50/1974 Sb. znění účinné od 20. 2. 1974

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 22. února 1974

o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou

a Maďarskou lidovou republikou

Dne 17. května 1973 byla v Budapešti podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou a Protokol, který je její součástí.

S Úmluvou a Protokolem vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky je ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 22. ledna 1974.

Podle svého článku 44 odstavce 1 vstoupily Úmluva a Protokol v platnost dnem 20. února 1974.

České znění Úmluvy a Protokolu se vyhlašují současně.

Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou (čl. 1-44)

President Československé socialistické republiky a presidiální rada Maďarské lidové republiky

vedeni přáním, aby se v duchu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, uzavřené dne 14. června 1968 v Budapešti mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou, prohlubovaly přátelské vztahy mezi oběma zeměmi a jejich národy,

a ve snaze o další rozvoj konzulárních styků mezi oběma státy

rozhodly se uzavřít konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci

president Československé socialistické republiky

Františka Krajčíra,

I. náměstka ministra zahraničních věcí,

presidiální rada Maďarské lidové republiky

Puju Frigyese,

I. náměstka ministra zahraničních věcí,

kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě, a dohodli se na těchto ustanoveních:

H L A V A I

DEFINICE (čl. 1)

Č l á n e k 1

Pro účely této úmluvy mají dále uvedené výrazy tento význam:

1.	výrazem "konzulární úřad" se rozumí generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
2.	výrazem "vedoucí konzulárního úřadu" se rozumí generální konzul, konzul, vicekonzul a konzulární jednatel, jenž je pověřen vedením konzulárního úřadu;
3.	výrazem "konzulární úředník" se rozumí každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, která je pověřena výkonem konzulárních funkcí, výrazem "konzulární úředník" se rozumí i osoba, která byla vyslána na konzulární úřad za účelem osvojení si konzulárních úkolů (praktikant);
4.	výrazem "konzulární zaměstnanec" se rozumí osoba, která není konzulárním úředníkem a která plní na konzulárním úřadě administrativní nebo technické úkoly; výrazem "konzulární zaměstnanec" je třeba rozumět i člena pomocného personálu konzulárního úřadu;
5.	výrazem "konzulární obvod" se rozumí území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
6.	výrazem "konzulární archívy" se rozumějí všechny listiny, dokumenty, korespondence, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu se šifrovacím materiálem, kartotékami a zařízením určeným k jejich ochraně a uložení;

7.	výrazem "loď" se rozumí plavidlo, které je oprávněno používat vlajku vysílacího státu.

H L A V A I I

ZŘIZOVÁNÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ, JMENOVÁNÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘEDNÍKŮ

A KONZULÁRNÍCH ZAMĚSTNANCŮ (čl. 2-8)

Č l á n e k 2

1.	Konzulární úřad lze zřídit v přijímacím státě jen se souhlasem tohoto státu.
2.	Sídlo, klasifikaci a konzulární obvod konzulárního úřadu určí po společné dohodě vysílající a přijímající stát․

Č l á n e k 3

1.	Vysílající stát si před jmenováním vedoucího konzulárního úřadu vyžádá diplomatickou cestou souhlas příjímajícího státu s jeho jmenováním.
2.	Vysílající stát zašle diplomatickou cestou ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo jinou listinu, kterou je vedoucí konzulárního úřadu jmenován. V tomto konzulském patentě nebo listině je nutno uvést jméno, příjmení, státní občanství, třídu vedoucího konzulárního úřadu, konzulární obvod, v němž bude vykonávat svou funkci, a sídlo konzulárního úřadu.
3.	Přijímající stát po předložení konzulského patentu nebo jiné listiny o jmenování vedoucího konzulárního úřadu vystaví v co nekratší době pro něho exequatur nebo jiné povolení k výkonu jeho funkce.

Č l á n e k 4

Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí, jakmile mu příjímající stát udělí exequatur nebo jiné povolení k výkonu jeho funkce.

Přijímající stát před udělením exequatur nebo jiného povolení k výkonu funkce může dát souhlas k tomu, aby vedoucí konzulárního úřadu vykonával svou funkci prozatímně.

