LUBOMÍR JANOUŠEK

zástupce ředitele FŘ pro hlavní město Prahu

Předmětem žalob v případě sporů v daňové oblasti mezi správcem daně a daňovým subjektem jsou nejčastěji přímé a nepřímé daně. Není však mimořádnou výjimkou, když se spor týká méně významných daní.

Proto v následujícím textu uvádím dva rozsudky krajských soudů, kdy v jednom případě byla řešena daň z převodu nemovitostí a v druhém případě daň darovací.

1. Vypořádání podílového spoluvlastnictví jako předmět daně z převodu nemovitostí

Související předpisy: § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“)

Je tedy nepochybné, že mezi účastníky sdružení došlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a tudíž takovéto vypořádání podílového spoluvlastnictví podléhá dani z převodu nemovitostí podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 29 Ca 296/2002-28

Z žaloby: Žalobkyně uzavřela v květnu roku 2001 „Smlouvu o ukončení činnosti sdružení bez právní subjektivity a jeho vypořádání“․ V této smlouvě byla učiněna dohoda, že v případě nemovitého majetku, který byl ve spoluvlastnictví obou členů sdružení, budou neprodleně uzavřeny smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a nemovitosti v jedné obci připadnou žalobkyni a nemovitosti v druhé obci připadnou druhému účastníku sdružení. Bylo provedeno jak uzavření smluv o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, tak i převod dohodnutých nemovitostí v katastru nemovitostí. Na základě toho došlo ze strany správce daně k vydání platebního výměru a k vyměření daně z převodu nemovitostí.

Po zamítnutí odvolání odvolacím orgánem podala žalobkyně žalobu. V žalobě uvádí, že správce daně porušil zákony, pokud vypočetl daň z převodu nemovitostí z cen nemovitostí uvedených ve smlouvě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Smlouvou označenou jako „Smlouva o ukončení činnosti sdružení a jeho vypořádání“ dala žalobkyně nepochybně najevo úmysl ukončit činnost sdružení jako celku a veškerý majetek, včetně nemovitostí, tj. celou jeho masu vypořádat.

Ze Smlouvy o ukončení činnosti sdružení a jeho vypořádání jednoznačně vyplývá, že související dvě konkrétní smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které jsou ve zcela různých obcích a katastrech, realizují vypořádání té části celkového majetku sdružení, do které patří nemovitosti, a realizují tak pouze zásady sjednané a dohodnuté v hlavním a primárním právním úkonu, tj. ve Smlouvě o ukončení činnosti sdružení a jeho vypořádání. Vzhledem k tomu, že jde o nemovitý majetek v různých obcích, různých katastrálních územích, evidovaných u různých katastrálních úřadů, byla právě pro přehlednost, určitost a srozumitelnost právního úkonu zvolena forma uvedená ve „Smlouvě o ukončení činnosti sdružení a jeho vypořádání“. Proto, podle názoru žalobkyně, měla být určena celková cena všech nemovitostí sdružení, dále měl být určen podíl jednotlivých účastníků sdružení na tomto celkovém vypořádání a následně měla být vypočtena daň z převodu nemovitostí.

Odůvodnění: Podle § 9 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., je předmětem daně z převodu nemovitostí a) úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem včetně vypořádání podílového spoluvlastnictví, a b) bezúplatné zřízení věcného břemene nebo jiného plnění obdobného věcnému břemeni při nabytí nemovitosti darováním. Ve smlouvě o ukončení činnosti sdružení a jeho vypořádání bylo dohodnuto, že budou vyhotoveny smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a nemovitosti v jedné obci připadnou žalobkyni a v druhé druhému účastníku sdružení. Tyto dvě smlouvy byly skutečně uzavřeny. Na základě těchto smluv byly provedeny i změny v katastru nemovitostí. Je tedy nepochybné, že mezi účastníky sdružení došlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a tudíž takovéto vypořádání podílového spoluvlastnictví podléhá dani z převodu nemovitostí podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. Je rovněž patrné, že obě smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem přesně stanoví způsob vypořádání mezi účastníky sdružení.

Návrh žalobkyně na výpočet daně nemá žádnou oporu v zákoně. Žalobkyně ani neuvedla žádné konkrétní ustanovení právního předpisu, které by opravňovalo žalovaného, resp. správce daně, k postupu při vyměřování daně z převodu nemovitostí tak, jak navrhuje. Proto soud žalobu zamítl.

2. Poskytnutá půjčka jako předmět darovací daně

Související předpisy: § 497 a následující ObchZ; § 657 a následující ObčZ; § 6 odst. 1, § 7 odst. 1, § 21 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb.

