Obě komory Parlamentu aktuálně projednávají v rámci vyhlášeného stavu legislativní nouze řadu vládních návrhů zákonů, které by měly posílit probíhající boj proti šíření pandemie. Jedná se např. o dvě novely krizového zákona, zákon o kompenzačním bonusu pro r. 2021 ři změnu ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Do této skupiny náleží i zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19, přezdívaný jako pandemický zákon, který již byl Parlamentem schválen a dne 26. 2. byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 94/2021. Původní vládní předloha zákona byla během třídenního projednávání v Poslanecké sněmovně (15. až 18. 2.) výrazně upravena přijatým komplexním pozměňovacím návrhem, na kterém se shodly všechny politické strany. Další změny doznal předložený text v Senátu, který jej na své schůzi dne 24. 2. pozměnil a vrátil s úpravami dolní komoře, která o něm definitivně rozhodla 26. 2. na své mimořádné schůzi s tím, že úpravy navržené Senátem akceptovala.
Hlavním cílem zákona je především přímo vyhlásit „stav pandemické pohotovosti“ a pro řešení epidemie COVID-19 zavést institut nových mimořádných opatření․ Jeho záměrem je rovněž, pro případy, kdy právnickým nebo fyzickým osobám během stavu pandemické pohotovosti vznikne škoda v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními, zakotvit povinnost státu nahradit těmto osobám vzniklou skutečnou škodu a stanovit pravidla jejího uplatňování.
Součástí zákona jsou novely 7 dalších zákonů, které s úpravou předmětné problematiky bezprostředně souvisejí, např. zákona o právu shromažďovacím, zákona o ochraně veřejného zdraví nebo školského zákona.
V souvislosti s potřebou zvládání pandemie a jejích dopadů na území ČR se stanoví, že dnem nabytí účinnosti zákona je vyhlášen „stav pandemické pohotovosti“, který bude moci ukončit nebo znovu obnovit Poslanecká sněmovna usnesením přijatým na návrh vlády nebo jedné pětiny všech poslanců.
Zákon definuje podrobný soubor mimořádných opatření, která může Ministerstvo zdravotnictví nařizovat s celostátní působností nebo s působností na území několika krajů, nebo krajská hygienická stanice na území svého správního obvodu, výhradně za účelem likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku. Jejich prostřednictvím lze zakazovat nebo omezovat některé činnosti nebo poskytování služeb, které jsou z epidemiologického hlediska rizikové, případně přikázat určitou činnost, která by bránila šíření epidemie. Do okruhu mimořádných opatření náleží např. omezení činností, jakými jsou veřejná doprava, obchodní nebo výrobní provozovny, provozování kadeřnictví, konání veřejných nebo soukromých akcí, při nichž dochází ke kumulaci osob na jednom místě, výuka na vysoké škole, příkaz používat ochranné, mycí, čistící nebo dezinfekční prostředky a další protiepidemická opatření nebo příkaz testovat zaměstnance a jiné pracovníky na přítomnost onemocnění COVID-19.
Tato mimořádná opatřeni mohou být nařizována pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu a jen po předchozím souhlasu vlády. Budou vydávána jako opatření obecné povahy bez řízení o návrhu. Pro případy, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, se MZdr umožňuje nařídit mimořádné opatření i bez předchozího souhlasu vlády s tím, že pokud vláda s ním nevysloví do 48 hod. od jeho vyhlášení souhlas, pozbývá platnosti.
Vládě je uložena povinnost, aby usnesení, kterým vysloví souhlas s mimořádným opatřením, příslušným způsobem neprodleně oznámila, a rovněž aby neprodleně stejným způsobem případně zveřejnila i informaci, že nevyslovila dodatečný souhlas s mimořádným opatřením, které bylo vydáno bez jejího předchozího souhlasu.
MZdr i krajské hygienické stanice musí mimořádná opatření přezkoumat nejméně jednou za 2 týdny; pominou-li nebo se změní důvody pro jejich vydání, musí je bezodkladně zrušit nebo změnit. Ministerstvo má povinnost zveřejňovat na svých internetových stránkách příslušné informace týkající se problematiky epidemie COVID-19. Vládě se pak přikazuje předkládat Poslanecké sněmovně zprávy o opatřeních učiněných ve stavu pandemické pohotovosti nejméně jednou za 2 týdny. Pokud poslanec nebo senátor požádá příslušné orgány o informace týkající se mimořádných opatření podle tohoto zákona, musí mu být poskytnuty nejpozději do 15 dnů ode dne podání žádosti.
Pokud je to nezbytně nutné pro realizaci příslušných mimořádných opatření, může MZdr požádat o součinnost některou ze základních složek integrovaného záchranného systému. V případě, že realizace mimořádných opatření vyžaduje provedení záchranných prací a síly a prostředky základních složek integrovaného systému nejsou k provedení záchranných prací dostačující, zmocňuje se vláda rozhodnout o použití Armády ČR k záchranným pracím na návrh ministra obrany na základě žádosti ministra zdravotnictví. Základní složky integrovaného záchranného systému nebo Armáda ČR mohou součinnost odmítnout, pokud nebudou k jejímu poskytnutí způsobilé nebo by jejím poskytnutím ohrozily svoji činnost. Rovněž poskytovatel zdravotních služeb, bude-li to nezbytné k realizaci jemu nařízeného příslušného mimořádného opatření, bude oprávněn si vyžádat součinnost Policie ČR.
K naplňování mimořádných opatření, jejichž účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, je MZdr oprávněno usměrňovat, koordinovat a kontrolovat činnost poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb v týdenním stacionáři, domovech pro osoby se zdravotním postižením, pro seniory nebo se zvláštním režimem.
Ministerstvo musí informovat hejtmana kraje o mimořádných opatřeních dotýkajících se kraje před jejich nařízením. Vymezuje se koordinační úloha hejtmana při provádění stanovených mimořádných opatření v podmínkách kraje. Pro plnění úkolů spojených se zvládáním epidemie se mu umožňuje využít krizový štáb kraje podle krizového zákona.
Zákon dále řeší problematiku náhrady škody, která případně vznikne právnickým nebo fyzickým osobám v průběhu stavu pandemické pohotovosti v příčinné souvislosti s nařízenými mimořádnými opatřeními. Nepočítá se s úhradou ušlého zisku, hrazena bude jen skutečná škoda, kterou bude povinen nahradit stát v rozsahu, ve kterém poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možné zabránit. Výše náhrady škody se sníží o dotace, návratnou finanční výpomoc a jiné podpory poskytnuté ke zmírnění dopadů epidemie nebo mimořádných opatření. Za škodu se nepovažují náklady vzniklé v souvislosti s pořízením nebo používáním ochranných, mycích, čistících nebo dezinfekčních prostředků a vymezují se bližší pravidla uplatňování vzniklé škody.
Osobám, na které se mimořádná opatření vztahují, se ukládá povinnost se jimi řídit. Pro případy jejího nesplnění se stanoví pokuty v rozdílné výši pro právnické nebo podnikající fyzické osoby a pro fyzické osoby. Pokud dojde k opakovanému spáchání některého z přestupků právnickou nebo podnikající fyzickou osobou po nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, bude za něj možné uložit pokutu až do výše 4 mil. Kč. Pokud dojde k opakovanému spáchání z hlediska skutkové podstaty stejných přestupků fyzickou osobou, bude jí možné uložit pokutu až do výše 2 mil. Kč. Zákon zavádí definici opakovaného spáchání přestupku; nejzávažnější přestupky budou zapisovány do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů.
Pro účely zákona se vymezuje speciální právní úprava soudního přezkumu mimořádných opatření a způsobu použití trestních předpisů, je-li trestný čin spáchán v době stavu pandemické pohotovosti.
Zákon nabyl své účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení tj. k 27. 2. 2021. Dnem 28. 2. 2022 pozbydou platnosti všechna ustanovení, která tvoří podstatu zákona, a nadále účinnými zůstanou jen ta, která se týkají náhrady škod vzniklých v souvislosti s nařízenými mimořádnými opatřeními v době pandemické pohotovosti.
Legs.