Orgány přijímajícího státu při udělení exequatur nebo jiného povolení k výkonu funkce nebo při udělení prozatímního souhlasu učiní potřebná opatření k tomu, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat své funkce.

Č l á n e k 5

1.	Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z jakýchkoliv důvodů vykonávat své funkce, anebo jestliže místo vedoucího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit dočasným vedením konzulárního úřadu jiného konzulárního úředníka tohoto úřadu anebo konzulárního úředníka jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě, případně člena diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě. Jméno a příjmení této osoby je třeba předem sdělit ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2.	Osoba, která je pověřena dočasným vedením konzulárního úřadu, vykonává funkce vedoucího konzulárního úřadu. Plní tytéž povinnosti a požívá táž práva, výsady a imunity tak, jako kdyby byla jmenována podle článku 3.
3.	Jestliže podle odstavce 1 tohoto článku je dočasným vedením konzulárního úřadu pověřen člen diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu, toto pověření se nedotýká jeho diplomatických výsad a imunit.

Č l á n e k 6

1.	Konzulárním úředníkem může být jen státní občan vysílajícího státu.
2.	Konzulárním zaměstnancem může být státní občan vysílajícího nebo přijímajícího státu. Jestliže konzulárním zaměstnancem je občan přijímajícího státu nebo občan vysílajícího státu s trvalým bydlištěm v přijímajícím státě, je třeba při jeho přijetí dodržet právní předpisy přijímajícího státu.

Č l á n e k 7

Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu jména, příjmení, státní občanství, hodnost a funkci těch konzulárních úředníků, kteří nebyli jmenováni vedoucím konzulárního úřadu.

Č l á n e k 8

Přijímající stát může diplomatickou cestou, a to kdykoliv bez udání důvodů, oznámit vysílajícímu státu, že exequatur nebo jiné povolení vedoucího konzulárního úřadu odvolává, nebo že konzulární úředník anebo konzulární zaměstnanec není přijatelný. V případě takového oznámení vysílající stát odvolá vedoucího konzulárního úřadu, konzulárního úředníka, nebo konzulárního zaměstnance. Jestliže vysílající stát v přiměřené době nesplní tuto svou povinnost, může přijímající stát odepřít uznání takovéto osoby za konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance.

H L A V A I I I

VÝSADY, VÝHODY A IMUNITY (čl. 9-27)

Č l á n e k 9

Přijímající stát zajistí ochranu konzulárního úředníka a učiní potřebná opatření k tomu, aby konzulární úředník mohl vykonávat svoje funkce a požívat práva, výsady a imunity, které mu tato Úmluva a právní předpisy přijímajícího státu zajišťují.

Přijímající stát učiní potřebná opatření k ochraně konzulárního úřadu a bytu konzulárního úředníka.

Č l á n e k 1 0

1.	Ustanovení této Úmluvy o právech a povinnostech konzulárních úředníků se vztahují i na členy diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě, pokud vykonávají konzulární funkce.
2.	Výkon konzulární činnosti osobami, uvedenými v odstavci 1, se nedotýká jejich diplomatických výsad a imunit.

Č l á n e k 1 1

1.	Vysílající stát může získat na území přijímajícího státu ve smyslu právních předpisů přijímajícího státu vlastnické nebo nájemní právo na pozemky, budovy a části budov, pro účely umístění konzulárního úřadu a bytů pro konzulární úředníky nebo konzulární zaměstnance.
2.	Přijímající stát v případě potřeby poskytne vysílajícímu státu pomoc při získání vlastnického anebo nájemního práva na pozemky, budovy, části budov pro uvedené účely.
3.	Ustanovení odstavce 1 nezbavují vysílající stát povinnosti dodržovat právní předpisy v oboru stavebního práva a urbanistiky, které platí pro oblast, kde se nacházejí zmíněné budovy, části budov nebo pozemky k nim příslušející.

Č l á n e k 1 2

1.	Na budovu, kde sídlí konzulární úřad, lze umístit znak vysílajícího státu a název konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.
2.	Vlajku vysílajícího státu nebo konzulární vlajku lze vyvěsit na konzulárním úřadě a na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu.
3.	Vedoucí konzulárního úřadu může používat vlajku vysílajícího státu nebo konzulární vlajku na svých dopravních prostředcích (tj. autu a lodi).

Č l á n e k 1 3

Budova anebo část budovy, která je používána výhradně k účelům konzulárního úřadu, a k tomu patřící pozemek jsou nedotknutelné.

Orgány přijímajícího státu nemohou bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise nebo jimi pověřené osoby vkročit do budovy nebo části budovy sloužící výhradně konzulárním účelům, ani na pozemek, který k ní patří.

Ustanovení, obsažené v odstavci 1, se vztahuje i na byty konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců.

Č l á n e k 1 4

Konzulární archív je vždy, bez ohledu na to, kde je umístěn, nedotknutelný.

Č l á n e k 1 5

1.	Konzulární úřad má právo udržovat styk se svou vládou, jakož i s diplomatickou misí a konzulárními úřady vysílajícího státu na území přijímajícího státu. Za tím účelem může konzulární úřad použít všechny obvyklé spojovací prostředky, šifru, kurýry a zapečetěné zásilky. Rádiovou vysílací stanici může konzulární úřad zřídit a používat jen se souhlasem přijímajícího státu. Při používání obvyklých spojovacích prostředků platí pro konzulární úřad tytéž sazby jako pro diplomatickou misi.
2.	Úřední korespondence konzulárního úřadu bez ohledu na to, o jaký sdělovací prostředek jde, jakož i zásilky konzulárního úřadu zapečetěné a opatřené zřetelným vnějším označením jejich úřední povahy, jsou nedotknutelné. Takovéto zásilky nemohou být orgány přijímajícího státu kontrolovány nebo zadrženy.
3.	Přijímající stát poskytuje osobám přepravujícím konzulární zásilky stejná práva, výsady a imunity jako diplomatickým kurýrům vysílajícího státu.
4.	Konzulární zásilka může být svěřena kapitánu lodi nebo letadla. Kapitán musí být vybaven listinou, v které bude uveden počet zásilek, avšak kapitán nemůže být považován za konzulárního kurýra. Konzulární úředník může přímo a bez překážek převzít konzulární zásilku od kapitána lodi anebo letadla.

Č l á n e k 1 6

Osoba konzulárního úředníka a konzulárního zaměstnance je nedotknutelná. Nemohou být zajištěni ani jinak omezemi na osobní svobodě.

Přijímající stát je povinen jednat s konzulárními úředníky a konzulárními zaměstnanci s náležitou úctou a učinit všechna potřebná opatření k zabezpečení a ochraně jejich svobody, osoby a důstojnosti.

Č l á n e k 1 7

Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec je vyňat z jurisdikce přijímajícího státu s výjimkou případu, kdy jde:

o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže ji konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu;

o žalobu týkající se dědictví, v němž je konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo odkazovníkem jako soukromá osoba, a nikoliv v zastoupení vysílajícího státu;

o žalobu týkající se výkonu povolání nebo obchodní činnosti, jež konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých funkcí.

Vůči konzulárním úředníkům nebo konzulárním zaměstnancům nelze provést jakýkoliv výkon rozhodnutí s výjimkou případů uvedených výše, pokud výkon rozhodnutí lze provést, aniž by byla narušena nedotknutelnost jejich osoby a obydlí.

Rodinní příslušníci, žijící s konzulárním úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem ve společné domácnosti, rovněž nepodléhají jurisdikci přijímajícího státu a požívají stejná práva, výsady a imunity, včetně osobní nedotknutelnosti, jako konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci.

Vysílající stát se může zříci vynětí z jurisdikce konzulárních úředníků, konzulárních zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků. Takové vzdání se musí být výslovné a musí být učiněno písemně.

Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanskoprávních nebo správních neznamená se vzdát tím též i imunity, pokud jde o exekuční výkon rozhodnutí, kterého je nutno se vzdát zvlášť.

Jestliže osoba, která podle ustanovení tohoto článku požívá vynětí z jurisdikce přijímajícího státu, podala žalobu, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby, které navzájem souvisí s hlavní žalobou.

Č l á n e k 1 8

1.	Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, který není občanem příjímajícího státu ani nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště, není povinen vypovídat jako svědek.
2.	V případě souhlasu vysílajícího státu, aby konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího státu ani nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště, vypovídal jako svědek, může tato osoba na žádost jako svědek vypovídat.
3.	Donucovací opatření, jejichž cílem je přimět konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího státu, vypovídat před soudem nebo před jiným orgánem, nebo se k nim za tím účelem dostavit, jakož i jeho postih v případě, že odmítne vypovídat nebo se nedostaví k soudu nebo k jinému orgánu, jsou nepřípustná.
4.	Konzulární zaměstnanec, který je občanem přijímajícího státu nebo má v přijímajícím státě trvalé bydliště, může odmítnout vypovídat jako svědek o skutečnostech týkajících se služební činnosti.
5.	Při použití ustanovení odst. 2 budou učiněna všechna nutná a potřebná opatření k tomu, aby pro svědeckou výpověď nebyla narušena činnost konzulárního úřadu. V případech, kdy je to možné, mohou být ústní nebo písemné svědecké výpovědi učiněny na konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu.
6.	Ustanovení tohoto článku se vztahují jak na soudní řízení, tak i na řízení prováděná správními orgány.
7.	Ustanovení tohoto článku se vztahují i na členy rodin konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, pokud s nimi žijí ve společné domácnosti a nejsou občany přijímajícího státu.

Č l á n e k 1 9

Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jakož i s ním žijící rodinní příslušníci, nepodléhají výkonu vojenské služby v ozbrojených silách přijímajícího státu a jsou osvobozeni od všech veřejných služeb jakéhokoliv druhu.

Č l á n e k 2 0

Konzulární úředník, konzulární zaměstnanec, jakož i s nimi žijící rodinní příslušníci jsou osvobozeni od všech povinností, které se podle právních předpisů přijímajícího státu vztahují na cizince, jako je hlášení pobytu, povolení pobytu a jiné podobné povinnosti.

Č l á n e k 2 1

Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od ukládání a vybírání všech daní a poplatků

-	z pozemků, budov a částí budov, které slouží výhradně ke konzulárním účelům, bytů konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců, které jsou majetkem vysílajícího státu anebo fyzické nebo právnické osoby vystupující jeho jménem, nebo jsou jimi najímané;
-	z dohod a jiných listin týkajících se získání takových nemovitostí v případě, že vysílající stát nabývá těchto nemovitostí výlučně pro konzulární účely.

Ustanovení uvedená v odstavci 1 se nevztahují na poplatky za poskytnuté služby.

Přijímající stát neuloží a nevybírá žádné daně a poplatky z movitého majetku vysílajícího státu, který je v jeho vlastnictví nebo v jeho užívání a který slouží ke konzulárním účelům, ani v souvislosti s nabytím takovéhoto majetku, které by vysílající stát v jiných případech musel zaplatit podle právních předpisů přijímajícího státu.

Č l á n e k 2 2

Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci jsou osvobozeni v přijímajícím státě od všech daní a poplatků ze služebních příjmů.

Č l á n e k 2 3

Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci, jakož i jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni od veškerých daní a poplatků osobních nebo věcných, celostátních, oblastních a místních.

Imunity uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahují

a)	na nepřímé daně obvykle zahrnuté do ceny zboží a služeb;
b)	na daně a poplatky z nemovitostí v osobním vlastnictví nacházejících se na území přijímajícího státu, s výhradou ustanovení prvního odstavce článku 21 Úmluvy;
c)	na daně a poplatky z dědictví a převodu majetku stanovené přijímajícím státem;
d)	na daně a poplatky ze soukromých příjmů na území přijímajícího státu;
e)	na daně a poplatky za právní úkony a listiny obsahující právní úkony nebo se jich týkající a veškeré státní poplatky včetně kolkových, vybírané v souvislosti s takovými právními úkony, s výhradou ustanovení odstavce 1 článku 21 Úmluvy;
f)	poplatky za prokázané služby.

