vymezuje daně, u kterých lze požádat o mezinárodní spolupráci (směrnice se vztahuje na veškeré daně s výjimkou daně z přidané hodnoty, spotřebních daní, cel a pojistného na sociální zabezpečení a na veřejné zdravotní pojištění, pro které platí jiné právní předpisy EU),

stanoví organizační strukturu a působnost jednotlivých orgánů při provádění mezinárodní spolupráce (ústředním kontaktním orgánem je Generální finanční ředitelství),

definuje formy mezinárodní spolupráce (výměna informací na žádost, automatická výměna informací, výměna informací z vlastního podnětu neboli bez předchozí žádosti, zpětná vazba k poskytování informací),

-upravuje další formy a podmínky mezinárodní spolupráce.