Koncepční novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („zákoník práce“) přinesla do pracovněprávních vztahů řadu změn. Novela se stala účinnou již 30. července 2020, nicméně některá ustanovení měla účinnost odloženou až k 1. lednu 2021. Jednou ze změn s účinností k 1. lednu 2021 bylo zavedení do § 317a zákoníku práce nového institutu tzv․ sdíleného pracovního místa. Tato úprava umožňuje zaměstnavateli zaměstnat dva a více zaměstnanců na jednu pracovní pozici se stejným druhem práce. Zaměstnanci, kteří budou mít sjednanou pracovní smlouvu podléhající tomuto ustanovení, musí mít zkrácenou pracovní dobu, neboť, jak vyplývá přímo z názvu tohoto institutu, nejsou na jedno pracovní místo sami, ale dělí se o něj. Zaměstnanci se mohou dělit o přidělovanou práci, ale např. také o potřebné vybavení.

Na začátku vzniku sdíleného pracovního místa musí být dohoda mezi zaměstnavatelem a každým zúčastněným zaměstnancem jednotlivě. Zaměstnanci za práci náleží poměrná výše mzdy a dovolené. Dohoda musí mít písemnou formu a může být uzavřena samostatně, nebo také nad rámec současné pracovní smlouvy či být její součástí. Výpovědní doba této dohody je 15 dnů. Zanikne-li závazek z dohody o sdíleném pracovním místě alespoň jednoho zaměstnance, pracovní režim sdíleného pracovního místa se u ostatních zaměstnanců na témže sdíleném pracovním místě uplatní do konce probíhajícího vyrovnávacího období.

Zaměstnanci na sdilené pracovní pozici jsou povinni nejpozději týden před počátkem období, na něž se pracovní doba rozvrhuje, předložit zaměstnavateli rozvrh pracovní doby na sdíleném pracovním místě. Pokud budou zaměstnanci chtít dodatečně změnit tento rozvrh práce, mohou tak učinit nejpozději dva dny předem, nedohodnou-li se se zaměstnavatelem na kratší nebo delší době oznámení. Nepředloží-li zaměstnanci společný návrh pracovní doby včas, určí ji bez zbytečného odkladu zaměstnavatel. Co se týče případného zastoupení v případě, že je zaměstnanec zastávající sdílené pracovní místo nepřítomen z důvodu překážky v práci nebo dovolené, nemůže zaměstnavatel požadovat po jiném zaměstnanci, aby jej na témže sdíleném pracovním místě zastoupil, aniž by s tím tento jiný zaměstnanec souhlasil.

Mezi hlavní výhody sdíleného pracovního místa patří to, že se sníží administrativní zátěž pro zaměstnavatele, kteří nemusí vytvářet rozvrhy směn sami tak, jak by byli povinni u zaměstnanců s kratší pracovní dobou, neboť tento úkol leží na zaměstnancích samotných. Mezi nevýhody pak patří například fakt, že sdílené pracovní místo nelze využít pro zaměstnance s dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Ministerstvo práce a sociálních věcí přislíbilo, že zaměstnavatelé, kteří sdílené pracovní místo využijí, budou moci získat určitý příspěvek, který by podle Ministerstva měl činit až 14.600,- měsíčně na jedno sdílené pracovní místo, a to po dobu šesti měsíců.