41. | Investice na společnou věc provedená se souhlasem většiny spoluvlastníků a tzv. nesezdané soužití |
§ 1128 odst. 1 ObčZ
Vynaložil-li některý ze spoluvlastníků se souhlasem ostatních či na základě principu majority investici na společnou věc, jsou její části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi spoluvlastníky uzavřena jiná dohoda) již za trvání spoluvlastnictví. Není-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů. Na tyto závěry nemá zásadně vliv skutečnost, že investující spoluvlastník žije s dalším spoluvlastníkem v nesezdaném partnerském svazku.
Rozsudek NS z 22. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 478/2022
K věci: Okresní soud v Trutnově rozsudkem z 5. 11. 2020, č. j. 9 C 274/2017-439, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 320 369 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), co do částky 54 631 Kč žalobu zamítl (výrok II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v době trvání rovnodílného spoluvlastnictví účastníků řízení k pozemkům v rozsudku uvedeným, jejichž součástí jsou stavby, vynaložil žalobce finanční prostředky ve výši⛘ 640 737,12 Kč na investice do předmětných nemovitostí, a to postupně od počátku roku 2015, přičemž žalovaná s investicemi souhlasila. Proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ½ této částky, tedy 320 369 Kč, ve zbývajícím rozsahu, co do částky 54 631 Kč, žalobu zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované rozsudkem z 26. 10. 2021, č. j. 20 Co 4/2021-495, rozsudek soudu prvního stupně (vyjma nenapadeného výroku II) změnil tak, že žalobu zamítl v plném rozsahu. Odvolací soud vzal za prokázané, že účastníci řízení spolu v době realizace investic do předmětných nemovitostí žili jako životní partneři, společně bydleli, plánovali svou budoucnost, uhrazovali ze svých příjmů všechny potřeby a nijak neřešili vzájemné majetkové vztahy pro případ, že společné soužití někdy ukončí. Na základě uvedeného uzavřel, že i žalovaná se podílela po vzájemné dohodě na investicích do společné věci. Poznamenal, že „jak se žalobce podílel možná větší částkou na zvelebování společného domu, pak žalovaná zase hradila jiné společné potřeby a nebylo by spravedlivé a ani morální nyní po skončení soužití vytrhovat jednotlivé vynaložené výdaje a dožadovat se jejich náhrady.“ Doplnil, že žalované po zrušení společného soužití nevzniklo ani „žádné bezdůvodné obohacení“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud shledal přípustným i důvodným.
Z odůvodnění: Podstatné pro rozhodnutí ve věci bylo vyřešení otázky vypořádání nákladů vynaložených jedním z podílových spoluvlastníků na společnou věc na základě předchozí dohody spoluvlastníků, kteří žijí jako nesezdaní partneři ve společné domácnosti.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v části, ve které odvolací odůvodnil neopodstatněnost požadavku žalobce na vypořádání investic do předmětných věcí s ohledem na (již zaniklé) nesezdané partnerské soužití účastníků řízení, nepřezkoumatelné, a tedy i nesprávné… Odvolací soud v napadeném rozhodnutí při právním posouzením věci samé (především v souvislosti se závěrem, že žalobci právo na náhradu investic vynaložených na předmětné nemovitosti nesvědčí s ohledem na – již zaniklé – nesezdané partnerské soužití účastníků řízení) nepoukázal na žádný právní předpis, ze kterého právní posouzení požadavku žalobce na vypořádání investic do předmětných nemovitostí dovozuje. Uvedl-li odvolací soud, že žalobce nemá právo na náhradu investic vynaložených na společnou věc, jelikož žalovaná se rovněž na těchto investicích podílela, opět není z rozhodnutí odvolacího soudu patrno, jakým způsobem (a v jaké výši) se měla žalovaná na těchto investicích podílet, ani na základě jaké právní normy odvolací soud nepřiznal v takovém případě právo žalobci na zohlednění jím vynaložených investic.
Opodstatněná je také námitka žalobce, že soudy nižších stupňů se musí zabývat tím, který ze spoluvlastníků byl subjektem příslušných právních jednání na jejichž základě byly uskutečněny investice do předmětných nemovitostí. Následně je však také nutno zkoumat, zda (a případně jakým způsobem) nedošlo k vypořádání dluhů vzniklých mezi spoluvlastníky na základě provedených investic a zda (případně jakým způsobem a v jaké výši) se i ostatní spoluvlastníci v konečném důsledku podíleli na těchto investicích.
K právní otázce vypořádání investic do společné věci doplňuje dovolací soud následující:
Nejvyšší soud v rozsudku z 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2288/2017, dovodil, že ze srovnání předchozí (§ 139 odst. 2 ObčZ 1964, ve znění účinném do 31. 12. 2013) i současné právní úpravy hospodaření se společnou věcí se podává, že tuto otázku řeší oba zákoníky v podstatě stejně. Z této skutečnosti vyplývá i závěr, že dosavadní judikaturu týkající se hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti ObčZ.
