1. | Odstavcem I. výroku shora označeného usnesení soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele, že se nepřihlíží k hlasům společníka Mgr. Milana Kaluse, narozeného 11. 11. 1946, bytem Zlín, Gahurova 452, a dalšího společníka Tenisový klub Zlín, z.s., IČO 44119127, sídlem Zlín, Hradská 854, při hlasování na valné hromadě společnosti TENIS VRŠAVA s.r.o., IČO 25505530 (dále též jen společnost), dále určil, že usnesení valné hromady společnosti konané dne 23. 5. 2016, a to ve znění „Valná hromada vyslovuje souhlas s převodem podílu společníka spolek Sportovní kluby Zlín, z.s., sídlem Zlín, Hradská 854, IČO 00531944 o velikosti 12 %, na který připadá vklad do základního kapitálu ve výši 2 280 000 Kč, a to na Mgr. Kaluse, narozeného 11. 11. 1946, bytem Zlín, Gahurova 452“, je neplatné (odstavec II. výroku), a uložil společnosti povinnost zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 50 596 Kč (odstavec III. výroku). |
2. | Soud prvního stupně učinil zjištění z listinných důkazů, a to z notářského zápisu ze dne 23. 5. 2016, N 95/2016, NZ 120/2016 vyhotoveného notářkou Jitkou Holcmanovou, z notářského zápisu ze dne 14. 1. 2015, N 19/2015, NZ 16/2015 vyhotoveného notářem JUDr. Radomírem Pavelkou, z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti ze dne 23. 8. 2016, ze stanov navrhovatele ze dne 27. 3. 2015, z čestných prohlášení ze dne 24. 10. 2018 Ing. Petra Mlčáka, Mgr. Jana Macharáčka, Ing. Vladimíra Víta a JUDr. Ivo Dědka, z čestného prohlášení PaedDr. Romana Macka, z úplného výpisu z obchodního rejstříku navrhovatele ze dne 23. 3. 2017, ze stanov navrhovatele ze dne 24. 10. 2016, ze společenské smlouvy společnosti ze dne 23. 5. 2016, z listiny vlastnoručně vyhotovené a datované dne 30. 5. 2016, z kopie listiny na č. l. 58 spisu označené jako „zápis ze schůze představenstva TK Sk Zlín, z.s. dne 30. 5. 2016“, z usnesení valné hromady Sportovních klubů Zlín, z.s. konané dne 22. 6. 2016 včetně příloh, z výpisu ze spolkového rejstříku navrhovatele ze dne 22. 11. 2018, z výpisu z obchodního rejstříku společnosti ze dne 22. 11. 2018 a z výpisu ze spolkového rejstříku Sportovních klubů Zlín, z.s. Zjištění z uvedených listinných důkazů jsou uvedena v odstavcích 5 a 6 odůvodnění napadeného usnesení a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. V odstavci 7 odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, proč nepřipustil provedení některých navržených důkazů, a to výslechem JUDr. Ivo Dědka, rejstříkovým spisem společnosti, výslechem Mgr. Milana Kaluse či výslechem svědků Ing. Víta a Mgr. Macharáčka. |
3. | V rámci závěrečného hodnocení se krajský soud nejprve zabýval návrhem navrhovatele ve smyslu ust. § 212 odst. 2 o. z., že se při hlasování na valné hromadě společnosti konané dne 23. 5. 2016 nepřihlíží k hlasům navrhovatele a Mgr. Milana Kaluse, přičemž zamítnutí tohoto návrhu odůvodnil pouze tím, že jelikož vyhověl návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení uvedené valné hromady, není „relevantní“ vyhovět návrhu ve smyslu ust. § 212 odst. 2 o. z. |
4. | Ve vztahu k návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti o souhlasu s převodem podílu společníka Sportovní kluby Zlín, z.s. na Mgr. Kaluse soud prvního stupně uvedl, že šlo o zásadní rozhodnutí s ohledem na případné ovládnutí společnosti. Ze strany Mgr. Kaluse totiž došlo k navýšení obchodního podílu na 52 %, a proto, dle závěru soudu prvního stupně, v případě takto zásadní věci „museli být splněny všechny zákonné náležitosti, tedy i všechny náležitosti formální“. Navíc Mgr. Kalus byl ve velice „delikátní situaci“, neboť byl jednak v postavení předsedy představenstva navrhovatele, a zároveň byl osobou, která obchodní podíl měla nabýt. S ohledem na závažnost rozhodnutí valné hromady měli všichni členové navrhovatele vědět, kde se bude valná hromada společnosti konat, co bude projednávat, přičemž toto jim mělo být sděleno pozvánkou s patřičným předstihem. Jelikož v důsledku nejednání Mgr. Kaluse pozvánka nebyla vyhotovena, bylo tímto navrhovateli upřeno „svobodné rozhodování“ o tom, kdo bude společníkem společnosti. Vzdání se práva na včasné a řádné „obeslání pozvánkou“ bylo sice formálně učiněno v souladu s ust. § 184 odst. 3 zákona o obchodních korporacích, avšak v kontextu celkového jednání Mgr. Kaluse měl soud prvního stupně za to, že tímto postupem jednal Mgr. Kalus v rozporu s dobrými mravy. |
5. | Za situace, kdy dle závěru soudu prvního stupně byly splněny náležitosti návrhu a byla zachována i lhůta pro podání návrhu ve smyslu ust. § 259 o. z., se soud prvního stupně zabýval tím, zda sporné usnesení valné hromady je v rozporu se zákonem, stanovami či s dobrými mravy. Jelikož Mgr. Kalus při hlasování o tomto usnesení byl ve střetu zájmů, bylo „vhodnější“ a v souladu s dobrými mravy, aby navrhovatele na uvedené valné hromadě zastupoval někdo jiný než Mgr. Kalus, a to přesto, že tento byl v dané době předsedou představenstva navrhovatele. Rovněž bylo namístě, aby v tak zásadní věci byla rozeslána včas pozvánka na valnou hromadu, včetně návrhu usnesení. Jelikož takto se strany Mgr. Kaluse nebylo postupováno, soud prvního stupně vyhodnotil jeho jednání jako jednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 588 o. z., z čehož dovodil neplatnost sporného usnesení valné hromady společnosti. |
6. | Dalším důvodem neplatnosti usnesení valné hromady byl „exces“ Mgr. Kaluse při jednání na valné hromadě, přičemž tento „exces“ nikdy nebyl navrhovatelem jako spolkem schválen, neboť toto neprokazuje ani zápis z jednání představenstva navrhovatele ze dne 30. 5. 2016. Tento zápis jednak neměl „formální náležitosti“, nebyl Mgr. Kalusem podepsán, a rovněž z něj jednoznačně nevyplývá, že by se v tomto případě jednalo právě o schválení jednání Mgr. Kaluse na uvedené valné hromadě. |
