142/1976 Sb. znění účinné od 9. 12. 1976 do 30. 6. 1987
142
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva zemědělství a výživy
ze dne 8. prosince 1976,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně
zemědělského půdního fondu
Federální ministerstvo zemědělství a výživy stanoví podle § 30 odst. 1 zák. č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb. (dále jen "zákon"):
§ 1 (K § 4 zákona) (1) Návrh na změnu kultury, k níž je třeba povolení, musí obsahovat údaje o pozemcích z evidence nemovitostí (grafické znázornění na snímku pozemkové mapy, název obce a katastrálního území, parcelní číslo, výměru, druh pozemku, označení uživatele-vlastníka), jakož i odůvodnění návrhu.
(2) Jde-li o změnu kultury orné půdy na louku nebo pastvinu, musí být k návrhu podle odstavce 1 připojeno agronomicko-půdoznalecké zhodnocení půdy podle kritérií uvedených v příloze 1 a ekonomický rozbor, jimiž se prokáže, že po této změně bude půda využívána účelněji. Od ekonomického rozboru lze upustit, jde-li o zatravnění pozemku z důvodů protierozních opatření. Má-li být změna provedena na pozemku, který je menší než 0,5 ha, lze upustit též od agronomicko-půdoznaleckého zhodnocení.
(3) Orgán ochrany zemědělského půdního fondu zašle opis rozhodnutí, kterým se povoluje změna kultury, příslušnému orgánu geodézie a kartografie k vyznačení v evidenci nemovitostí.
§ 2 (K § 5 odst. 1 zákona) (1) V zájmu intenzívního a racionálního využívání zemědělské půdy pro zemědělskou výrobu jsou uživatelé (vlastníci) zemědělské půdy povinni
a) plánovitě obdělávat a řádně využívat zemědělskou půdu podle přírodních a výrobních podmínek,
b) zvyšovat intenzitu zemědělské výroby uplatňováním nejmodernějších způsobů agrotechniky, zaváděním vysoce výnosných odrůd osiv a sadby, správnou výživou a ochranou zemědělských plodin, jakož i používáním vědecky zdůvodněných osevních postupů s dodržováním agrotechnických lhůt, udržováním a zvyšováním obsahu živin v půdě podle výsledků půdních rozborů,
c) plánovitě rozšiřovat zemědělskou, zejména ornou půdu a zúrodňovat nevyužívanou půdu, jsou-li k tomu dány přírodní a ekonomické podmínky,
d) provádět a plně využívat všechny druhy melioračních opatření (odvodnění a závlahy) a povrchové úpravy půdy ke zlepšování půdních vlastností, zakotvit meliorační a zúrodňovací opatření v střednědobých a prováděcích plánech a realizovat je podle okolností též v rámci spolupráce v zemědělství; přitom sledovat komplexní ochranu vodního režimu v území (zachycování odváděné vody v nádržích, biologická opatření u vodních toků apod.).
(2) Ke splnění povinností uvedených v odstavci 1 mohou být uložena uživatelům (vlastníkům) zemědělské půdy zejména tato opatření:
a) zúrodnění zemědělských pozemků znehodnocených přirozeným náletem, křovinami, zamokřením nebo kameny apod․,
b) odstranění nepotřebných cest a v úvozů nebo mezí, které nemají protierozní význam,
c) zavedení vhodných protierozních postupů, úpravu nebo zřízení protierozních mezí, vytvoření vsakovacích pásů nebo zařízení ke snížení rychlosti a množství stékající vody, budování nádrží pro zachycování vody a jejího využití k účelům závlahovým.
§ 3 (K § 7a odst. 3 zákona) (1) Skutečnosti, na základě nichž lze zemědělskou půdu odejmout zemědělské výrobě pro účely zalesnění, je třeba doložit agronomicko-půdoznaleckým zhodnocením pozemků podle kritérií uvedených v příloze 2 této vyhlášky.
