JAN KNĚŽÍNEK

Ministerstvo dopravy^*

Zákon ze dne 21. září 2005, vyhlášený pod č. 411/2005 Sb., s účinností od 1. července 2006 mimo jiné mění a doplňuje některá ustanovení zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, týkající se trestných činů, které se typicky vyskytují v provozu na pozemních komunikacích.

Protože se ve všech případech jedná o ustanovení vzešlá z poslaneckých pozměňovacích návrhů, nejsou bohužel prosty jistých nedostatků. Na některé z nich upozorním na následujících řádcích.

1. Nový trestný čin „řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění“ podle § 180d TrZ

Řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění.

Skutková podstata trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění doposud v trestním zákoně obsažena nebyla. Řízení bez řidičského oprávnění bylo možné kvalifikovat pouze jako přestupek. Přitom v důsledku nedostatečné právní úpravy ho bylo možné postihnout pouze jako přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, s možnou pokutou pouze do naprosto neadekvátní výše 2 000 Kč bez možnosti uložit současně zákaz činnosti, v blokovém řízení s pokutou do 1 000 Kč.¹

V novém § 180d trestního zákona se stanoví, že „kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona, bude potrestán trestem odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti“. V poznámce pod čarou je obsažen odkaz na § 81 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů․ Řízení bez řidičského oprávnění je bezesporu jedním z nejzávažnějších porušení pravidel o provozu na pozemních komunikacích, jež jsou obsažena v zákoně č. 361/2000 Sb. Přesto lze ale nový § 180d považovat hned z několika důvodů za nevhodně koncipovaný.

První poznámkou, která se vůči novému ustanovení sama nabízí, je skutečnost, že zákonodárce zcela opomíjí neoprávněné řízení jiných dopravních prostředků než motorových vozidel, zejména letadel a lodí, ale i drážních vozidel. Řízení motorových vozidel tak dostává na rozdíl od ostatních druhů dopravních prostředků, u nichž je právo k jejich řízení obdobným způsobem licencováno, výsadní trestněprávní ochranu. To má své opodstatnění spíše v četnosti neoprávněného řízení motorových vozidel než v rozdílné společenské nebezpečnosti, proto lze úzce koncipovanou skutkovou podstatu trestného činu považovat z právního hlediska za nevhodnou. Podle § 2 písm. g) zákona č. 361/ /2000 Sb. se přitom motorovým vozidlem rozumí pouze nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus. Je proto patrné, že § 180d trestního zákona se nemůže uplatnit ani na postih neoprávněného řízení tramvají, přestože by k němu ve většině případů docházelo na pozemní komunikaci.

Diskutabilní je také systematické zařazení nové skutkové podstaty trestného činu hned za trestný čin zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c a před trestný čin porušování povinnosti při hrozivé tísni podle § 181 TrZ.

Problémem zřejmě nebude vymezení okruhu osob, které nejsou držiteli řidičského oprávnění. V prvé řadě se bude samozřejmě jednat o ty, kterým řidičské oprávnění příslušné skupiny či podskupiny vůbec nebylo podle § 92 zákona č. 361/2000 Sb. uděleno. Dále ale jistě půjde i o osoby, které sice držiteli řidičského oprávnění v minulosti byly, avšak následně o něj ze zákonem předpokládaných důvodů přišly. Zde půjde jednak o případy, kdy řidičské oprávnění bylo omezeno či podmíněno podle § 93, odňato podle § 94 nebo pozbyto podle § 94a nebo § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., jednak o případy vzdání se řidičského oprávnění podle § 94 citovaného zákona, protože ve všech zde uvedených případech přestává být osoba zcela nebo zčásti, tj. jen pro některé skupiny či podskupiny, držitelem řidičského oprávnění. Lze se domnívat, že skutková podstata trestného činu podle § 180d trestního zákona dopadá na všechny zde uvedené případy. Objektem tohoto nového trestného činu bezesporu je bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a jeho účastníků, v obecnější rovině také ochrana života, zdraví a majetku před osobami, u nichž je předpoklad, že motorové vozidlo nebudou schopny bezpečně ovládat. Ztráta odborné způsobilosti či zdravotní způsobilosti představuje v tomto směru obdobné riziko jako to, kdy řidič motorového vozidla řidičské oprávnění nikdy neměl. Není podstatné, zda v konkrétním případě řidič vozidlo bezpečně ovládal a jel v souladu s pravidly provozu largo sensu,² neboť způsobení žádného dalšího následku není znakem skutkové podstaty. V souvislosti s tím ale vyvstává další problém, který se týká zejména případů pozbytí řidičského oprávnění při pravomocně uloženém zákazu činnosti podle § 94a zákona č. 361/2000 Sb. a souvisí se vztahem trestného činu podle § 180d s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona (viz níže).

