Ingerence Parlamentu ČR v této oblasti by se měla projevovat především v efektivní kontrole činnosti exekutivy při tvorbě legislativních i nelegislativních aktů Evropské unie. K tomu je třeba, aby Parlament České republiky, resp. obě jeho komory, stanovil minimální standardy parlamentní kontroly tvorby evropských aktů.
Předpoklad pro splnění tohoto cíle byl vytvořen již před vstupem naší republiky do EU, a to přijetím tzv. euronovely Ústavy, schválené ústavním zákonem č. 395/2001 Sb. Ustanovení článku 10b Ústavy po euronovele, totiž zavazuje vládu informovat Parlament pravidelně a předem o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii. Tento článek zároveň počítá s tím, že jednací řády komor Parlamentu upraví způsob, jakým se komory v těchto věcech vyjadřují.
V souladu s tímto zmocněním proto obě komory přijaly příslušné novely svých jednacích řádů, kde akcentují svoji představu naplnění parlamentní kontroly․ Ve vztahu k Poslanecké sněmovně to bylo provedeno zákonem č. 282/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a ve vztahu k Senátu pak zákonem č. 172/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.
Novela jednacího řádu Poslanecké sněmovny
K projednávání záležitostí týkajících se EU bude v Poslanecké sněmovně příslušný výbor pro evropské záležitosti, jehož zřízení je povinně přikázáno zákonem (jde v zásadě o původní výbor pro evropskou integraci).
Vlastní proces projednávání dokumentů EU je obsažen v nově doplněné části patnácté A zákona o jednacím řádu dolní komory. Projednávání se bude řídit těmito pravidly:
| • | veškeré návrhy dokumentů EU vláda předkládá Poslanecké sněmovně prostřednictvím jejího výboru pro evropské záležitosti a vždy k nim přikládá své předběžné stanovisko. Tento postup by měl umožnit efektivní sledování a aktivní ovlivňování legislativního procesu v EU. S tím je spojena i povinnost výboru systematicky sledovat a třídit návrhy a dokumenty ES/EU, zejména z hlediska jejich významu pro Českou republiku a jejich legislativního dopadu na vnitrostátní právní řád. Výbor rovněž zabezpečuje průběžné předávání všech těchto informací celé Sněmovně i jejím orgánům. |
| • | dokumenty EU, které mají charakter právních aktů, je vláda povinna předkládat bez dalšího vždy ve stejné době, v jaké jsou předloženy Radě EU. Ostatní dokumenty předkládá vláda na základě vlastního rozhodnutí, nebo pokud si je Poslanecká sněmovna vyžádá. |
| • | výbor pro evropské záležitosti jedná o předložených dokumentech EU neprodleně. Je oprávněn požádat o projednání dokumentu i jiný výbor Poslanecké sněmovny, příslušný podle věcného obsahu materiálu. |
| • | vláda je rovněž povinna předkládat výboru pro evropské záležitosti personální nominace na evropského komisaře, soudce Evropského soudního dvora a do orgánů Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj za Českou republiku. Výbor má za povinnost projednat tyto nominace dříve, než o nich vláda přijme konečné rozhodnutí. |
| • | usnesení výboru pro evropské záležitosti, event. i jiného věcně příslušného výboru, se zasílá předsedovi Poslanecké sněmovny s tím, že výbor má možnost do 8 dnů požádat o zařazení dokumentu EU, k němuž přijal usnesení, na pořad nejbližší schůze Poslanecké sněmovny. Tento postup se týká i usnesení přijatých k personálním nominacím do orgánů EU. O zařazení dané věci na schůzi Poslanecké sněmovny má právo požádat i vláda. Pro případ, že k zařazení na schůzi Poslanecké sněmovny z různých důvodů nedojde, platí zákonná domněnka, že v takovém p2ípadě se usnesení výboru považuje za vyjádření Poslanecké sněmovny. |
| • | před jednáním Rady EU o jednotlivých dokumentech bude výbor pro evropské záležitosti oprávněn vyžádat si informaci týkající se postoje, který bude k dané problematice v Radě zaujímat ČR. Vláda je rovněž povinna zasílat výboru zprávy ze zasedání Rady a poskytovat mu na vyžádání další informace a vysvětlení. Zákonné oprávnění účastnit se jednání výboru mají všichni poslanci Evropského parlamentu. |
| • | při jednání o dokumentech EU v orgánech EU je vláda vázána na proces probíhající v Poslanecké sněmovně především časově. Do doby ukončení jednání v Poslanecké sněmovně nemůže vláda v Radě EU zaujmout k příslušnému dokumentu konečné stanovisko. Výjimkou jsou pouze případy „značné naléhavosti”. Přijme-li Poslanecká sněmovna, resp. výbor k dokumentu usnesení, má vláda za povinnost zohlednit jeho obsah ve svém stanovisku, které prezentuje při jednání v orgánech EU. |
Novela jednacího řádu Senátu
Součinnost Senátu s vládou v otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii je v novele jednacího řádu Senátu realizováno doplněním nové části dvanácté, která upravuje jednání Senátu o „evropské agendě” Vzhledem k tomu, že materiály týkající se otázek souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii jsou různého druhu a značného množství, stanoví novela pouze demonstrativním výčtem, které z nich vláda v rámci své informační povinnosti vůči Senátu nemůže opomenout (např. roční zprávy o vývoji EU, roční zprávy o přejímání závazků z členství v EU do právního řádu, předběžné informace o pořadu jednání Evropské rady a následné informace o jejích výsledcích). Kromě informací předávaných vládou může Senát samozřejmě jednat i o dokumentech zasílaných mu přímo orgány EU, což budou většinou dokumenty konzultační povahy.