(2) Pro účely zařazení mezi pozemky, které nelze zemědělsky obdělávat, lze zemědělské výrobě odejmout jen zemědělskou půdu, která není vhodná ani pro zalesnění; ustanovení odstavce 1 platí obdobně.
§ 4 (K § 8 zákona) (1) Orgány územního plánování a zpracovatelé územně plánovací dokumentace jsou povinni již v období přípravných prací, zadání průzkumů a rozborů, zpracování prognózního úkolu, územních a hospodářských zásad a programů výstavby opatřit výchozí podklady pro zajišťování ochrany zemědělského půdního fondu z hlediska § 7 a 7a zákona, a to zejména pokud jde o
a) kvalitu zemědělské půdy po stránce agronomické a půdoznalecké, investic vložených do půdy a plánovaných melioračních a jiných zúrodňovacích opatření,
b) speciální plodiny a jejich plánované rozšíření,
c) plochy, které podle § 7a odst. 1 zákona nesmějí být odňaty zemědělské výrobě.
(2) Výchozími podklady uvedenými v odstavci 1 jsou zejména okresní koncepce vývoje, ochrany a využití zemědělského půdního fondu, údaje z evidence nemovitostí, údaje o bonitních třídách (bonitě) pozemků, zařazení katastrálních území do přírodních stanovišť, výsledky komplexního průzkumu půd, projekty pozemkových úprav, výrobně finanční plány socialistických zemědělských organizací, popřípadě další údaje, zpracované orgány státního hospodářského řízení zemědělství, vědeckými pracovišti apod.
(3) Údaje z výchozích podkladů vyhodnocují zpracovatelé územně plánovací dokumentace v etapě průzkumů a rozborů a znázorňují v souhrnném problémovém výkresu. Rozsah tohoto vyhodnocení a znázornění se řídí podle stupně územně plánovací dokumentace, a to:
a) u velkých územních celků se pro celé řešené území znázorňují přírodní stanoviště jednotlivých katastrálních území, území pro pěstování speciálních plodin, území významných melioračních zařízení apod.,
b) u sídelních útvarů se pro území, které může být předmětem rozvoje sídla, znázorňují pozemky podle jejich kultury a bonitní třídy (bonity) a zvlášť pozemky chráněné podle § 7a zákona,
c) u zón se údaje z výchozích podkladů vyhodnocují a znázorňují ve stejném rozsahu jako u sídelního útvaru, pokud územně plánovací dokumentace pro tento stupeň nebyla vypracována již dříve.
(4) Návrhy prognózních úkolů, územních a hospodářských zásad a programů výstavby projedná jejich zpracovatel s orgány ochrany zemědělského půdního fondu; tyto orgány přitom vymezí požadavky z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, a to s přihlédnutím ke kategorii a stupni územně plánovací dokumentace, která má být zpracována.
(5) Aby jednotlivé kategorie a stupně územně plánovací dokumentace mohly být posouzeny z hlediska možnosti variantního řešení, musí tato dokumentace kromě náležitostí stanovených předpisy o územním plánování obsahovat zejména
a) údaje o celkovém rozsahu zemědělské půdy, jejíž odnětí se předpokládá, a to v členění podle navrhovaného funkčního využití pozemků,
b) údaje o časových etapách předpokládaného odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě,
c) údaje o celkovém rozsahu nezemědělských pozemků, které se navrhují k rekultivaci na zemědělskou půdu,
d) u sídelních útvarů a zón vyznačení hranice zastavěného území obce ke dni 1. 9. 1966,
e) u velkých územních celků vyhodnocení předpokládaných ztrát na hrubé produkci rostlinné výroby v jednotlivých přírodních stanovištích; pokud se však některá zařízení umísťují na konkrétních plochách, provede se v konceptu řešení vyhodnocení alternativních řešení podle výše odvodů
f) u sídelních útvarů a u zón vyhodnocení odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě podle celkové výměry půdy, která má být odňata,
g) u územních plánů sídelních útvarů, a nebyly-li vypracovány, u územních plánů zón, vyhodnocení předpokládané ekonomické újmy ( § 23 zákona), a to podle celkové výměry zemědělské půdy, která má být odňata, popř. na níž má být hospodaření zemědělské organizace omezeno nebo ztíženo,
h) podrobné zdůvodnění, že navržené řešení je ve srovnání s jiným možným řešením z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních společenských zájmů nejvýhodnější.
