(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1510/2019 ze dne 28. května 2020)

Co se týče běhu subjektivní promlčecí lhůty, její počátek je obecně vázán buď na skutečnou znalost rozhodných okolností, či na zaviněnou nevědomost, což plyne z formulace § 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“):

„[…] oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla․“

V případě práva na náhradu škody jsou těmito rozhodnými skutečnostmi informace o škodě a o osobě povinné k její náhradě. U obou těchto informací není nutná znalost exaktních informací, není tedy nutné znát přesnou výši škody, ani mít stoprocentní jistotu o osobě povinné k její náhradě. Postačí, pokud bude mít osoba oprávněná k náhradě škody o těchto skutečnostech alespoň dostatečně pravděpodobné informace.

Nejvyšši soud proto dovodil, že pokud je při dopravní nehodě sepsán zápis o nehodě, v němž jsou obě výše uvedené informace uvedeny, počíná okamžikem jeho vyhotovení běžet subjektivní promlčecí lhůta, bez ohledu na to, že není skončeno přestupkové řízení, které by postavilo najisto, kdo za škodu odpovídá.