7. | Krajský soud se rovněž zabýval aplikací ust. § 260 odst. 1 a 2 o. z., přičemž dovodil, že došlo k zásadnímu porušení práv navrhovatele, a to v podobě jednání Mgr. Kalouse v rozporu s dobrými mravy. Přijaté usnesení představovalo razantní zásah do práv navrhovatele, neboť jeho následkem bylo navýšení podílu Mgr. Kaluse na majoritní podíl. Ve vztahu k ust. § 260 odst. 2 o. z. soud prvního stupně uvedl, že přijatým usnesením nemohlo být zasaženo do práv třetích osob nabytých v dobré víře, neboť bývalého společníka, tj. převodce podílu, nelze považovat za „třetí osobu“. Stran aplikace ust. § 260 odst. 1 o. z. krajský soud dovodil, že nebyly splněny kumulativní podmínky daného ustanovení, neboť jednak uvedené usnesení valné hromady mělo závažné právní následky, a rovněž neshledal žádný zájem společnosti neplatnost tohoto usnesení nevyslovit. |
8. | Odstavec III. výroku krajský soud odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když dovodil, že sice vyhověl pouze jednomu z návrhů navrhovatele, avšak návrhu na nepřihlížení k hlasům nevyhověl pouze proto, že vyhověl návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, neboli návrh na nepřihlížení k hlasům nezamítl proto, že by byl nedůvodný. Proto přiznal společnosti plnou náhradu nákladů řízení, přičemž co do struktury těchto nákladů odvolací soud odkazuje na odstavec 23 odůvodnění napadeného usnesení. |
9. | Proti tomuto usnesení, a to pouze proti odstavcům II. a III. výroku, podala společnost včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř., neboť soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy, přičemž jejich neprovedení řádně nezdůvodnil, dále na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil, a navíc závěry soudu prvního stupně jsou neúplné a nepřezkoumatelné. Společnost předně namítala, že krajský soud zjevně nesprávně vyhodnotil předpoklady pro rozhodnutí o neplatnosti usnesení valné hromady. Občanský zákoník v ust. § 258 stanoví možnost vyslovit neplatnost usnesení valné hromady tehdy, pokud je toto v rozporu se zákonem nebo stanovami. V souzené věci však žádný rozpor se zákonem ani se společenskou smlouvou dovodit nelze. Valná hromada se konala za účasti všech společníků, kteří se vzdali práva na včasné a řádné svolání valné hromady. Zároveň nebyly žádné důvody, pro které by případně kterýkoliv ze společníků nemohl hlasovací práva vykonávat. Tvrzení navrhovatele, že Mgr. Kalus jako předseda představenstva navrhovatele měl jednat v rozporu s jeho zájmy, je irelevantní, navíc nepravdivé a rovněž důkazně nepodložené. Mgr. Kalus v té době byl předsedou představenstva navrhovatele s plným oprávněním za něj jednat. Navíc Mgr. Kalus na valné hromadě jednal v souladu se zájmy navrhovatele, který nikdy v minulosti nenamítal proti dřívějším opakovaným převodům podílů na Mgr. Kaluse. Sám navrhovatel rovněž nikdy neusiloval o navýšení svého podílu ve společnosti, neboť již od založení uvedené společnosti byla uzavřena nepsaná dohoda, že podíl navrhovatele nepřesáhne 48 %. Pokud bylo v řízení namítáno, že Mgr. Kalus neseznámil předem členy představenstva o tom, že se bude konat předmětná valná hromada, nemůže toto mít vliv na zákonnost usnesení předmětné valné hromady, ale mohlo by toto případně založit odpovědnost Mgr. Kaluse za škodu. Mgr. Kalus nikdy nebyl povinen obstarat si předem souhlas členů představenstva navrhovatele. Mgr. Kalus na valné hromadě nejednal ani v rozporu s dobrými mravy ani nebyl ve střetu zájmů. O rozpor s dobrými mravy a ostatně ani střet zájmů nelze dovozovat formalisticky z toho, že na valné hromadě vystupoval jak za sebe, tak i za navrhovatele. Společnost podotkla, že Mgr. Kalus v minulosti na zcela identických valných hromadách v tomtéž postavení vystupoval, a vzhledem k tomu, že znal dlouhodobé stanovisko navrhovatele, jednal na valné hromadě v dobré víře a rozhodně nikoliv ve střetu zájmů či v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak nelze shledat rozpor se společenskou smlouvou, neboť Mgr. Kalus jednal v souladu s čl. 3.6.2. společenské smlouvy společnosti, který stanoví omezení převoditelnosti podílu v případě, kdy by ve společnosti měli zůstat dva společníci a jeden z nich byl fyzickou osobou. V takovém případě nemůže mít fyzická osoba méně než 50 %. |
10. | Společnost dále namítala neúplně zjištěný skutkový stav, neboť krajský soud nepřipustil výslech Mgr. Milana Kaluse, kterým společnost chtěla prokazovat tvrzenou genezi postupného navyšování podílu Mgr. Kaluse a z toho vyplývající dobrou víru jmenovaného při posledním sporném převodu. Tímto výslechem chtěla společnost rovněž prokázat, že představenstvo navrhovatele bylo Mgr. Kalusem o průběhu valné hromady konané dne 23. 5. 2016 informováno, a že sporný převod byl představenstvem dodatečně schválen, o čemž rovněž svědčí rukou psaný zápis Ing. Mlčáka ze dne 30. 5. 2016. Navíc soud prvního stupně neprovedení výslechu Mgr. Kalusem dostatečně nezdůvodnil, což zakládá nepřezkoumatelnost jeho postupu. Společnost dále brojila proti zamítnutí důkazních návrhů výslechy svědků Ing. Víta, JUDr. Dědka a Mgr. Macharáčka, kteří se účastnili jednání představenstva navrhovatele, na kterém Mgr. Kalus seznámil představenstvo s tím, že za navrhovatele udělil souhlas se sporným převodem. Krajský soud se naopak spokojil jen s provedením listinných důkazů, a to citovaných čestných prohlášení, ačkoliv v nich se jmenování vůbec nevyjadřují k tomu, zda představenstvo navrhovatele dne 30. 5. 2016 jednání Mgr. Kaluse schvalovalo. Vyjadřují se pouze k tomu, že s nimi nebyl předem projednán převod, avšak Mgr. Kalus představenstvo seznamoval se svým záměrem předem, ale až poté. Krajský soud proto porušil zásadu bezprostřednosti a ústnosti, když uvedené svědky nevyslechl a spokojil se pouze s čestnými prohlášeními, tedy listinami. V té souvislosti společnost poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2007 č. j. 8 As 12/2006-51 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. 32 Cdo 3757/2016. Neprovedené důkazy měly rozporovat, resp. prokázat nevěrohodnost navrhovatelem předložených čestných prohlášení, a naopak, že sporný převod obchodního podílu byl v rámci Sportovních klubů Zlín, z.s. dlouhodobě předem připravován, diskutován a v rámci navrhovatele i následně schválen. |
