U úkonů účastníků řízení (§ 37 odst. 2 a 5 SŘS) disponujících s řízením novela navrhuje narovnání listinné a elektronické podoby. K učinění elektronického úkonu bez příslušného podpisu se tak napříště nemá nepřihlížet, ale uplatní se standardní postup pro odstraňování vad. Zároveň se navrhuje povinnost osob s obligatorní datovou schránkou činit jakékoliv úkony zásadně elektronicky. I zde se uplatní výzva k odstranění vad. Obdobnou úpravu navrhuje novela i pro občanské soudní řízení (§ 42 a § 43 OSŘ).
Kromě toho se navrhuje rozšíření důvodů pro odmítnutí návrhu, a to půjde-li o návrh sledující zjevné zneužití práva anebo jeho zřejmě bezúspěšné uplatňování [§ 46 odst. 1 písm. e) a f) SŘS]. Tím mají být dle důvodové zprávy soudy chráněny před šikanózními a jasně neúspěšnými návrhy. Bezúspěšnost přitom má být možné shledat kdykoliv za řízení (využití „zřejmě“ namísto „zjevně“). Vyvstává zde otázka, nakolik budou soudy takto postupovat, jelikož současný obsah bezúspěšnosti se překrývá s dalšími odmítacími důvody. Šlo by ale uvažovat o aplikaci na žaloby zastávající názor v přímém rozporu s existující judikaturou. V kasačních řízeních nelze očekávat vzhledem k existenci nepřijatelnosti nějaký vliv․
Velkých změn má dostát vztah mezi předběžným opatřením a odkladným účinkem (§ 38 a § 73 SŘS). Odkladný účinek bude buďto přiznán ze zákona anebo zákon bude muset explicitně umožnit o něj požádat. V ostatních případech má být využito předběžné opatření. Sice dochází k odstranění soudního uvážení, zda bude nařízeno, ale otázka potřebnosti zatímního upravení poměrů pro hrozící vážnou újmu toto uvážení supluje. Důvodová zpráva vysvětluje tuto změnu obecně širokými dopady odkladného účinku, jehož přiznáním dochází k pozastavení veškerých účinků napadeného rozhodnutí, a jeho nepůsobením zpětně ale pouze do budoucnosti. Konkrétně pak uvádí příklad⛘zatímního zákazu provádět stavbu podle napadeného stavebního povolení.
Novela se snaží reagovat i na judikaturu Ústavního soudu k vyhlašování rozsudků (§ 51 odst. 3 SŘS). V případech, kdy soud rozhoduje o věci samé bez jednání, může vyhlásit rozsudek pouze vyvěšením na úřední desce. Vyhlášení rozsudku s citlivými údaji nemá být prostřednictvím úřední desky možné. To může mít dopad i na vyhlašování rozsudků v azylových a cizineckých věcech u NSS, který by nově mohl mít povinnost tak provést při nařízeném jednání. Pro nařízení jednání pouze za účelem vyhlášení nebude potřeba dodržet předvolací lhůtu (§ 49 odst. 1 SŘS).
Dalším návrhem je zakotvení náhrady nákladů řízení úspěšnému správnímu orgánu (§ 60 odst. 1 a 2 SŘS), což je trnem v oku některým. V zájmu rovného postavení účastníků je navržena náhrada (kromě účelně vynaložených nákladů) v paušální výši určené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti. To nebude platit – stejně jako nyní – v řízeních týkajících se různých pojištění a dávek. Návrh prováděcího předpisu součástí materiálu není, a tak ona paušální částka není v současné době známa. Z podstaty lze očekávat, že bude maximálně ve výši odpovídající přiznávaným částkám úspěšným žalobcům. Nově bude také možnost jednoduchým způsobem upravit výši náhrady nákladů (§ 61 odst. 3 SŘS), kdy předseda senátu může po vydání rozhodnutí ve věci s výrokem o náhradě na návrh rozhodnout o výši náhrady znovu.
Redukce mají doznat přednostně projednávané věci (§ 56 odst. 3 SŘS). Kromě zpřehlednění ustanovení nemají nově být přednostně projednány deklaratorní zásahové žaloby a žaloby ve věcech cizinců, které se týkají již netrvajícího omezení jejich osobní svobody. Od tohoto si důvodová zpráva slibuje menší negativní dopad na délku řízení ostatních typů řízení. U zmíněného přezkumu omezení osobní svobody je ale tento dopad otázkou, jelikož tyto žaloby se projednávají ve velmi krátkých lhůtách.
Novela navrhuje také úpravu subsidiarity OSŘ (§ 64 SŘS). Nově by mělo jít ve vhodných případech subsidiárně použít procesní předpisy správních orgánů. Důvodová zpráva k tomu ovšem neuvádí konkrétní užití, a tak si na praktické příklady budeme muset počkat.
Na mnoha místech také dochází k explicitnímu rozšíření aplikace existujících institutů na všechny žalobní typy a převážně jde o promítnutí závěrů judikatury. Jde o spojení a vyloučení věcí (§ 39 SŘS), přítomnost osoby zúčastněné na řízení (§ 34 odst. 1 SŘS), poučovací povinnost soudu při použití nesprávného žalobního typu (§ 37 odst. 6 SŘS), a procesní nástupnictví při zániku žalovaného (§ 69, § 79 odst. 4 až 6 a § 83 SŘS).
Rozšíření se má dočkat i uspokojení žalobce (§ 62 odst. 1, § 80a a § 86 odst. 1 SŘS). Kromě toho by nově mělo být možné při smírném řešení zasáhnout i do práv třetí osoby, a to s jejím souhlasem. Krajské soudy navíc mají mít možnost motivovat žalovaného k tomuto postupu poukazem na relevantní právní úpravu a judikaturu (§ 62 odst. 6 SŘS). Kromě toho mají být posíleny procesní pravomoci členů senátu (§ 16 odst. 1 a § 31 odst. 3 SŘS). Úpravou mají projít i námitky podjatosti (§ 8 SŘS), které by v některých případech mohl zamítnout i sám krajský soud namísto předložení věci NSS, a to po vzoru současné úpravy OSŘ.
Novela má rozšířit i aktivní legitimaci nejvyššího státního zástupce a ombudsmana k podání návrhů ve veřejném zájmu na další řízení (§ 66 odst. 2 a 3, § 79 odst. 2, § 82 odst. 3, § 101a odst. 3 SŘS). Navrženy jsou dvě varianty, buďto budou muset veřejný zájem sami shledat anebo jej budou mít povinnost prokázat.