1. | Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením vyslovil neplatnost všech usnesení valné hromady společnosti Best for rest (dále jen „společnost“), s.r.o. konané dne 28. října 2016 (výrok I.) a společnosti uložil povinnost zaplatit navrhovateli k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení 14 342 Kč v pariční lhůtě tří dnů (výrok II.). |
2. | Soud prvního stupně vycházel z toho, že - | navrhovatel je společník s 15 % podílem na společnosti a návrh byl u soudu podán dne 23. prosince 2016; | - | společnost v té době měla dva samostatně jednající jednatele, Andreje Zykova a Kseniyi Karasovu (ta byla z obchodního rejstříku jako jednatel vymazána 25. února 2017 – dodává odvolací soud), a společníky Innu Zykovu s podílem 25 %, Mikhaila Zykova s podílem 25 %, Oksanu Karsaovu s podílem 20 %, Oleksie Karasova s podílem 15 %, a Ksenii Karasovu s podílem 15 %; | - | valná hromada byla na žádost společnice Inny Zakovy svolána jednatelem Andrejem Zykovem; | - | podle zápisu se valné hromady konané dne 28. října 2016 v 9.00 hod. v sídle společnosti účastnili Inna Zykova a Mikhail Zykov; | - | na programu valní hromady bylo: 1. | Výzva k uhrazení pohledávky vůči PSSZ ve výši 61 885 Kč. | 2. | Existující pohledávky ke dni 25.10.2016 ve výši cca 200 000 Kč. | 3. | Restaurace Reinsdyr ukončí svou činnost dne 31.10.2016 na základě výpovědi pronájmu. | 4. | Prodej gastrovybavení restaurace nebo odvoz jeho zařízení do úschovny. Náklady spojené s úschovou gastrozařízení. | 5. | Určení osob odpovídajících za otázky spojené s reorganizací. | 6. | Návrhy k ostatním reorganizačním otázkám; |
| - | podle článku VII.7.3. zakladatelské listiny společnosti si valná hromada může vyhradit rozhodování o věcech, které jinak náležejí do působnosti jiných orgánů společnosti; | - | mezi účastníky je nesporným, že pozvánka na valnou hromadu byla zaslána společníkům na jejich adresy dne 23. října 2016. |
|
1. | Soud prvního stupně v první řadě odůvodnil, proč nevyhověl návrhu společnosti na odročení jednání nařízeného na 18. dubna 2018. Uvedl, že dne 16. dubna 2018 mu byla doručena žádost jednatele společnosti Andreje Zykova o odročení jednání z důvodu akutního záchvatu jarní alergie, k čemuž doložil kopii neschopenky vystavené lékařem dne 16. dubna 2018 s vycházkami povolenými od 17. dubna 2018 a kontrolou stanovenou na den 19. dubna 2018. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvod pro odročení jednání není dán, neboť není dostatečně vážný (jarní alergie je na jaře běžný, opakující se stav), jednak má jednatel povoleny vycházky a mohl se tak k soudu odstavit, a jednal měl od 16. dubna 2018 dostatek času, aby si na soudní jednání zajistil zástupce, který by se mohl jednání účastnit. |
3. | Společnost se podanému návrhu bránila tím, že v případě postupu podle § 182 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) nemusí být 15 denní lhůta pro doručení pozvánky společníkům zachována. Tomu však soud prvního stupně, cituje příslušná zákonná ustanovení, nepřisvědčil. Uvedl, že ustanovení § 182 ZOK neumožňuje zkrácení lhůty uvedené v § 184 odst. 1 ZOK. Slovní spojení „bez zbytečného odkladu poté, co zjistí, že společnosti hrozí úpadek podle jiného právního předpisu, nebo z jiných vážných důvodů“ nelze vykládat tak, že nebudou dodrženy další navazující ustanovení zákona aplikující se na svolání valné hromady. Podle soudu prvního stupně je třeba uvedené ustanovení chápat tak, že na nepříznivou situaci musí společnost reagovat v co možná nejkratší lhůtě a svolat valnou hromadu řádně v souladu s příslušnými ustanoveními zákona. Předmětné valné hromady, kterou iniciovala Inna Zykova, se účastnila pouze ona a Mikhail Zykov, mající celkem 50 % hlasů, valnou hromada se tak konala v režii: rodiny Zykovových, zatímco společníci z rodiny Karasovových neměli možnost se o konání valné hromady včas dozvědět. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 590/2009, jehož závěry se uplatní i za nynější právní úpravy. |