11. | Na jednání představenstva navrhovatele dne 30. 5. 2016 byl souhlas s převodem podílu projednán a schválen. Bezprostředně po skončení tohoto jednání představenstva byl Mgr. Kalus vyzván přítomnými, aby na oslavu toho, že úspěšně navýšil svůj podíl, poručil na baru tenisové haly přítomným něco na přípitek. K prokázání tohoto tvrzení společnost navrhla doplnit dokazování o výslech Ley Pavelkové, která dne 30. 5. 2016 obsluhovala za barem tenisové haly. |
12. | Soud prvního stupně dále neodůvodnil, proč neprovedl další důkazy navržené společností, a to výslechy svědků Dr. Josefa Smetky, Ing. Pavla Stránského, Ing. Mlčáka a PaedDr. Romana Macka. Dr. Josef Smetka měl být vyslechnut k vysvětlení kontextu začlenění částečného omezení převoditelnosti podílu ve společnosti v návaznosti na historickou dohodu společníků, Ing. Stránský stran dohody společníků o tom, že navrhovatel nebude nikdy mít více než 48% podíl ve společnosti, Ing. Mlčák k jednání představenstva dne 30. 5. 2016 a Dr. Macek k valné hromadě konané dne 23. 5. 2016, a to jakožto statutární orgán Sportovních klubů Zlín, z.s. JUDr. Smetka byl navíc předsedou revizní komise navrhovatele, a tedy předem věděl o tom, že Sportovní kluby Zlín, z.s. chtějí svůj 12% podíl prodat Mgr. Kalusovi. Společnost rovněž rozporovala neprovedení důkazu jejím rejstříkovým spisem, kterým hodlala prokazovat uskutečnění celkem 7 zcela identických převodů obchodních podílů, které navrhovatel nikdy nerozporoval. |
13. | Další námitky společnosti se týkaly procesu svolání valné hromady a závěru soudu prvního stupně o shledání nedostatků v tomto. Není pravdou, že Mgr. Kalus měl za povinnost svolat valnou hromadu pozvánkou za situace, kdy se valné hromady účastnili všichni společníci a tito se práva na včasné a řádné svolání vzdali. Jedná se o zcela běžný a zákonem aprobovaný postup. Závěr o rozporu napadeného usnesení s dobrými mravy z důvodu nevyhotovení pozvánky je zcela nesprávný, navíc je třeba si uvědomit, že iniciátorem valné hromady nebyl Mgr. Kalus, ale spolek Sportovní kluby Zlín, z.s., který Mgr. Kaluse oslovil s nabídkou na odprodání obchodního podílu ve výši 12 %. Valnou hromadu tedy inicioval druhý jednatel společnosti TENIS VRŠAVA s.r.o. Mgr. Pavel Chvaszcz. K prokázaní této skutečnosti společnost navrhla připojení spisu notářky JUDr. Jitky Holcmanové, ze kterého by mělo být zřejmé, že úkon notářky objednal právě uvedený jednatel Mgr. Chvaszcz. Navíc, i kdyby byla vyhotovena pozvánka, na danou situaci by to nemělo žádný vliv, neboť Mgr. Kalus byl oprávněn jednat za navrhovatele v celém rozsahu, navíc pokud by pozvánka byla vyhotovena, dostala by se opět pouze do rukou Mgr. Kaluse jako předsedy představenstva navrhovatele. |
14. | Společnost dále rozporovala názor navrhovatele o nedostatku zápisu z valné hromady, když měla za to, že notářský zápis, který osvědčuje průběh valné hromady, plně dostál požadavkům stanoveným v ust. § 184 odst. 3 zákona o obchodních korporacích. Zdůraznila přitom, že průběh valné hromady byl osvědčen notářkou ve smyslu ust. § 80a notářského řádu, když podle odst. 2 tohoto ustanovení pak notářka v závěru notářského zápisu výslovně uvedla, že osvědčila, že při jednání valné hromady byly učiněny veškeré právní jednání a formality, ke kterým jsou společnost a její valná hromada povinny, a to v souladu s příslušnými právními předpisy. |
15. | Krajský soud rovněž nesprávně skutkově i právně vyhodnotil, že „exces“ Mgr. Kaluse nebyl navrhovatelem schválen. Výklad zápisu z představenstva ze dne 30. 5. 2006 soudem prvního stupně byl proveden v rozporu s interpretačním pravidlem v ust. § 547 o. z., které ukládá právní jednání vykládat in favorem platnosti, nikoliv upřednostnit formalistický výklad svědčící pro neplatnost. Navíc měl krajský soud k dispozici návrhy svědeckých výpovědí osob, které se jednání představenstva dne 30. 5. 2016 účastnily. Nebylo-li krajskému soudu zřejmé, jaké jednání Mgr. Kaluse bylo na představenstvu projednáno, nebo jakékoliv jiné okolnosti vyplývající ze zápisu, měl k objasnění tohoto vést dokazování, na což ale zcela rezignoval. V případě provedení navržených důkazů by bylo prokázáno, že na představenstvu byl převod 12% podílu projednáván a bez připomínek schválen, navíc Mgr. Kalusovi přítomni ještě gratulovali. Teprve až za několik měsíců začali převod účelově zpochybňovat. To, že zpochybnění platnosti usnesení předmětné valné hromady proběhlo účelově až po několika měsících, ostatně podporují i zápisy z valných hromad Sportovních klubů Zlín, z.s., kterých se pravidelně účastnili i členové navrhovatele jako členové revizních komisí, a to Josef Macek a Pavel Brímus, přičemž ani na valné hromadě Sportovních klubů Zlín, z.s. dne 22. 6. 2016 či 15. 6. 2017 tito neuvedli, že by navrhovatel převod zpochybňoval. |
16. | Soud prvního stupně rovněž nesprávně posoudil aplikaci ust. § 260 odst. 2 o. z. Právě Sportovní kluby Zlín, z.s. jsou uvedenou „třetí osobou“, která v dobré víře podepsala smlouvu o převodu obchodního podílu, a na jejím základě nabyla kupní cenu za převod podílu. Jednalo se přitom o transakci, kterou Sportovní kluby Zlín, z.s. dlouhodobě plánovaly, o čemž svědčí i přiložený článek zástupce spolku JUDr. Rakovského. I společníka v tomto případě je třeba považovat za „třetí osobu“, když je zjevné, že Sportovní kluby Zlín, z.s., jednaly v dobré víře. Navíc v době konání sporné valné hromady bylo v zájmu hodném právní ochrany, aby ve společnosti nebyl společník opakovaně ohrožován insolvenčním řízením, tj. Sportovní kluby Zlín, z.s., a již z tohoto pohledu proto Mgr. Kalus jednal v zájmu navrhovatele jako společníka společnosti. |
17. | Spolu s odvoláním společnost u důkazu předložila usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 9. 2016 č. j. KSBR 26 INS 7570/2016-A-59, v jehož odůvodnění je dle názoru společnosti uvedeno, že dlužník Sportovní kluby Zlín, z.s. ve svém vyjádření ze dne 29. 8. 2016 obhajoval ve vztahu k insolvenčnímu soudu, že převod obchodního podílu na Mgr. Kaluse byl zcela v souladu se zákonem. I z tohoto hlediska bylo zcela důvodné vyslechnout jako svědka PaedDr. Romana Macka, předsedu Sportovních klubů Zlín, z.s. a to ve vztahu k jeho čestnému prohlášení o tom, že „kdybych býval věděl, že není převod projednán v rámci Tenisového klubu, z.s. tak bych s ním nesouhlasil“. Je zřejmé, že jde o poměrně zásadní změnu názoru uvedeného Dr. Macka. |
18. | Navrhovatel navrhl potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného, a to z následujících důvodů. Předně se společníci předepsaným způsobem nevzdali svého práva na řádné a včasné svolání dotčené valné hromady, neboť dle ust. § 184 odst. 3 zákona obchodních korporacích toto prohlášení společníka muselo být uvedeno v zápisu o jednání valné hromady, což se v tomto případě nestalo, neboť žádný zápis z jednání dotčené valné hromady nebyl vyhotoven. Navíc zde platí kvalifikovaný požadavek, aby toto prohlášení společníka bylo zaznamenáno v příslušném notářském zápise, avšak v notářském zápise ze dne 23. 5. 2016 notářky JUDr. Jitky Holcmanové jakékoliv prohlášení konkrétních společníků absentuje. Zachycené prohlášení předsedajícího takovým prohlášením není, neboť se musí jednat o výslovné přímé prohlášení společníka. Hlavním důvodem nemožnosti Mgr. Kaluse zastupovat navrhovatele na valné hromadě nebylo případné interní omezení na straně navrhovatele, ale střet zájmů mezi ním a navrhovatelem ve smyslu ustanovení § 437 o. z., což platné zastupování navrhovatele Mgr. Kalusem znemožňovalo. Mgr. Kalus nepochybně byl ve střetu zájmů, když nejenže jednal v rozporu se zájmem navrhovatele (negativní důsledek změny ve struktuře společníků), ale v tomto případě šlo o jednání v jeho vlastní záležitosti (nabytí podílu ve společnosti). Dle dikce ust. § 437 odst. 2 o. z. jde přitom o nevyvratitelnou právní domněnku střetu zájmů. Tvrzení společnosti poukazující na dřívější převody podílu na Mgr. Kaluse a neexistenci nesouhlasu navrhovatele s nimi nejsou podstatná. Důvodem a účelem návrhu v této věci nebyla snaha navrhovatele o získání převedeného 12% podílu na sebe, o toto navrhovatel nikdy neusiloval. Dotčeným usnesením valné hromady však bylo porušeno právo navrhovatele na kontrolu nad tím, kdo bude vedle něj společníkem společnosti a s jakým podílem. Společnost TENIS VRŠAVA s.r.o. je sice kapitálovou společností, avšak s významným osobním prvkem, a proto považoval navrhovatel za své základní právo společníka, že může ovlivňovat, tj. schválit či neschválit, změny v osobách společníků. Právě toto právo navrhovatele bylo napadeným usnesením valné hromady zpochybněno a upřeno, a to za okolností, které jsou zjevným projevem zneužití práva a obcházení jiných zákonných mechanismů stanovených na ochranu práv a oprávněných zájmů navrhovatele jako společníka. V té souvislosti navrhovatel poukázal na závěry soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil, že napadené usnesení valné hromady bylo zcela zásadní z hlediska ovládnutí společnosti, navíc za situace zjevného střetu zájmů mezi Mgr. Kalusem v postavení předsedy představenstva navrhovatele na straně jedné a Mgr. Kalusem jako osoby nabývající podíl na straně druhé, a to ve spojení s faktem, že byl současně také jednatel společnosti zajišťujícím (i) konání dotčené valné hromady, které sám předsedal a ve vztahu ke které zajišťoval i notářské osvědčení. Uvedené implikovalo zvýšený zájem na pečlivém naplnění všech zákonných podmínek pro konání valné hromady, zejména náležitého šetření práv všech osob s tímto rozhodnutím dotčených. Nebylo proto možné se spokojit s pouhým formálním náhradním splněním náležitostí svolání dotčené valné hromady a možností jednání na ní, nýbrž bylo třeba zajistit, aby všichni společníci se řádně dozvěděli o uvedené valné hromadě a jejím programu. Mgr. Kalus k újmě navrhovatele navíc zneužil i tu skutečnost, že současně jednal za společnost TENIS VRŠAVA s.r.o. jako její jednatel. V tomto postavení se rozhodl nesvolat dotčenou valnou hromadu řádně a včas, čímž navrhovateli znemožnil se na jednání navrhovatele na dotčené valné hromadě podílet a jakkoliv jej ovlivnit, a v důsledku toho znemožnil navrhovateli svobodně rozhodnout o tom, kdo bude spolu s ním společníkem ve společnosti. Krajský soud proto správně uzavřel, že za těchto okolností bylo jistě namístě a v souladu s dobrými mravy, aby navrhovatele na dotčené valné hromadě zastupoval někdo jiný, než Mgr. Kalus, a také, aby v tak zásadní věci byla včas rozeslána pozvánka. |
