Ke zrušení některých ustanovení zákona o myslivosti
Nález pléna Ústavního soudu
ve složení JUDr. Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vlasta Formánková, JUDr. Pavel Hollander, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vladimír Kůrka, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr. Jan Musil, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný, JUDr. Michaela Židlická ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl ÚS 34/03, ve věci návrhu 51 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a 21 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, všech právně zastoupených prof. JUDr. A. G., CSc, advokátem, o návrhu na zrušení § 9 odst. 2 a 3, § 17 odst. 6, § 18 odst. 4, § 21 odst. 1 písm. e), § 26 odst. 1 část věty za středníkem, § 27 odst․ 1, § 31 odst. 1, 2 a 6 písm. a), § 55 odst. 1 až 3 a § 69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 320/2002 Sb. a č. 59/2003 Sb.
Výrok
Návrh se zamítá.
Vztah k předpisům
§ 9 odst. 2 a 3, § 17 odst. 6, § 18 odst. 4, § 21 odst. 1 písm. e), § 26 odst. 1 část věty za středníkem, § 27 odst. 1, § 31 odst. 1, 2 a 6 písm. a), § 55 odst. 1 až 3 a § 69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti,
Čl. 7 Ústavy České republiky,
Čl. 15 Listiny základních práv a svobod
Právní věty
V podmínkách České republiky jsou myslivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí – zvěře. Zákon o myslivosti nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody. Realizace myslivosti a práva myslivosti je v obecné rovině legitimním omezením vlastnického práva a jejich prostřednictvím naplňuje stát svou ústavní povinnost zakotvenou v čl. 7 Ústavy.
Zejména z důvodu negativních jevů při výkonu myslivosti, které jsou spojeny s komunistickým režimem, došlo ve společnosti v předchozím období a dochází doposud k posunům ve vnímání myslivosti. K tomu, aby bylo dosaženo společensky žádoucího účelu sledovaného zákonem, je třeba systematické výchovné činnosti a důsledného naplňování principů myslivosti v praktickém životě. V individuálních případech mohl a stále může výkon práva myslivosti sklouznout pouze na úroveň zábavy, vzbuzující dojem aktivity pro vyvolené, případně k takovému výkonu myslivosti, která zasáhne do postavení vlastníků honebních pozemků nezákonným způsobem. Tato skutečnost – zneužití práva, resp. výskyt protiprávních činností – se však nemůže stát odůvodněním pro chápání současné zákonné regulace myslivosti jako protiústavní; individuální prohřešky proti myslivosti a zneužití práv z její regulace plynoucích je třeba důsledně postihovat individuálně, a tím přispívat ke změně negativních pohledů na myslivost jako na abstraktní kategorii. Rovněž vlastníkům honebních pozemků právo poskytuje řadu obecných nástrojů k ochraně před excesy ze strany osob, které právo myslivosti na jejich pozemcích vykonávají.
Vlastník honebního pozemku má nárok, aby byl jeho pozemek za nehonební prohlášen buď z důvodu nutnosti chránit jiné ústavně zaručené právo vylučující svou podstatou právo myslivosti (například smýšlení vlastníka podle čl. 15 odst. 1 Listiny), nebo v situacích, kdy přestane být jinak legitimní omezení vlastníka z důvodu práva myslivosti proporcionální, například tehdy, pokud důvod na straně vlastníka spočívá v povaze využívání pozemku ke specifické podnikatelské činnosti, která by byla honebním užíváním pozemku výrazně omezena.
Poznámky
| 1) | Návrh poslanců a senátorů postihoval zejména dva okruhy: Prvním byl nesouhlas navrhovatelů s předpokladem, že výkon práva myslivosti, zpravidla vnímaný jako společensky přínosná aktivita, je možno považovat jako celek za činnost ve veřejném zájmu. Druhý okruh se týkal otázek vztahů mezi vlastníky pozemků a členy honebních společenstev, vztahů mezi členy honebních společenstev navzájem, a to zejména v souvislosti s umísťováním mysliveckých zařízení na pozemku, omezení či zákazu vstupu do honitby, optimalizace tvaru honiteb dosahované přičleňováním pozemků či jejich výměnou a podmínkami pro uplatňování nároku na náhradu škody. |
| 2) | Ústavní soud ponechal napadená ustanovení v platnosti, významně však zúžil a zpřesnil jejich výklad, když traktoval, že myslivostí ve smyslu zákona o myslivosti není míněna zájmová aktivita, ale cílevědomá a regulovaná činnost k ochraně a rozvoji přírody. Lze tedy dovodit, že výkon práva myslivosti, neslouží-li k ochraně zvěře jako významné složky životního prostředí, lze chápat jako zneužití práva, a nepřísluší mu tedy soudní ochrana. |
| 3) | Že jedním z cílů současné právní úpravy myslivosti je i zájem na zlepšení životních podmínek zvěře, vyplývá i z důvodové zprávy k současné právní úpravě: „Obecně lze shrnout, že právní úprava po novelizaci provedené v r. 1992 přispěla k negativním úkazům, růstu pytláctví, drastickému snížení jakosti zvěře, u některých druhů i jejich počtu, zhoršení životních podmínek zvěře. Ponechání této úpravy v platnosti by zřejmě tuto situaci dále zhoršovalo.“ (Důvodová zpráva k zákonu o myslivosti, PSP, III. volební období, tisk 788/0). |
| 4) | Ústavní soud se zde poprvé, z důvodů spíše preventivních, zabývá otázkou, zda existuje nárok na prohlášení pozemku za nehonební z důvodu smýšlení jeho vlastníka, který odmítá lov zvěře z důvodu svědomí. Odpovídá kladně a dodává, že omezení vlastnického práva ve prospěch výkonu myslivosti musí být vždy proporcionální. |
MICHAL SPÁČIL
tiskový mluvčí Ústavního soudu ČR
