Nejvyšší správní soud: Definice pojmu náboženství a tzv. Konopná církev
§ 3 písm. a) CírkZ
Pojem náboženství je bezesporu nutno vykládat široce, aby z něj nebyly vyloučeny skutečné víry, které neodpovídají již dlouho fungujícím a tradičním náboženstvím. Např. není možné podmínit náboženství vírou v božstvo, což by vylučovalo jiná než teistická náboženství. Zároveň však nelze vykládat náboženství natolik široce, aby se zcela smyla hranice mezi ním a svědomím či myšlením, tj. přesvědčením. Jinak by bylo nutno registrovat jako náboženskou skupinu nebo církev v rozporu se základním posláním těchto asociací rovněž spolky zastávající určité filozofické přesvědčení nebo vědecké teorie. První indicií o náboženské podstatě vyznání je, že její víra je metafyzická, náboženské učení se tak zpravidla zabývá realitou, která přesahuje fyzický svět, a řeší otázky, jejichž řešení nelze empiricky ověřit. Další známkou náboženského vyznání je, že se věnuje zásadním otázkám, jako je život, smrt či smysl bytí. Otázky bytí a jeho podstaty úzce souvisí s metafyzičností víry, a tak lze i tento aspekt vnímat jako indicii svědčící o tom, že je určitý myšlenkový systém třeba považovat za náboženské vyznání. Náboženské vyznání by mělo konečně stanovovat morální či etický systém, z něhož jeho stoupencům vyplývají povinnosti. Tyto indicie svědčící o tom, že lze určitý myšlenkový systém považovat za náboženství, nelze chápat jako taxativní výčet podmínek, které musí náboženské vyznání bezpodmínečně splňovat, aby vůbec za takové vyznání mohlo být považováno. Lze uvažovat o tom, že určité náboženské vyznání bude splňovat většinu z indicií, ale např. jednu z nich nenaplní, ačkoliv se skutečně jedná o náboženské vyznání. To však není případ Konopné církve, která nesplňuje žádnou z indicií, a tak nic nesvědčí o tom, že její „věrouka“ je náboženským vyznáním. Její učení navíc nevyhovuje ani kritériím opravdovosti náboženského vyznání, a to zejména proto, že je vnitřně rozporné a existují významné pochybnosti o jeho vážnosti, když jeho skutečným cílem je dosáhnout možnosti širšího nakládání s konopím, nikoliv vzývání náboženského vyznání.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu z 10. 3. 2023, č. j. 5 As 21/2022-83
K věci: Žalobce jako zmocněnec přípravného výboru podal návrh na registraci Konopné církve označované rovněž jako „náboženská společnost Chrám Přírody“. Ministerstvo kultury (MK) však řízení o něm zastavilo, neboť návrh shledalo zjevně nepřípustným, protože Konopná církev navzdory svému názvu neodpovídala charakteristice církve či náboženské společnosti. Ministr kultury rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl a napadené usnesení potvrdil. Městský soud v Praze k následně podané žalobě rozhodnutí ministra kultury i MK zrušil a věc vrátil MK k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že pokud bylo třeba hodnotit naplnění definice církve či náboženské společnosti, nejednalo se o návrh zjevně právně nepřípustný. Proti tomuto rozsudku brojilo MK kasační stížností, kterou NSS jako nepřípustnou odmítl. MK následně žalobce dvakrát vyzvalo k doplnění návrhu na registraci Konopné církve, na což žalobce nereagoval. Rovněž ustanovilo znalce, který vypracoval znalecký posudek, jehož předmětem bylo celkové posouzení charakteru, činnosti a učení Konopné církve. Závěrem posudku bylo, že je obtížné vymezit, co je podstatou učení této skupiny, pomine-li se skutečnost, že by jím měla být rehabilitace konopí jako významné všestranně využitelné plodiny. Znalec též vyjádřil názor, že hlavním záměrem registrace je získání právní ochrany uživatelů konopí v rámci Konopné církve. MK proto následně návrh na registraci zamítlo a ministr kultury zamítl také rozklad žalobce, neboť Konopná církev nesplňovala zákonem vymezené podmínky § 3 písm. a) CírkZ, tedy její věrouku nebylo možno považovat za náboženskou víru.