(6) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro zpracování územně plánovacích podkladů.
§ 5 (K § 9 zákona) (1) Při zpracování návrhu na stanovení dobývacího prostoru jsou těžební organizace povinny zabezpečit výchozí podklady uvedené v § 4 odst. 1 a 2 s přihlédnutím k povaze ložiska nerostů a způsobu jeho dobývání. Návrhy na stanovení dobývacího prostoru musí obsahovat zemědělskou část, a to podle druhu těžby a výměry dotčené zemědělské půdy.
(2) Zemědělská část návrhu na stanovení dobývacího prostoru musí obsahovat
a) v grafické části zejména
1. orientační zákres polohy dobývacího prostoru na snímku mapy tak, aby z něj byla patrna poloha dobývacího prostoru v širším okolí,
2. údaje o pozemcích (snímek pozemkové mapy s vyznačením průběhu hranic bonitních tříd pozemků a seznam pozemků nebo jejich částí s uvedením parcelních čísel, výměr, druhů pozemků podle údajů z evidence nemovitostí a s vyznačením jejich bonitních tříd); snímek pozemkové mapy musí obsahovat též zákres dobývacího prostoru v souladu s hranicemi bloků zásob, popřípadě vyznačení prognózního území pro další těžbu, a to podle podkladů zjištěných geologickým průzkumem;
b) v textové části zejména
1. vyhodnocení předpokládaných ztrát na hrubé produkci rostlinné výroby v jednotlivých přírodních stanovištích, vyhodnocení předpokládané ekonomické újmy a vyhodnocení odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě, a to ve srovnání s jiným možným řešením,
2. charakteristiku devastace a koncepční řešení rekultivace na úrovni studie tak, aby bylo možno posoudit, zda lze provést rekultivaci zemědělskou, popřípadě jaké budou důsledky odvalového hospodářství na zemědělský půdní fond.
(3) Pro zemědělskou část návrhu na stanovení dobývacího prostoru pro lomovou (povrchovou) těžbu uhlí platí odstavec 2 s těmito odchylkami:
a) na snímku pozemkové mapy se průběh hranic bonitních tříd pozemků nemusí vyznačovat,
b) seznam pozemků lze nahradit sumarizací (souhrnným přehledem) výměr orné půdy zařazené do 1. až 4. bonitní třídy,
c) koncepční řešení rekultivace lze nahradit předběžným sdělením o způsobu využití vytěženého prostoru s udáním lhůty k doplnění celorevírního nebo podnikového generelu rekultivace nebo výpisem z generelu rekultivace,
d) vyhodnocení předpokládaných ztrát na hrubé produkci rostlinné výroby lze provést podle produkce dosahované socialistickými zemědělskými organizacemi, které na půdě hospodaří; od vyhodnocování předpokládaných odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě lze upustit.
(4) Pro zemědělskou část návrhu na stanovení dobývacího prostoru pro hlubinnou těžbu platí ustanovení odstavce 2 a odstavce 3 písm. a), b) a d) s tím, že v koncepčním řešení rekultivace se též podrobně uvede předpokládaný způsob projevu těžby na povrchu a orientačně se vyznačí na situačním plánu včetně změny vodního režimu v povrchových vrstvách půdy.
§ 6 (K § 10 zákona) (1) Jako součást přípravné dokumentace staveb jsou investoři povinni zpracovat zemědělskou část o ochraně zemědělského půdního fondu, která je podkladem pro posouzení žádosti o udělení předchozího souhlasu podle § 13a zákona.