O dohodu o hospodaření se společnou věcí jde tehdy, souhlasí-li ostatní spoluvlastníci s nákladem vynaloženým jedním nebo více spoluvlastníky na společnou věc (přičemž je nerozhodná povaha těchto nákladů). V takovém případě má investující spoluvlastník právo proti ostatním spoluvlastníkům na úhradu vynaložených prostředků; totéž platí v případě rozhodnutí většinového spoluvlastníka učiněného postupem podle § 1128 a násl. ObčZ.
Neni-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů (srovnej rozsudek NS z 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2288/2017). Jde-li o investice jakéhokoli druhu, vynaložené některým ze spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem spoluvlastníků ostatních (či vynaložené na základě principu majority), jsou jejich části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi nimi uzavřena dohoda jiná) již za trvání spoluvlastnictví, a nikoli až po jeho zrušení a vypořádání (srovnej přim. rozsudek NS z 30. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3766/2011). Ke stejným závěrům dospěla rovněž odborná literatura, srovnej Spáčil, J. Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 561.
K otázce majetkových důsledků soužití nesezdaného páru NS v usnesení z 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3082/2014, vyložil, že „zákon majetkové společenství analogické k společnému jmění manželů neupravuje. Mezi mužem a ženou, kteří spolu žijí v nesezdaném partnerském svazku, nevzniká žádné majetkové společenství obdobné institutu společného jmění, které vzniká jen mezi manžely. I když spolu druh a družka žijí v dlouhotrvajícím vztahu, nabývají majetek každý do výlučného – individuálního vlastnictví anebo do podílového spoluvlastnictví; obdobně též odpovídají za závazky. Vztahy mezi druhem a družkou neupravuje zákon o rodině a nečiní tak ani nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Faktické soužití se skrývá za pojmy jako domácnost, osoba blízká a osoba spolužijící. Druh a družka proto musejí věnovat správě svých majetkových záležitostí větší pozornost nežli manželé a je zcela na jejich uvážení, jakým způsobem budou své majetkové otázky řešit.“
Z uvedeného se podává, že vynaložil-li některý ze spoluvlastníků se souhlasem ostatních (či na základě principu majority) investici na společnou věc, jsou její části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi spoluvlastníky uzavřena jiná dohoda) již za trvání spoluvlastnictví. Není-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů. Na tyto závěry nemá zásadně vliv skutečnost, že investující spoluvlastník žije s dalším spoluvlastníkem v nesezdaném partnerském svazku. Jinými slovy skutečnost, že spoluvlastníci spolu žili v nesezdaném partnerském svazku, neovlivňuje sama o sobě posouzení požadavku jednoho ze spoluvlastníků na vypořádání⛘ investic vynaložených na věc ve spoluvlastnictví takových osob.
K tomu lze také poznamenat, že jde-li o rozhodnutí o investicích vynaložených na společnou věc přijaté na základě dohody nebo na základě rozhodnutí většinového spoluvlastníka učiněného zákonným způsobem, jedná se o vypořádání těchto nároků mezi spoluvlastníky podle příslušných ustanovení o spoluvlastnictví, a nikoliv na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení [srovnej Spáčil, J. Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 563]. Nepřípadné jsou proto úvahy odvolacího soudu o aplikaci § 2992 ObčZ.
Pokud tedy odvolací soud dovodil, že požadavek žalobce není oprávněný jen s ohledem na skutečnost, že účastníci řízení spolu žili v nesezdaném partnerském svazku, je jeho rozhodnutí v rozporu se shora uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Z tohoto důvodu neobstojí v dovolacím přezkumu ani závěr odvolacího soudu, „že tak, jak se žalobce podílel možná větší částkou na zvelebování společného domu, pak žalovaná zase hradila jiné společné potřeby a nebylo by spravedlivé a ani morální nyní po skončení soužití vytrhovat jednotlivé vynaložené výdaje a dožadovat se jejich náhrady“.
Poznámka: K tzv. nesezdanému soužití uvedl Nejvyšší soud v rozsudku z 14. 12. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3144/2021: „Zákon majetkové společenství analogické k společnému jmění manželů neupravuje. Mezi mužem a ženou, kteří spolu žijí v nesezdaném partnerském svazku, nevzniká žádné majetkové společenství obdobné institutu společného jmění, které vzniká jen mezi manžely. Vztahy mezi druhem a družkou neupravoval zákon o rodině a nečiní tak ani nový občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Faktické soužití se skrývá za pojmy jako domácnost, osoba blízká a osoba spolužijící. Druh a družka proto musejí věnovat správě svých majetkových záležitostí větší pozornost nežli manželé a je zcela na jejich uvážení, jakým způsobem budou své majetkové otázky řešit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3082/2014). Stejně jako zákon neupravuje majetkové právo mezi druhem a družkou, nezakládá ani jejich vzájemnou vyživovací povinnost, zatímco mezi manžely tak činí výslovně.“
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., Brno