Novela jednacího řádu, na rozdíl od jednacího řádu dolní komory, nepočítá s tím, že k projednávání „evropské agendy” v Senátu bude povinně ze zákona zřízen speciální výbor. Naopak pružně umožňuje, aby Senát pro výkon dané agendy buď nový výbor zřídil, nebo výkonem agendy pověřil některý z již existujících výborů (v praxi se počítá s tím, že úkoly bude zabezpečovat obdobný orgán jako v Poslanecké sněmovně, tedy zde výbor pro záležitosti EU, což již Senát svým usnesením učinil).
Tento pověřený výbor, povede evidenci všech důležitých dokumentů postoupených Senátu vládou nebo přímo orgány EU a zpřístupní je všem orgánům Senátu i jednotlivým senátorům. Přesný obsah evidence stanoví Senát nejspíše svým usnesením. Pokud jde o jednání pověřeného výboru, novela stanoví speciální pravidla pro projednávání návrhů legislativních aktů a závazných opatření orgánů EU. Na návrh svého předsedy rozhodne výbor, které z těchto materiálů bude projednávat a které vezme bez dalšího na vědomí. U návrhů legislativních aktů zavádí novela tzv. omezenou parlamentní výhradu, která neumožňuje členům vlády o dokumentu v orgánu EU hlasovat bez znalosti stanoviska Senátu. Parlamentní výhrada je však z praktických důvodů omezena na dobu 35 dnů počínaje doručením návrhu legislativního aktu Senátu .
O návrhu legislativního aktu i závazného opatření EU je pověřený výbor oprávněn vyžádat si k jejich projednávání od vlády informaci; u návrhu legislativního aktu je oprávněn požádat též o stanovisko výboru Senátu věcně příslušného podle povahy dané materie. Při projednávání bude výbor nesporně vycházet i z dalších zdrojů, jako je např. slyšení expertů nebo názorů zájmových skupin a profesních sdružení. Přijme-li pověřený výbor po projednání k návrhu legislativního aktu nebo závazného opatření EU usnesení, v němž doporučí Senátu, aby k jejich obsahu sdělil své doporučení, je předseda Senátu povinen zařadit takový návrh dokumentu EU na pořad nejbližší konané schůze Senátu. Obdobně předseda Senátu postupuje, pokud mu k danému aktu EU jednání v plénu Senátu navrhne písemně nejméně 17 senátorů. Zákonnou podmínkou však v daném případě je, že svůj návrh senátoři podají před přijetím závěrečného usnesení pověřeného výboru. Speciálním postupem se řídí návrhy legislativních aktů EU, u nichž lhůta k zaujetí stanoviska členského státu nepřesahuje lhůtu 6-ti týdnů. K těmto návrhům je předseda Senátu povinen svolat schůzi Senátu tak, aby byla zahájena nejpozději do 32 dnů od doručení příslušného návrhu legislativního aktu EU. Součástí novely jsou i pravidla o zkráceném jednání o návrzích legislativních aktů EU v případě, že příslušný akt je označen za naléhavý a o jeho projednání ve zkráceném jednání požádá vláda.
Závěr
Při obecném porovnání schválené právní úpravy jednání Poslanecké sněmovny v záležitostech EU s obdobnou materií, která je součástí zákona o jednacím řádu Senátu, lze konstatovat, že senátní verze je konkrétnější a detailnější, a to zejména v ustanoveních týkajících se postupu projednávání příslušných dokumentů EU v orgánech Senátu. Poslanecké řešení naproti tomu obsahuje nástroje vyplývající z ústavního vztahu dolní komory vůči vládě, které umožní Poslanecké sněmovně razantnějším způsobem ovlivňovat činnost vlády v záležitostech EU a tím efektivněji naplňovat požadavky kladené na parlamentní kontrolu. Konkrétně se to projevuje v některých povinnostech vlády, které plní vůči Poslanecké sněmovně. Jde například o povinnost vlády zdržet se uplatnění svého konečného stanoviska při jednání v Radě EU do doby dokončení projednávání dané věci v Poslanecké sněmovně, a to bez časového omezení. Senátní jednací řád obsahuje rovněž parlamentní výhradu, která se však týká pouze legislativních aktů EU a je časově omezena lhůtou 35 dnů od předložení dokumentu Senátu. Dále jde o povinnost zohlednit závěry přijaté k dokumentu EU v Poslanecké sněmovně při formulaci stanoviska vlády pro jednání v orgánech EU a předkládat výboru Poslanecké sněmovny personální nominace do orgánů EU.
V této souvislosti lze pro úplnost uvést, že platná ústavní úprava rovněž připouští, aby k projednávání uvedené agendy byl zřízen společný orgán obou komor Parlamentu. Jeho zřízení však může být provedeno pouze zákonem o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek. Protože však tento „stykový zákon“ dosud neexistuje a jeho vydání nelze v blízké době předpokládat, není zatím možné ten to postup realizovat.
