Propuštění osoby se zdravotním postižením ve zkušební době
směrnice 2000/78
Rozsudek z 10. 2. 2022, HR Rail, C-485/20 (třetí senát, GA A. Rantos)
K věci: Žalobce byl zaměstnán společností HR Rail jako technický pracovník údržby tratě. Ve zkušební době bylo žalobci diagnostikováno onemocnění srdce a musel mu být zaveden kardiostimulátor. Vzhledem k tomu, že kardiostimulátor je náchylný na působení elektromagnetického pole, v němž se pohybují pracovníci údržby železničních tratí, žalobce již nebyl schopen vykonávat práci, ke které byl původně přijat. Žalobce byl následně propuštěn ve zkušební době z důvodu, že se stal zcela a trvale nezpůsobilý vykonávat práci, ke které byl přijat. Jádrem sporu se stala otázka, zda povinnost zaměstnavatele poskytnout osobám se zdravotním postižením „přiměřené uspořádání“ ve smyslu čl. 5 směrnice 2000/78 za daných okolností nezahrnovala i povinnost zařadit žalobce na jiné pracovní místo.
Z odůvodnění: (25) Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 5 směrnice 2000/78 vykládán v tom smyslu, že pojem „přiměřené uspořádání pro zdravotně postižené osoby“ ve smyslu tohoto článku vyžaduje, aby byl pracovník – a to i ten, jenž je po nástupu do zaměstnání ve zkušební době – který byl z důvodu svého zdravotního postižení prohlášen za nezpůsobilého k výkonu základních funkcí spojených se svým pracovním místem, zařazen na jiné pracovní místo, pro které má požadované odborné znalosti a schopnosti a pro které je k dispozici․
(30) Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) uvedené směrnice platí, že se vztahuje na podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání a rovněž na přístup ke všem typům a úrovním poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že má dostatečně širokou působnost, a vztahuje se tedy i na situaci pracovníka, který je po nástupu do zaměstnání v přípravné zkušební době.
(31) ESD již kromě toho rozhodl, že pojem „pracovník“ ve smyslu čl. 45 SFEU, který je používán i ve směrnici 2000/78 (rozsudek Abercrombie & Fitch Italia, C-143/16, EU:C:2017:566, bod 19), se vztahuje i na osoby, které vykonávají přípravnou stáž nebo absolvují v určitém povolání doby výuky, jež lze považovat za praktickou přípravu spojenou s vlastním výkonem dotyčného povolání, pokud jsou uvedené doby absolvovány za podmínek skutečné a opravdové zaměstnanecké činnosti pro zaměstnavatele a pod jeho vedením (rozsudek Balkaya, C-229/14, EU:C:2015:455, bod 50).
(32) Z toho vyplývá, že skutečnost, že žalobce v původním řízení nebyl ke dni propuštění přijat do zaměstnání s konečnou platností, nebrání tomu, aby jeho profesní situace spadala do působnosti směrnice 2000/78.
(33) Je přitom nesporné, že žalobce v původním řízení má „zdravotní postižení“ ve smyslu vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí směrnice 2000/78.
(37) Za účelem odpovědi na otázku položenou předkládajícím soudem je třeba uvést, že ze znění čl. 5 směrnice 2000/78 vykládaného ve světle bodů 20 a 21 jejího odůvodnění vyplývá, že zaměstnavatel je povinen přijmout s ohledem na každou individuální situaci vhodná opatření, tj. opatření účinná a praktická, aby byl každé zdravotně postižené osobě umožněn přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v něm nebo absolvování odborného vzdělávání; tato opatření ovšem pro zaměstnavatele nesmějí znamenat neúměrné břemeno.
(39) Z čl. 5 směrnice 2000/78 vyplývá, že za účelem zaručení dodržování zásady rovného zacházení ve vztahu ke zdravotně postiženým osobám se těmto osobám musí poskytnout přiměřené uspořádání. To znamená, že pokud to vyžaduje konkrétní případ, musí zaměstnavatel přijmout vhodná opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní přístup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání, pokud tato opatření pro zaměstnavatele neznamenají neúměrné břemeno.
(40) Pokud jde konkrétně o bod 20 odůvodnění zmíněné směrnice, ve kterém je uvedeno, že těmito vhodnými opatřeními jsou „účinna a praktická opatření k přizpůsobení pracoviště zdravotnímu postižení, například přizpůsobením pracovních prostorů a zařízení, režimu pracovní doby, dělby úkolů nebo poskytnutím [nabídky] vzdělávacích nebo zaškolovacích opatření“, ESD již rozhodl, že tento bod odůvodnění obsahuje příkladmý výčet vhodných opatření, která mohou mít hmotnou, organizační či vzdělávací povahu, jelikož čl. 5 téže směrnice ve světle čl. 2 čtvrtého pododstavce Úmluvy OSN obsahuje širokou definici pojmu „přiměřené uspořádání“ (rozsudek HK Danmark, C-335/11 a C-337/11, EU:C:2013:222, body 49 a 53).
(41) Odkaz na přizpůsobení „pracoviště“, který je uveden v bodě 20 odůvodnění směrnice 2000/78, je třeba chápat tak, že takové přizpůsobení má přednost před dalšími opatřeními, kterými lze uzpůsobit pracovní prostředí zdravotně postižené osobě tak, aby se mohla plně a účinně zapojit do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky. Tato opatření tedy mohou spočívat i v tom, že zaměstnavatel provede opatření, díky nimž si tato osoba své zaměstnání udrží; může se přitom jednat například i o převedení na jiné pracovní místo.