4. | Tedy již při svolání valné hromady nebyl dodržen zákonný postup, neboť valná hromada nebyla svolána v zákonem stanovené lhůtě; nepřítomným společníkům tak bylo upřeno právo účastnit se valné hromady a hlasovat na ní. Tato závažná skutečnost zapříčinila neplatnost usnesení této valné hromady. Z těchto důvodů soud prvního stupně návrhu vyhověl. |
5. | O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.) a navrhovateli přiznal náhradu za soudní poplatek 2000 Kč a za právní zastoupení advokátem za 3 úkony po 3 100 Kč, 3x paušálů hotových výloh po 300 Kč a náhradu za 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. |
6. | Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání. Vytýká soudu prvního stupně, že ve výroku I. nespecifikuje usnesení valné hromady, jejichž neplatnost vyslovuje. Takto formulovaný soudní výrok je neurčitý a je v rozporu s konstantní soudní praxi týkající se určitostí výroků, na níž odvolatelka poukazuje. Dále namítá, že soud prvního stupně prováděl dokazování a rozhodl bez přítomnosti společnosti, resp. jejího jednatele, který se řádně a včas omluvil a svoji omluvu doložil lékařskou zprávou. Zdravotní indispozice jednatele spočívala v „akutním záchvatu jarní alergie“, kdy mu jeho stav neumožňoval jakékoli vycházky, a tedy ani účast u soudu. To soud prvního stupně ignoroval a pokud by si ověřil z veřejně dostupných rejstříků majetkový stav společnosti, musel by zjistit, že společnost nemá finanční prostředky a tedy není schopna si zajistit právní zastoupení. Podle odvolatelky se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s hlediskem proporcionality plynoucím z ustanovení § 260 o.z., tedy s tím, že ani eventuální nedodržení lhůty ke svolání valné hromady nemohlo mít závažné právní následky. Soud prvního stupně si ani nevyjasnil, že valná hromada rozhodovala o věcech, která nemohou být rozhodnutími nejvyššího orgánu společnosti a jsou tedy tzv. nicotná. Již z tohoto důvodu nelze návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení vyhovět. |
7. | Odvolatelka se proto domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soud prvního stupně k dalšímu řízení, případně změny napadeného rozhodnutí tak, že návrh se zamítá.. |
8. | Navrhovatel navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. |
9. | Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení předcházejícím jeho vydání (§ 212a o.s.ř.) a shledal, že byť některým námitkám odvolatelky přisvědčit lze, důvody pro změnu napadeného usnesení tak, že se návrh zamítá, případně pro zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně zamítnutí návrhu, nejsou. |
10. | Předně je třeba uvést, že možnost účastnit se jednání je jedno ze základních procesních oprávnění účastníka řízení, které mu umožňuje případné aktivní uplatnění dalších jeho procesních práv a povinností přímo při jednání soudu (např. vyjádřit se k žalobě, být poučen soudem dle § 118a o.s.ř., doplnit tvrzení a navrhnout další důkazy, vyjádřit se k provedeným důkazům atd.). Nejedná se však o oprávnění bezbřehé. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud může věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníka; musí však být splněny zákonné předpoklady, tzn. účastník musí být k jednání řádně a včas předvolán, přičemž účastník nepožádal z důležitého důvodu o odročení nařízeného jednání. V situaci, kdy podmínky pro jednání a rozhodnutí ve věci v nepřítomnosti účastníka splněny nebyly, soud však přesto v jeho nepřítomnosti jednal a popř. i ve věci rozhodl, se jedná o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, popř. se jedná o zmatečnostní vadu, kdy účastníkovi byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. |