Žalobce následně brojil proti rozhodnutí ministra kultury žalobou u MS v Praze, který ji však neshledal důvodnou, a proto ji zamítl. Připomněl, že zákon ani judikatura českých soudů či ESLP neobsahují definici náboženství. Nejkomplexnější definici náboženství nabízí soudy USA, jak již uvedly správní orgány ve svých rozhodnutích. Vzhledem k tomu, že ani v jejich jurisdikci není pojem „náboženství“ definován, bylo možné úvahy amerických soudů mutatis mutandis použít i v posuzované věci. Správní soud tak souhlasil s východisky, že náboženská víra je zpravidla metafyzická, vypovídá o základních otázkách života a jeho smyslu, obsahuje etický systém norem jednání pramenící ve vyšší síle a je komplexní, tedy se neomezuje jen na dílčí otázku, ale nabízí ucelený pohled na svět. Věrouka Konopné církve se však vztahuje pouze k dílčímu aspektu lidské existence, a to k prospěšnosti konopí. Podle soudu nelze přesvědčení o prospěšnosti konopí považovat za náboženskou víru, protože se nejedná o komplexní systém metafyzické víry, který by vypovídal o zásadních existenciálních otázkách života, jeho smyslu a smrti a který by vztahoval lidskou osobu⛘ k určitému člověka přesahujícímu zdroji smyslu a hodnoty. Jde o učení o jednotlivosti (konopí), které postrádá kritéria „opravdovosti“ náboženského vyznání, jimiž jsou podle judikatury ESLP naléhavost, vážnost, soudržnost a důležitost. Absenci vlastní náboženské víry ostatně Konopná církev výslovně uznává i v základním dokumentu, v němž se uvádí, že „Konopná církev neomezuje víru členů, ať je v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama“. MS v Praze nepřisvědčil ani námitce, že MK svévolně interpretovalo § 3 písm. a) CírkZ, když bylo povinno zabývat se tím, zda Konopná církev vykazuje zákonem vymezené znaky církve, a tento postup nelze považovat za nepřípustnou státní ingerenci do života církví. Je totiž vyloučeno, aby se subjekt, který není církví ve smyslu zákonné definice tohoto pojmu, stal registrovanou církví. Výkladem MK nebylo nikterak zasaženo do základního práva jednotlivce projevovat své náboženství nebo víru ani do práva církví spravovat své záležitosti nezávisle na státních orgánech. Zamítnutím návrhu na registraci tak nebylo Konopné církvi bráněno v jejím faktickém fungování ani v tom, aby se kdokoliv k tomuto uskupení hlásil a vyznával jeho učení. Svoboda vyznání a náboženského projevu totiž může být realizována i mimo registrované církve a náboženské společnosti.
Žalobce v následně podané kasační stížnosti zdůraznil, že v mezinárodním právu neexistuje žádná obecně přijímaná definice náboženství. Tento výraz nelze upínat pouze ke slovnímu spojení „víra v Boha“ či jiného metafyzického subjektu, jak vyplývá z rozsudku správního soudu. Pojem „náboženství“ je třeba vykládat široce, tedy mimo tradiční náboženská uspořádání a přesvědčení o tom, co jsou běžné prvky nebo projevy náboženství. Není tedy podstatné, že v případě Konopné církve jde o uctívání rostliny namísto nějakého metafyzického pojetí Boha. Žalobce také připomněl, že např. buddhismus žádné božstvo nemá. Podle něj se tedy nelze řídit znaky vyskytujícími se u jiných věrouk, neboť výčet znaků přičitatelných víře není jednotný, natož taxativně stanovený.