Trestný čin podle § 180d TrZ lze spáchat pouze úmyslně. Nedbalostní řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, ať už z jakéhokoli důvodu, bude naplňovat skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona o přestupcích.³

Vztah trestného činu „řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění“ k trestnému činu „maření výkonu úředního rozhodnutí“ podle § 171 odst. 1 písm. c) TrZ.

V souvislosti s novým trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d je třeba vyřešit otázku jeho vztahu k trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, jehož se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. V souvislosti s novým pojetím § 22 zákona o přestupcích bude sankce zákazu činnosti, spočívající zejména v zákazu řízení vybraných kategorií vozidel, do budoucna ukládána výrazně častěji než nyní.

Uložení zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel má ze zákona velmi výrazné dopady i na řidičské oprávnění adresáta této sankce. Je zcela nepodstatné, zda k uložení sankce došlo v přestupkovém řízení nebo v řízení trestním. Doposud se po právní moci rozhodnutí o uložení zákazu činnosti v takovém případě vedlo samostatné správní řízení o odnětí řidičského oprávnění podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/ /2000 Sb., stejně jako o vrácení řidičského oprávnění podle § 102 uvedeného zákona, aniž by byly stanoveny jakékoli další omezující podmínky. Novela však s účinností od 1. července 2006 volí do značné míry jiný postup, když podle nového § 94a zákona č. 361/2000 Sb. držitel řidičského oprávnění pozbývá řidičské oprávnění dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým mu byla soudem nebo příslušným správním úřadem uložena sankce zákazu činnosti řízení motorových vozidel. O jeho vrácení po vykonání zákazu činnosti se sice i nadále vede správní řízení, zákon ale v § 102 odst. 5 stanoví ještě další podmínku, a to povinnost doložit zdravotní a odbornou způsobilost, uplynul-li od právní moci rozhodnutí o zákazu činnosti více než rok.

Pravomocným uložením zákazu činnosti tedy dochází přímo ze zákona k pozbytí řidičského oprávnění. Na toho, kdo řidičské oprávnění pozbyl podle § 94a zákona č. 361/2000 Sb., je nutno hledět tak, že až do doby právní moci rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění není jeho držitelem. Vyvstává tedy legitimní otázka, podle jakých ustanovení trestního zákona postihnout případy, kdy fyzická osoba v době po 1. červenci 2006 během zákazu činnosti řídí motorové vozidlo.

Vzhledem k objektům, jež jsou výše uvedenými trestnými činy chráněny, není možné uvažovat o tom, že by řízení bez řidičského oprávnění bylo možné pokrýt samotným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí. Bylo-li by jednání pachatele kvalifikováno pouze jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, nebylo by tím dostatečně postiženo porušení objektu, k jehož ochraně směřuje trestný čin podle § 171 trestního zákona, a to řádné a nerušené plnění rozhodnutí orgánů státní moci. Lze se proto domnívat, že v tomto případě by se jednalo o spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) v jednočinném souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona. Pokud by však fyzická osoba motorové vozidlo řídila po vykonání zákazu činnosti, avšak před vrácením řidičského oprávnění, dopustila by se pouze druhého uvedeného trestného činu.

