16/1974 Sb. znění účinné od 1. 1. 1993
16
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 27. prosince 1973
o Úmluvě o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost
civilního letectví
Dne 23. září 1971 byla v Montrealu sjednána Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví. Úmluva byla jménem Československé socialistické republiky podepsána dne 23. září 1971 s výhradou k jejímu článku 14 odstavci 1.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval s výhradou k článku 14 odstavci 1. Československá ratifikační listina byla uložena dne 10. srpna 1973 u vlád Svazu sovětských republik, Velké Británie a Severního Irska a Spojených států amerických.
Na základě svého článku 15 Úmluva vstoupila v platnost dnem 26. ledna 1973 a pro Československou socialistickou republiku dnem 9. září 1973.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
První náměstek ministra:
Krajčír v. r.
ÚMLUVA o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (čl. 1-16) Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
uvědomujíce si, že protiprávní akty proti bezpečnosti civilního letectví ohrožují bezpečnost osob a majetku, mají vážné důsledky pro provoz leteckých služeb a podkopávají důvěru národů světa v bezpečnost civilní letecké dopravy,
uvědomujíce si, že výskyt takových aktů vede k vážnému znepokojení,
uvědomujíce si, že pro účel předcházení takovým činům je naléhavě zapotřebí zajistit vhodná opatření k potrestání pachatele,
dohodly se na následujícím:
Č l á n e k 1 1. Trestního činu se dopustí osoba, která nezákonně a úmyslně:
a) spáchá násilný čin proti osobě na palubě letadla za letu, jestliže tento čin může ohrozit bezpečnost tohoto letadla; nebo
b) zničí letadlo v provozu nebo způsobí škodu takovému letadlu, která ho učiní neschopným letu, nebo která může ohrozit jeho bezpečnost za letu; nebo
c) umístí nebo dá umístit v letadle v provozu, jakýmkoliv způsobem, zařízení nebo předmět, který může zničit toto letadlo nebo způsobit na něm škodu, která je učiní neschopným letu nebo způsobí na něm škodu, jež může ohrozit jeho bezpečnost za letu; nebo
d) zničí nebo poškodí zařízení sloužící řízení leteckého provozu nebo zasahuje do jejich provozu, jestliže kterýkoli takový čin může ohrozit bezpečnost letadel za letu; nebo
e) sdělí informaci, o které ví, že není pravdivá, čímž ohrozí bezpečnost letadla za letu․
1 bis. Trestného činu se dopustí osoba, která, při použití jakéhokoli prostředku, látky nebo zbraně, nezákonně a úmyslně:
a) spáchá násilný čin proti osobě, nacházející se na letišti sloužícím mezinárodnímu civilnímu letectví, který způsobí nebo může způsobit vážnou újmu na zdraví nebo smrt; nebo
b) zničí nebo vážně poškodí zařízení a budovy letiště sloužícího mezinárodnímu civilnímu letectví, nebo letadla mimo provoz nacházející se na něm nebo naruší provoz letiště, jestliže takovýto čin ohrozí nebo může ohrozit bezpečnost na takovém letišti.
2. Trestný čin spáchá také osoba, jestliže:
a) se pokusí spáchat některý z trestných činů uvedených v odst. 1 nebo v odstavci 1 bis tohoto článku,
b) je spolčena s osobou, která spáchá nebo se pokusí spáchat některý takový trestný čin.
Č l á n e k 2 Pro účely této Úmluvy se považuje:
a) letadlo za letadlo za letu v kterékoliv době od okamžiku, kdy všechny jeho vnější dveře jsou po naložení a nastoupení cestujících uzavřeny až do okamžiku, kdy kterékoliv z těchto dveří jsou otevřeny za účelem vyložení a vystoupení; v případě nouzového přistání se považuje let za trvající až do doby, kdy příslušné orgány převezmou odpovědnost za letadlo a za osoby a majetek na palubě;
b) letadlo za letadlo v provozu v době od počátku předletové přípravy letadla prováděné pozemním personálem nebo posádkou pro určitý let až do 24 hodin po jakémkoliv přistání; doba letadla v provozu v každém případě zahrnuje celou dobu, během které je letadlo za letu, jak stanoví odstavec a) tohoto článku.
Č l á n e k 3 Každý smluvní stát se zavazuje, že pro trestné činy uvedené v článku 1 stanoví přísné tresty.
Č l á n e k 4 1. Tato Úmluva se nevztahuje na letadla používaná pro účely vojenské, celní nebo policejní.
2. V případech uvažovaných pod písm. a), b), c) a e) odst. 1 článku 1 tato Úmluva platí bez ohledu zda letadlo provádí mezinárodní nebo vnitrostátní let pouze tehdy, jestliže:
a) místo vzletu nebo přistání letadla, ať skutečné, nebo zamýšlené, se nachází mimo území státu registrace tohoto letadla,
b) trestný čin byl spáchán na území jiného státu než státu registrace letadla.
3. Bez ohledu na odst. 2 tohoto článku v případech uvažovaných pod písm. a), b), c) a e) odst. 1 článku 1 tato Úmluva platí, jestliže pachatel nebo údajný pachatel je zastižen na území jiného státu než státu registrace letadla.
4. Ve vztahu ke státům uvedeným v článku 9 a v případech uvedených pod písm. a), b), c) a e) odst. 1 článku 1 tato Úmluva neplatí, jestliže místa uvedená pod písm. a) odst. 2 tohoto článku se nacházejí na území téhož státu, kde tento stát je jedním ze států uvedených v článku 9, pokud trestný čin nebyl spáchán, nebo pachatel nebo údajný pachatel nebyl zastižen na území jiného státu než tohoto státu.
5. V případech uvažovaných pod písm. d) odst. 1 článku 1 tato Úmluva platí pouze tehdy, jestliže zařízení sloužící řízení leteckého provozu se používají v mezinárodním leteckém provozu.
6. Ustanovení odst. 2, 3, 4 a 5 tohoto článku platí také v případech uvažovaných v odst. 2 článku 1.
Č l á n e k 5 1. Každý smluvní stát učiní nezbytná opatření k uplatnění své pravomoci nad trestnými činy v těchto případech:
a) když trestný čin byl spáchán na území tohoto státu,
b) když trestný čin byl spáchán proti letadlu nebo na palubě letadla registrovaného v tomto státu,
c) když letadlo, na jehož palubě byl spáchán trestný čin, přistane na jeho území s údajným pachatelem, který je ještě na palubě,
d) když trestný čin byl spáchán proti letadlu nebo na palubě letadla pronajatého bez posádky nájemci, který má v tomto státu hlavní místo obchodního provozu, a jestliže nájemce nemá takové obchodní místo, má-li v něm své trvalé bydliště.
2. Každý smluvní stát učiní obdobně nezbytná opatření k uplatnění své pravomoci nad trestnými činy uvedenými v článku 1 odst. 1 písm. a), b) a c) a v článku 1 odst. 2, pokud se tento odstavec vztahuje na tyto trestné činy v případě, kdy se údajný pachatel nachází na jeho území a tento stát ho nevydá podle článku 8 některému ze států uvedených v odst. 1 tohoto článku.
2 bis. Každý smluvní stát přijme zároveň taková opatření, která mohou být nevyhnutelná pro uplatnění jeho pravomoci nad trestnými činy, uvedenými v článku 1 odstavci 1 bis a v článku 1 odstavci 2 v takovém rozsahu, v jakém se teno odstavec vztahuje k těmto trestným činům, v případě, když se údajný pachatel nachází na jeho území a tento stát jej nevydá podle článku 8 státu, uvedenému v odstavci 1 a) tohoto článku.
3. Tato Úmluva nevylučuje trestní pravomoc vykonávanou v souladu s národním právem.
Č l á n e k 6 1. Je-li kterýkoli smluvní stát, na jehož území se pachatel nebo údajný pachatel nachází, dostatečně přesvědčen o tom, že jej k tomu okolnosti opravňují, vezme ho do vazby nebo podnikne jiná opatření k zajištění jeho přítomnosti. Vazba a jiná opatření se budou řídit zákony tohoto státu, avšak mohou trvat pouze tak dlouho, jak je nutné pro zahájení trestního nebo vydávacího řízení.
2. Takový stát provede okamžité předběžné zjišťování skutečností.
3. Kterékoliv osobě, která je ve vazbě podle odstavce 1 tohoto článku, bude umožněno, aby se okamžitě spojila s nejbližším příslušným zástupcem státu, jehož je příslušníkem.
4. Vezme-li stát v souladu s tímto článkem osobu do vazby, uvědomí okamžitě státy uvedené v článku 5 odst. 1 stát, jehož je taková osoba příslušníkem - a pokud to považuje za vhodné - kterékoliv další zainteresované státy, o skutečnosti, že tato osoba je ve vazbě a o okolnostech opravňujících k jejímu vzetí do vazby. Stát, který provádí předběžné šetření, uvedené v odstavci 2 tohoto článku, neprodleně sdělí svá zjištění zmíněným státům a uvede, zda zamýšlí vykonávat jurisdikci.
Č l á n e k 7 Smluvní stát, na jehož území je údajný pachatel zjištěn, bude povinen, pokud ho nevydá, bez jakékoliv výjimky a ať byl trestný čin spáchán na jeho území, či nikoliv, předložit případ příslušným orgánům za účelem trestního stíhání. Tyto orgány rozhodnou stejným způsobem jako v případě kteréhokoliv jiného závažného trestného činu podle práva toho státu.
Č l á n e k 8 1. Trestné činy budou považovány za zahrnuté do každé smlouvy o vydávání, jež existuje mezi smluvními státy, jako trestné činy podléhající vydání. Smluvní státy se zavazují, že zahrnou trestné činy jako trestné činy podléhající vydání do každé smlouvy o vydání, jež mezi nimi bude uzavřena.
2. Jestliže smluvní stát, který vydání váže na existenci smlouvy, bude požádán jiným smluvním státem, s nímž nemá žádnou smlouvu o vydávání, o vydání pachatele, může podle své úvahy považovat tuto Úmluvu za právní podklad pro vydání pro trestné činy. Vydání pachatele bude podléhat ostatním podmínkám stanoveným právním řádem státu, který byl o vydání požádán.
3. Smluvní státy, které neváží vydání pachatele na existenci smlouvy, uznají trestné činy mezi sebou za trestné činy podléhající vydání podle podmínek stanovených zákonem státu, který byl o vydání požádán.
4. Pro účely vydání mezi smluvními státy bude každý z trestných činů posuzován jako kdyby byl spáchán nejenom v místě, kde k němu došlo, ale též na územích států, které mají uplatnit svou pravomoc v souladu s článkem 5 odst. 1 písm. b), c) a d).
Č l á n e k 9 Smluvní státy, které zřídí organizace pro společné provozování letecké dopravy nebo mezinárodní provozní agentury provozující letadla, jež podléhají společné nebo mezinárodní registraci, určí mezi sebou vhodným způsobem pro každé letadlo stát, který bude vykonávat jurisdikci a bude pro účel této Úmluvy státem registrace a uvědomí o tom Mezinárodní organizaci pro civilní letectví, která sdělí tuto informaci všem státům, které jsou stranou této Úmluvy.
Č l á n e k 1 0 1. Smluvní stát se vynasnaží, v souladu s mezinárodním a národním právem, podniknout všechna proveditelná opatření za tím účelem, aby zabránil trestným činům uvedeným v článku 1.
2. Kdyby v důsledku spáchání některého z trestných činů uvedených v odst. 1 došlo k odložení nebo přerušení letu, každý smluvní stát, v kterém se letadlo nebo jeho cestující či posádka nacházejí, umožní pokračování cesty cestujícím a posádce co nejdříve, jak to bude uskutečnitelné, a bez prodlení vrátí letadlo a jeho náklad osobám, které jsou k vlastnictví oprávněny.
Č l á n e k 1 1 1. Smluvní státy si navzájem poskytnou v co největší míře pomoc v souvislosti s trestním řízením zahájeným ve věci trestných činů. Právo státu, jemuž byla žádost zaslána, bude platit ve všech případech.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nebudou dotýkat závazků z kterékoliv jiné smlouvy, dvoustranné nebo mnohostranné, kterou se řídí nebo bude řídit celkově nebo zčásti vzájemná pomoc v trestních věcech.
Č l á n e k 1 2 Kterýkoliv smluvní stát, který se oprávněně domnívá, že jeden z trestných činů uvedených v odst. 1 bude spáchán, podá v souladu se svým národním právem potřebné informace, jež má k dispozici, těm státům, které považuje za státy uvedené v článku 5 odst. 1.
Č l á n e k 1 3 Každá smluvní strana sdělí v souladu se svým národním právem radě Mezinárodní organizace pro civilní letectví co nejdříve jakékoliv informace důležité pro věc, které má k dispozici:
a) o okolnostech trestného činu,
b) o krocích podniknutých podle článku 10 odst. 2,
c) o krocích podniknutých vůči pachateli nebo údajnému pachateli a zvláště o výsledcích každého vydávacího řízení nebo jiného právního řízení.
Č l á n e k 1 4 1. Jakýkoli spor mezi dvěma nebo více smluvními státy, týkající se interpretace nebo aplikace této Úmluvy, který nemůže být vyřešen jednáním, bude na požádání jednoho z nich postoupen arbitrážnímu řízení. Jestliže do šesti měsíců od data požádání o arbitráž strany nejsou s to se dohodnout na organizaci arbitráže, může kterákoliv z těchto stran předat spor Mezinárodnímu soudnímu dvoru v souladu se statutem Mezinárodního soudního dvora.
2. Každý stát může při podpisu nebo ratifikaci této Úmluvy nebo přístupu k ní prohlásit, že se nepovažuje být vázán předchozím odstavcem. Ostatní smluvní státy nebudou vázány předchozím odstavcem ve vztahu ke kterémukoli smluvnímu státu, který učinil takovouto výhradu.
3. Kterýkoli smluvní stát, který učiní výhradu podle předcházejícího odstavce, může v kterékoliv době odvolat tuto výhradu tím, že uvědomí depozitární vlády.
Č l á n e k 1 5 1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu v Montrealu 23. září 1971 státům, které se zúčastní Mezinárodní konference o leteckém právu, jež se koná v Montrealu od 8. do 23. září 1971 (dále Montrealská konference). Po 10. říjnu 1971 bude Úmluva otevřena k podpisu všem státům v Moskvě, Londýně a Washingtonu. Kterýkoliv stát, který nepodepíše tuto Úmluvu před jejím vstupem v platnost podle odstavce 3 tohoto článku, může k ní kdykoliv přistoupit.
2. Tato Úmluva bude podléhat ratifikaci signatárních států. Ratifikační listiny a listiny o přístupu budou uloženy u vlád Svazu sovětských socialistických republik, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Spojených států amerických, které se tímto určují depozitárními vládami.
3. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicet dní po datu uložení ratifikačních listin deseti signatárních států této Úmluvy, které se zúčastnily Montrealské konference.
4. Pro ostatní státy vstoupí tato Úmluva v platnost v den vstupu této Úmluvy v platnost podle odstavce 3 tohoto článku nebo třicet dní po datu uložení jejich ratifikačních listin nebo listin o přístupu podle toho, k čemu dojde později.
5. Depozitární vlády budou neprodleně informovat všechny signatární a přistupující státy o datu každého podpisu, o každém datu uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu, datu vstupu této Úmluvy v platnost a jiných sděleních.
6. Jakmile tato Úmluva vstoupí v platnost, bude registrována depozitárními vládami v souladu s článkem 102 Charty OSN a v souladu s článkem 83 Úmluvy o mezinárodní civilní letecké dopravě (Chicago 1944).
Č l á n e k 1 6 1. Kterýkoliv smluvní stát může vypovědět tuto Úmluvu písemnou notifikací depozitárním vládám.
2. Vypovězení nabude platnosti šest měsíců po dni, ve kterém depozitární vlády obdrží notifikaci.
Na důkaz toho níže podepsaní zplnomocněnci, řádně k tomu zmocnění svými vládami, podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Montrealu, dvacátého třetího září, devatenáct set sedmdesát jedna, ve třech originálech, z nichž každý je vyhotoven ve čtyřech autentických textech v jazyce anglickém, francouzském, ruském a španělském.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