Č l á n e k 2 4

1.	Všechny předměty včetně motorových vozidel, které konzulární úřad doveze výlučně ke služebním účelům, jsou osvobozeny od celních a jakýchkoliv jiných poplatků z dovozu nebo souvisejících s dovozem do přijímajícího státu, stejně jako předměty dovezené ke služebním účelům diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.
2.	Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci, jakož i s nimi žijící rodinní příslušníci jsou osvobozeni od celní prohlídky a od celních a jakýchkoliv jiných poplatků souvisejících s dovozem; stejně jako jim odpovídající členové diplomatické mise vysílajícího státu.
3.	Výraz "odpovídající členové diplomatické mise" v odstavci 2 tohoto článku se vztahuje na členy diplomatického personálu, jestliže se jedná o konzulárního úředníka, a členy administrativního a technického personálu, jestliže se jedná o konzulárního zaměstnance.

Č l á n e k 2 5

Veškeré osoby, kterým tato Úmluva poskytuje výsady a imunity, jsou povinny bez újmy na svých výsadách a imunitách dodržovat právní předpisy přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů týkajících se pojištění motorových vozidel.

Č l á n e k 2 6

Konzulárnímu úředníkovi bude k plnění jeho funkcí umožněn volný pohyb v konzulárním obvodu, pokud to není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo omezen z důvodů státní bezpečnosti.

Č l á n e k 2 7

Ustanovení článku 11 odst. 1, článku 13 odst. 2, článku 16, článku 17 odst. 1 a 2, článku 19, článku 20, článku 22, článku 23 odst. 1, článku 24 odst. 2 této Úmluvy se nevztahují na státní občany přijímajícího státu ani na osoby trvale sídlící v přijímajícím státě.

H L A V A I V

KONZULÁRNÍ FUNKCE (čl. 28-43)

Č l á n e k 2 8

Konzulární úředník

-	podporuje přátelské vztahy mezi vysílajícím a přijímajícím státem;
-	napomáhá k rozvoji hospodářských, obchodních, kulturních a vědeckých styků mezi oběma státy a rovněž napomáhá rozvoji cestovního ruchu;
-	chrání práva a zájmy vysílajícího státu a jeho státních občanů, včetně právnických osob.

Č l á n e k 2 9

1.	Konzulární úředník může vykonávat své funkce v konzulárním obvodu.
2.	Konzulární úředník se při výkonu svých funkcí může obracet ústně i písemně na kterýkoliv orgán v konzulárním obvodě. Dále se může obracet na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, pokud to dovolují právní předpisy a zvyklosti přijímajícího státu.

Č l á n e k 3 0

Konzulární úředník je oprávněn v konzulárním obvodě:

a)	vést evidenci občanů vysílajícího státu;
b)	přijímat příslušné prohlášení v záležitostech státního občanství podle právních předpisů vysílajícího státu;
c)	sepisovat prohlášení týkající se rodinných poměrů státních občanů vysílajícího státu;
d)	registrovat narození nebo úmrtí nebo přijímat vyrozumění o narození nebo úmrtí státního občana vysílajícího státu;
e)	uzavírat manželství, jsou-li obě osoby uzavírající manželství občany vysílajícího státu, za předpokladu, že je k tomu zmocněn vysílajícím státem.

Konzulární úředník informuje příslušné orgány přijímajícího státu o provedení na konzulárním úřadě matričního úkonu podle bodu d) a e) odstavce 1 tohoto článku, jestliže to vyžadují právní předpisy přijímacího státu.

Ustanovení bodu d) a e) odstavce 1 tohoto článku nezbavují dotyčné osoby povinnosti dodržovat právní předpisy přijímajícího státu.

Č l á n e k 3 1

Konzulární úředník je oprávněn ve smyslu právních předpisů vysílajícího státu:

1.	vystavit, obnovit, učinit neplatným a odejmout pas nebo jiný cestovní doklad státního občana vysílajícího státu;
2.	vydat cestovní doklad k cestě do vysílajícího státu a v něm provádět potřebné změny;
3.	udělovat platná výjezdní, vstupní a tranzitní víza.

Č l á n e k 3 2

Konzulární úředník je oprávněn provádět na konzulárním úřadě, ve svém bytě, v bytě občanů vysílajícího státu, na lodi nebo v letadle nesoucích vlajku nebo znak vysílajícího státu tyto úkony:

1.	přijímat, sepisovat nebo ověřovat žádosti občanů vysílajícího státu;
2.	sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti občanů vysílajícího státu;
3.	sepisovat a ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a o jejich jednostranných právních úkonech, pokud tyto listiny nejsou v rozporu s právním řádem přijímajícího státu a netýkají se zřízení nebo převodu věcných práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě;
4.	sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu nebo k jejich provedení má dojít na území vysílajícího státu a pokud tyto právní úkony neodporují právnímu řádu přijímajícího státu;
5.	ověřovat úřední listiny vystavené orgány vysílajícího nebo přijímajícího státu, jakož i kopie, výpisy a překlady těchto listin;
6.	ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na jakýchkoliv listinách, pokud jejich obsah není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu;
7.	přebírat do úschovy předměty ve vlastnictví a listiny občanů vysílajícího státu, pokud to neodporuje právním předpisům přijímajícího státu;
8.	provádět další úkony patřící do jeho služební pravomoci, pokud to neodporuje právním předpisům přijímajícího státu.

Č l á n e k 3 3

Listiny vystavené, ověřené nebo přeložené konzulárním úředníkem podle článku 32 této Úmluvy mají stejnou platnost a průkazní moc ve státě přijímajícím, jako kdyby je vystavily, ověřily nebo přeložily příslušné orgány a instituce tohoto státu.

Č l á n e k 3 4

Konzulární úředník, jestliže je k tomu vysílajícím státem zmocněn, může v souladu se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních vyřizovat záležitosti osvojení, ustavit poručníka nebo opatrovníka.

Č l á n e k 3 5

Funkce konzulárního úředníka v dědických věcech jsou upraveny Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních.

Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí konzulárního úředníka o úmrtí občana vysílajícího státu a informují ho o dědictví, o dědicích, o odkazovnících a závěti.

Příslušné orgány přijímajícího státu informují konzulárního úředníka o nápadu dědictví v tomto státě, jestliže dědic nebo odkazovník je občanem vysílajícího státu.

To se vztahuje i na případy, kdy se příslušné orgány dozvědí o dědictví ve prospěch občana vysílajícího státu na území třetího státu.

Č l á n e k 3 6

Konzulární úředník má v konzulárním obvodě právo zastupovat před orgány přijímajícího státu občany vysílajícího státu, kteří nejsou přítomni, anebo z nějaké závažné příčiny nemohou včas hájit svá práva a zájmy. Toto zastupování trvá potud, pokud zastupovaná osoba nepověří zastupováním svého zmocněnce nebo sama nevystoupí na ochranu svých práv a zájmů.

Č l á n e k 3 7

Konzulární úředník má v konzulárním obvodě právo na styk s kterýmkoliv státním občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytovat jakoukoliv pomoc a v případě potřeby i zajišťovat právní pomoc.

Přijímající stát nebude žádným způsobem bránit, aby občan vysílajícího státu navázal a udržoval styk s konzulárním úřadem.

Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí příslušného konzulárního úředníka vysílajícího státu o zadržení občana vysílajícího státu anebo o jakémkoli omezení jeho osobní svobody.

Konzulární úředník je oprávněn navštívit a navázat styk se státním občanem vysílajícího státu, který je ve vazbě nebo jiným způsobem omezen na své osobní svobodě, nebo který se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Práva uvedená v tomto odstavci budou vykonávána v souladu s právními předpisy přijímajícího státu. Tyto právní předpisy nemohou rušit platnost těchto práv.