2. Trestný čin „ohrožení pod vlivem návykové látky“ podle § 201 TrZ po novu

Ohrožení pod vlivem návykové látky. Zákon č. 411/2005 Sb. přináší také nové pojetí trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Oproti stávající právní úpravě je patrné výrazné posílení trestněprávní represe na úkor represe trestně správní. Nová úprava trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky se tak do značné míry vrací zpět k původnímu pojetí trestného činu opilství podle § 201 TrZ před novelou provedenou zákonem č. 175/1990 Sb., účinnou od 1. července 1990. Ustanovení § 201 odst. 1 trestního zákona nově stanovuje, že „kdo, byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.“ Tato zákonná formulace pokrývá přitom i nedbalostní zavinění trestného činu podle § 201 TrZ.

Základní skutková podstata trestného činu již nepožaduje pro své naplnění žádné další podmínky. Ty jsou promítnuty až do kvalifikované skutkové podstaty podle odstavce 2 a rozděleny do čtyř alternativně daných písmen, jež jsou s drobnými změnami v zásadě převzaty ze stávající zákonné úpravy. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti bude totiž pachatel potrestán, byl-li za čin uvedený v odstavci 1 v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn, nebo byl-li za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postižen⁴, nebo způsobí-li takovým činem havárii, dopravní⁵ nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek, anebo spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek.

Vztah trestného činu podle § 201 k vybraným skutkovým podstatám přestupků. Poslanecký pozměňovací návrh sice doplnil do zákona novelu § 201 TrZ, zákonodárce ji však nepromítl do příslušných ustanovení zákona o přestupcích. Dochází tak k situaci, kdy na totožná protiprávní jednání dopadá jak skutková podstata trestného činu, tak i skutková podstata přestupku. Konkrétně se jedná o přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle nového speciálního § 22 odst. 1 písm. c) a přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle stávajícího obecného § 30 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích. Jakkoli však uvedená duplicita není z hlediska čistoty a přehlednosti právního řádu vhodná, její vyřešení by nemělo představovat zásadní problém, neboť na tento problém je pamatováno v obecných hmotněprávních ustanoveních zákona o přestupcích.

S ohledem na subsidiární povahu přestupků vůči trestným činům, jež je vyjádřena v negativní části legální definice pojmu přestupek podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích,⁶ je nově schválený § 22 odst. 1 písm. c) ve vztahu k řidičům motorových vozidel a tramvají mrtvým ustanovením. Ve vztahu k jiným vozidlům, např. jízdním kolům, zpravidla aplikovatelný je, stejně jako ve vztahu k jízdě na zvířeti. V obou uvedených případech však obvykle nebude aplikovatelná obligatorní sankce zákazu činnosti od jednoho roku do dvou let, jež je obsažena v § 22 odst. 4, a to z důvodu obecné úpravy zákazu činnosti v § 14 odst. 1 zákona o přestupcích.⁷ Zmíněná protiprávní jednání by i tak měla být primárně posouzena orgány činnými v trestním řízení, zda nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona.

S ohledem na uvedený § 2 odst. 1 zákona o přestupcích se mrtvým neaplikovatelným ustanovením stal § 30 odst. 1 písm. ch) zákona o přestupcích. S ohledem na rozdílné vyjádření ohrožení věcí v § 201 TrZ lze hypoteticky uvažovat o aplikaci zákona o přestupcích pouze na činnosti, které vůbec neohrožují život či zdraví lidí a u nichž existující ohrožení majetku nedosahuje částky 500 000 Kč pro značnou škodu podle § 88 odst. 11 TrZ. Nese-li však s sebou určitá činnost nebezpečí poškození majetku, bude při ní zpravidla dáno i ohrožení lidského zdraví.