19. | Poukaz společnosti na dřívější převody podílů na Mgr. Kaluse není případný, neboť v projednávané věci je situace odlišná. Napadené rozhodnutí valné hromady totiž nastolilo několik, nikdy dříve se nevyskytujících, stavů, když poprvé v celé historii společnosti přestal být společníkem spolek Sportovní kluby Zlín, z.s., který byl spolu s navrhovatelem jejím zakladatelem. Dále podíl Mgr. Kaluse ve společnosti se poprvé navýšil nad úroveň podílu navrhovatele, přičemž Mgr. Kalus stal většinovým společníkem společnosti. Na základě těchto okolností nemohl průměrně obezřetný společník a jednatel společnosti TENIS VRŠAVA s.r.o., stejně tak jako průměrně obezřetný předseda představenstva navrhovatele, nevědět, že nejde o shodnou situaci, jako v předchozích případech schvalování převodu podílu na Mgr. Kaluse. Společnost opětovně zaměňuje své stanovisko s prohlášením Mgr. Kaluse, který měl, patrně z pozice předsedy představenstva navrhovatele, údajně znát jeho dlouhodobé stanovisko ohledně převodu podílů. Stanovisko navrhovatele však bylo a stále je zcela opačné, navíc toto by Mgr. Kalus mohl snadno zjistit, pokud by však celou záležitost před navrhovatelem, resp. ostatními členy statutárního či jiných orgánů, nezatajil. Poukaz společnosti na „čl. 3.6.2“ (správně je to čl. 3.7.2) společenské smlouvy společnosti není případný, neboť daná situace mohla mít celou plejádu jiných řešení, a to například v podobě neschválení uvedeného převodu, nebo mohl Mgr. Kalus nabýt pouze část podílu tak, aby zajistil společenskou smlouvou aprobovaný podíl 50 % pro fyzickou osobu a 50 % pro právnickou osobu, či mohlo dojít k převodu celého podílu na třetí osobu, atd. Případně mohla být i změněna společenská smlouva tak, že by uvedené omezení upravila či odstranila. |
20. | Podle názoru navrhovatele nebyl o jednání valné hromady pořízen notářský zápis. Notářský zápis NZ 120/2016 je zápisem osvědčující konkrétní rozhodnutí orgánu právnické osoby ve smyslu ust. § 80a notářského řádu, nikoliv notářský zápis o jednání valné hromady, tj. o osvědčení průběhu valné hromady dle ust. § 77 notářského řádu. |
21. | Odvolací soud poté, co dovodil, že odvolání je přípustné, podané včas, oprávněnou osobou, že obsahuje náležitosti stanovené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. a odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. odstavcích II. a III. výroku, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.), a učinil tak při odvolacím jednání ve smyslu ust. § 214 odst. 1 o.s.ř. |
22. | Odvolací soud předně uvádí, že vady řízení, k nimž odvolací soud musí přihlédnout z úřední činnosti (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), nejsou odvolatelkou namítány, a vady uvedené v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. z obsahu spisu ani nevyplývají. Ani jiné vady řízení, k nimž odvolací soud, pokud by je zjistil, musí přihlížet, jen když by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o.s.ř.), rovněž z obsahu spisu nevyplývají. |
23. | Z obsahu spisu ve vztahu k podanému odvolání a napadenému usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že návrhem doručeným krajskému soudu dne 23. 8. 2016 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 23. 5. 2016, kterým valná hromada vyslovila souhlas s převodem podílu společníka Sportovní kluby Zlín, z.s. o velikosti 12% na Mgr. Milana Kaluse. Současně se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí, aby soud ve smyslu ust. § 212 odst. 2 o. z. rozhodl, že se při hlasování o tomto usnesení nepřihlíží k hlasům společníků Mgr. Milana Kaluse a navrhovatele. Tvrzení navrhovatele, kterými odůvodňoval svůj návrh, jsou vedena v odstavci 1 odůvodnění napadeného usnesení, přičemž odvolací soud zdůrazňuje, že navrhovatel se vyslovení neplatnosti uvedeného usnesení valné hromady společnosti domáhal z důvodu rozporu s právními předpisy a pro rozpor s dobrými mravy. Důvody neplatnosti spatřoval zejména v tom, že valná hromada nebyla řádně svolána, což navrhovateli znemožnilo řádný výkon jeho práva účastnit se konání valné hromady a předem kvalifikovaně posoudit pořad jejího jednání. Dalším důvodem byla skutečnost, že se společníci v náležité formě nevzdali svého práva na řádné a včasné svolání valné hromady, dále, že právní jednání navrhovatele zastoupeného na dotčené valné hromadě předsedou představenstva Mgr. Kalusem bylo zjevným excesem v jeho zástupčím oprávnění, když k tomu nebyl pověřen a jednal v přímém rozporu se zájmy navrhovatele a bez předchozího informování ostatních členů statutárního orgánu, a rovněž že napadené usnesení nebylo schváleno potřebnou kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků, když v důsledku střetu zájmů mezi navrhovatelem a jeho zástupcem nemohl tento zástupce zastupovat navrhovatele při hlasování o napadeném usnesení. Ve vztahu k excesu ze zástupčího oprávnění navrhovatel uvedl, že byl na dotčené valné hromadě zastoupen předsedou představenstva Mgr. Kalusem, který byl rovněž jedním ze společníků společnosti a také jedním z jejích jednatelů. Navrhovatel, resp. žádný z jeho orgánů, nebyli v době konání valné hromady nijak informováni o jakýchkoliv záležitostech, které byly na pořadu jejího jednání. Nebyli proto informováni ani o jakémkoliv záměru na změnu ve struktuře společníků společnosti. Mgr. Kalus si naopak byl vědom, že záležitosti projednávané a schválené na valné hromadě, včetně schválení sporného převodu podílu na něj samotného, je v přímém rozporu s dlouhodobým stanoviskem navrhovatele, resp. oficiálním stanoviskem jeho orgánů a členů. Jakákoliv jednání, jichž se Mgr. Kalus na dotčené valné hromadě dopustil, učinil zcela svévolně a při vědomí toho, že tak činí v rozporu s pověřením navrhovatele a proti jeho vůli. O uvedeném porušení zástupčího oprávnění byly a musely být informovány i další osoby zúčastněné na dotčené valné hromadě, a to přinejmenším druhý největší společník, jímž byl se 40% podílem sám Mgr. Kalus, a rovněž sama společnost TENIS VRŠAVA s.r.o., jejímž byl Mgr. Kalus jednatelem. Tím je zcela vyloučeno, že by Mgr. Kalus nebo tyto další osoby v rámci dotčené valné hromady a jednání s ní souvisejících či navazujících jakkoliv jednali v dobré víře. Ve smyslu ust. § 440 odst. 1 o. z. uvedené překročení zástupčího oprávnění muselo být schváleno, avšak navrhovatel poté, co se o konání dotčené valné hromady a usnesení na ní přijatých dozvěděl, žádné z těchto excesivních jednání neschválil. Navrhovatel se proto na základě uvedených skutečností dovolával neplatnosti usnesení valné hromady