Nadto víra Konopné církve celou řadu z kritérií, která soud vyjmenoval, beze zbytku splňuje․ Jedná se o víru, že konopí prostřednictvím kanabinoidů propojuje svět. Jako byl Ježíš pro křesťany první mezi lidmi, je i konopí v očích Konopné církve jedinou rostlinou, která propojuje skrze kanabinoidy vše živé. Uvedené jednoznačně vypovídá o základních otázkách života. Podobně jako Ježíš navíc konopí svými vlastnostmi reflektuje Boží vůli – stejně jako Ježíš má konopí schopnost uzdravovat nemocné. Ačkoliv je částečně čerpáno i z vědeckých poznatků (např. že jsou kanabinoidy nedílnou součástí správného fungování centrální nervové soustavy, trávení, dýchání a rozmnožování), jde o pouhé prvotní přiblížení se k celé problematice, jejíž jádro a podstata jsou nehmotné a metafyzické. Konopí je jedinou rostlinou propojující živočišnou říši způsobem tak zásadním pro zachování života, že jde o reflexi Boží přítomnosti. Nedostatek metafyzického pojetí je pouze subjektivním posouzením správního soudu, hlavním účelem Konopné církve je naplnění duchovních potřeb jejích členů, čehož je schopna docílit i stručnou modlitbou. Konopná církev se neomezuje na dílčí učení prospěšnosti konopí, ale poskytuje ucelený pohled na svět, bytí člověka a jeho propojení s přírodou. Jedná se tedy o metafyzickou víru, řešící existenciální otázky a splňující kritérium komplexnosti. Naplněny jsou i vnější znaky církve – hlavním symbolem je list konopí jako nábožensky, medicínsky i hospodářsky využitelné plodiny, která je vyšším darem majícím za cíl spojovat a sloužit ku prospěchu všech. Žádná rostlina na světě nemůže sloužit lépe k ilustraci vyšší vůle. Provádí obřady svého druhu, každé jaro a podzim pořádá pro své členy schůzky, na kterých dochází nejen ke sdílení vědění o probíhajících vědeckých výzkumech a využitelnosti v medicíně, ale i k prohlubování víry jako takové. Naplněno je také kritérium strukturalizace a existence vnitřního etického systému. Žalobce též zmínil, že pro kapli v Ospělově, o jejíž zpřístupnění požádal již v r. 2008, navrhl holografickou projekci vycházející z fresky z 12. stol. zobrazující Ježíše léčícího slepé konopím. Podle žalobce nelze opomenout ani skutečnost, že se konopí opakovaně objevuje v různých náboženstvích, která je buď sama považují za svaté, nebo v nich konopí funguje jako prostředek spojení s metafyzickým prostředím a navázání spojení s vyšší mocí. V tomto ohledu stěžovatel zmínil několik věrouk a podotkl, že podobná církev s názvem „First Church of Cannabis“ byla v r. 2015 řádně registrována v americkém státě Indiana. Z uvedeného bylo možné dovodit i splnění kritérií vyžadovaných ESLP ve vztahu k čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť byla naplněna určitá míra naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti. Členové Konopné církve to dokládají rovněž tím, že skutky spojenými s jejich vírou jsou ochotni riskovat trestní řízení a odnětí svobody. Např. zástupce žalobce se v současné době za pěstování konopí pro léčebné a duchovní účely se zanedbatelným obsahem THC nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Ani deklarovaná otevřenost jiným náboženstvím nehovoří proti naplnění pojmu náboženství Konopnou církví, neboť polyteismus funguje i v jiných náboženstvích. V tomto ohledu navíc došlo i k jisté dezinterpretaci, otevřenost má totiž dvojí účel. Jednak nevylučuje polyteismus (nenařizuje zbavení se dosavadní víry jednotlivce) a znamená, že s předchozí vírou nejsou při přibírání nových členů spojeny žádné předsudky. Pokud stát odmítne náboženskou komunitu právně uznat, učiní ji tím v očích věřících i veřejnosti subjektem s fakticky nižším právním postavením. Odmítnutí registrace může znamenat porušení zákazu diskriminace z důvodu náboženského vyznání. Rovněž nemožnost Konopné církve vstupovat do právních vztahů může činit potíže. Akt registrace navíc zaručuje i přístup k určitým právům podle zákona o církvích a náboženských společnostech.
