1. Judikatura a doktrína k teorii dojití
Při doručování soukromoprávních jednání prostřednictvím datových schránek vzniká otázka o jeho poměru k tzv. teorii dojití. Právní jednání podle § 570 ObčZ působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. Právní jednání vůči nepřítomné osobě tak vyvolává účinky až v okamžiku, kdy dojde svému adresátovi. M. Zuklínová konstatuje, že v souladu s teorií dojít postačí, aby adresát měl právní jednání ve sféře své dispozice, byl adresátovi dosažitelný a ten se mohl seznámit s jeho obsahem. E. Dobrovolná shodně uvádí, že české právo vychází z teorie dojití, a účinky právního jednání tak nastávají k okamžiku, kdy projev vůle nepřítomné osobě došel. O dojití projevu vůle lze podle ní hovořit tehdy, dostane-li se projev vůle do sféry adresáta takovým způsobem, že za normálního běhu věcí je možné počítat s tím, že se adresát s tímto projevem vůle seznámil. Postačí přitom, že měl objektivně příležitost se s ním seznámit.
K teorii dojití existuje poměrně rozsáhlá rozhodovací praxe. Vzhledem ke znění § 45 ObčZ 1964 je stále použitelná i starší judikatura, což rovněž dovodil Nejvyšší soud. Soudy k teorii dojití přijaly mimo jiné následující závěry.
Projev vůle adresátovi dojde v okamžiku, kdy se dostane do sféry jeho dispozice. K tomu dojde ve chvíli, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od tohoto okamžiku je jednání pro jednající subjekt závazné a nelze jednostranně odvolat. To, aby se adresát seznámil s obsahem právního jednání, není nezbytné – je dostačující, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah.
Pro účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů ObčZ 1964 požadoval, aby projev vůle došel, respektive byl doručen adresátovi, tj. aby se dostal do sféry jeho dispozice. Pokud měl adresát objektivně možnost si na základě oznámení pošty vyzvednout uloženou zásilku obsahující právní jednání (tehdy právní úkon), pak hmotněprávní účinky jednání nastaly v okamžiku, kdy adresát i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem právního jednání nevyužil. Tímto okamžikem se stalo hmotněprávní jednání perfektním.
Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním. Takovou možností se chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního jednání adresátem, ale i případy, kdy dojde k doručení dopisu či telegramu s právním jednáním do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení o uložení takové zásilky do poštovní schránky. Tím nabyl adresát objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky.
Pokud je jednostranný hmotněprávní úkon doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, má adresát objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem, zdržuje-li se v místě, kde je mu doručováno. Není pak právně významné, zda se adresát s obsahem úkonu seznámil, měl-li objektivně příležitost seznámit se s jeho obsahem.
Pouze výjimečně nemusí mít adresát objektivní možnost se seznámit s obsahem právního jednání při vhození oznámení o uložení zásilky s hmotněprávním jednáním do jeho schránky. Překážku vylučující adresátovu možnost seznámit se s doručovanou zásilkou mohou založit adresátovi pracovněprávní povinnosti. To však pouze tehdy, jestliže mu brání v návratu do místa, kam mu byla zásilka doručována, před skončením otevírací doby pošty. I v takovém případě ale tato okolnost vylučuje příležitost vyzvednout si zásilku na poště pouze v den, kdy bylo vhozeno oznámení o uložení zásilky do poštovní schránky. Následující den však již objektivní možnost seznámit se s obsahem právního jednání adresát má. Obdobně by tomu bylo v případě adresátova pobytu v nemocnici, v zahraničí či jinde mimo místo jeho bydliště, do nějž by se vrátil až následujícího dne, popřípadě by ho nepřevzal na adrese trvalého pobytu adresáta ani například jeho potomek.
2. Poměr teorie dojití k fikci doručení datové zprávy
Na základech teorie dojití staví názor, že byť byla dříve při doručování datovou schránkou při soukromoprávním styku vyloučena fikce doručení upravená pro doručování ve veřejném právu podle § 17 odst. 4 ElÚkon, měla se uplatnit soukromoprávní fikce okamžikem dojití zásilky do dispoziční sféry adresáta podle § 45 odst. 1 ObčZ 1964 (nyní § 570 ObčZ). Tento názor prezentovaný F. Korbelem pochází z roku 2010, tedy z doby, kdy § 18a odst. 2 ElÚkon považoval dokument za doručený okamžikem, kdy jeho převzetí potvrdil odesílateli adresát prostřednictvím své datové schránky. Podle F. Korbela se měla uplatnit „výkladová soukromoprávní fikce podle § 45 odst. 1 občanského zákoníku okamžikem dojití zásilky do dispoziční sféry adresáta“. Pokud by měla tato „výkladová soukromoprávní fikce“ nastoupit v době publikování tohoto textu F. Korbela, nic by na tomto závěru zřejmě neměnily ani následující novelizace § 18a ElÚkon. Uplatnil by se tedy i v době, kdy toto ustanovení normovalo doručení pouze okamžikem přihlášení do datové schránky osobou, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Nic by na tom zřejmě nemělo změnit ani účinné znění předpokládající doručení okamžikem přihlášení, nejpozději však do 10 dnů ode dne dojití do datové schránky.
Nabízejí se tedy dva výkladové přístupy. První vychází z toho, že faktické doručení zásilky obsahující právní jednání není rozhodné, postačí objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit. Stejně jako je z pohledu ObčZ a relevantní rozhodovací praxe bez rozdílu, zda si adresát vyzvedne zásilku na poště po vhození oznámení o uložení do jeho poštovní schránky, nebo nikoliv. Zamýšlené právní následky by tak elektronický dokument obsahující právní jednání vyvolával již okamžikem dodání do datové schránky. Tímto okamžikem by tak v souladu s § 570 odst. 1 ObčZ právní jednání působilo vůči adresátovi právního jednání.
Druhý přístup vychází z toho, že § 18a odst. 3 ElÚkon je lex specialis vůči § 570 odst. 1 ObčZ a při dodávání dokumentů se soukromoprávním jednáním přes informační systém datových schránek se teorie dojití a dosavadní judikaturní závěry k ní přijaté neuplatní. Znamenalo by to, že zákonodárce v případě datových schránek boří nyní účinným zněním § 18a odst. 3 ElÚkon teorii dojití užitou již v ObčZ 1964 a současném ObčZ. Oba předpisy totiž vzhledem k judikatuře předpokládaly vyvolání právních následků právního jednání bez ohledu na faktické doručení, respektive seznámení se s obsahem právního jednání.