JOSEF FIALA, docent na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně

S účinností od 1. 1. 2003 došlo v ČR ke změnám v úpravě odpovědnosti za vady věcí prodaných v obchodě, a to ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 199/44/ES. Cílem této směrnice je sblížení právních předpisů členských státu Evropské unie ve věcech ochrany spotřebitele v rámci jednotného vnitřního trhu. Do českého právního řádu byla její pravidla implementována jednou z dalších novel občanského zákoníku – zákonem č. 136/2002 Sb.

Důsledky této novely posuzuje odborná i laická veřejnost, nutno však připomenout, že po určité období bude vedle sebe existovat několik odlišných režimů odpovědnosti za vady, zčásti samostatných, zčásti vzájemně závislých, některé odlišnosti budou trvalejšího charakteru, jiné jen po přechodnou dobu.

Tento stav má základ ve vývoji právní úpravy soukromoprávních vztahů a v relativní samostatnosti dvou základních kodexů – občanského zákoníku a obchodního zákoníku. Je notorietou, že platný ObčZ je jistým konglomerátem, v němž působí různé ideové zdroje (např. obč. zákoník z r. 1950, obč. zákoník z r. 1964 i zákoník mezinárodního obchodu), a z tohoto důvodu lze v občanskémzákoníku klasifikovat tři úrovně regulace odpovědnosti za vady:

Vazby občanskoprávní a obchodně právní úpravy, jakož i souvislosti jednotlivých úrovní občanskoprávní regulace, vyvolávají některé otázky právě v návaznosti na změnu pravidel odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě․ Je pochopitelné, že tyto úpravy jsou ve vztahu obecného a zvláštního, z čehož také plyne jejich uplatnění. Jednotlivé roviny, jejich působení a interakce, lze názorně demonstrovat právě na odpovědnosti za vady věci koupené v obchodě; přitom je nevyhnutelné respektovat rozlišení zákonné odpovědnosti za vady (vztahující se na vady existující v době plnění) a záruční odpovědnosti za vady (týkající se vad vyskytnuvších se po převzetí věci).

Obecná odpovědnost za vady

Nejobecnější úprava odpovědnosti za vady (§ 499 a násl. ObčZ) se dotýká úplatných závazkových vztahů (nejen koupě, ale také směny, nájmu aj.), podle ní strana, která přenechává věc jinému úplatnou smlouvou, odpovídá za to, že:

Na této úrovni předpokládá obč. zákoník nejen zákonnou odpovědnost za vady, ale také odpovědnost záruční. Pro posléze uvedené případy představuje zákonem stanovený rozsah záruky minimální meze záruční odpovědnosti, přitom ji však lze dohodnout i tehdy, není-li stanovena právním předpisem (§ 502 ObčZ).

Odpovědnost za vady při koupi a prodeji

Odpovědnost za vady v závazkovém vztahu vznikajícím z kupní smlouvy je založena na následujících zásadách (§ 596 a násl. ObčZ):

U tohoto závazkového vztahu je upravena jen zákonná odpovědnost za vady, chybí záruka. Za zmínku stojí i zakotvení práva na náhradu nutných nákladů, které kupujícímu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady (pozn. u prodeje v obchodě není právo na náhradu nutných nákladů zakotveno, proto se použije tato regulace). Kupující je může uplatnit u soudu, jen jestliže náklady prodávajícímu oznámil ve lhůtách určených pro vytknutí vad.

Odpovědnost za vady při prodeji v obchodě

Úvodem této partie je nutno připomenout, že dále popsané závěry se aplikují jen u prodeje v obchodě, kterým se rozumí koupě a prodej v situacích, kdy podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) prodává zboží v rámci své podnikatelské činnosti, a to subjektu, který vystupuje jako spotřebitel (bude-li vystupovat jako podnikatel, jde o obchodně právní vztah se samostatnou úpravou odpovědnosti za vady).

1. Předchozí úprava

Do 31. 12. 2002 se právní úprava (§ 619 a násl. ObčZ) vyznačovala těmito znaky:

Z přechodných ustanovení zák. č. 136/2002 Sb. (čl. III. bod 2. a 3.) vyplývá pro spotřebitele velmi důležité zjištění, že výše uvedené pravidla se uplatní zcela i po 1. 1. 2003:

Takových situací se nová úprava vůbec nedotýká.

2. Přechodné období

Po určitou dobu se bude moci uplatnit kombinace obou konstrukcí odpovědností za vady. Půjde jen o spotřební zboží vyrobené do 31. 12. 2002, převzaté nebo uvedené do provozu nejpozději do 31. 12. 2003. V takovém případě se mohou použít ustanovení o záruční době podle předpisů účinných do 31. 12. 2002, z nové úpravy se již použije obsah odpovědnosti za vady (čl. III. bod 4. zák. č. 136/2002 Sb.). Volba mezi touto konstrukcí a novou úpravou přísluší prodávajícímu, jeho rozhodnutí pro zmíněnou kombinaci musí být uvedeno na záručním listu nebo na dokladu o zakoupení věci a kupující musí být na tuto skutečnost upozorněn.