(42) ESD již nadto rozhodl, že směrnice 2000/78 konkretizuje v oblasti, kterou upravuje, obecnou zásadu zákazu diskriminace, jež je nyní zakotvena v čl. 21 LPEU. Ustanovení čl. 26 LPEU kromě toho určuje, že Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti (rozsudek Egenberger, C-414/16, EU:C:2018:257, bod 47, jakož i Komisia za zaštita ot diskriminacia, body 32 a 33).
(43) Je tedy třeba konstatovat, že pokud se pracovník stane kvůli zdravotnímu postižení trvale nezpůsobilým zastávat své pracovní místo, může být vhodným opatřením v rámci „přiměřeného uspořádání“ ve smyslu čl. 5 směrnice 2000/78 jeho přeřazení na jiné pracovní místo.
(44) Takový výklad odpovídá tomuto pojmu, který musí být chápán tak, že zahrnuje odstranění různých překážek, které brání plnému a účinnému zapojení zdravotně postižených osob do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními pracovníky (rozsudek HK Danmark, bod 54).
(45) Je však třeba poznamenat, že zaměstnavatel nemůže být na základě čl. 5 směrnice 2000/78 povinen přijmout opatření, která by pro něj znamenala „neúměrné břemeno“. Z bodu 21 odůvodnění této směrnice v tomto ohledu vyplývá, že za účelem určení, zda určitá opatření představují neúměrné břemeno, je třeba vzít v úvahu zejména s nimi spojené finanční náklady, velikost a finanční prostředky organizace či podniku a možnost získání veřejných prostředků nebo jiné pomoci.
(46) Je třeba připomenout, že v rámci řízení upraveného čl. 267 SFEU, jenž je založen na jasném rozdělení funkcí mezi vnitrostátními soudy a ESD, spadá veškeré posouzení skutkových okolností věci do pravomoci vnitrostátního soudu. ESD však může vnitrostátnímu soudu v zájmu podání užitečné odpovědi, v duchu spolupráce s vnitrostátními soudy, poskytnout všechna vodítka, jež považuje za nezbytná (rozsudek HK Danmark, bod 61).
(47) Při tomto posuzování může být relevantní předkládajícím soudem zmíněná okolnost, že žalobce v původním řízení byl poté, co byl prohlášen za nezpůsobilého k výkonu práce, ke které byl přijat, přeřazen v rámci téhož podniku na pozici skladníka.
(48) Kromě toho je třeba upřesnit, že možnost převést zdravotně postiženou osobu na jiné pracovní místo je dána pouze tehdy, je-li k dispozici alespoň jedno volné pracovní místo, které může dotyčný pracovník zastávat.
(49) S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 5 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „přiměřené uspořádání pro zdravotně postižené osoby“ ve smyslu tohoto článku vyžaduje, aby byl pracovník – a to i ten, jenž je po nástupu do zaměstnání ve zkušební době – který byl z důvodu svého zdravotního postižení prohlášen za nezpůsobilého k výkonu základních funkcí spojených s jeho pracovním místem, zařazen na jiné pracovní místo, pro které má požadované odborné znalosti a schopnosti a pro které je k dispozici, a to za předpokladu, že takové opatření neznamená pro zaměstnavatele neúměrné břemeno.
Komentář: Z rozsudku plynou dva klíčové závěry. Zaprvé, povinnost zaměstnavatele zajistit „přiměřené uspořádání“ se vztahuje taktéž na zaměstnance ve zkušební době. Vzhledem k šíři působnosti směrnice 2000/78, jakož i cílů, které tato směrnice sleduje, se jedná o poměrně pochopitelný závěr. Zadruhé, zajištění „přiměřeného uspořádání“ se netýká jen konkrétního pracovního místa (tj. uspořádání pracoviště, pracovní doby, dělby úkolů apod.), ale zaměstnání v širším slova smyslu, a tudíž zahrnuje také povinnost přeřazení na jiné místo, je-li takové k dispozici (v daném případě bylo k dispozici místo skladníka, které žalobce před svým propuštěním dočasně vykonával). Ačkoliv se ve světle cílů směrnice jedná opět o přístup pochopitelný a v konečném důsledku i správný, je možné namítat, že tento přístup vede de facto k tomu, že bude zdravotně postiženému pracovníkovi přiznáno přednostní právo na volné pracovní místo, o které se neucházel v konkurenci s jinými potenciálními uchazeči, přestože nemusí mít pro zastávání této pracovní pozice nutně nejlepší schopnosti. Navíc v praxi bohužel zřejmě nelze vyloučit, že zvýšená ochrana zdravotně postižených osob ve zkušební době některé zaměstnavatele odradí od toho, aby tyto osoby vůbec zaměstnali. V tomto ohledu nicméně nelze zapomínat na důležitý korektiv, dle kterého se povinnost „přiměřeného uspořádání“ uplatní pouze v případech, kdy to neznamená pro zaměstnavatele neúměrné břemeno. Není proto třeba pro dotčeného pracovníka například vytvářet zcela nové pracovní místo.
Ondřej Serdula, Praha