(2) Pokud umístění investice není jednoznačné, je třeba u zemědělské části uvést jednotlivé alternativy. U každé alternativy se uvedou zejména:
a) údaje o pozemcích, u nichž se předpokládá odnětí zemědělské výrobě (snímek pozemkové mapy s vyznačením průběhu hranic bonitních tříd a seznam pozemků nebo jejich částí s uvedením parcelních čísel, výměr, druhu pozemků podle údajů evidence nemovitostí a s vyznačením bonitních tříd),
b) výpočet odvodů za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě,
c) vyhodnocení ekonomické újmy,
d) orientační bilanci skrývek ornice a podorničních zemin i s návrhem jejich hospodárného využití včetně lokalizace pozemků vhodných pro umístění těchto zemin,
e) zásady rekultivace dočasně odňatých nebo výstavbou narušených ploch,
f) porovnání jednotlivých alternativ z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a podrobné zdůvodnění navrženého řešení.
§ 7 (K § 11 zákona) (1) Organizace provozující těžební nebo průmyslovou činnost jsou povinny
a) skrývat odděleně svrchní kulturní vrstvu půdy (ornici), popřípadě hlouběji uložené zúrodnění schopné zeminy (spraše, sprašové a svahové hlíny, tufitické jíly, bentonity, oxyhumolity apod.) na ploše dotčené provozem a postarat se o jejich řádné využití pro rekultivaci devastovaných ploch a pro meliorační účely nebo zajistit v ekonomicky zdůvodněných případech jejich dopravu a rozprostření na plochy určené k zúrodnění orgánem, který vydal rozhodnutí podle § 14 zákona, popřípadě na místa určená tímto orgánem k dalšímu zpracování; skládky odděleně skrývaných zemin musí být těžební nebo průmyslovou organizací zakládány a evidovány tak, aby je bylo možno využívat v budoucnosti;
b) využít přebytků ornice, popřípadě hlouběji uložených zúrodnění schopných zemin k zúrodnění půdy dosud neplodné nebo s malou úrodností, na které na základě dohody o provedení náhradní rekultivace byla předtím provedena povrchová úprava (například odstranění kamenů, vyklučení křovisek), dále ke zvýšení jakosti a produkční schopnosti jiné zemědělské půdy navezením a rozprostřením kulturní vrstvy půdy. Mocnost rozprostřené vrstvy půdy musí být nejméně 10 cm po odečtení nakypření. Orgán příslušný podle § 14 zákona může výjimečně z důvodů hodných zvláštního zřetele povolit, aby část kulturní vrstvy půdy byla použita pro ozelenění jiných ploch;
c) využití kulturní vrstvy půdy musí být při velkém rozsahu skrývek dokumentováno jednoduchým projektem a ekonomickým zhodnocením;
d) provádět zahlazení následků těžby komplexně na celé devastované ploše v návaznosti na okolní krajinu a přihlížet přitom jak k potřebám hospodářského využití pozemků v nejbližším okolí, tak k tvorbě přírodního prostředí a dbát, aby nedocházelo ke škodlivé akumulaci plynných a pevných zplodin a narušení rázu krajiny. V oblastech soustředěné těžby uhlí projednávat koncepci umístění stavby a tvaru výsypek a odvalů, a to nejen z hlediska budoucího využití pro rekultivaci, nýbrž též z hlediska tvorby přírodního prostředí.
(2) Kromě povinností uvedených v odstavci 1 jsou těžební organizace povinny dodržovat tato opatření:
a) při povrchové těžbě
1. výsypky zakládat způsobem, který umožňuje urovnání povrchu a jeho následnou rekultivaci. Za tím účelem jsou těžební organizace povinny vypracovat technické normy úpravy povrchu výsypek, které budou v oblastech soustředěné těžby podkladem pro předávání ploch k rekultivaci a pro ekonomické vyhodnocení jednotlivých způsobů sypání. U výsypek nesmějí průměrné povrchové nerovnosti přesahovat + - 1 m;
2. převýšené výsypky zakládat na únosné základové půdě tak, aby byla zajištěna jejich stabilita a aby co největší plocha mohla být využita pro jejich zemědělskou rekultivaci. Přitom je třeba přihlédnout i k hydrologickým poměrům výsypky a jejího podloží i okolí, aby nedošlo k zabahnění okolní zemědělské půdy. Proti působení vodní eroze a k zabezpečení proti sesuvům upravit svahy výsypek tak, aby úhel sklonu zajišťoval jejich stabilitu se zřetelem na mechanické vlastnosti výsypkových zemin a výšku výsypky (generální sklon výsypek nemá být větší než 1 : 4, sklon svahů 1 : 2). Při vyšších výsypkách je nutno svahy zabezpečit terasováním generálního svahu a vhodným odstupem jednotlivých výsypkových stupňů (etáží). Svahy teras řádně upravit a zajistit proti vodní erozi (např. zatravněním, výsadbou keřů a vhodných křovin, technickými prostředky);
3. zpřístupnit výsypky příjezdními komunikacemi, u větších výsypek vybudovat též síť účelových komunikací na náhorní ploše a výsypkových stupních (etážích) a zachovávat přitom zásady protierozní ochrany;
4. zahladit následky neorganizovaného sypání zemin v oblastech soustředěné těžby uhlí též na starých výsypkách úpravou jejich svahů, přesypáním těchto výsypek, popřípadě podle daných podmínek přímo biologickou rekultivací;
5. při budování výsypek dbát i na úpravu vodního režimu v půdě, povrch výsypek urovnat a upravit tak, aby na něm mohly být používány zemědělské stroje, korunu výsypek nejméně v mocnosti vegetační vrstvy vytvořit ze zemin, u nichž jsou předpoklady zúrodnění a postupného intenzívního obhospodařování; pro usnadnění průsaku srážkové vody a omezení jejího odtoku na minimum vytvářet vhodný strukturální stav půdy, například biologickou rekultivací, pěstováním vhodných druhů rostlin;
6. upravit v dohodě s vodohospodářskými orgány celkové vodní režim na plochách narušených těžbou, aby byly odstraněny nepříznivé účinky poklesu podzemních vod a umožněn neškodný odtok povrchových vod;
7. zajistit obdělání pozemků, u nichž je těžbou nerostných surovin podstatně narušeno jejich obdělávání, a to do doby, než bude možno po skončení těžby, popřípadě po provedené rekultivaci sousedních pozemků, zahrnout tyto pozemky do organizace zemědělského půdního fondu;
b) při hlubinné těžbě
1. snižovat - pokud je to za daných technicko-ekonomických podmínek možné - poklesy zemědělské půdy (zakládkou vyrubaných slojí apod.);
2. v místech intenzívních poklesů a před postupem odvalů provádět skrývku kultivace schopných zemin a využívat je k rekultivaci znehodnocených poddolovaných pozemků a k úpravě odvalů, které lze rekultivovat na zemědělskou, popřípadě lesní půdu;
3. na mírnějších nezvodnělých půdních poklesech provést terénní úpravy, hlubší poklesy vyplnit náhradními hmotami a převrstvit ornicí za účelem dalšího zemědělského využití;
4. na zamokřených pozemcích, pokud byly dotčeny při hlubinné těžbě a činnosti s ní související, upravit vodní režim buď odvodněním a úpravou narušených vodních toků nebo zvodnělé plochy zasypat náhradními hmotami a překrýt ornicí pro další zemědělské využití a nejsou-li tu náhradní hmoty, zvodnělé poklesové kotliny řádně upravit na víceúčelové vodní nádrže, včetně osazení břehů vhodnou vegetací.