MK ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že jádrem učení Konopné církve je rehabilitace a legalizace užívání konopí pro různé účely. Dále zdůraznilo, že se věrouka Konopné církve vztahuje pouze k dílčímu aspektu lidské existence, tedy k prospěšnosti konopí. Zamítnutím registrace není Konopné církvi bráněno v její další existenci, ani ve spravování jejích interních záležitostí, k podílení se na činnosti či vyznávání učení této církve, a navzdory zamítnutí registrace je tak možno uctívat konopí, jeho léčebné a jiné účinky, a to za předpokladu, že je tak činěno v souladu s právními předpisy, které se ke konopí vztahují.
Z odůvodnění: NSS kasační stížnost žalobce jako nedůvodnou zamítl. Pouhé naplnění kritérií naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti podle závěru ⛘kasačního soudu ještě neindikuje, že se jedná o náboženské vyznání, neboť se rovněž může jednat o přesvědčení. Zákon o církvích a náboženských společnostech přitom upravuje sdružování za účelem projevování náboženské víry, nikoliv za účelem projevování přesvědčení, kterému také náleží ochrana podle čl. 9 odst. 1 Úmluvy a čl. 15 odst. 1 Listiny. Z toho vyplývá, že i kdyby soud připustil, že učení Konopné církve splňuje kritéria naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti, ještě to neznamená, že se jedná o náboženské vyznání. Jednoznačná definice náboženství není zachycena ani v zákonné úpravě, ani v judikatuře vnitrostátních správních soudů či ESLP. Pojem „náboženství“ je bezesporu nutno vykládat široce, aby z něj nebyly vyloučeny skutečné víry, které neodpovídají již dlouho fungujícím a tradičním náboženstvím. Není možné např. podmínit náboženství vírou v božstvo, což by vylučovalo jiná než teistická náboženství. Zároveň však nelze vykládat náboženství natolik široce, aby se zcela smyla hranice mezi ním a svědomím či myšlením, tj. přesvědčením. Jinak by bylo nutno registrovat jako náboženskou skupinu nebo církev v rozporu se základním posláním těchto asociací rovněž spolky zastávající určité filozofické přesvědčení nebo vědecké teorie. MK při hledání indicií svědčících o tom, zda je konkrétní myšlenkový systém možno považovat za náboženské vyznání, čerpal inspiraci v rozhodovací činnosti federálních soudů USA, konkrétně ve věci United States v. Meyers, 906 F. Supp. 1494 (D. Wyo. 1995). NSS zdůraznil, že správní orgány sice nejsou vázány výkladem pojmu „náboženství“, jak jej provedly soudy USA, avšak vzhledem k absenci použitelných indicií v právním řádu ČR, jakož i v judikatuře správních soudů a ESLP, považuje provedený výklad za vhodnou inspiraci a vodítko k posouzení celé věci.