Byla-li půjčka poskytnuta bez jakéhokoliv protiplnění, vzniká dlužníku z tohoto titulu, tedy bezplatného užívání peněžních prostředků, jiný majetkový prospěch. Ten je podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb., předmětem darovací daně.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 10 Ca 345/2001-28

Z žaloby: Správce daně prováděl u žalobkyně kontrolu daně z příjmů fyzických osob, při které žalobkyně uvedla, že vložila do podnikání finanční prostředky, které si zapůjčila na základě ústní dohody od známé. Jednalo se o bezúročnou půjčku. Tyto skutečnosti potvrdila i známá žalobkyně do protokolu u správce daně. Z tohoto důvodu vyzval správce daně žalobkyni k podání přiznání k dani darovací. Po další výzvě přistoupil správce daně v souvislosti s poskytnutou bezúročnou půjčkou ke stanovení daně darovací podle pomůcek z důvodu jiného majetkového prospěchu.

Po zamítnutí odvolání odvolacím orgánem podala žalobkyně žalobu. V ní uvádí, že si bezúročně vypůjčila finanční prostředky, které posléze vložila jako svůj osobní vklad do podnikání, a proto nemohla uvést v přiznání žádné procento úroku z půjčky, protože žádné neznala. Jednalo se o bezúročné půjčení peněz od fyzické osoby druhé fyzické osobě, a proto vyměření obvyklého bankovního úroku jako daru nebylo na místě.

Finanční orgány svým postupem žalobkyni dle jejího názoru nutily, aby vyplnila daňové přiznání tak jako by uzavírala smlouvu o úvěru podle § 497 anásl. ObchZ, kde obligatorní náležitostí smlouvy je sjednání úroku. Naopak u smlouvy o půjčce, kterou žalobkyně uzavřela podle § 657 anásl. ObchZ, lze sjednat úrok, ale není to nezbytné. Pokud účastníci uzavřeli bezúročnou smlouvu o půjčce podle § 657 anásl. ObchZ, kde zákon bezúplatnost předpokládá a sjednání úroků pouze připouští, není dána povinnost zaplatit úroky a vyměření úroků podle obvyklé úrokové sazby v obchodních vztazích není na místě.

Odůvodnění: Podle § 6 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., je předmětem daně darovací bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu a to jinak než smrtí zůstavitele. Majetkem pro účely daně darovací jsou podle zmíněného ustanovení a) nemovitosti a movitý majetek, b) jiný majetkový prospěch. Ve smyslu § 7 odst. 1 téhož zákona je základem darovací daně cena majetku, který je předmětem této daně. Ustanovení § 21 odst. 1 písm. b) zákona 357/1992 Sb., stanoví, že poplatník je povinen podat místně příslušnému správci daně přiznání k dani darovací do 30 dnů ode dne, v němž je získán jiný majetkový prospěch. Podle § 658 odst. 1 ObčZ, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

Z citované platné právní úpravy vyplývá, že v případě půjčky na straně fyzických i právnických osob pokud je postupováno podle § 658 ObčZ, lze při peněžité půjčce dohodnout úrok. Půjčka může být jak úplatná, úročená nebo bezplatná, neúročená. Je zcela na vůli věřitele a dlužníka, jak smlouvu uzavřou. Pokud není při poskytnutí půjčky úrok sjednán, nemá samotná půjčka dopad na základ daně z příjmů věřitele ani dlužníka, avšak je nutné posoudit, zda za půjčku byla dohodnuta odměna, úplata či jiné protiplnění. Byla-li půjčka poskytnuta bez jakéhokoliv protiplnění, vzniká dlužníku z tohoto titulu, tedy bezplatného užívání peněžních prostředků, jiný majetkový prospěch. Ten je podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb., předmětem darovací daně. Je tomu tak proto, že se jedná o jiný majetkový prospěch pro účely darovací daně, který byl nabyt bezúplatně na základě právního úkonu. Jinými slovy lze vyjádřit odpověď na otázku, zda v souvislosti s poskytnutím bezúročné půjčky vzniká jiný majetkový prospěch tak, že je-li poskytnuta půjčka bez jakéhokoliv jiného protiplnění, vzniká dlužníku určitý majetkový prospěch z titulu nesjednání úroků, který se stává předmětem darovací daně. Základem daně darovací je výše obvyklého úroku z půjčky nebo úvěru v místě a době získání půjčky. Majetkový prospěch tedy není výše půjčky, ale výše „darovaného úroku“.

Závěr

Výše řešené spory se týkají zákona č. 357/1992 Sb. V prvém případě se spor týkal vypořádání sdružení bez právní subjektivity, což je oblast, ve které jsou problémy i v případě přímých a nepřímých daní. Ve druhém případě byla řešena otázka majetkového prospěchu v případě bezúročné půjčky. Toto je oblast, ve které správní soudy nepostupují jednotně a je možné zaznamenat i rozsudky, ve kterých měl soud názor, že se o majetkový prospěch nejedná (Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, sp. zn. 38 Ca 138/98-22). Naopak Ministerstvo financí při řešení mimořádného opravného prostředku vyslovilo názor shodný s názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích.