(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1892/2020, ze dne 13. ledna 2021)

V tomto rozsudku se Nejvyšší soud vyjádřil k platnosti pracovní smlouvy, jež byla uzavřena odvolaným jednatelem společnosti.

Soud k tomuto mimo jiné uvedl: „Dojde-li k zániku funkce jednatele společnosti s ručením omezeným, bude jednání této osoby (byť již není jednatelem společnosti) - za předpokladu dobré víry dotčených třetích osob v její zástupčí oprávnění - zavazovat společnost až do doby, kdy tato osoba (bývalý jednatel) bude z obchodního rejstříku vymazána․ Nedostatek dobré víry třetí osoby v zástupčí oprávnění takovéto osoby (bývalého jednatele) zastupující společnost s ručením omezeným však vede k tomu, že právní jednání této osoby (bývalého jednatele), které nebylo zastoupeným dodatečně schváleno ve smyslu ustanovení § 440 odst. 1 o. z., společnost s ručením omezeným nezavazuje.“

Nejvyšší soud tak v tomto rozsudku, v souladu s již dříve uveřejněnými rozsudky, akcentoval negativní stránku principu materiální publicity obsaženého v § 8 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřicích právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.