pro jeho rozpor s právními předpisy, a to konkrétně pro rozpor s ust. § 437 odst. 1 a 2 o. z. Ze stejných důvodů se navrhovatel rovněž dovolával neplatnosti napadaného usnesení valné hromady pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 191 odst. 2 zákona obchodních korporacích. Stran střetu zájmů a nedostatku kvalifikované většiny pro schválení napadeného usnesení navrhovatel dále uvedl, že Mgr. Kalus na dotčené valné hromadě jednal přinejmenším ve dvou antagonistických pozicích, resp. sledoval vlastní zájmy, které se neslučovaly se zájmem navrhovatele, jehož zastupoval. Paralelní jednání Mgr. Kaluse na dotčené valné hromadě v jeho vlastní záležitosti převodu podílu tak zakládá právní domněnku rozporu se zájmy navrhovatele, jehož také současně zastupoval. Mgr. Kalus proto na dotčené valné hromadě nemohl zastupovat navrhovatele z důvodu zjevného střetu zájmů. Z toho ve smyslu ust. § 437 odst. 1 o. z. plyne, že navrhovatel nebyl na dotčené valné hromadě při projednávání záležitostí spojených s uvedeným převodem podílu, resp. při rozhodování valné hromady o přijetí napadeného usnesení, přítomen. V důsledku nepřítomnosti navrhovatele při hlasování o napadeném usnesení nebylo toto usnesení schváleno potřebnou většinou hlasů, když po započtení hlasů zbývajících přítomných společníků pro jeho přijetí hlasovalo 52% hlasů společníků, avšak dle ust. § 207 odst. 2 ve spojení s § 147 odst. 2 a § 171 odst. 1 písm. b) zákona obchodních korporacích je k přijetí takového rozhodnutí třeba alespoň dvoutřetinové většiny všech hlasů společníků. Případně o napadeném usnesení nemělo být na dotčené valné hromadě vůbec hlasováno, a tím nemohlo být ani přijato, neboť nebyla splněna podmínka jeho projednatelnosti dle ust. § 185 zákona o obchodních korporacích, když nebyli přítomni, resp. s jeho projednáním nesouhlasili všichni společníci. |
24. | Stran tvrzení společnosti představující její procesní obranu odvolací soud odkazuje na odstavce 3 a 4 odůvodnění napadeného usnesení, ve kterých jsou tato tvrzení správně zachycena. |
25. | Z obsahu spisu dále vyplývá, že krajský soud při jednání v dokazování provedl pouze důkazy, ze kterých učinil zjištění v odůvodnění napadeného usnesení. |
26. | Odvolací soud provedl dokazování úplnými výpisy z veřejného rejstříku navrhovatele, společnosti a Sportovních klubů Zlín, z.s., přičemž z nich zjistil, že statutárním orgánem navrhovatele je pětičlenný výbor, jehož členy jsou předseda Mgr. Jan Macharáček (od 26. 1. 2017 dosud) a členové JUDr. Ivo Dědek (od 24. 10. 2016 dosud), Michal Výmola (od 28. 12. 2016 dosud), Filip Svozílek (od 6. 2. 2017 dosud) a Ing. Jiří Svoboda (od 6. 2. 2017 dosud). Mgr. Milan Kalus byl ve spolkovém rejstříku zapsán jako člen a zároveň předseda výboru navrhovatele od 24. 10. 2016 do 6. 2. 2017. |
27. | Statutárním orgánem společnosti je od 27. 5. 2016 dosud jeden jednatel, přičemž tímto je Mgr. Milan Kalus. V době od 28. 1. 2015 do 27. 5. 2016 statutárním orgánem společnosti byli dva jednatelé, a to konkrétně Pavel Chwaszcz a Mgr. Milan Kalus. |
28. | Statutární orgán Sportovních klubů Zlín, z.s. je čtyřčlenný, přičemž jej tvoří předseda, místopředsedové a ředitel. Předsedou je od 22. 6. 2016 dosud PaeDr. Roman Macek, místopředsedy Ing. Ludmila Antošová (od 22. 6. 2016 dosud), Mgr. Daniela Sobieská (od 23. 2. 2017 dosud) a ředitelem Jaroslav Kotala (od 1. 1. 2017 dosud), přičemž Mgr. Milan Kalus byl místopředsedou od 22. 6. 2016 do 22. 2. 2017 a Mgr. Pavel Chwaszcz od 22. 6. 2016 do 31. 12. 2016. Členy tříčlenné kontrolní komise jsou od 22. 6. 2016 dosud RNDr. Josef Macek (předseda), Pavel Brímus a Jarmila Vajdáková. Mgr. Milan Kalus je od 27. 5. 2016 dosud zapsán jako společník s podílem o velikosti 52%, druhým společníkem je navrhovatel s podílem o velikosti 48%. |
29. | Odvolací soud dále zopakoval dokazování notářským zápisem N 19/2015, NZ 16/2015 na č. l. 9-12, stanovami navrhovatele ze dne 27. 3. 2015 na č. l. 18 a 19, listinou ze dne 30. 5. 2016 na č. l. 57 a zápisem ze schůze představenstva navrhovatele ze dne 30. 5. 2016 na č. l. 58, přičemž nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně zjistil, že podle společenské smlouvy společnosti ze dne 14. 1. 2015, tj. ve znění platném v době konání sporné valné hromady, byla valná hromada usnášeníschopná při přítomnosti nadpoloviční většiny hlasů, přičemž každý společník má jeden hlas na každých 1 000 Kč vkladu. Valná hromada rozhoduje alespoň prostou většinou hlasů přítomných společníků s tím, že v případě (mimo jiné) rozhodnutí o schválení převodu podílu se vyžaduje většina 66% všech hlasů společníků. |
30. | Ze stanov navrhovatele ze dne 27. 2. 2015, jež byly platné ke dni konání sporné valné hromady, vyplývá, že jeho statutárním orgánem bylo pětičlenné představenstvo, které volilo předsedu, jež zastupoval spolek navenek, přičemž v době nepřítomnosti předsedy toto postavení svědčilo představenstvem pověřenému členovi. V době konání napadené valné hromady předsedou představenstva navrhovatele dle shodných tvrzení účastníků byl Mgr. Milan Kalus. |
31. | Odvolací soud dále zjistil, že v rukou psané listině na č. l. 57 spisu označené jako „Předst. a DR TK SK Zlín 30. 5. 2017“, konkrétně bodu 9, je zaznamenáno toto: „Mgr. Kalus =>koupě 12% podílu od SK Zlín ve Tenis Vršava s.r.o. (40% => 52%)“. |
32. | Podle ust. § 161 o. z. kdo zastupuje právnickou osobu, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení. |
33. | Podle ust. § 163 o. z. náleží statutárnímu orgánu veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. |
34. | Podle ust. § 164 o. z. může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech (odstavec první). Náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání (odstavec druhý). |
35. | Podle ust. § 437 odst. 1 o. z. zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. |
