JIŘÍ VESELÍK, podnikový právník, Česká pošta, s. p., Praha

V poslední době se na veřejnosti objevily úvahy na téma doručování soudních písemností včetně stanoviska Ministerstva spravedlnosti k této problematice.

Úvodem je třeba říci, že k uvedené otázce probíhají jednání ministerstev spravedlnosti a informatiky (do jehož kompetence spadá regulace poštovních služeb) o způsobu doručování soudních písemností prostřednictvím držitele poštovní licence, tj. České pošty, s. p.

Odlišnosti při doručování soudních písemností jsou stanoveny v ust. § 50a až 50e občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), přičemž dle ust. § 51b odst. 4 OSŘ se na doručování písemností, jejichž doručení má být vyznačeno na doručence, nevztahují obecné předpisy o dodávání poštovních zásilek, takže není jasné, dle čeho má držitel poštovní licence při doručování těchto zásilek postupovat. Zůstává ale skutečností, že právě v důsledku toho, že postup stanovený v občanském soudním řádu nebyl doposud zrušen, popř․ dán do souladu s předpisy o dodávání zásilek, nemají v otázce doručování jasno jak někteří soudci, tak odborná právnická veřejnost.

Vzhledem k tomu, že jednání ministerstev v této věci zatím nebyla ukončena, rozhodli se někteří soudci řešit tuto situaci tak, že v případě, kdy Česká pošta, s. p., nepostupuje dle ustanovení občanského soudního řádu, ukládají tomuto státnímu podniku pořádkovou pokutu v různé výši s odůvodněním, že Česká pošta, s. p., tímto jednáním hrubě ztěžuje postup řízení. Např. Obvodní soud pro Prahu 9 zdůvodňuje svoje rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty mj. tím, že obstrukce pošty (neuvedení jména a příjmení doručovatele na dodejce), která je spíše pravidlem než výjimkou i v ostatních řízeních tamního soudu, poškozuje práva účastníků řízení a soud ji tolerovat nemůže a nebude.

Protože Česká pošta, s. p., s uvedeným postupem nesouhlasí, podává proti těmto rozhodnutím odvolání, přičemž není bez zajímavosti, že v těchto případech soudy postupují nejednotně. V této souvislosti stojí za povšimnutí stanovisko odvolacího soudu, konkrétně Městského soudu v Praze.

Zatímco usnesením č. j. 58 Co 349/03 ze dne 22. 7. 2003 dává tento soud za pravdu odvolateli a usnesení soudu I. stupně mění tak, že České poště, s. p., se pořádková pokuta neukládá, usnesením téhož soudu č. j. 58 Co 361/2003 ze dne 28. 7. 2003 se usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku o uložení pořádkové pokuty potvrzuje.

Velmi rozporuplná jsou pak i odůvodnění obou rozhodnutí. Zatímco v prvním případě je dle odvolacího soudu třeba soudu I. stupně přisvědčit v tom, že vrácená zásilka neobsahovala řádně vyplněnou doručenku (chybí jméno a příjmení doručovatele), je třeba odvolateli přisvědčit v tom, že k uložení pokuty, spíše krajnímu opatření, přistoupil soud I. stupně ihned, bez toho, že by ke splnění povinnosti uvést jméno a příjmení doručovatele zásilky vyzval, resp. vyzval ke sdělení jména a příjmení doručovatele zásilky současně s uložením pokuty. V tomto usnesení uloženou povinnost Česká pošta, s. p., splnila a na základě toho také soud vyznačil doložku právní moci. V tomto postupu (neuvedení jména a příjmení doručovatele na vrácené zásilce), i když byl nesprávný, nelze podle názoru soudu spatřovat jednání tak hrubě ztěžující postup řízení, že by odůvodňovalo uložení pořádkové pokuty. V žádném případě již pak nelze uložení pokuty odůvodnit pochybením (i když shodným) v jiných řízeních. Nejsou proto splněny podmínky pro postup dle ust. § 53 OSŘ, tedy k uložení pořádkové pokuty. Naproti tomu ve druhém případě odvolací soud hodnotí stejnou situaci tak, že v posuzovaném případě na sporné dodejce jméno a příjmení doručovatele uvedeno nebylo, a proto byla pošta soudem prvního stupně vyzvána, aby chybějící údaj doplnila (ovšem až v usnesení o uložení pokuty). Dle odvolacího soudu je evidentní, že takovým postupem soud nahrazuje činnost držitele poštovní licence, v soudním řízení dochází k průtahům, a proto soud prvního stupně správně kvalifikoval nesprávný postup pošty při doručení jako hrubé ztěžování postupu řízení, jak to má na mysli ust. § 53 odst. 1 OSŘ. Dle názoru odvolacího soudu se nedostatky v doručování poštou, respektive v údajích, jimiž má být doručenka opatřena, vyskytují v hojné míře. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že správné a úplné vyplnění údajů je spíše výjimkou. Česká pošta si z četných dotazů soudu musela být nedostatků v práci svých zaměstnanců vědoma. Je tedy zřejmé, že taková předchozí signalizace nevedla k nápravě, a proto je uložení pořádkové pokuty namístě. Dochází tak k absurdní situaci, kdy soudy podáním soudních písemností na poštách dle „poštovních“ předpisů uzavřou poštovní smlouvu na jimi zvolenou poštovní službu, jejímž obsahem jsou konkrétní podmínky pro danou službu stanovené vyhláškou č. 28/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaplatí za tuto službu dle Poštovních podmínek – Ceník, ale předstírají, že se jedná o doručování dle příslušných ustanovení osř a vyžadují plnění určitých povinností, které nejsou předmětem uzavřené poštovní smlouvy. Nesplnění těchto povinností pak sankcionují. Přitom to jsou právě soudy, které jako první porušují podáním zásilky na poště OSŘ, jim by pak proto měla být popř. uložena pořádková pokuta, když pro doručování soudních písemností jsou „poštovní“ předpisy v § 50b odst. 4 OSŘ vyloučeny

Zde si tedy podle mého názoru soud přisvojuje pravomoc, která mu bezpochyby nenáleží. Prostřednictvím pořádkové pokuty chce napravovat údajné nedostatky v doručování držitelem poštovní licence – soukromoprávním subjektem, což s průběhem konkrétního řízení vůbec nesouvisí. Při takovém pohledu a rozšířeném výkladu by pak mohl soud ukládat pořádkové pokuty i subjektům, které z důvodu nedostatku v práci svých zaměstnanců nezajistí včasnou dopravu zaměstnanců soudu a účastníků řízení k jednání, nedodají energii potřebnou k osvětlení jednací síně nebo dodávky tepla do budovy soudu apod.

A protože rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty není rozhodnutím ve věci samé, není v tomto případě možno podat dovolání, tedy ani soudy svými rozhodnutími tuto problematiku nevyjasní. Pro pořádek je třeba uvést, že rovněž Krajský soud v Praze svým usnesením č. j. 29 Co 528/2003-49 změnil rozhodnutí Okresního soudu v Kladně o uložení pořádkové pokuty za porušení povinnosti stanovené ust. § 50e odst. 1 písm. f) OSŘ tak, že se pořádková pokuta České poště, s. p., neukládá.

Nezbývá proto než doufat, že řád do doručování soudních písemností vnese až (dlouho očekávaná) zákonná úprava, která sjednotí tuto problematiku, v současné době rozdílně upravenou v občanském soudním řádu a v zákoně o poštovních službách, resp. ve vyhlášce, kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality jejich zajišťování držitelem poštovní licence.