11. | K námitce odvolatelky, že soud prvního stupně prováděl dokazování a rozhodl bez její účasti, lze uvést následující. Důležitost důvodu, pro který účastník žádá o odročení, posuzuje soud se zřetelem ke všem okolnostem, přičemž účastník musí tento důvod nejen tvrdit, ale i doložit. Při úvaze o důležitosti důvodů, pro který účastník žádá o odročení jednání, je na posouzení soudu, soud posuzuje skutečnosti uváděné účastníkem se zřetelem ke všem okolnostem dané věci. Onemocnění (v obchodním rejstříku zapsaného jediného) jednatele účastníka řízení důležitým důvodem ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. je. Soudu nepřísluší však posuzovat, zda zdravotní stav účastníka vyžaduje lékařem stanovenou pracovní neschopnost či nikoli. Jestliže jednatel společnosti k žádosti o odročení jednání nařízeného na 18. dubna 2019 doložil rozhodnutí ošetřujícího lékaře o dočasné pracovní neschopnosti od 16. dubna 2019, podle níž měl povoleny vycházky v době 10.00 – 12.00 a 14.00 – 16.00 hod., nelze přitakat závěru soudu prvního stupně, že se jednatel se mohl dostavit k jednání nařízenému na 9.00 hod., tedy mimo čas povolených vycházek. Soud prvního stupně neměl podklady pro závěr, že jednatel účastníka nemocen není, nebo že mu nemoc (se zřetelem k povaze nemoci a určenému léčebnému režimu) v účasti na jednání nebrání, pak nemohl bez dalšího ani uzavřít, že omluva neúčasti u jednání pro nemoc není důvodnou omluvou ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Nelze ani nutit účastníka, aby si při takto náhle vzniklé situaci zvolil právního zástupce, který by se jednání účastnil. Omluvu jednatele společnosti je třeba považovat za důvodnou, a s ohledem na počátek pracovní neschopnosti i za včasnou. |
12. | Odvolací soud proto nesdílí názor soudu prvního stupně, že zde byly dány důvody pro postup podle § 110 odst. 3 o.s.ř. Soud prvního stupně, který prováděl dokazování a rozhodl v nepřítomnosti účastníka, zatížil řízení vadou. Nicméně odvolací soud zjednal v tomto směru nápravu, když při jednání zopakoval listinné důkazy, provedené soudem prvního stupně a dal společnosti (jejíž jednatel i právní zástupce byli jednání přítomni) prostor k vyjádření k nim. Za této situace neshledal odvolací soud důvod k tomu, aby napadené rozhodnutí podle § 219 odst. 1, písm. a/ o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. |
13. | Při věcném přezkumu napadeného usnesení odvolací soud primárně postupoval podle § 90 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu. Poté, kdy odvolací soud předestřel účastníkům svůj názor o nutnosti posoudit věc i podle § 45 odst. 1 ZOK a § 245 věta druhá zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se navrhovatel k této otázce nevyjádřil; společnost má za to, že předmětná rozhodnutí valné hromady lze považovat za tzv. nicotná, neboť nejsou svým obsahem rozhodnutími valné hromady. |
14. | Podle § 45 odst. 1 ZOK v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky. |
15. | Podle § 245 o.z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodovat. |
16. | Podle § 190 odst. 3 ZOK si valná hromada může vyhradit rozhodování případů, které podle tohoto zákona náleží do působnosti jiného orgánu společnosti. |
17. | Podle § 195 odst. 1 věta první ZOK jednateli přísluší obchodní vedení společnosti. |
18. | Podle § 195 odst. 3 ZOK nikdo není oprávněn udělovat jednateli pokyny týklající se obchodního vedení; tím není dotčen § 51 odst. 1. |
19. | Co patří do působnosti valné hromady, taxativně stanoví ustanovení § 190 odst. 2 písm. a/ až o/ ZOK. Záležitosti, o nichž valná hromada podle zápisu z ní jednala a rozhodla, mezi ně nepatří; jde o záležitosti obchodního vedení. Co se rozumí obchodním vedením zákon o obchodních korporacích nedefinuje, a nečinil tak ani obchodní zákoník. Judikatura dovodila, že obchodním vedením společnosti je řízení (správa) společnosti (jejího podniku), tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, rozhodování o provozních záležitostech společnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp.zn. 29 Cdo 479/2003, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek R 80/2005, rozhodnutí ze dne 30. března 2011, sp.zn. 29 Cdo 4276/2009). Rozhodování o obchodním vedení společnosti přísluší jednateli, který je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře se všemi odpovědnostními důsledky z toho vyplývajícími. |
20. | Podle zakladatelské listiny společnosti Best for rest s.r.o. (čl. VII, 7.3) si valná hromada může vyhradit rozhodování o věcech, které jinak náležejí do působnosti jiných orgánů společnosti. Na program napadené valné hromady byly zařazeny záležitosti, o nichž je rozhodování jinak v působnosti jednatele. |
21. | Valná hromada společnosti s ručením omezeným si může vyhradit i rozhodnutí o záležitosti, která do její působnosti jinak podle právních předpisů ani podle společenské smlouvy nespadá (§ 190 odst. 3 ZOK). Chce-li valná hromada rozhodnout o záležitosti, jež podle zákona či společenské smlouvy nespadá do její působnosti, měla by nejprve přijmout usnesení o tom, že si rozhodování o této otázce atrahuje a až po té rozhodnout dalším usnesením o dotčené záležitosti. Jelikož však § 195 odst. 2 ZOK zakazuje komukoliv, aby udílel jednateli pokyny týkající se obchodního vedení, nemůže si valná hromada ani postupem podle § 190 odst. 3 ZOK atrahovat rozhodování o záležitostech spadajících do obchodního vedení. Jestliže tak přesto učiní, bude se na takové rozhodnutí ve smyslu § 45 odst. 1 ZOK a § 245 věta druhá o.z. hledět, jako by nebylo přijato (viz Štenglová, I., Havel, B., Cileček F., Kuhn, P, Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2013, s. 366). To, že jednatel může podle § 51 odst. 2 ZOK požádat nejvyšší orgán o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení, neznamená možnost valné hromady atrahovat na sebe rozhodováno o obchodním vedení. Postup podle § 51 odst. 2 ZOK znamená, že se jednatel obrátí na valnou hromadu s návrhem na konkrétně formulovaný pokyn, u něhož by neměl chybět přinejmenším kvalifikovaný rozbor důvodů, proč jednatel valnou hromadu o pokyn žádá. |
22. | V projednávané věci však o postup jednatele podle § 51 odst. 2 ZOK nejde. Záležitosti, zařazené na program předmětné valné hromady, spadají do obchodního vedení jednatele, a tudíž si valná hromada nemohla na sebe atrahovat rozhodování o nich. Na rozhodnutí přijatá na valné hromadě dne 28. října 2016, se proto hledí, jako by nebyla přijata, tedy nemají žádné účinky (jsou nicotná). |
23. | Nad rámec, bez vlivu na výsledek rozhodnutí, odvolací soud uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že je-li důvodem neplatnosti vada při svolání valné hromady, dopadá to na všechna tam přijatá usnesení, aniž by bylo třeba je ve výroku rozhodnutí jednotlivě specifikovat. Nicméně i za takové situace pak musí soud vždy posoudit věc z hlediska možné aplikace § 260 o.z. (které soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí citoval, avšak žádný závěr z toho plynoucí neučinil). Obecně lze přisvědčit i závěru soudu prvního stupně, že i pro svolání valné hromady podle § 182 ZOK je třeba dodržet lhůtu podle § 184 ZOK. Nedodržení této lhůty by bylo důvodem pro závěr o tom, že tímto postupem při svolání valné hromady byl porušen zákon. |
24. | Odvolací soud ze shora vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že se vyslovuje, že na všechna rozhodnutí napadené valné hromady se hledí, jako by nebyla přijata. |
25. | O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. |
26. | O tzv. nicotnosti rozhodnutí valné hromady může soud rozhodnout v řízení o neplatnost usnesení valné hromady i bez návrhu; takové rozhodnutí je třeba podle výsledku řízení považovat za úspěch navrhovatele, který požadoval vyslovení neplatnosti – což se odrazí v závislém výroku o náhradě nákladů řízení. Nelze přisvědčit názoru odvolatelky, že popsaná situace, kdy namísto neplatnosti usnesení je vyslovena jejich nicotnost, znamená neúspěch navrhovatele a jeho návrh by měl být zamítnut. |
27. | Za řízení před soudem prvního stupně náleží navrhovateli náhrada nákladů ve výši správně stanovené soudem prvního stupně v souladu s vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, tj. za soudní poplatek 2 000 Kč, za úkony po 3 100 Kč, 3x paušál hotových výloh po 300 Kč a náhrada za DPH ve výši 2 142 Kč. Za odvolací řízení byla navrhovateli přiznána náhrada za 1 úkon 3 100 Kč, 1 x paušál hotových výloh 300 Kč a náhrada za DPH ve výši 714 Kč. Další úkon požadovaný navrhovatelem k náhradě, tj. za převzetí zastoupení novým právním zástupcem, odvolací soud neuznal jako účelně vynaložený náklad, neboť nemůže jít k tíži společnosti, že se navrhovatel rozhodl pro změnu právního zástupce, aniž by pro to byl zřejmý vážný důvod. Náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů tak celkem činí 18 456 Kč. |