36. | Podle ust. § 437 odst. 2 o. z. jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti. |
37. | Podle ust. § 440 odst. 1 o. z. překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. |
38. | Řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady je řízením podle ust. § 85 písm. a) z. ř. s., a tedy z hlediska procesních předpisů odvolací soud postupoval primárně podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.), a dále, ve smyslu ust. § 1 odst. 3 z. ř. s., podle občanského soudního řádu. |
39. | Po zhodnocení skutkového stavu zjištěného krajským soudem a výše uvedených zjištění učiněných odvolacím soudem, a po zvážení průběhu řízení před soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání společnosti je důvodné. |
40. | Odvolací soud předně uvádí, že napadené usnesení je na samé hranici přezkoumatelnosti z hlediska existence jeho důvodů, a to zejména s ohledem na nedostatek zdůvodnění „střetu zájmů“ Mgr. Kaluse z pohledu hmotného práva. Není totiž vůbec zřejmé, jaké hmotné právo vztahující se k posouzení jednání Mgr. Kaluse (jako statutárního orgánu) za spolek (navrhovatele) na sporné valné hromadě soud prvního stupně aplikoval. |
41. | Právě otázka zástupčího oprávnění je zde klíčová, když ostatní tvrzené důvody neplatnosti přezkoumávaného usnesení valné hromady /tj. otázka (ne)vyhotovení pozvánky na valnou hromadu, vzdání se práva na řádné a včasné svolání valné hromady či (ne)pořízení zápisu o jednání valné hromady/ jsou v zásadě marginální. |
42. | Navrhovatele jako společníka společnosti na sporné valné hromadě zastupoval Mgr. Milan Kalus jako předseda jeho představenstva. S účinností od 1. 1. 2014 jsou ve smyslu ust. § 164 odst. 1 o. z členové statutárního orgánu právnické osoby nadále považováni za její zástupce, přičemž jsou, obecně vzato, oprávněni zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Svědčí jim tedy ničím neomezené zástupčí oprávnění s tím, že výjimky z tohoto pravidla upravuje zákon, popř. v souladu se zákonem zakladatelské právní jednání. |
43. | Má-li právnická osoba kolektivní statutární orgán, svědčí toto zástupčí oprávnění podle ust. § 164 odst. 1 o. z. každému členu statutárního orgánu. Nicméně ve smyslu ust. § 164 odst. 2 o. z. zakladatelské právní jednání může upravit způsob zastupování členy statutárního orgánu odlišně, jak tomu bylo i v případě navrhovatele, když toto zástupčí oprávnění bylo stanovami svěřeno toliko předsedovi představenstva (případně pověřenému členovi). |
44. | Shora popsané závěry přitom již vyložil Nejvyšší soud v usneseních ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. 29 Cdo 880/2015, ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 387/2016, či v rozsudku ze dne 23. 7. 2019 sp. zn. 27 Cdo 4593/2017. |
45. | Jelikož je třeba členy statutárního orgánu právnické osoby (zde konkrétně v poměrech spolku) považovat za její zástupce, je třeba na ně aplikovat všeobecná ustanovení upravující zastoupení, tj. ustanovení Dílu 1 Hlavy III Části první o. z. Pro posouzení, zda lze na členy statutárního orgánu aplikovat i zvláštní úpravu smluvního, popř. zákonného zastoupení (tj. ustanovení Dílu 2, resp. Dílu 3 Hlavy III Části první o. z.), je nutné zodpovědět otázku, zda je zastoupení právnické osoby členy jejího statutárního orgánu zastoupením smluvním, zákonným či zastoupením svého druhu (sui generis), na něž zvláštní úprava smluvního či zákonného zastoupení nedopadá. Uvedenou otázkou se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 7. 2019 sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, ve kterém uzavřel, že člena statutárního orgánu nelze považovat za zmocněnce právnické osoby (jednajícího na základě plné moci), ale ani za typického zákonného zástupce či dokonce opatrovníka právnické osoby. Dovodil, že zastoupení členem statutárního orgánu je zastoupením svého druhu (sui generis), na něž nedopadá ani úprava smluvního zastoupení (§ 441 až 456 o. z.), ani úprava zastoupení zákonného (§ 457 až 488 o. z.). |
46. | Jelikož všeobecná ustanovení občanského zákoníku upravující zastoupení se na členy statutárního orgánu aplikují vždy, pokud speciální úprava toto nevylučuje, bylo třeba posoudit, zda a v jakém smyslu se aplikuje úprava ust. § 437 o. z. na statutární orgán spolku. Podle názoru odvolacího soudu se uvedené ustanovení na členy statutárního orgánu spolku aplikuje, tedy platí, že rozpor mezi zájmem zástupce (člena statutárního orgánu) a zájmem zastoupeného (spolku) vede k nemožnosti zastoupení jako takového. |
47. | Jelikož zastoupení spolku členem jeho statutárního orgánu není zastoupením smluvním, není, s ohledem na dikci ust. § 437 odst. 1 o. z., rozhodné, zda zastoupený (spolek) o takovém rozporu vědět. Jinými slovy řečeno, zástupčí oprávnění je překročeno vždy, pokud zástupce jednal ve střetu zájmů, přičemž za rozpor mezi zájmy zastoupeného a jeho zástupce lze obecně spatřovat tam, kde zástupce má (může mít) právní zájem v záležitosti, ve které za zástupce jedná, odlišný od zájmu zástupce. Typicky se jedná o situaci, ve které zástupce jedná za zastoupeného ve své vlastní záležitosti, jak tomu bylo i v projednávané věci, neboť Mgr. Kalus na sporné valné hromadě za spolek hlasoval o udělení souhlasu s převodem podílu společníka Sportovních klubů Zlín, z.s. na sebe samého. |
48. | Vztaženo na projednávanou věc je proto z hlediska existence střetu zájmů irelevantní, jaké bylo stanovisko navrhovatele k dřívějším převodům podílů na Mgr. Kaluse či že navrhovatel sám neměl zájem o koupi podílu Sportovních klubů Zlín, z.s. Střet zájmů zástupce Mgr. Kaluse a zastoupeného spolku totiž reálně existoval právě s ohledem na skutečnost, že Mgr. Kalus jednal ve vlastní záležitosti. |
