Zvláštní senát: Nepřípustnost rozšiřujícího výkladu kompetenčního ustanovení pro spory o uzavření smlouvy v energetice
§ 7 odst. 1 OSŘ
§ 17 odst. 7 písm. a), § 76 odst. 3 písm. d) EnerZ
Spor o obsah, výklad a případně i novou úpravu ceny mezi smluvními stranami nepředstavuje ve svém důsledku „spor o uzavření smlouvy“ dle kompetenčního ustanovení energetického zákona. Opačný výklad by byl nepřípustně rozšiřující v rozporu s ustálenou judikaturou zvláštního senátu, podle níž východiskem pro jeho úvahy při rozhodování kompetenčního sporu mezi orgánem veřejné správy a soudem ve věcech soukromoprávních je premisa, dle které rozhodovací pravomoc náleží zásadně soudům. Posouzení určitosti cenového ujednání ve smlouvě o dodávce tepelné energie přísluší právě civilním soudům.
Usnesení zvláštního senátu z 12. 10. 2022, č. j. Konf 1/2022-8
K věci: Žalobou podanou u OS ve Strakonicích se Teplárna Strakonice, a. s. (žalobkyně) domáhala po společnosti ČZ a.s. jako žalované zaplacení částky 7 214 371,42 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně totiž jako dodavatel uzavřela dne 5. 12. 2016 smlouvu na dodávku a odběr tepelné energie s žalovanou jako odběratelem. V žalobě uvedla, že cena tepelné energie dle přílohy této smlouvy stanovená pro r. 2019 neodpovídala textu samotného těla smlouvy, podle něhož musela být cena tepelné energie stanovena v souladu s cenovými předpisy. Žalobkyní oznámenou cenu pro r. 2020 žalovaná tedy neakceptovala, ačkoli byla podle žalobkyně v souladu se smlouvou. Poté žalobkyně vyčíslila „dluh z ceny tepelné energie“ za období let 2019 a 2020 v celkové výši 7 214 371,42 Kč.
OS ve Strakonicích postoupil věc OS pro Prahu 5 jako místně příslušnému soudu. OS ovšem následně řízení zastavil a věc postoupil Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ). V odůvodnění odkázal na § 17 odst. 7 písm. a) EnerZ. Konstatoval, že mezi stranami se jedná o tzv. spor o uzavření smlouvy mezi držitelem licence (žalobkyní) a zákazníkem (žalovanou), neboť přílohy smlouvy ohledně stanovení ceny se sjednávaly vždy na jeden kalendářní rok. OS uvedl, že sporem o uzavření smlouvy může být i konflikt o určité její obsahové náležitosti. Cena tepelné energie je podle § 76 odst. 3 písm. d) EnerZ podstatnou náležitostí smlouvy o dodávce tepelné energie, proto spor o ni je sporem dle § 17 odst. 7 písm. a) EnerZ, jenž zakládá pravomoc ERÚ. OS též poukázal na judikaturu NS, podle níž při rozhodování, zda jsou splněny podstatné náležitosti smlouvy, je třeba posuzovat i určitost vymezení smluvní ceny již v době uzavření smlouvy.
