Dne 24. 2. 2022 zaútočila ruská vojska na Ukrajinu. Ze zamrzlého konfliktu v části Doněcké a Luhanské oblasti se stala válka zasahující celé území Ukrajiny. Tato skutečnost výrazně ovlivnila výsledek řízení před krajskými soudy a NSS v případech žadatelů o mezinárodní ochranu pocházejících z Ukrajiny, kteří se v době počátku války již nacházeli na území ČR. Cílem této práce je shrnout a analyzovat, jak na změnu bezpečnostní, politické i lidskoprávní situace na Ukrajině reagovaly správní soudy. Zkoumaným vzorkem jsou rozhodnutí správních soudů vydaná od 24. 2. do 20. 4. 2022, kdy byl finalizován tento článek.¹ Příspěvek se zaměří na hlavní otázky, které krajské soudy přezkoumávající rozhodnutí Ministerstva vnitra v řízení o udělení mezinárodní ochrany a NSS posuzující tato rozhodnutí krajských soudů musely zodpovědět. Autorka se také zamýšlí nad tím, zda NSS ve vztahu k azylové judikatuře související s aktuálním válečným konfliktem prozatím plní svou roli sjednotitele judikatury.

²

1. Aplikační přednost zásady non-refoulement

NSS byl po 24. 2. 2022 postaven před otázku, jakým způsobem se vypořádat s tím, že rozhodnutí krajských soudů napadená kasační stížností byla vydána před tímto datem, tedy v době, kdy válka na Ukrajině ještě neprobíhala, a krajské soudy ji tak nemohly zohlednit. NSS přitom při přezkumu ve věcech mezinárodní ochrany vychází ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí krajského soudu (čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU, § 75 odst. 1 SŘS).³ Podle § 109 odst. 5 SŘS pak platí, že ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, NSS nepřihlíží.

Ve své judikatuře nicméně kasační soud z těchto dvou pravidel dovodil výjimky. Tato procesní pravidla mohou být prolomena jinou normou, která požívá aplikační přednosti, a to zejména EÚLP a z ní vyplývající zásady non-refoulement. K prolomení § 75 odst. 1 SŘS NSS již v rozsudku z 24. 8. 2010, č. j. 5 Azs 15/2010-76, uvedl, že před tímto ustanovením má aplikační přednost čl. 10 Úst i čl. 2 a 3 EÚLP, které je třeba pod úhlem mezinárodněprávní zásady „non-refoulement“ vykládat tak, že stanoví závazek ČR nevystavit žádnou osobu, jež podléhá její jurisdikci, újmě, která by spočívala v ohrožení života či vystavení mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, a to například tím, že bude vyhoštěna či v důsledku jiných okolností donucena vycestovat do země, kde by jí taková újma hrozila.⁴

NSS přitom v rozsudcích vydaných po 24. 2. 2022 konzistentně přistupuje k otázce, zda přihlédnout k válce na Ukrajině, přestože nastala až po vydání napadených rozsudků krajského soudu, a to z toho důvodu, že nucený návrat stěžovatelů do země původu by mohl být v rozporu se zásadou non-refoulement․ V případech, kdy NSS neshledal jiné pochybení krajského soudu či Ministerstva vnitra, vedlo zohlednění změny poměrů na Ukrajině ke zrušení napadeného rozsudku krajského soudu i rozhodnutí Ministerstva vnitra (viz rozsudky z 10. 3. 2022, č. j. 10 Azs 537/2021-31, z 11. 3. 2022, č. j. 6 Azs 306/2021-49, z 24. 3. 2022, č. j. 1 Azs 36/2022-31, z 31. 3. 2022, č. j. 9 Azs 13/2022-32, z 7. 4. 2022, č. j. 4 Azs 324/2021-46 a č. j. 8 Azs 55/2022-25, z 8. 4. 2022, č. j. 5 Azs 86/2021-33, a z 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 212/2020-44). Je však nutné zdůraznit, že NSS takto postupuje pouze v případech, kdy krajský soud případ rozhodoval meritorně, tedy žalobu přezkoumal věcně. Jiný postup pak volí v případech, kdy krajský soud žalobu odmítl nebo řízení o ní zastavil z procesních důvodů (rozsudek z 25. 3. 2022, č. j. 5 Azs 14/2022-25, k tomu viz níže).