První indicií o náboženské podstatě vyznání je, že její víra je metafyzická (Metaphysical Belief) – náboženské učení se zpravidla zabývá realitou, která přesahuje fyzický svět, a řeší otázky, jejichž řešení nelze empiricky ověřit. Právě tento přesah fyzického světa, tedy určité transcendentno, je typickým znakem náboženského vyznání. Kasační soud zároveň uvedl, že učení Konopné církve nesplňuje kritérium metafyzičnosti. Za poslání církve a základní články víry se považuje, že „(k)onopí není prekurzor. Konopí je dar od Boha! Pěstuj lásku a dobré zdraví. Posláním Konopné církve je šířit vzdělanost a víru v prospěšnost konopí (Cannabis) a v souladu s mezinárodními úmluvami chránit základní práva a svobody členů církve. ‚Jsme škola, banka a pojišťovna.‘ Konopná církev neomezuje víru členů, ať je v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama. Věříme, že konopí je dar pro lidstvo a slouží také jako prostředek komunikace s dobrem, které je v každém z nás. Konopí je lék a nejužitečnější národohospodářská plodina.“ Modlitba Konopné církve pak zní: „Děkuji za rostlinu Konopí, ve které se zjevuje podstata Bytí, kterou je Mír a Láska/Pěstuji Lásku a dobré Zdraví/Konopí není Prekurzor/Konopí je dar od Boha/Oslavuji Fytokanabinoidy/Oslavuji Endokanabinoidy/Oslavuji Konopí“; přičemž modlitba může být zakončena slovy „In Nomine Phytocannabinoids, In Nomine Endocannabinoids, In Nomine Cannabis“. MK tedy nemohlo dospět k závěru, že víra Konopné církve má skutečný vztah k sakrálnímu světu či k čemukoliv nadpřirozenému, co nelze vnímat smysly ani empiricky ověřit. Středobodem této víry je osvěta týkající se prokázaných či prokazatelných léčivých účinků konopí. V zásadě jediné, co na nadpřirozeno alespoň aspiruje, je „Mír“, „Láska“, „Zdraví“ a „podstata Bytí“, což jsou abstraktní pojmy, které by teoreticky jakousi vyšší vůli mohly představovat, nicméně podle soudu chybí jejich přesvědčivá vazba na konopí, které je hlavním předmětem „víry“ v učení Konopné církve. Žádný z těchto pojmů není blíže nastíněn jako sakrální zdroj léčivých účinků konopí, a jeví se tak, že se ničím neliší od svého běžného světského (profánního) významu a jejich relevanci přidává pouze užití velkého počátečního písmena. NSS se též ztotožnil s názorem správního soudu, že odkaz na víru „v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama“ rovněž poukazuje na absenci metafyzické víry. Na uvedeném závěru nemohla ničeho změnit ani argumentace, podle které požadavek metafyzičnosti splňuje víra Konopné církve z toho důvodu, že její podstatou je propojení všeho živého skrze kanabinoidy, neboť ty jsou nedílnou součástí správného fungování centrální nervové soustavy, trávení, dýchání a rozmnožování. Nejedná se totiž o nic metafyzického, přítomnost a účinky kanabinoidů jsou empiricky ověřitelné, a jsou tak spíše otázkou vědy než víry. Žalobce sice tvrdil, že propojení všeho živého je jen způsob přiblížení se k celé problematice, jejíž jádro a podstata jsou nehmotné a metafyzické, avšak podstatu nehmotného a metafyzického jádra nijak nevysvětlil ani nepřiblížil. Ani přirovnání konopí k Ježíšovi a jeho léčitelským schopnostem na věci nic nemění, neboť křesťanská víra spatřuje zdroj Ježíšovy léčivé moci v Bohu, kdežto Konopná církev je založena na víře v léčivé účinky konopí, jehož léčivý potenciál je založen na jeho složení. Důraz na konopí v jeho fyzické podobě lze spatřovat též v obsahu Ústavy Konopné církve, jak byla předložena na samotném počátku správního řízení. Podle jejího § 17 jsou duchovními Konopné církve kromě Velekněze, Kancléře, pastorů a starších také zahradníci, přičemž mezi pravomoci Zahradnického centra Konopné církve patří také zahradnická a výzkumná činnost, samostatné hospodaření a vydávání a distribuce produktů a materiálů.