Č l á n e k 3 8

1.	Konzulární úředník je oprávněn poskytovat jakoukoliv podporu a pomoc lodím vysílajícího státu v přístavech a ve vnitřních vodách přijímajícího státu.
2.	Konzulární úředník má právo vstupovat na palubu lodi a spojit se s kapitánem a členy posádky a kapitán a posádka lodi může navázat styk s konzulárním úředníkem, jakmile loď obdržela povolení k volnému styku s pobřežím.
3.	Konzulární úředník může požádat o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu v jakékoliv otázce, pokud jde o lodi vysílajícího státu nebo v záležitosti kapitána a posádky.

Č l á n e k 3 9

Konzulární úředník je v konzulárním obvodě oprávněn

1.	vyšetřovat jakoukoliv událost postihnuvší loď vysílajícího státu, vyslechnout kapitána a členy posádky lodi vysílajícího státu, kontrolovat lodní dokumenty, přijímat prohlášení o cestě i místu určení lodi, usnadnit vjezd lodi, její postoj a odjezd z přístavu, aniž by porušil práva orgánů přijímajícího státu;
2.	řešit spor vzniklý mezi kapitánem lodi a kterýmkoliv členem posádky, včetně sporů týkajících se mzdy a pracovní smlouvy, jestliže to dovolují právní předpisy vysílajícího státu a aniž by porušil práva orgánů přijímajícího státu;
3.	v případě potřeby učinit opatření k poskytnutí léčebné pomoci kapitánům lodí nebo členům posádky nebo umožnit jim návrat do vlasti;
4.	převzít, vystavit nebo ověřit jakékoliv prohlášení nebo jiný dokument určený pro loď, a to podle právních předpisů vysílajícího státu.

Č l á n e k 4 0

1.	Jestliže soud nebo jiný příslušný orgán přijímajícího státu hodlá učinit jakákoliv donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu nebo provést vyšetřování, vyrozumějí o tom orgány přijímajícího státu příslušného konzulárního úředníka. Oznámení musí být podáno před provedením opatření tak, aby mu konzulární úředník nebo jeho zástupce mohl být přítomen. Jestliže konzulární úředník nebo jeho zástupce nebyl přítomen, podají mu na jeho žádost příslušné orgány přijímacího státu úplné informace o provedeném opatření.
2.	Odstavec 1 tohoto článku se vztahuje i na případ výslechu kapitána lodi nebo členů posádky přístavními orgány na pevnině.
3.	Ustanovení tohoto článku se nevztahuje na řádnou celní, pasovou a zdravotní kontrolu ani na jakýkoliv jiný podobný úkon, který by byl proveden na žádost kapitána lodi nebo s jeho souhlasem.

Č l á n e k 4 1

1.	Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí podle možnosti v co nejkratší době příslušného konzulárního úředníka, jestliže loď vysílajícího státu v přijímajícím státě ztroskotala, najela na mělčinu, byla vržena na břeh nebo ji postihla jiná nehoda, nebo jestliže na pobřeží přijímajícího státu nebo v jeho blízkosti se nalezne jakýkoliv předmět, který je vlastnictvím občana vysílajícího státu, nebo jestliže se tento předmět dostane do přístavu tohoto státu, včetně případu, kdy byl součástí nákladu ztroskotané lodi třetího státu. Příslušné orgány informují konzulárního úředníka i o opatřeních, která učinily v zájmu záchrany osob, lodi, lodního nákladu a majetku nacházejícího se na palubě lodi, jakož i předmětů tvořících část lodi nebo součást lodního nákladu, avšak nalézající se mimo loď.
2.	Konzulární úředník může poskytnout lodi, cestujícím a členům posádky jakoukoliv pomoc a za tímto účelem požádat o pomoc příslušný orgán přijímajícího státu. Konzulární úředník může učinit opatření podle odstavce 1 tohoto článku, může rovněž učinit opatření potřebná k opravě lodi nebo se obrátit na příslušné orgány se žádostí, aby učinily a provedly taková opatření.
3.	Jestliže se najde na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu ztroskotaná loď vysílajícího státu nebo jakýkoliv předmět, který k lodi patří, nebo jestliže se loď dostane do přístavu a kapitán lodi nebo její vlastník, jeho zástupce nebo pojišťovací orgán nejsou s to se postarat o takovou loď nebo předmět nebo s nimi naložit, je třeba považovat konzulárního úředníka za zplnomocněného, aby jménem vlastníka lodi učinil taková opatření, která by za tím účelem učinil sám vlastník. Tato ustanovení se použijí i na každý takový předmět, který je součástí lodního nákladu a je vlastnictvím fyzické nebo právnické osoby vysílajícího státu.
4.	Jestliže se na pobřeží, v blízkosti pobřeží nebo v přístavu přijímajícího státu nalezne jakýkoliv předmět, který je součástí nákladu ztroskotané lodi třetího státu, avšak je vlastnictvím fyzické nebo právnické osoby, která je občanem vysílajícího státu, v případě, že kapitán lodi ani jeho vlastník, jeho zástupce nebo pojišťovací orgán se o něj nemohou postarat nebo s ním naložit, konzulární úředník je považován za zmocněného k tomu, aby jménem vlastníka učinil taková opatření, která by za tím účelem učinil i sám vlastník.

Č l á n e k 4 2

Ustanovení článků 38-41 se přiměřeně vztahují na letadla, pokud příslušné mezinárodní smlouvy o letecké dopravě nestanoví jinak.

Č l á n e k 4 3

1.	Konzulární úředník kromě funkcí uvedených v této hlavě může vykonávat i jiné konzulární funkce, pokud nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.
2.	Konzulární úředník je oprávněn vybírat poplatky a dávky za konzulární úkony podle právních předpisů vysílajícího státu.

H L A V A V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (čl. 44)

Č l á n e k 4 4

Tato Úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicet dnů ode dne výměny ratifikačních listin. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.

Tato Úmluva zůstane v platnosti šest měsíců ode dne, kdy jedna vysoká smluvní strana písemně oznámí druhé vysoké smluvní straně úmysl Úmluvu vypovědět.

Vstupem této Úmluvy v platnost pozbývá platnost Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou sjednaná v Praze dne 27. března 1959.

Na důkaz toho zmocněnci vysokých smluvních stran tuto Úmluvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Tato Úmluva byla sepsána ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a maďarském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Dáno v Budapešti dne 17. května 1973.

Z plné moci presidenta

Československé socialistické republiky:

F. Krajčír v. r.

Z plné moci presidiální rady

Maďarské lidové republiky:

Puja Frigyes v. r.

PROTOKOL

ke Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou

a Maďarskou lidovou republikou

Při podpisu Konzulární úmluvy (dále Úmluvy) podepsané dnešního dne mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou se zmocněnci vysokých smluvních stran dohodli na níže uvedeném:

1.	Ve smyslu odstavce 2 čl. 37 Úmluvy konzulární úředník bude vyrozuměn do pěti dnů o zadržení nebo jakémkoliv jiném omezení osobní svobody občana vysílajícího státu.
2.	Ve smyslu odstavce 3 čl. 37 Úmluvy konzulární úředník může navštívit občana vysílajícího státu do sedmi dnů po jeho zadržení nebo v jakémkoliv jiném omezení jeho osobní svobody a navázat s ním styk.
3.	Ve smyslu odstavce 3 čl. 37 Úmluvy konzulární úředník může navštěvovat a být ve styku s občanem vysílajícího státu, který byl zadržen nebo jakýmkoliv jiným způsobem omezen na osobní svobodě, nebo je ve výkonu trestu odnětí svobody. Takovouto návštěvu je třeba umožnit neprodleně.
4.	Tento Protokol je nedílnou součástí Úmluvy. Na důkaz toho zmocněnci vysokých smluvních stran tento Protokol podepsali a opatřili jej pečetěmi. Dáno v Budapešti dne 17. května 1973 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a maďarském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.