Kasační soud má v judikatuře vydané po 24. 2. 2022 v případech ukrajinských žadatelů o mezinárodní ochranu rovněž konzistentní postup v situacích, kdy shledá jiný důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a současně i napadeného rozhodnutí ministerstva. Prozatím v žádném takovém rozhodnutí neopomněl ministerstvo do dalšího řízení instruovat tak, že vedle odstranění pochybení dosavadního řízení, pro které NSS jeho rozhodnutí zrušil, je povinen přihlédnout též k aktuální situaci na Ukrajině spojené s vojenskou agresí Ruska (viz rozsudky z 25. 2. 2022, č. j. 5 Azs 82/2020-64, z 8. 3. 2022, č. j. 10 Azs 524/2021-32, z 25. 3. 2022, č. j. 8 Azs 336/2021-33; stejnou poznámku pak obsahuje i rozsudek z 17. 3. 2022, č. j. 1 Azs 16/2021-58, kterým NSS zamítl kasační stížnost ministerstva).

Z důvodu aplikační přednosti EÚLP a z ní vyplývající zásady non-refoulement rozšířený senát dovodil ve věcech mezinárodní ochrany rovněž prolomení pravidla zakotveného v § 75 odst. 2 SŘS, dle kterého soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (viz usnesení z 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84, 2288/2011 Sb. NSS). KS dle rozšířeného senátu nesmí přehlédnout, a to i nad rámec žalobních bodů, pokud jsou dány důvody k ochraně žalobce před hrozící vážnou újmou v zemi původu, které žalovaný nezohlednil za situace, kdy již nepřichází v úvahu žádné další řízení, v němž by mohla být ochrana poskytnuta. Poznatky k tomu zpravidla vyplývají z vyjádření žadatele v žádosti nebo při pohovoru a ze skutečností zjištěných o zemi původu v řízení či známých z jiných řízení, či známých obecně. Pokud tedy soud má k dispozici poznatky o tom, že žadateli o azyl je nezbytné poskytnout doplňkovou ochranu podle § 14a AzZ, neboť její neposkytnutí by bylo narušením zásady non-refoulement a ochranu již nelze poskytnout v jiném řízení, rozhodnutí žalovaného zruší, aniž by taková skutečnost musela být žalobou výslovně namítána. Tato výjimka se vztahuje nejen na řízení před krajským soudem. Z judikatury NSS plyne, že i kasační soud je povinen k případným pochybením ministerstva či krajského soudu, která by mohla vést k porušení principu non-refoulement, přihlížet z úřední povinnosti. Ani NSS tedy v takových případech není vázán stížními body (rozsudek z 3. 10. 2018, č. j. 6 Azs 300/2018-23).

Krajské soudy konzistentně, a to od doby ještě před vydáním pilotního rozsudku NSS č. j. 10 Azs 537/2021-31, přihlíží ke změně poměrů na Ukrajině, i pokud žalobci sami v doplnění žaloby změnu poměrů netvrdí.⁵ Konzistentně tak činí i NSS v případech, kdy tato skutečnost není obsažena mezi stížními body.⁶

2. Další řízení, v němž by mohla být ochrana poskytnuta

Pokud NSS rušil rozsudek krajského soudu a rozhodnutí ministerstva s ohledem na aplikační přednost EÚLP před procesními pravidly SŘS, musel se také vypořádat s podmínkou neexistence žádného dalšího řízení, ve kterém by ochrana mohla být poskytnuta. Bez jejího splnění nemůže dojít k aplikační přednosti zásady non-refoulement před § 75 odst. 1 a 2 a § 109 odst. 5 SŘS. Tuto podmínku nejprve vymezil rozšířený senát v již citovaném usnesení č. j. 7 Azs 79/2009-84, a to ve vztahu k možnosti překročení dispoziční zásady ve věcech mezinárodní ochrany (tedy prolomení § 75 odst. 2 SŘS). Uvedl, že by soud nemohl přehlédnout (bez ohledu na obsah žaloby), pokud by byly dány důvody k ochraně žalobce před hrozící vážnou újmou v zemi původu, které žalovaný nezohlednil za situace, kdy již nepřichází v úvahu žádné další řízení, v němž by mohla být ochrana poskytnuta. Za takovou ochranu rozšířený senát v souladu se svým dřívějším usnesením z 7. 9. 2010, č. j. 4 Azs 60/2007-119 (2174/2011 Sb. NSS), označil řízení o správním vyhoštění, ve kterém je dle rozšířeného senátu dostatečně respektována zásada non-refoulement, neboť rozhodnutí o správním vyhoštění cizince lze vydat pouze na základě závazného stanoviska Ministerstva vnitra, které posuzuje, zda je takové vycestování možné, tj. zda se na takového cizince nevztahují důvody znemožňující vycestování.