Další známku náboženského vyznání podle NSS představuje, že se věnuje zásadním otázkám, jako je život, smrt či smysl bytí (Ultimate Ideas). Otázky bytí a jeho podstaty úzce souvisí s metafyzičností víry, a bezesporu tak lze i tento aspekt vnímat jako indicii svědčící o tom, že je třeba určitý myšlenkový systém považovat za náboženské vyznání. Konopná církev se však podle dostupných informací žádným takovým existenciálním otázkám adresně nevěnuje. Nevysvětluje smysl existence, smysl lidského života, nevěnuje se otázce smrti a v zásadě se jen omezuje na vzývání konopí coby zdraví prospěšné plodiny. Propojení všeho živého skrze kanabinoidy je jen těžko uchopitelným tvrzením, které pouze vysvětluje, proč je konopí prospěšné pro všechny živé tvory. Náboženství by přitom mělo být komplexní (Comprehensiveness), mělo by tedy představovat ucelený pohled na svět, naopak by se nemělo věnovat pouze úzkému aspektu života. Učení Konopné církve se však zabývá jen účinky konopí, což nelze považovat za komplexní učení zavádějící jednotný pohled na svět.
Náboženské vyznání by konečně mělo stanovovat morální či etický systém (Moral or Ethical System), z něhož jeho stoupencům vyplývají povinnosti. NSS v tomto⛘ ohledu konstatoval, že předložené podklady dokládaly jen několik nahodilostí, jejichž jediným jednotícím prvkem byl vztah ke konopí, což však nesvědčilo o existenci systému norem. Motivace dokládané činnosti totiž mohla vycházet z jejich světského přesvědčení, které nelze zaměňovat s náboženským vyznáním.
NSS proto zdůraznil, že výše uvedené indicie svědčící o tom, že určitý myšlenkový systém je možné považovat za náboženství, nelze chápat jako taxativní výčet podmínek, které musí náboženské vyznání bezpodmínečně splňovat, aby vůbec za takové vyznání mohlo být považováno. Lze zejména uvažovat o tom, že určité náboženské vyznání bude splňovat většinu z indicií, ale např. jednu z nich nenaplní, ačkoliv se skutečně o náboženské vyznání jedná. To však není případ Konopné církve, která nesplňuje žádnou z indicií, a tak není nic, co by svědčilo o tom, že její „věrouka“ je náboženským vyznáním. Nelze zcela vyloučit, že náboženské vyznání nebude naplňovat skoro žádnou indicii, byť např. absenci vztahu k metafyzičnu si lze jen stěží představit, nicméně v takovém případě by musely být dány jiné přesvědčivé znaky toho, že se skutečně jedná o náboženské vyznání. Zároveň prosté naplnění některé z indicií nelze automaticky považovat za důkaz, že se jedná o náboženské vyznání, neboť některé z indicií mohou, nebo by dokonce měly, bezesporu splňovat rovněž i nenáboženská přesvědčení.
Víra Konopné církve nesplňuje požadavky opravdovosti kladené judikaturou ESLP, tj. požadavek určité míry naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti. Učení Konopné církve především nelze považovat za soudržné. Sama Konopná církev v návrhu na registraci uvádí, že „neomezuje víru členů, ať je v jakéhokoliv Boha, Alláha, Buddhu, Ježíše nebo v sebe sama“. Učení Konopné církve se tak nesoustředí na metafyzický sakrální svět, ale především ke konopí v jeho materiální podobě. Lze jen stěží za soudržné považovat náboženské vyznání, které bez dalšího odkazuje na křesťanství a islám, přičemž každé z těchto náboženských vyznání předpokládá existenci jediného Boha, resp. Alláha, na možnost víry ve vícero bohů či v žádné božstvo. Rovněž modlitba Konopné církve zakládá rozpory, a ve výsledku popírá požadavek soudržnosti. Jeden z jejích veršů zní: „Konopí je dar od Boha.“ Modlitba tedy jasně předpokládá existenci Boha, což však neodpovídá tomu, že se k jejímu údajnému náboženskému vyznání mohou hlásit i buddhisté, jejichž učení existenci žádného božstva nepředpokládají, nebo osoby, jež věří „v sebe sama“, tedy zřejmě také ateisté či agnostici. Jak způsob psaní slova „Bůh“ s velkým prvním písmenem, tak závěr modlitby v latině navíc evokují vazbu na křesťanství, nikoliv na jiná náboženská vyznání. Obdobnou vazbu evokuje též návrh na holografickou projekci pro kapli v Ospělově vycházející z fresky z 12. stol., zobrazující Ježíše léčícího slepé s vyobrazením konopí.