49. | Z pohledu ust. § 437 odst. 2 o. z. bylo třeba zkoumat, zda „třetí osoba“ věděla o střetu zájmů zástupce - Mgr. Kaluse se zastoupeným - navrhovatelem při hlasování na sporné valné hromadě, tj. zda o tomto střetu zájmů věděli ostatní společníci společnosti hlasující na valné hromadě. Dle ust. § 437 odst. 2 o. z. se totiž zastoupený může dovolat (relativní) neplatnosti jednání takového zástupce pouze tehdy, pokud „třetí osoba“ o střetu zájmů věděla či musela vědět. V této věci je přitom zjevné, že ostatní společníci (Mgr. Kalus a Sportovní kluby Zlín, z.s.) o střetu zájmů věděli, neboť střet zájmů zde byl dán objektivní a všem zřejmou skutečností, kdy zástupce společníka - navrhovatele Mgr. Kalus hlasoval ve své vlastní záležitosti. |
50. | Jelikož všechny „třetí osoby“ ve smyslu ust. § 437 odst. 2 o. z. o střetu zájmů věděly, byl by navrhovatel oprávněn dovolat se neplatnosti jednání svého zástupce Mgr. Kaluse při hlasování na sporné valné hromadě, čehož faktickým důsledkem by byla neexistence hlasování Mgr. Kaluse na valné hromadě. V takovém případě by potom bylo třeba se zabývat tím, zda s ohledem na ujednání ve společenské smlouvě společnosti by napadené usnesení valné hromady vůbec bylo přijato, neboť pro přijetí rozhodnutí o schválení převodu podílu se vyžadovala většina 66% všech hlasů společníků. Tímto se ale soud prvního stupně vůbec nezabýval. |
51. | Odvolací soud dále uvádí, že dodatečné schválení jednání zástupce ve smyslu ust. § 440 odst. 1 o. z. zde má význam v tom smyslu, že pokud by zastoupený — navrhovatel jednání svého zástupce Mgr. Kaluse následně schválil, jak tvrdí společnost, nemohl by se již poté účinně dovolávat neplatnosti jednání ve střetu zájmů. |
52. | Při zkoumání otázky dodatečného schválení lze závěry soudu prvního stupně považovat za zjevně předčasné, neboť krajský soud řádně nezjistil skutkový stav věci. Krajský soud zejména zásadně procesně pochybil, neboť se „spokojit“ s dokazováním pouze čestnými prohlášeními osob, které měly jednání Mgr. Kaluse schválit, aniž by je řádně vyslechl jako účastníky řízení dle ust. § 126a o.s.ř. (v případě členů statutárního orgánu) či jako svědky dle ust. § 126 o.s.ř. Je obecně nepřípustné nahrazovat výslechy osob jejich čestnými prohlášeními, neboť takovým postupem jsou krácena procesní práva účastníků řízení, mj. právo klást vyslýchaným otázky (srovnej např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 11. 4. 2012 sp. zn. 18 Co 47/2012, ASPI ID: JUD248419CZ). Navíc čestná prohlášení Ing. Petra Mlčáka, Mgr. Jana Macharáčka, Ing. Vladimíra Víta a JUDr. Ivo Dědka jsou v podstatě v této věci irelevantní, neboť se nevyjadřují k otázce následného schválení, ale hovoří pouze o neprojednání převodu podílu před konáním valné hromady, a o tom, jaký by byl názor těchto osob, pokud by se jich Mgr. Kalus na převod podílu zeptal. |
53. | Krajský soud dále pochybil, pokud považoval za nedostatečný důkaz zápis z jednání představenstva ze dne 30. 5. 2016, aniž by stran jednání představenstva uvedeného dne provedl další, navíc společností výslovně navržené, důkazy, zejména výslechy svědků či účastníků. |
54. | Krajský soud v podstatě rezignoval na zásady tohoto nesporného řízení dle ust. § 85 písm. a) z. ř. s., kdy odpovědnost za zjištění skutkového stavu má soud bez ohledu na důkazní návrhovou aktivitu účastníků řízení. Odvolací soud poukazuje na důkazní návrhy výslechy Mgr. Kaluse, Ing. Petra Mlčáka, Ing. Jiřího Svobody, MUDr. Jiřího Fialy, Ing. Vladimíra Víta, Mgr. Jana Macharáčka, JUDr. Ivo Dědka a Ley Pavelkové, a další relevantní důkazní návrhy listinami vztahujícími se zejména k otázce dodatečného schválení jednání Mgr. Kaluse, jak je společnost prezentovala v řízení před soudem prvního stupně, resp. i v rámci odvolacího řízení. |
55. | Ke zjištění skutkového stavu v rámci odvolacího řízení by proto bylo třeba provést rozsáhlé, resp. významné dokazování, a to k otázce krajským soudem neřešené buď vůbec, nebo zjevně nedostatečně, což by bylo v rozporu s ust. § 213 odst. 4 větou za středníkem o.s.ř. |
56. | Pro úplnost odvolací soud dodává, že společnost pochybila, když nevyhotovila pozvánku na spornou valnou hromadu ve smyslu ust. § 184 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. Uvedené pochybení však nemůže být důvodem vyslovení neplatnosti usnesení touto valnou hromadou přijatých, neboť se sporné valné hromady účastnili všichni společníci společnosti, kteří se práva na včasné a řádné svolání vzdali ve smyslu ust. § 184 odst. 3 zákona o obchodních korporacích. Není pochyb, že se valné hromady účastnili všichni společníci společnosti, tj. i navrhovatel zastoupený Mgr. Kalusem, neboť samotnou účast na valné hromadě nelze považovat za jednání ve střetu zájmů. Za toto lze považovat toliko samotné hlasování o záležitosti, na kterou střet zájmů dopadá. Mgr. Kalus byl proto i oprávněn za navrhovatele vzdát se práva na včasné a řádné svolání valné hromady. Za souladné s ust. § 184 odst. 3 zákona o obchodních korporacích odvolací soud považuje i záznam tohoto prohlášení v zápisu z valné hromady formou ověřujícího prohlášení předsedy valné hromady. Podstatné totiž je, že ke vzdání se uvedeného práva došlo, což nezpochybňuje ani navrhovatel, neboť tento brojí toliko proti formě záznamu tohoto prohlášení. |
57. | Odvolací soud ze všech uvedených důvodů napadené usnesení ve smyslu ust. § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. |
58. | V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat v intencích shora uvedeného, a to při vázanosti právním názorem odvolacího soudu, tedy zejména doplní dokazování k otázce dodatečného schválení jednání Mgr. Kaluse navrhovatelem (stran způsobu dodatečného schválení srovnej část III. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019 sp. zn. 29 Cdo 4593/2017). V té souvislosti odvolací soud upozorňuje, že je nerozhodné, pokud ke schválení jednání došlo, zda následně bylo toto schválení revokováno. |