Pandemie koronaviru SARS-CoV-2, nouzový stav a související opatření (zejména regulace podnikání) mají a budou mít citelné ekonomické důsledky. Mnoho subjektů bude mít problém plnit včas své dluhy. Současná situace se dá kvalifikovat jako zásah vyšší moci (vis maior), na kterou občanské právo pamatuje. Obecně sice platí, že změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění podle smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh (§ 1764 ObčZ).

Dojde-li však ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr, má dotčená strana právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou (§ 1765 odst. 1 ObčZ).

„Úprava směřuje jen na takové extrémní situace, kdy změna okolností přináší překvapivé, zcela šokující, zarážející dopady na postavení stran ve smluvním vztahu, které jakémukoliv rozumnému vyhodnocení a zvážení rizik neodpovídají, a vyvolává tudíž následky, které vzhledem k tomu nelze dotčené straně spravedlivě přičítat․“¹ Může jít mj. o faktory právní a politické (např. zavedení nových, diametrálně přísnějších předpisů), omezení fungování hospodářství, nebo též o epidemie a karantény. Vždy však jen do té míry, do jaké mají dopad na rovnováhu práv a povinností stran.²

Projevem zvlášť hrubého nepoměru je neúměrné zvýšením nákladů plnění anebo neúměrné snížením hodnoty předmětu plnění. Pojem nákladů lze přitom chápat v širším ekonomickém smyslu, včetně nákladů ušlé příležitosti.³ Náklady dlužníka jsou proto zvýšeny i tehdy, jestliže v důsledku nastalé změny poměrů by mohl realizovat svůj hospodářský cíl při shodných výdajích ve výrazně větším objemu. U snížení hodnoty předmětu plnění půjde také o situace, kdy plnění, které věřitel obdržel, nelze v důsledku změny poměrů využít k zamýšlenému účelu (např. objednané suroviny nelze z důvodu uzavření provozovny upotřebit).⁴

Aby změna okolností byla relevantní, musí zásadně nastat až po uzavření smlouvy. Pokud k ní dojde až v době prodlení dlužníka, v takovém případě se dlužník změny okolností zřejmě dovolávat nemůže (srov. Vážný 5388 a § 6 odst. 2 ObčZ).⁵ Pokud se smlouva uzavírá již po březnu 2020, je otázkou, do jaké míry lze další vývoj epidemie a restriktivních opatření považovat za nepředvídatelný.⁶

Ustanovení je dispozitivní, strany jej tedy mohou zcela vyloučit (což je běžnou praxí), případně alokovat nebezpečí změny okolností jinak (srov. § 1765 odst. 2 ObčZ).

Ustanovení je využitelné nejen pro závazky vzniklé na základě smluv, ale i na základě jiných právních skutečností (srov. § 1723 odst. 2 ObčZ).⁷

V Beck-online naleznete vzor žádosti o obnovení jednání o smlouvě.

Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí (§ 1766 odst. 1 ObčZ).

Podle § 2913 odst. 2 ObčZ se škůdce zprostí povinnosti k náhradě škody způsobenou porušením smluvní povinnosti, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. To neplatí, pokud již byl s plněním smluvené povinnosti v prodlení. I toto ustanovení je dispozitivní (obdobně 32 Odo 739/2006).

Změna okolnosti je pro některé závazky upravena speciálně (§ 2059, 2287, § 2403 odst. 2, § 2620 odst. 2, § 2531, 2710, § 2722 odst. 2, § 2790 ObčZ). Speciální úprava je také v § 1788 odst. 2 stanovena pro smlouvu o smlouvě budoucí a v § 2000 odst. 1 ObčZ pro tzv. šněrovací smlouvy.

Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době (§ 2006 odst. 1 ObčZ). Případem nemožnosti plnění není ani platební neschopnost dlužníka (32 Cdo 3334/2010).

Byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá (§ 1980 odst. 1 ObčZ).

Pokud jde o mezinárodní koupi zboží, čl. 79 odst. 1 CISG stanoví: „Strana není odpovědná za nesplnění jakékoli povinnosti, jestliže prokáže, že toto nesplnění bylo způsobeno překážkou, která nezávisela na její vůli, a ohledně které nebylo možno rozumně očekávat, že by s ní strana počítala v době uzavření smlouvy, nebo že by tuto překážku nebo její důsledky odvrátila nebo překonala.“ Zprošťujícím důvodem může být i hospodářská nemožnost, např. ve formě, kdy prodávající může obstarat v důsledku zásadních změn tržních poměrů zboží jenom za zcela neúměrných a nezvyklých podmínek, resp. nákladů. Mezi příčiny mimo sféru odpovědnosti lze řadit i epidemie.⁸

Poslední aktualizace: 17. 2. 2021

Kompletní přehled o právních důsledcích koronaviru a odkazy na další články a jiné zajímavé zdroje naleznete v našem rozcestníku.