3. Změny podle zákona č. 136/2002 Sb.

Také u nové úpravy odpovědnosti za vady je nutno rozlišovat zákonnou odpovědnost za vady a záruční odpovědnost, přičemž toto odlišení nabývá zásadnějšího významu, protože ovlivňuje rozsah práv z odpovědnosti.

Základem odpovědnosti prodávajícího i podle nové úpravy je jeho povinnost dodat zboží bez vad, příp. s vlastnostmi určenými, dohodnutými nebo obvyklými. Pro tento případ zákon zakotvuje legislativní zkratku, tzv. shodu s kupní smlouvou (§ 616 ObčZ). Pro případ nesouladu se vymezuje další legislativní zkratka, tzv. rozpor s kupní smlouvou (§ 616 odst. 3 ObčZ). Použití obou zkratek není příliš šťastné, neodpovídá typickým konstrukcím předpokladů odpovědnosti. Jde totiž o to, že prodávaná věc musí mít požadovanou, popřípadě popisovanou, očekávanou nebo obvyklou jakost, množství, míru a hmotnost. Není-li tomu tak, učinil prodávající protiprávní úkon, který je základem jeho odpovědnosti za vady (pro případ, že se vada projeví ve lhůtě do 6 měsíců od převzetí zboží, protiprávní úkon se předpokládá – § 616 odst. 4; tuto domněnku lze vyvrátit). Je pochopitelné, že prodávající nenese odpovědnost v případě, že vadu způsobil kupující (§ 616 odst. 3 i.f.). Zboží může mít vady faktické i vady právní. Faktické vady se mohou týkat vlastností zboží, funkce i vzhledu. Tyto vady nemusí pocházet z výroby, mohou vzniknout i při manipulaci v obchodě, i v rámci její přepravy. Není přitom rozhodné, zda jde o vady, jež jsou prodávajícímu známy, či nikoliv.

Práva kupujícího jsou variabilně formulována v § 616 odst. 3 ObčZ:

Takto zakotvená zákonná odpovědnost za vady se uplatní u všech druhů zboží, netýká se jen některých vad (srov. § 619 odst. 2 a odst. 3 ObčZ): U věcí, které jsou prodávány se slevou, je vyloučena pouze ohledně těch vad, pro které se poskytuje sleva; pro jiné vady platí odpovědnost v plném rozsahu. U věcí použitých neodpovídá prodávající za vady, které vznikly používáním nebo opotřebením, za jiné vady existující v době převzetí věci odpovědnost nastupuje. Je však naprosto pochopitelné, že odpovědnost se netýká vad, o nichž kupující věděl již před převzetím věci („věděl, co kupuje“), ani vad, které sám způsobil („byl sám sobě škůdcem“) – § 616 odst. 3 i.f.ObčZ.

Podstata záruční odpovědnosti zůstává zachována, včetně jejího základního rozlišení a dopadů. Zákonná záruka se neuplatní při prodeji věcí, které se rychle kazí, a při prodeji použitých věcí – § 619 odst. 1 ObčZ; dotýká se všeho ostatního zboží, vyjma opotřebení způsobeného obvyklým užíváním (výjimkou je logicky také spotřebování nebo nepoužitelnost po uplynutí doby životnosti). Smluvní záruka může rozsah záruky rozšířit – § 620 odst. 5 ObčZ.

Zvláštní pozornost na sebe poutá délka záruční doby. Význam záruční doby spočívá v tom, že pokud se v ní vyskytnou vady zboží, lze se domáhat práv z odpovědnosti za vady; ohledně vad, které se v jejím průběhu projeví, není třeba dokazovat, že existovaly již při převzetí, pokud nejde o případ uvedený v § 619 odst. 3 ObčZ. Od délky záruční doby bývá často odvozena i délka reklamační doby (srov. § 626 odst. 1 ObčZ). Vazbu záruční doby a expirační lhůty nově zakotvuje § 620 odst. 1 věta druhá ObčZ: expirační lhůta může záruční lhůtu prodloužit, ale nemůže ji zkrátit (opačně již tento princip neplatí, protože záruční doba skončí nejpozději s ukončením expirační doby). Zák. č. 136/2002 Sb. prodlužuje obecnou záruční dobu při prodeji spotřebního zboží na 24 měsíců, ohledně jiného zboží zůstává zachována. Delší záruční lhůta může vyplývat buď ze zvláštního předpisu (§ 620 odst. 2 ObčZ), nebo z prohlášení v záručním listě (§ 620 odst. 5 ObčZ). Může být poskytnuta jak pro celý výrobek, tak i pro jeho součást, je však třeba poskytnout záruční list, který může mít povahu jen deklaratorní, pokud informuje o právech ze zákonné záruky (§ 620 odst. 3 ObčZ), nebo konstitutivní v případě dobrovolného rozšíření zákonné záruky (§ 620 odst. 5 ObčZ). Záruční list může být nahrazen dokladem o prodeji, pokud tento doklad má všechny náležitosti předepsané pro záruční list.

