, který započal 2019 a ukončen měl být 2020. V rozporu se smlouvou ve variantě B, kam žalovaná žalobkyni přes její nesouhlasné vyjádření zařadila, aniž by tak byla oprávněna jednostranně bez dohody s žalobkyní učinit, bylo studium I. ročníku ukončeno na podzim roku 2021.
22. Odvolací soud nezpochybňuje, že po uzavření smlouvy o studiu došlo ke změně okolností, které byly nepředvídatelné a neovlivnitelné v důsledku šíření epidemie COVID 19 a opatření z toho plynoucí, která osobní přítomnost studentů na studiu na vysoké škole podle zák. č. 111/1998 Sb. (zákon o vysokých školách) s účinností od [datum] zakázala. Samotná změna okolností, třebaže byly nepředvídatelné a neovlivnitelné, žádné právní účinky nevyvolává, nemá žádný vliv na trvání povinnosti žalované. Nejde o důvod zániku závazku, nejde ani o liberační důvod, který by zbavoval dlužníka prodlení či jeho následků ani nejde o automatické posunutí splatnosti.
23. Ustanovení § 1765 o. z., které je obecně uplatnitelnou výjimkou ze zásady, že smlouvy se mají dodržovat, a které reaguje na zvlášť závažný dopad změn vnějších okolností na obsah závazku, nelze na posuzovanou věc vztáhnout. Změna okolností, jichž se žalovaná dovolávala, nebyla tak podstatná, že by založila v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr, jímž se dle uvedeného ustanovení zákona míní neúměrné zvýšení nákladů či neúměrné snížení hodnoty předmětu plnění.
24. Závěrem k této problematice je třeba uvést, že smlouva o studiu účastníky uzavřená je smlouvou charakteru spotřebitelskou a žalobkyně má v tomto právním vztahu postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) a náleží jí zvýšená ochrana.
25. Odstoupení žalobkyně od uzavřené smlouvy o studiu má předvídané právní účinky (§ 2004 o. z.). Odstoupením byla smlouva zrušena od počátku, neboť lze přisvědčit žalobkyni, že částečné plnění, jehož se jí dostalo v rámci prvního semestru výuky, nemá pro ni žádný význam, nebylo-li započaté studium prvního ročníku soustředěné na sebezkušenostní výcvik ukončeno.
26. Krajský soud změnil rozsudek okresního soudu podle § 220 o. s. ř. a žalobě vyhověl, včetně požadovaného příslušenství, jímž je roční úrok z prodlení za dobu prodlení žalované se splněním dluhu od [datum] do zaplacení.
27. O nákladech řízení před soudem prvého stupně rozhodoval odvolací soud nově (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).
28. Žalobkyně je stranou sporu procesně úspěšnou a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží jí náhrada nákladů řízení, které před soudem prvého stupně účelně za své právní zastoupení vynaložila. Mimosmluvní odměna za úkon právní služby činí 2.020 Kč, v počtu 5 úkonů = 10.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), k tomu 5x 300 Kč režijní paušál 1.500 Kč, dále cestovné právní zástupkyně k jednání okresního soudu dne [datum] vlakem 439 Kč (194 Kč + 245 Kč) a MHD 36 Kč (2 x 18 Kč), celkem 475 Kč dle přiložených cestovních dokladů (jízdenek) a ztráta času dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem zameškaných 10 půlhodin po 100 Kč = 1.000 Kč. Účelné náklady právního zastoupení v prvním stupni činí částku 13.075 Kč, která se dále zvyšuje o 21% DPH (§ 14a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) na částku 15.820 Kč. K této částce dále náleží náklady žalobkyně, která se účastnila jednání okresního soudu dne [datum] za cestu z [obec] do [obec] a zpět vlakem, celkem částka 439 Kč a 36 Kč MHD, celkem 475 Kč. K tomu dále zaplacený soudní poplatek 1.150 Kč. Výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna žalobkyni za řízení před soudem prvého stupně zaplatit činí částku 17.445 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).
29. Žalobkyně je procesně úspěšná i ve stadiu odvolacího řízení a náleží jí náhrada nákladů řízení i v této fázi soudního řízení. Odměna právní zástupkyně náleží ve výši mimosmluvní odměny za úkon právní služby 2.020 Kč za 5 úkonů právní služby (odvolání a jeho doplnění, písemné vyjádření a účast u odvolacího jednání konaného dne [datum] a [datum]) = 10.100 Kč, k tomu 5x 300 Kč režijní paušál = 1.500 Kč, dále cestovné k jednání dne [datum] cesta vlakem právní zástupkyně 385 Kč (245 Kč + 140 Kč), dále MHD 36 Kč, cestovné právní zástupkyně k jednání dne [datum] – cesta vlakem 650 Kč (320 Kč + 330 Kč), dále za ztrátu času stráveného na cestě k oběma jednáním odvolacího soudu 20 půlhodin x 100 Kč = 2.000 Kč Náklady za právní zastoupení v rámci odvolacího řízení tak činí částku celkem 14.671 Kč, která se dále zvyšuje o 21% DPH na částku 17.752 Kč. Dále náklady žalobkyně, která se dne [datum] osobně účastnila jednání odvolacího soudu. Cestovné z [obec] do [obec] a zpět vlakem činí částku 385 Kč dle předložených jízdních dokladů, dále 36 Kč MHD a dále náhrada ušlého výdělku dle potvrzení zaměstnavatele 1.034 Kč. K tomu zaplacený soudní poplatek z odvolání 1.150 Kč. V součtu výše nákladů odvolacího řízení, které je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit na jejich náhradě činí částku 20.357 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).