(3) Kromě povinností uvedených v odstavci 1 jsou průmyslové organizace, pokud při jejich činnosti vznikají odvaly odpadních hmot (složiště popelovin, flotačních hlušin apod.), povinny dodržovat tato opatření:
a) odvaly podniků a strusek zakládat především do neúrodných terénních nerovností přirozených umělých (např. do vytěžených lomů, pískoven a hlinišť);
b) k omezení prašnosti při budování odvalů zajistit odvoz popílků a strusek na odval ve zvlhčeném stavu; při hydraulickém způsobu dopravy zajistit čištění odpadní vody z odvalů a zamezit prosakování vody do okolní půdy. Budovat odvaly plošné s dobře urovnaným povrchem, plochy odvalů udržovat v bezprašném (vlhkém) stavu; při přerušení provozu (pokud nebudou odvaly rekultivovány) upevnit povrchovou vrstvu dostatečným množstvím příměsí vazkých zemin;
c) plochy určené pro odval zaplňovat postupně tak, aby jednotlivá zaplněná místa mohla být včas rekultivována;
d) odvaly trvale vyřazené z provozu a určené k zemědělskému využití rekultivovat převrstvením kulturní vrstvou půdy; k rekultivaci využít vlastní skrývky ornice, popřípadě přebytků skrývky ornice a zúrodnění schopných zemin z jiných podniků.
§ 8 (K § 13a odst. 2 zákona) (1) Plán rekultivace musí být zaměřen tak, aby rekultivovaná půda sloužila především zemědělské výrobě; jiný způsob rekultivace je přípustný jen tehdy, není-li zemědělská rekultivace možná.
(2) Plán rekultivace se dělí na část
a) technickou, v které je třeba uvést zejména cíl a způsob terénních úprav pozemků, výsypek a odvalů, hydrotechnická a hydromeliorační opatření, technickou melioraci půdy, vybudování příjezdních a provozních komunikací, množství skrývaných zemin a způsob jejich využití,
b) biologickou, v které je třeba uvést zejména meliorační osevní postup a volbu plodin, způsob kultivace, intenzitu hnojení rekultivované půdy.
(3) Plán rekultivace musí kromě údajů uvedených v odstavci 2 obsahovat
a) časový postup rekultivace, vyznačený též na mapových podkladech,
b) lhůtu ukončení rekultivace a prohlášení toho, v jehož zájmu má být zemědělská půda odňata, že odstraní vady, které vyjdou najevo do 5 let po ukončení rekultivace,
c) zdůvodnění jiného druhu rekultivace, jestliže zemědělská rekultivace není možná.
§ 9 (K § 13a odst. 3 zákona) Pro vydání rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu k odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě pro účely těžby nerostných surovin je rozhodující
a) u lomové (povrchové) těžby uhlí v oblastech soustředěného dobývání výměra zemědělské půdy požadovaná v rámci schváleného dobývacího prostoru na období 5 let; do této výměry se nezahrnuje výměra požadovaná pro vnější výsypky a odvaly,
b) u hlubinné těžby nerostů výměra potřebná pro výstavbu důlních objektů a provozních zařízení, jakož i výměra pozemků, u nichž lze v důsledku vytěžení ložiska předpokládat jejich devastaci, nastalou poklesem půdy,
c) u povrchového dobývání nerostných surovin k účelům stavebním nebo průmyslovým (štěrkopisky, cihlářské hlíny, kaolín, keramické jíly, vápence, kámen apod.) výměra zemědělské půdy požadovaná v rámci dobývacího prostoru na období 10 let.