Zčásti se nově koncipuje i rozsah práv z odpovědnosti za vady (ve prospěch kupujícího), byť zůstává zachována jejich klasifikace na základě druhu vady. Právo volby mezi konkrétními možnostmi má kupující, provedenou volbu však může měnit pouze na základě dohody s prodávajícím, nebo může uplatnit jiné právo, pokud se původně zvolené právo ukázalo nemožným.

a) Vada odstranitelná

Kupující má základní právo na odstranění vady, a to bez zbytečného odkladu. Tato lhůta se přizpůsobuje konkrétním okolnostem s přihlédnutím k § 3 ObčZ a § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb. Právo na výměnu nemá kupující ve všech případech, je podmíněna zjištěním, že by výměna nebyla neúměrná povaze vady (rozhodující by mělo být hodnotové měřítko). Teprve až bude splněna další podmínka, tj. nemožnost odstranění vady, resp. nemožnost výměny, lze se alternativně domáhat přiměřené slevy, nebo od smlouvy odstoupit. Volba mezi těmito posléze uvedenými alternativami je výlučně na kupujícím. Při výměně věci trvá původní smlouva. Proto ani z jedné, ani z druhé strany není nárok na vyrovnání případného cenového rozdílu. Rovněž nemá prodávající nárok na to, aby zohlednil délku užívání věci do té doby, než bylo uplatněno právo z odpovědnosti za vady. Odstoupením od smlouvy dochází ke zrušení smlouvy (§ 48 ObčZ). Ke zrušení pak dochází přímo odstoupením, není třeba, aby k tomu přistoupil úkon druhého. Zrušením smlouvy o prodeji dochází k obnovení vlastnictví věci prodávajícího. Za užívání věci kupujícím do zrušení smlouvy nepřísluší prodávajícímu žádná náhrada. Jestliže však kupující užíval věc i po zrušení smlouvy (tj. v době, kdy šlo již o věc ve vlastnictví prodávajícího), musí se s ním v tomto směru vypořádat. Dojde-li ke zrušení smlouvy, nelze ji už obnovit. Prodávající a kupující se musí v takovém případě vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

b) Vada neodstranitelná

Za neodstranitelnou vadu je třeba považovat nejen vadu, kterou není technicky možné odstranit, ale i vadu, jejíž odstranění není účelné. Za neodstranitelné vady je třeba považovat i vady, které nebyly odstraněny ve lhůtě podle § 19 odst. 3 zák. č. 634/1992 Sb. Dále je třeba rozlišit povahu neodstranitelné vady, a to v závislosti na tom, zda brání řádnému užívání věci.

ba) Neodstranitelná vada, která brání řádnému užívání věci, a vady naroveň postavené

Kupující má právo na výměnu věci, nebo má právo od smlouvy odstoupit. Právo volby přísluší kupujícímu. Právo na výměnu věci za bezvadnou je třeba odlišit od odstoupení od smlouvy. O jejich účincích platí totéž, co je uvedeno sub a). Tatáž práva má kupující i tehdy, jestliže se vyskytnou vady, které jsou považovány za rovnocenné vadě neodstranitelné, tj. jde-li sice o vady odstranitelné, avšak kupující nemůže pro opětovný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat. Podle soudní praxe jde o opětovný výskyt po opravě tehdy, jestliže se stejná vada, která byla v záruční době již nejméně dvakrát opravována, vyskytne potřetí. Větším počtem vad věc trpí tehdy, má-li v době uplatnění práv alespoň tři různé vady.

bb) Jiná neodstranitelná vada

Jde-li o jinou neodstranitelnou vadu, má kupující právo alternativně na výměnu věci nebo na přiměřenou slevu z ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Ohledně výměny věci a odstoupení platí také totéž, co je uvedeno sub a). Při slevě je třeba posoudit, o kolik poklesla hodnota věci. Snížení ceny nelze redukovat na hodnotu vadné součástky. Rozsah snížení musí být posouzen vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Vliv na jeho výši bude mít cena věci, význam vady a její projevy vzhledem k užívání věci.

Závěrem

Nová úprava odpovědnosti za vady při prodeji v obchodě může být zařazena mezi právní normy směřující k posílení ochrany spotřebitele v rámci rozvíjející se komplexní disciplíny „spotřebitelského práva“ (viz obecnou úpravu spotřebitelských smluv, včetně jejího respektování u tzv. fakultativních obchodů, specifickou ochranu u time-sharingu apod.). Její konkrétní projevy však bude možno hodnotit s určitým časovým odstupem, až po zjištění jejího podílu na dosažení společensky žádoucí úrovně maloobchodního prodeje. Již nyní však lze formulovat úvahu de lege ferenda o jejím použití také pro některé formy provedení díla (zejména zhotovení věci na zakázku) a zohlednit, že její promítnutí do právních vztahů předcházejících prodeji v obchodě (velkoobchod, vztah výrobce a prodávající) lze zabezpečit pouze v rámci příslušných závazkových vztahů, tj. jako součást smluvních ujednání.