Zákon č. 585/2004 Sb., branný zákon, stanoví podmínky, za kterých se občanům ČR umožňuje vstoupit do ozbrojených sil jiného státu․ První z nich je existence více státních občanství občana (pro vstup do ozbrojených sil jiného ze států, kterých je občanem), druhou pak vstup do ozbrojených sil státu, který je členem mezinárodní organizace zajišťující společnou obranu proti napadení, jíž je náš stát členem. Pokud občan, resp. stát, do jehož ozbrojených sil chce vstoupit, nesplňuje uvedené podmínky, je poslední možností získat na základě žádosti individuální souhlas prezidenta republiky, jako vrchního velitele armády. Žádost je nutné podat Ministerstvu obrany, které se k ní vyjádří a po projednání s Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem vnitra ji předloží Kanceláři prezidenta republiky, resp. Vojenské kanceláři prezidenta republiky; ta věc předloží k souhlasu prezidentu republiky. Pokud občan nesplňuje ani jednu z uvedených podmínek, naplní svým případným vstupem do ozbrojených sil jiného státu skutkovou podstatu trestného činu služby v cizích ozbrojených silách podle trestního zákoníku. Mimo taxativně stanovené zákonné výjimky je tedy vstup občanů do ozbrojených sil cizího státu založen na kritériu výjimečnosti, formou posuzování jednotlivých, odůvodněných žádostí za součinnosti čtyř orgánů moci výkonné.

S ohledem na aktuální situaci vyvolanou invazí ozbrojených sil Ruské federace na Ukrajinu, která představuje agresi proti cizímu suverénnímu státu a porušení kogentních norem mezinárodního práva veřejného, navrhuje skupina senátorů drobnou novelu branného zákona (sen. tisk č. 206), kterou by se zjednodušil stávající proces povolení služby v cizím vojsku pro české občany. Vychází se tím vstříc řadě občanů, kteří již vyjádřili své odhodlání jít Ukrajině na pomoc, což je v souladu s trendem v řadě ostatních spojeneckých států.

Samotný návrh zákona je formulován obecně, avšak důvodová zpráva, jakož i přiložený návrh prováděcího právního předpisu činí zcela zřejmým, že záměrem je umožnit zájemcům vstup do ozbrojených sil Ukrajiny. Podle návrhu bude nově moci ozbrojené síly jiných států, do kterých může občan bez souhlasu prezidenta republiky vstoupit, svým nařízením dočasně stanovit také vláda. Tímto zefektivněním a zjednodušením postupu se umožní zavedení všeobecného pravidla, které se bude vztahovat na všechny zájemce. Bude tím odstraněna nutnost vyřizovat každou žádost individuálně, což v případě interakce mezi žadatelem, třemi ministerstvy a Kanceláří prezidenta republiky může být zdlouhavý proces.

Zároveň však bude navrhovanou právni úpravou nadále zachována možnost politické reprezentace učinit politické rozhodnutí ve věci (namísto předchozích ministerstev a prezidenta republiky). Oproti uvedení Ozbrojených sil Ukrajiny přímo v zákoně je zvolena flexibilní varianta stanovení ozbrojených sil státu skrze nařízení vlády. Současně bude vláda disponovat zmocněním stanovit v případě potřeby či politické vůle nařízením další podmínky pro občany, kteří mají zájem do ozbrojených sil jiného státu vstoupit. Oprávnění ke službě v ozbrojených silách jiného státu pozbyde platnosti 30. dnem od skončení platnosti nařízení vlády, kterým bylo stanoveno. Tento způsob je volen z důvodu vyšší právní jistoty recipientů právní normy, kteří se rozhodnou možnosti služby v ozbrojených silách jiného státu využít, aby na tuto změnu měli možnost efektivně zareagovat. Stejně jako v jiných případech umožnění služby v cizím vojsku je i zde zachováno pozbytí platnosti oprávnění dnem nabytí účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu.