Výhrady měl NSS i k vážnosti náboženského vyznání Konopné církve. Skutečným účelem její registrace je umožnění nakládání s konopím, které by jinak bylo zakázáno.
Kasační soud tedy uzavřel, že učení Konopné církve nelze považovat za náboženské vyznání. Nevykazuje žádné vnitřní znaky jako tradiční náboženství zejména proto, že v něm zcela absentuje vztah k metafyzickému, resp. sakrálnímu světu, neřeší existenciální otázky, zaměřuje se pouze na specifický aspekt života (prospěšnost konopí) a neobsahuje srozumitelný etický systém. Toto učení nevyhovuje ani kritériím opravdovosti náboženského vyznání, a to zejména proto, že je vnitřně rozporné a jsou významné pochybnosti o jeho vážnosti, když jeho skutečným cílem je dosáhnout možnosti širšího nakládání s konopím, nikoliv vzývání náboženského vyznání. Uvedený závěr nelze rozporovat ani odkazem na skutečnost, že konopí hraje v jiných věroukách významnou roli, ani tím, že byla v americkém státě Indiana registrována církev pod názvem „First Church of Cannabis“. NSS totiž nijak nepopřel, že v náboženském vyznání může hrát významnou roli rostlina včetně jejích léčivých účinků, ovšem toto vyznání se nemohlo soustředit pouze na takovou rostlinu bez opravdové víry v její přesah fyzického světa.
Praktické shrnutí a závěrečná poznámka: Podstatou komentované věci v tentokrát velice citlivé otázce právního posuzování charakteru církve jako náboženského konceptu byla odpověď na otázku, zda Konopná církev splňuje definiční znaky církve ve smyslu § 3 písm. a) CírkZ. Významem tohoto ustanovení pro řízení o registraci církve či náboženské společnosti se přitom NSS zabýval již v rozsudku z 26. 8. 2021, č. j. 5 As 202/2020-43, v němž uvedl, že
„svým obsahem rozhodně není legislativní zkratkou, ale pro účely daného zákona definuje pojem církev a náboženská společnost, jehož naplnění přísluší správnímu orgánu zkoumat na prvním místě. Striktně vzato totiž nejde o žádnou další podmínku pro registraci církve, nýbrž o základní předpoklad, bez jehož splnění není možné o registraci vůbec uvažovat. V opačném případě by byl v podstatě popřen samotný smysl a účel § 3 písm. a) CírkZ, kterým je vymezení základních znaků definujících církev či náboženskou společnost. Z hlediska práva předmětné ustanovení nepředstavuje žádnou nebezpečnou definici, jak naznačuje stěžovatel, ale jedná se o standardní legální definici, jež jako základní znaky církve vymezuje: dobrovolné společenství (fyzických) osob, vlastní strukturu, orgány, vnitřní předpisy, náboženské obřady a projevy víry s tím, že právě vyznávání určité náboženské víry je účelem založení tohoto společenství.“
Cit. závěr byl zásadní i pro souzenou věc, neboť z něj vyplývá, že nelze-li subjekt považovat za církev či náboženskou společnost, je namístě návrh na jeho registraci zamítnout. V posuzované věci bylo přitom rozhodné právě to, zda lze víru Konopné církve považovat za náboženské vyznání, a zda je tedy Konopná církev skutečně církví ve smyslu zákona o církvích a náboženských společnostech.
