MICHAL PETR

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

V základu věci šlo v podstatě o bagatelní spor. Společnost Skoma-Lux je dovozcem vín z Moldávie, mimo jiné červeného dezertního vína Kagor. České celní úřady došly k závěru, že tato společnost uvedla v celní deklaraci ve vztahu k tomuto vínu nesprávné informace a nesprávně je z hlediska celního sazebníku řadila do kategorie víno, ačkoliv se mělo jednat o ostatní kvašený nápoj,¹ za což byla dovozci uložena relativně nízká pokuta v řádu tisíců korun.

Společnost Skoma-Lux napadla předmětná správní rozhodnutí u soudu. Předmětem sporu byly dovozy, které se uskutečnily v květnu roku 2004, tedy bezprostředně po vstupu ČR do EU. Žalobkyně argumentovala mimo jiné tím, že pokuta jí byla uložena za porušení ustanovení komunitárního práva,² které však v té době nebylo dostupné v autentické české jazykové mutaci, tj. nebylo dosud publikováno v tištěné verzi Úředního věstníku Evropské unie;³ měla tak být porušena základní zásada nullum crimen sine lege, neboť žalobkyně byla podle svého tvrzení sankcionována za porušení ustanovení, s jehož obsahem se nemohla seznámit․

Krajský soud v Ostravě, který danou věc projednával, přerušil řízení a obrátil se na Soudní dvůr (dále též „ESD“) s několika předběžnými otázkami, o kterých ESD loňský prosinec rozhodl ve velkém senátu avizovaným rozsudkem Skoma-Lux.⁴

Nepřeložené akty nemohou být vůči jednotlivcům uplatňovány. První otázka se týkala základního problému, jestli může být vůči jednotlivcům v jednotlivých členských státech uplatňováno sekundární komunitární právo (zde nařízení), které v okamžiku své aplikace nebylo řádně publikováno v “jejich“ jazyce, které však bylo dostupné v elektronické podobě na internetu.

V nekompromisně formulovaném odůvodnění ESD odmítl námitku, že v reálném světě se jednotlivci s komunitárním právem neseznamují prostřednictvím tištěného Úředního věstníku, ale skrze jeho elektronickou verzi, s tím, že „… jediné znění nařízení Společenství, které je autentické, je za současného stavu práva Společenství to, které je vyhlášené v Úředním věstníku Evropské unie, takže elektronickou verzi předcházející tomuto vyhlášení nelze uplatňovat vůči jednotlivcům …“.⁵

ESD odmítl rovněž námitku, že společnost Skoma-Lux musela být jako subjekt aktivně činný v mezinárodním obchodě s příslušnou regulací z povahy věci seznámena, s tím, že „… taková okolnost však nemůže stačit k tomu, aby bylo možné právní úpravu Společenství, která nebyla řádně vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie, uplatňovat vůči jednotlivci“.⁶

ESD pak uzavírá, že je vyloučeno, aby „…povinnosti obsažené v právní úpravě Společenství, která nebyla vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie v jazyce nového členského státu, ačkoliv je tento jazyk jedním z úředních jazyků Unie, mohly být uloženy jednotlivcům v tomto státě, i když se tyto osoby mohly seznámit s touto právní úpravou jinými způsoby“.⁷

Jakkoliv tedy nelze takové „nepřeložené“ komunitární akty užít „proti“ jednotlivcům, nemění to nic na tom, že jsou závazné vůči státům;⁸ z toho lze dle mého názoru dovodit, že jednotlivec by se mohl oprávnění, která mu zakládají, dovolávat vůči státu, resp. Společenství, ne však vůči jinému jednotlivci.⁹ ESD se však těmito otázkami výslovně nezabýval a jejich zodpovězení tak vyplyne až z dalšího vývoje judikatury.

Absence překladu nemá vliv na platnost daného aktu

Druhá předběžná otázka se týkala důsledků, jaké má absence jazykové mutace na platnost předmětného komunitárního aktu. Pokud by se totiž měla projevit v jeho platnosti (validity), jednalo by se o otázku, která nemůže být zodpovězena národním soudem – ten by se musel v každém případě, kdy by na „nepřeložený“ právní akt narazil, obracet na ESD s předběžnou otázkou, která by na platnost tohoto aktu odpovídala.¹⁰

V návaznosti na zodpovězení první předběžné otázky, tedy že důsledkem absence autentického překladu právních aktů je nemožnost uplatňovat je vůči jednotlivcům, k tomu ESD uvádí, že se jedná o důsledek interpretace komunitárního práva, nikoliv platnosti tohoto aktu;¹¹ i právní akty, které nebyly řádně přeloženy, tedy lze pokládat za platné prameny komunitárního práva.

Závěrem. Jak uvedeno již v úvodu, praktický význam rozsudku Skoma-Lux pro situaci v ČR je dnes již jen minimální, v neposlední řadě i s ohledem na to, že ESD ve vztahu k dřívější aplikaci „nepřeložených“ komunitárních právních aktů pragmaticky konstatoval, že členské státy „… nejsou povinny zpochybnit právní nebo soudní rozhodnutí, přijatá na základě takových pravidel…“, pokud se jedná o rozhodnutí konečná.¹²

Vedle jeho „akademického“ přínosu, tedy že osvětlil řadu principů vztahujících se k otázkám platnosti a vynutitelnosti pramenů komunitárního práva, je však významný i tím, že opětovně ukázal připravenost ESD chránit práva jednotlivců i tam, kde to může být orgánům Společenství i členských států „nepříjemné“; uplatnění nepochybně najde i v debatě o “elektronizaci“ formálních pramenů práva, která probíhá na úrovni ČR i EU.