Bez újmy toho, co výše ustanoveno, zachovávají se v moci své nařízení, vydaná v každém království a v každé zemi se strany zřizování a udržování katolických kostelů a stavení prebendních v dobrém způsobu též se strany opatřování kostelních paramentů, nářadí a jiných potřeb.
V záležitostech právě jmenovaných mají také budoucně úřadové správní učiniti náležitá opatření, aby výlohy potřebné přišly k zapravení, a to, má-li k nim něčím přispěti některý veřejný fond, z povinnosti úřadu, nežádá-li se však na fondu veřejném ničeho, k požádání stran.
Zvláště jestli těch, kteří jsou povinni přispívati, více, má úřad správní nařídti ústní jednání (řízení konkurenční), při kterémž se má na jisto postaviti, jestli těch výloh skutečně potřebí, a potom se má hleděti přivésti všechny účastníky k tomu, aby sde shodli, jak se mají ty výlohy zapraviti.
Není-li lze takového shodnutí přivést k místu, tedy budiž o povinnosti, o kterou jest spor, podle skutečných a právních poměrů při jednání nebo po jednání vyhledaných pravidleným pořadem instancí rozhodnuto, a to dle povahy okolností buď s konečnou platností nebo jen prozatím. (§§ 55 a 56).