S poukazem na existenci naléhavého obecného zájmu je účinnost zákona stanovena na den následující po dni jeho vyhlášení a zároveň je omezena pouze do konce r. 2022. Na základě derogačního ustanovení by se dnem 1. 1. 2023 vrátil branný zákon do stavu před jeho novelizací, tedy do aktuálně platné podoby. Předkladatelé považují legisvakanční lhůtu za dostatečnou s ohledem na skutečnost, že oprávnění sloužit v ozbrojených silách cizích států vyplývá až z podzákonného právního předpisu – nařízení vlády. Bez jeho vydání totiž nemůže nastat přímý právní účinek navrhované zákonné změny. Nastavenou jednodenní legisvakanční lhůtou nedojde ani k žádnému narušení právního řádu ani fungování orgánů státu. Navrhovatelé nepředpokládají, že by navrhovaná změna branného zákona byla v právním řádu nezbytná natrvalo, tedy i za běžné situace po pominutí probíhající krize. Naopak se obávají, že by mohla být zneužitelná a pro právní řád tedy nežádoucí. Po skončení aktuální krizové bezpečnostní situace se tak navrhuje navrátit právní úpravu do původní (tedy doposud platné) podoby, jelikož za normální situace a bez současného specifického politicko-bezpečnostního klimatu není žádoucí umožnit vstup občanů do ozbrojených sil jiného státu všeobecně platným pravidlem. Je nezbytné zachovat postup, aby každá jednotlivá žádost nadále podléhala přezkumu ze strany ministerstev spolu s finálním souhlasem prezidenta republiky.

Senát v rámci prvního čtení, kterým propustil návrh k dalšímu projednávání se současným zkrácením lhůty na 30 dnů, poukázal na některá jeho slabá místa, která se bude snažit při dalším projednávání eliminovat.

V rozpravě bylo upozorněno, že návrh představuje právně neprobádaný a odborně nevydiskutovaný zásah do branně-bezpečnostní právní problematiky. Z povahy věci by měl návrh proto vzejít spíše od vlády, s fundovanou věcnou i právní analýzou.

Pochybnosti byly vzneseny i k navrhované formě pro konkretizaci výjimky z branného zákona. Pro uvedení ozbrojených sil jiných států, na něž se uplatní výjimka z obecného režimu, jakož i pro vymezení případných dalších podmínek, které musí občan splňovat, aby mohl do cizích ozbrojených sil vstoupit, byla zvolena forma nařízení vlády. Je sporné, zda je tento druh podzákonného, obecně závazného právního předpisu správně zvoleným nástrojem pro úpravu obou uvedených aspektů. Ve stávajícím znění branného zákona zákonodárce sám přímo určil, do jakých ozbrojených sil může občan ČR vstoupit bez souhlasu prezidenta republiky a předchozího důkladného posouzení příslušnými ministerstvy. V navrhovaném případě by však dal zákonodárce vládě možnost rozšířit dle vlastní úvahy výčet cizích ozbrojených sil bez jakýchkoli věcných mezí. Pro konkrétní specifikaci ozbrojených sil jiného státu, pro něž se výjimka uplatní, by proto bylo potřebné vymezit zákonné limity, které by vládě stanovily prostor, v němž by se směla normativně pohybovat. Nelze totiž přehlédnout, že navrhovanou úpravou by došlo k ještě extenzivnějšímu vykročení z nastaveného principu, že vstup do cizích ozbrojených sil je podle dosavadní právní úpravy záležitostí jednotlivých případů, důkladně posuzovanou vícero orgány a z mnoha hledisek. V této souvislosti bylo jako vhodnější řešení zmíněno např. usnesení vlády, s předběžnou kontrolou či souhlasem obou komor Parlamentu. Navrhovaná formulace zmocnění ke stanovení dalších podmínek, které musí občan splnit, prostřednictvím nařízení vlády totiž fakticky představuje zmocnění pro stanovení konkrétních povinností bez jejich alespoň rámcového vymezení v zákoně, což je v rozporu s výhradou zákona ve smyslu Ústavy a Listiny základních práv a svobod.

Další výhrada byla vznesena vůči absenci povinnosti vést přehled o občanech státu, kteří možnosti služby v cizí armádě skutečně využili. Pokud má být základním účelem zakotveného zmocnění pro prováděcí právní předpis zajistit, aby se občané využívající zjednodušené možnosti vstupu do cizích ozbrojených sil hlásili příslušnému orgánu a stát měl tedy o svých občanech konajících službu v cizích ozbrojených silách srovnatelný přehled, jako v případě individuálních žádostí podle dosavadního obecného režimu, bylo by žádoucí zakotvit tuto zcela racionální povinnost přímo v textu branného zákona.

Až další vývoj ovšem ukáže, jaký osud nakonec předložený návrh stihne. Zda se podaří Senátu při dalším projednávání zmíněné pochybnosti rozptýlit, návrh upravit a po schválení postoupit Poslanecké sněmovně, či zda bude rychlejší vláda a představí vhodnější řešení dané problematiky. Další možností je, že brzy odpadne naléhavá potřeba zjednodušit a urychlit proces povolení legální služby našich občanů v cizím vojsku, a to ukončením ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, což by jistě byla ta nejlepší varianta.

Legs.