Čl. 15 odst. 1 Listiny podle NSS upravuje vnitřní aspekt víry (forum internum) a čl. 16 odst. 1 Listiny naopak její projevy, tedy aspekt vnější (forum externum), přičemž obě tyto složky jsou navzájem provázané a neoddělitelné (srov. např. nález ÚS z 27. 11. 2020 [pozn. red.: správně 27. 11. 2002], sp. zn. Pl. ÚS 6/02). Jak ve své judikatuře dovodil také ESLP, svoboda myšlení a svědomí (tj. přesvědčení) se od názorů a myšlenek ve smyslu čl. 10 odst. 1 Úmluvy chránícího svobodu projevu odlišuje tím, že dosahují určité míry naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti (cogency, seriousness, cohesion, importance; srov. rozsudek ESLP z 25. 2. 1982, Campbell a Cosans proti Spojenému království, č. 7511/76 a 7743/76). Právě tím se filozofické přesvědčení odlišuje od prostého názoru. Obdobný závěr neplatí podle judikatury ESLP pouze pro přesvědčení, ale rovněž pro náboženském vyznání (srov. rozsudek ESLP z 6. 11. 2008, Leela Förderkreis E. V. a další proti Německu, ⛘č. 58911/00). Pokud dosahuje náboženské vyznání určité míry naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti, nemůže stát hodnotit jeho legitimitu, naopak musí být neutrálním a nestranným pořadatelem provozování různých náboženství (viz rozsudek ESLP ze 7. 7. 2011, Bayatyan proti Arménii, č. 23459/03). Pod ochranu přesvědčení podle čl. 9 Úmluvy přitom spadá např. veganství [rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva („EKLP“) z 10. 2. 1993, C. V. proti Spojenému království, č. 18187/91], pacifismus (zpráva EKLP z 12. 10. 1978, Arrowsmith proti Spojenému království, č. 7050/75) nebo komunismus (rozhodnutí EKLP z 11. 10. 1991, Hazar, Hazar a Acik proti Turecku, č. 16311/90, 16312/90 a 16313/90).
NSS v komentovaném rozhodnutí, které až vědecky a s oporou o transatlantickou jurisdikční vazbu balancuje na hraně mezi dvěma relativně samostatnými normativními systémy – právem a náboženstvím, široce podpořil názorová východiska správního soudu i v tom směru, že podle judikatury ESLP možnost fungování neregistrovaných církví nepostačuje k realizaci základních práv a svobod, pokud jsou některá práva spojená s projevy náboženství vyhrazena pouze pro registrované církve (srov. rozsudek ESLP ze 14. 6. 2007, Svyato-Mykhaylivska Parafiya proti Ukrajině, č. 77703/01). To nicméně není případ českého právního řádu, v němž není registrace církve podmínkou jejího skutečného fungování a realizace práv spojených s projevy náboženství. Dopad do práv Konopné církve měl podle žalobce spočívat v tom, že nemůže využívat práv registrované církve či náboženské společnosti stanovených v § 6 a 7 CírkZ. Tato práva ovšem podle závěrů kasačního soudu přímo nesouvisela s projevy náboženského vyznání ani s fungováním církve bez zásahu státních orgánů, zejména s právem vyučovat náboženství na státních školách, zřizovat vlastní školy, uzavírat církevní sňatky nebo zachovávat povinnost mlčenlivosti. Namítaný „nižší status“ nepřiznané registrace Konopné církve v očích věřících byl tak jen vedlejším dopadem zamítnutí registrace, který jen stěží mohl podle kasačního soudu zasáhnout do základních lidských práv věřících.
JUDr. PhDr. Vratislav Košťál, Ph.D., Praha