Pátý senát pak tuto podmínku vztáhl i na prolomení pravidla zakotveného v § 75 odst. 1 SŘS a dodal, že ono další řízení, ve kterém může být ochrana poskytnuta, musí být s ohledem na čl. 13 EÚLP i na čl. 36 odst. 2 LPS takovým řízením, které je ukončeno rozhodnutím podléhajícím možnému soudnímu přezkoumání dříve, než skutečně dojde k vyhoštění či jinému nucenému navrácení dané osoby do země původu (rozsudek z 22. 4. 2011, č. j. 5 Azs 3/2011-131). Osmý senát podmínku rovněž dále rozvedl (rozsudek z 4. 2. 2013, č. j. 8 Azs 27/2012-65). Konkrétně osmý senát uvedl, že prolomit § 75 odst. 1 SŘS lze za splnění dalších podmínek v případě, kdy soud neshledá dostatečné záruky, že nové skutečnosti budou dodatečně posouzeny v novém správním řízení.

V řízeních o kasačních stížnostech, kde onou novou skutečností byl aktuální vojenský konflikt na Ukrajině, odůvodnil NSS závěr o neexistenci takové dostatečné záruky vícero způsoby. V pilotním rozsudku č. j. 10 Azs 537/2021-31 NSS konstatoval, že není možné stěžovatele odkázat na podání nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany s ohledem na to, že je ohrožen jeho život a žádost na první pohled není zjevně nedůvodná. Na tento závěr NSS následně odkázal v rozsudcích č. j. 9 Azs 13/2022-32, č. j. 5 Azs 86/2021-33 a č. j. 5 Azs 212/2020-44. Podrobněji se otázkou, proč v řízení o potenciální nové (tedy opakované) žádosti o udělení mezinárodní ochrany ukrajinské občanky nejsou dány dostatečné záruky ochrany, zabýval v rozsudku č. j. 1 Azs 36/2022-31. V něm konstatoval, že není vhodné odkazovat stěžovatelku na jiná řízení, která jí mohou zajistit ochranu (například možnost podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany). Přihlédl přitom k důsledkům posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně neúspěšné a hrozbě, kterou aktuální situace na Ukrajině představuje. Nepřehlédl například „síto“ přípustnosti opakované žádosti stanovené v § 11a odst. 1 AzZ, jehož podmínky žadatel musí splnit, aby jeho žádost vůbec byla meritorně posouzena. Autorka se domnívá, že takový postup respektuje předchozí judikaturu NSS. První senát postupoval dle návodu, jaký mu poskytl již pátý senát v rozsudku č. j. 5 Azs 3/2011-131. Ten ve vztahu k naplnění podmínky existence „dalšího řízení, ve kterém může být ochrana poskytnuta“ posuzoval právě možnost podat novou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo instruoval, aby ji posoudil jako přípustnou s ohledem na skutečnosti, které vyšly najevo v předcházejícím řízení před správními soudy. I s ohledem na vážnost situace však dle autorky nyní nebylo vhodné spoléhat se na vázanost ministerstva právním názorem NSS v jiném řízení.

Odůvodnění závěru o nedostatečnosti záruky ochrany, která by byla cizinci dostupná v dalším řízení, obsažené v rozsudku č. j. 1 Azs 36/2022, zopakoval NSS v rozsudku č. j. 4 Azs 324/2021-46 a v rozsudcích č. j. 8 Azs 55/2022-25 a č. j. 9 Azs 13/2022-32 na něj pak odkázal. Autorka se domnívá, že by bylo jistě vhodnější v každém konkrétním případě posoudit, proč u daného žadatele nebude dostatečná záruka poskytnutí ochrany v dalším řízení. S ohledem na odůvodnění poskytnuté NSS (vážnost situace na Ukrajině, rizika spojená s podáním opakované žádosti) však obstojí pouze odkaz na takové odůvodnění učiněné v předchozích rozsudcích, jedná-li se o soudní přezkum první žádosti Ukrajince o udělení mezinárodní ochrany. V případě soudního přezkumu řízení o opakované žádosti by již bylo namístě argumentovat rovněž riziky spojenými s podáním další opakované žádosti.

Velmi přesvědčivě se s otázkou, zda by bylo možné žadateli poskytnout dostatečnou ochranu v jiném řizení, NSS vypořádal v rozsudku č. j. 6 Azs 306/2021-49. V něm rovněž shledal, že válka na Ukrajině svědčí o hrozbě porušení zásady non-refoulement, nikoli však ve vztahu k ukrajinskému občanovi, nýbrž k ruskému žadateli o udělení mezinárodní ochrany, o jehož vydání k trestnímu stíhání byla ČR ze strany Ruska požádána. Skutkově je tento případ popsán v poslední podkapitole tohoto článku. Autorka nicméně považuje za vhodné na tomto místě vyzdvihnout právě odůvodnění nedostupnosti dostatečné ochrany v dalším řízení. Podání nové žádosti o mezinárodní ochranu, v níž by stěžovatel poukázal na změnu okolností, neshledal NSS jako účinnou ochranou jeho práv. Zohlednil, že u stěžovatele totiž již bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání a ministr spravedlnosti je s povolením vydání povinen vyčkat skončení řízení o mezinárodní ochraně, včetně soudního přezkumu, pouze jde-li o první žádost o mezinárodní ochranu (stanovisko pléna ÚS z 13. 8. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13). NSS dodal, že ministr naopak není povinen vyčkat rozhodnutí o opakované žádosti o mezinárodní ochranu podané ze stejných nebo obdobných důvodů, tj. aniž by se změnily rozhodné poměry (to vyplývá z nálezu ÚS z 3. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 3505/18). Posouzení, zda je opakovaná žádost podána ze stejných nebo obdobných důvodů, ovšem závisí v první řadě na ministru spravedlnosti. Jeho rozhodnutí o povolení vydání přitom podléhá přezkumu pouze před ÚS na základě ústavní stížnosti (stanovisko pléna ÚS sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13), které sice může být přiznán odkladný účinek, nikoli však nutně dříve, než dojde k realizaci vydání.

Nutnost rozlišovat při hodnocení dostatečné záruky ochrany v dalším řízení podle skutkových okolností a procesního postupu v jednotlivých případech vyplývá i z rozsudku pátého senátu.⁷ Ten posuzoval kasační stížnost proti usnesení MS v Praze, který řízení o žalobě ukrajinské žadatelky o udělení mezinárodní ochrany zastavil, neboť vzala svou žalobu zpět. NSS konstatoval, že by bylo možné prolomit neodvolatelnost zpětvzetí žaloby pro pozdější změnu situace v zemi původu. Avšak pouze za podmínky, že by jinak stěžovatelka skutečně byla nucena vycestovat do země původu, a došlo by tak k porušení zásady non-refoulement. Takovou situaci však pátý senát neshledal. Učinil tak právě s ohledem na skutková zjištění. Rovněž odkázal na možnost podat novou žádost o udělení mezinárodní ochrany či využít institutu tzv. dočasné ochrany.

3. Změna bezpečnostní situace na Ukrajině jako notorieta

Krajské soudy i NSS musely rovněž posoudit otázku, zda je probíhající válečný konflikt na Ukrajině všeobecně známou skutečností, kterou není třeba dokazovat při jednání. Skutečnosti obecně známé (tzv. notoriety) obdobně jako skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti (§ 50 odst. 1 SpŘ) jsou objektivizované, do značné míry nesporné skutečnosti, které se v soudním či správním řízení zásadně nedokazují. Účastníci řízení nicméně mohou svými tvrzeními popírat obsah notoriet (stejně jako skutečností známých správnímu orgánu z úřední činnosti), mohou také navrhovat provedení důkazů za účelem prokázání svých odlišných tvrzení. Notoriety mohou být známé úplně každému nebo širokému okruhu osob v určitém místě a čase (výkladu tohoto pojmu se NSS obsáhleji věnoval v rozsudku z 12. 4. 2011, č. j. 1 As 33/2011-58, na nějž autorka odkazuje).

Mezi krajskými soudy⁸ a NSS⁹ přitom panuje shoda v tom, že válka na Ukrajině takovou notorietou skutečně je.

Trefně se k tomu vyjádřil KS v Brně: Snad každý člověk na světě s přístupem k internetu nebo nezávislým televizním, rozhlasovým či novinovým zprávám o vypuknutí války ví. Nařizování jednání jenom proto, aby krajský soud provedl dokazování ve vztahu k této nové skutečnosti, by nemělo praktický smysl. Absence ústního jednání nijak nezasáhne do práv účastníků řízení. I sám žalovaný v současné době zřejmě minimálně tuší, že jeho negativní rozhodnutí, vesměs vycházející z toho, že Ukrajina je bezpečnou zemí původu, ve světle hrozivých událostí posledních dnů neobstojí (rozsudek z 2. 3. 2022, č. j. 41 Az 9/2021-36).

S účinností vyhlášky č. 68/2019 Sb., kterou se mění vyhláška č. 328/2015 Sb., přibyla na seznam bezpečných zemí původu upravených vyhláškou č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, i Ukrajina, s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů (čl. I pozměňovací vyhlášky, § 2 bod 24 vyhlášky). Autorka ponechává stranou možnou slučitelnost takové úpravy s právem EU a věnuje se pouze tomu, jak se k možnosti Ukrajinu označit za bezpečnou zemi původu, s ohledem na změnu bezpečnostních poměrů v zemi, postavily po 24. 2. 2022 správní soudy.

Novelizační vyhláška nabyla účinnosti dne 23. 3. 2019. Pro ministerstvo to znamenalo změnu procesního postupu v případě žádostí o udělení mezinárodní ochrany podaných od tohoto data těmi Ukrajinci, kteří přicházejí z části Ukrajiny vymezené ve vyhlášce. Ve smyslu § 16 odst. 2 AzZ je u těchto žádostí před jejím samotným meritorním přezkumem nutné posuzovat, zda žadatel ve svém případě vyvrátil domněnku bezpečnosti – tedy zda prokázal, že v jeho případě Ukrajinu za bezpečnou zemi původu považovat nelze.¹⁰

Materiální podmínky pro určení, že země původu je bezpečná, jsou stanoveny v příloze I procedurální směrnice. Země je dle směrnice považována za bezpečnou zemi původu, pokud lze na základě tamější právní situace, uplatňování práva v rámci demokratického systému a obecné politické situace prokázat, že v ní obecně a soustavně nedochází k pronásledování podle čl. 9 směrnice 2011/95/EU, k mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Materiální podmínky jsou do českého právního řádu transponovány § 2 odst. 1 písm. k) AzZ, který je třeba vykládat eurokonformně. Bezpečnou zemí původu se dle tohoto ustanovení rozumí stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště,

KS v Brně již krátce po invazi uvedl, že jedna z materiálních podmínek, konkrétně že na území státu nedochází k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, již Ukrajina s ohledem na aktuálně probíhající mezinárodní ozbrojený konflikt nesplňuje (rozsudek č. j. 41 Az 9/2021-36).

Závěr, že toto kritérium bezpečnosti v současné situaci již není naplněno, potvrdil NSS v rozsudku č. j. 1 Azs 36/2021-27. V daném případě tuto otázku posuzoval s ohledem na povinnost soudu zabývat se k námitce neaplikovatelnosti § 16 odst. 2 AzZ kromě existence vyvratitelné domněnky, že pro daného žadatele země původu není bezpečná, také tím, zda daná země splňuje jednotlivá kritéria bezpečnosti a zda informace o zemi původu založené ve správním spisu dokládají, že tato země skutečně splňuje kritéria bezpečnosti. Právě s ohledem na to dospěl NSS ke stejnému závěru jako v pilotním rozsudku č. j. 10 Azs 537/2021-31, že vyhlášku č. 328/2015 Sb. nelze nadále ve vztahu k Ukrajině použít. V navazující judikatuře NSS ve všech případech, kdy byla žádost Ukrajince posouzena jako zjevně nedůvodná ve smyslu § 16 odst. 2 AzZ, judikoval, že Ukrajinu za bezpečnou zemi původu považovat nelze.¹¹

Závěrem autorka upozorní na dva zajímavé rozsudky, a to KS v Ostravě a NSS. V těchto věcech soudy rovněž zohlednily válku na Ukrajině jakožto novou skutečnost v důsledku aplikační přednosti zásady non-refoulement. Jednalo se však o situace ve srovnání s případy posuzovanými ve zbylých zkoumaných rozhodnutích neobvyklé, a to s ohledem na osobu stěžovatele, žadatele o udělení mezinárodní ochrany (NSS), a na předmět přezkumu (KS v Ostravě).

NSS v rozsudku č. j. 6 Azs 306/2021-49 již podruhé posuzoval případ žadatele o udělení mezinárodní ochrany, jehož zemí původu je Rusko. Svou žádost odůvodnil tím, že se obává nezákonného postupu policistů, kteří od něj chtěli získat peníze, které dle jejich mínění získal z trestné činnosti a disponuje jimi. Cizinec tvrdil, že v minulosti již byl ve vězení mučen, a obával se proto opětovného špatného zacházení ve věznici a nedostupnosti zdravotní péče a nezbytných léků. O mezinárodní ochranu požádal z vazební věznice v době trvání předběžné vazby poté, co byl v ČR zadržen pro účely řízení o vydání do Ruska za účelem trestního stíhání. V prvním kole NSS¹² zamítl kasační stížnost ministerstva a potvrdil zrušující rozsudek MS v Praze, neboť v souladu s MS dospěl mimo jiné k závěru, že ministerstvo nedostatečně zjistilo, zda jsou diplomatické záruky poskytnuté Generální prokuraturou Ruské federace spolehlivé. NSS navázal na nález ÚS z 2. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 2299/19, a rozsudek ESLP č. 8139/09, Othman (Abu Qatada) proti Spojenému království, ze kterých převzal faktory hodnocení spolehlivosti poskytnutých diplomatických záruk. V druhém kole pak NSS, posuzující věc dva týdny po začátku ruské invaze na Ukrajinu, označil tuto změnu okolností za všeobecně známou skutečnost. Přihlédl k ní ex offo, neboť svědčila o hrozbě porušení zásady non-refoulement, a to s ohledem na nemožnost konstatovat spolehlivost diplomatických záruk. Došlo totiž k významné změně v rámci vztahů ČR a Ruské federace [kritérium vii) vymezené ve výše citované judikatuře]. NSS k tomu dodal, že zejména nelze spoléhat na to, že Ruskou federaci bude od případného nedodržení diplomatických záruk odrazovat riziko, že takové kroky by zhoršily její diplomatické vztahy s ČR a promítly se do příštích rozhodnutí o extradicích. NSS rovněž konstatoval, že za nastalé situace rovněž nelze ověřit dodržení uvedených záruk objektivním způsobem prostřednictvím diplomatických či jiných monitorujících mechanismů, včetně nerušeného přístupu k právním zástupcům dotčené osoby [jedná se o kritérium viii)]. NSS se ostatně skepticky vyjádřil také k tomu, zda lze vůbec akceptovat diplomatické záruky země porušující jak mezinárodní závazky vůči jinému státu, tak mezinárodně garantovaná základní práva vlastního obyvatelstva.

Otázce přemístění ukrajinského žadatele o mezinárodní ochranu podle dublinského nařízení¹³ se věnoval KS v Ostravě v rozsudku z 25. 2. 2022, č. j. 62 Az 23/2021-45.¹⁴ V projednávaném případě měl být ukrajinský žadatel přemístěn do Polska jakožto členského státu příslušného k posouzení žádosti. KS nicméně konstatoval, že ministerstvo se nedostatečně vypořádalo s otázkou (ne)existence systémových nedostatků v azylovém řízení v Polsku. Nebylo proto možné přezkoumat, zda tedy nebyl porušen čl. 3 odst. 2 dublinského nařízení, dle kterého by byl v takovém případě povinen dále posoudit kritéria daná dublinským nařízením za účelem zjištění, zda neexistuje ještě jiný členský stát, který by mohl být určen jako příslušný k posouzení žádosti. Nebyl-li by takový, ČR by žádost posoudila sama.¹⁵ Válku na Ukrajině KS zhodnotil jako novou skutečnost, která nastala až po vydání rozhodnutí ministerstva, avšak ke které musel přihlédnout. To zvláště s ohledem na nápor uprchlíků, který v důsledku probíhajícího válečného konfliktu Polsko v současné době masivně pociťuje. Nutno však dodat, že tento rozsudek byl napaden kasační stížností Ministerstva vnitra (sp. zn. 1 Azs 77/2022), a nelze proto předvídat konečný výsledek řízení.

Článek se zabýval tím, jakým způsobem reagovaly krajské soudy a NSS na změnu bezpečnostních poměrů na Ukrajině, která nastala dne 24. 2. 2022. Zaměřil se především na otázku prolomení § 75 odst. 1 a 2 a § 109 odst. 5 SŘS a možnosti Ukrajinu nadále posuzovat jako bezpečnou zemi původu. Na základě zkoumaných rozhodnutí krajských soudů a NSS autorka dospěla k závěru, že NSS je ve vztahu k válce na Ukrajině v zásadě konzistentní a s jeho názory jsou souladné i závěry krajských soudů. Pokud se v judikatuře NSS objevují odchylky, jsou odůvodněny odlišným skutkovým stavem či procesním postupem v řízení před Ministerstvem vnitra či před krajským soudem.