ERÚ v návrhu zvláštnímu senátu popřel svou pravomoc k rozhodnutí sporu. Závěry OS označil za „zjevně nesprávné“ s tím, že soud vykládá § 17 odst․ 7 písm. a) EnerZ formalisticky. Spor o uzavření smlouvy podle ERÚ může spočívat v tom, že se strany buď vůbec neshodnou na existenci povinnosti smlouvu uzavřít, nebo se sice na této povinnosti shodnou, ale nedohodnou se na podstatných náležitostech smlouvy. Ustanovení § 76 EnerZ stanoví povinnost dodavatele při splnění dalších podmínek uzavřít smlouvu o dodávce tepelné energie s druhou stranou. Kompetenční ustanovení § 17 odst. 7 písm. a) EnerZ přitom zakládá pravomoc navrhovatele právě pro spory o splnění této kontraktační povinnosti. ERÚ uvedl, že se užije zejména na spory mezi stranami, mezi nimiž ještě není uzavřena smlouva, ačkoli jedna ze smluvních stran má ohledně dané smlouvy kontraktační povinnost. V návrhu též zdůraznil, že pokud OS hovoří o konfliktu ohledně podstatné náležitosti smlouvy, tj. ohledně cenového ujednání, musel by tento spor vzniknout ještě v průběhu uzavírání smlouvy. Žalobkyně by se v takovém případě v žalobním návrhu domáhala, že druhá strana má povinnost uzavřít smlouvu určitého obsahu. Ze skutkových tvrzení v žalobě však plynulo, že tak tomu nebylo; příslušná smlouva cenové ujednání obsahovala s tím, že cena na každý rok bude stanovena v příloze ke smlouvě. Vydání nové přílohy neznamenalo podle ERÚ uzavření nové smlouvy. Spor o povinnost k peněžitému plnění v určité výši podle takové přílohy tedy nemůže být „sporem o uzavření smlouvy“. Jinými slovy, spor o výši protiplnění poskytnutého v minulosti nemůže být sporem o uzavření smlouvy do budoucna. Svým návrhem se tak ERÚ domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů rozhodl tvrzený negativní kompetenční spor vzniklý mezi OS pro Prahu 5 na straně jedné a ERÚ na straně druhé.
Z odůvodnění: Zvláštní senát v souzené věci uzavřel, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě na zaplacení částky 7 214 371,42 Kč s příslušenstvím je soud, pročež zrušil tomu odporující usnesení OS pro Prahu 5, kterým soud popřel svou pravomoc o věci rozhodovat. Ustanovení § 17 odst. 7 písm. a) EnerZ a tam užitý pojem „spory o uzavření smlouvy“ je třeba vykládat tak, že případné spory o nové ujednání v situaci, kdy mezi stranami již smlouva byla uzavřena, pod tento pojem nespadají. Stejně tak pod uvedené ustanovení nespadají ani spory o plnění z již uzavřené smlouvy, ať již mají svůj základ ve sporu o výklad ustanovení této smlouvy, o její platnost, či platnost jejích jednotlivých ustanovení. Za zavádějící označil zvláštní senát chápání OS, přinejmenším ve vztahu k určení ceny dodávky tepelné energie za r. 2020, jako sporu mezi stranami o podstatné náležitosti smlouvy, konkrétně o ceně, za niž měla žalobkyně dodávat tepelnou energii. Z obsahu příslušných smluvních ujednání bylo zjevné, že prima facie se smluvní strany o ceně za dodávky tepelné energie, resp. na jejím určení dohodly. Nebylo tedy úlohou zvláštního senátu hodnotit, do jaké míry jsou tato ujednání platná, určitá, či jak mají být vykládána z hlediska vlastního sporu mezi žalobkyní a žalovanou. Rozhodující nebylo ani to, že si smluvní strany „stvrzovaly“ určení konkrétní ceny na daný kalendářní rok podpisem příslušné přílohy ke smlouvě na dané období. Významné pro rozhodnutí v nyní projednávaném kompetenčním sporu tak bylo pouze to, že mezi uvedenými stranami jednoznačně došlo k uzavření smlouvy o dodávce tepelné energie, včetně cenového ujednání jako podstatné náležitosti této smlouvy. Proto pravomoc ERÚ dle § 17 odst. 7 písm. a) EnerZ není dána, a je naopak dána obecná pravomoc civilního soudu pro rozhodování sporů vzniklých ze soukromoprávních vztahů ve smyslu § 7 odst. 1 OSŘ. Zvláštní senát přisvědčil ERÚ také v tom, že dle žaloby je předmětem sporu peněžité plnění podle smlouvy, nikoli to, zda zde existuje povinnost žalované uzavřít smlouvu o určitém obsahu.
Praktické shrnutí a závěrečná poznámka: Zvláštní senát označil v souzené věci za nesprávný názor prvostupňového civilního soudu, jímž tento dovodil, že spor o obsah, výklad a případně i novou úpravu ceny mezi smluvními stranami představuje ve svém důsledku „spor o uzavření smlouvy“ ve smyslu § 17 odst. 7 písm. a) EnerZ. V první řadě výslovně takový výklad cit. ustanovení shledal jako nepřípustně rozšiřující v rozporu s ustálenou judikaturou zvláštního senátu, podle níž východiskem pro úvahy při rozhodování kompetenčního sporu mezi orgánem veřejné správy a soudem ve věcech soukromoprávních je premisa, podle které rozhodovací pravomoc zásadně náleží soudům (viz např. usnesení zvláštního senátu z 13. 4. 2010, č. j. Konf 108/2009-11, či ze 14. 7. 2015, č. j. Konf 26/2014-18). Výkladem § 17 odst. 7 písm. a) EnerZ se zvláštní senát zabýval v usnesení ze 4. 5. 2022, č. j. Konf 20/2021-7. Připustil v něm, že spor o uzavření smlouvy může spočívat jak v konfliktu o tom, zda je druhá strana povinna smlouvu vůbec uzavřít, tak v konfliktu o určité obsahové náležitosti smlouvy. Právě druhé eventuality se dovolával OS a měl za to, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl spor o podstatnou náležitost smlouvy – určení ceny za dodanou tepelnou energii v letech 2019 a 2020, neboť a) žalobkyně zpochybnila správnost určení ceny dle zaslané přílohy ke smlouvě s ohledem na příslušnou cenovou regulaci a b) smluvní strany se na jejím znění nedohodly. V tomtéž usnesení zvláštní senát zkoumal otázku, zda případná změna již dříve uzavřené smlouvy o dodávce tepelné energie představuje spor o uzavření smlouvy ve smyslu § 17 odst. 7 písm. a) EnerZ, když na ni odpověděl záporně v tomto duchu:
„Mohou však nastat situace, kdy mezi dvěma subjekty již je uzavřena smlouva, s níž je nedílně spojena kontraktační povinnost, nicméně jedna ze stran je nespokojena s některou z jejích podstatných náležitostí a před ERÚ podáním návrhu usiluje o změnu v obsahu uzavřené smlouvy. V takovém případě není ERÚ k projednání věci vůbec kompetentní, neboť zde dochází k určitému střetu se soudní pravomocí podle § 1766 ObčZ…, který v návaznosti na § 1765 ObčZ, upravující obnovení jednání o smlouvě při podstatné změně okolností, stanovuje, že nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí; návrhem stran soud přitom není vázán.“
Zvláštní senát v předmětné věci neponechal bez povšimnutí také argumentaci OS, jíž se dovolával konkrétní judikatury NS. Z ní za nejvýznamnější označil zejména rozsudek NS z 25. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3618/2015, jenž se týkal téhož smluvniho typu, čili smlouvy o dodávce tepelné energie. OS podle zvláštního senátu v podstatě správně rekapituloval závěry NS, totiž že při rozhodování, zda jsou splněny podstatné náležitosti smlouvy, je třeba posuzovat i určitost vymezení smluvní ceny již v době uzavření smlouvy. NS v něm uvedl, že
„sice není vyloučeno, aby kupní cena byla ve smlouvě stanovena jiným způsobem než uvedením peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření smlouvy, neboť smlouva nemůže být platně uzavřena bez dosažení shody o jejích podstatných náležitostech“.
Cena též nemůže být ujednána jen prozatímně. Samo toto rozhodnutí ovšem podle názoru zvláštního senátu koneckonců ukazuje, že posouzení určitosti cenového ujednání ve smlouvě o dodávce tepelné energie přísluší právě civilním soudům, které se v takto odkazované judikované věci touto otázkou zabývaly a meritorně o ní také rozhodovaly.
JUDr. PhDr. Vratislav Košťál, Ph.D., Praha