§ 10 (K § 22 zákona) (1) Zastaveným územím obce ( § 22 písm. a) zákona) se rozumí území, které bylo ke dni 1. 9. 1966 souvisle zastavěno nebo jinak technicky upraveno pro potřeby obce. Do tohoto území se zahrnují i zemědělské pozemky, které nevytvářejí s okolním zemědělským půdním fondem souvislý celek (jsou od něho odděleny souvislou zástavbou nebo zabíhají do zastavěné části obce a jsou svým tvarem nebo rozlohou nevhodné k zemědělskému obhospodařování mechanizačními prostředky). Do zastavěného území obce se však nezahrnují mezery podél silnic a cest, které vznikly dřívější výstavbou a jejichž zastavění by vedlo k nežádoucímu obestavování silnic a k neekonomickému prodlužování obcí; nezahrnuje se ani území mezi obcí a železnicí nebo silnicí, přeložkou silnice, vodním tokem apod., pokud toto území je souvislou zemědělskou půdou vhodnou k zemědělskému obhospodařování mechanizačními prostředky. Hranice zastavěného území obce se zobrazí v pozemkových mapách evidence nemovitostí.
(2) Při výstavbě liniových dopravních staveb a letišť ( § 22 písm. b) zákona) se odvody za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě nepředepisují, jde-li o odnětí pro výstavbu
a) dálnic a silnic a těchto jejich součástí: silničních svahů, příkopů a jiných úprav k odvádění vod, odstavných pruhů a staničních ploch hromadné veřejné dopravy, zelených pásů a ostrůvků, mostů a odpočívek, jakož i silničních pomocných pozemků v šíři 60 cm po obou stranách dálnice nebo silnice,
b) celostátní dráhy včetně staveb a zařízení bezprostředně zajišťujících provoz dráhy, s výjimkou výpravních budov železničních stanic, měníren, železničních opraven a strojíren, a lokomotivních a vozových dep,
c) vodních cest, jakož i jejich součástí,
d) letišť všeho druhu a radionavigačních zařízení, s výjimkou letištních budov a hangárů a technických zařízení, která nejsou zařízeními radionavigačními.
(3) Užším ochranným pásmem přírodních léčivých zdrojů / § 22 písm. d) zákona/ se rozumí užší prozatímní ochranné pásmo a ochranné pásmo I. stupně přírodních léčivých zdrojů.
§ 11 (K § 28 zákona) (1) Socialistické zemědělské organizace jsou povinny ve spolupráci s orgány geodézie a kartografie vést vlastní (podnikovou) evidenci všech pozemků, které jsou v jejich užívání, správě nebo vlastnictví (dále jen "pozemky zemědělské organizace").
(2) Podniková evidence půdy se skládá
a) ze soupisu pozemků zemědělské organizace,
b) z mapových podkladů.
(3) Pro vyhotovení soupisu pozemků zemědělské organizace se využívá údajů evidence nemovitostí; jsou v ní zobrazeny všechny pozemky zemědělské organizace. Zemědělská hospodářská mapa slouží jako podklad pro plánování, řízení a dokumentaci zemědělské výroby.
(4) Mapové podklady jsou zemědělská evidenční mapa a zemědělská hospodářská mapa. Zemědělská evidenční mapa odpovídá svým obsahem pozemkové mapě.
(5) Doplňkem podnikové evidence půdy je pomocná evidence, v níž se eviduje zejména
a) zemědělská půda dočasně odňatá zemědělské výrobě,
b) zemědělská půda dočasně neobdělávaná (zdroje půdních rezerv).
(6) Socialistické zemědělské organizace jsou povinny udržovat podnikovou evidenci půdy v souladu s evidencí nemovitostí a provádět předepsaná hlášení o změnách podle zvláštních předpisů.
§ 12 Zrušuje se vyhláška č. 97/1966 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu.
§ 13 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Příloha č. 1 k vyhlášce č. 142/1976 Sb. Kritéria pro posuzování návrhů na změnu kultury z orné půdy
na louku nebo pastvinu
-
mocnost oratelné vrstvy menší než 15 cm a hloubka půdy (profilu) menší než 30 cm
-
extrémní zrnitostní složení (čisté písky - jíly)
-
obsah skeletu (štěrkovitost, kamenitost) v po- vrchové vrstvě větší než 50 %
-
svažitost pozemku větší než 15o
-
nebezpečí záplav - inundační území
-
pro mechanizaci nevhodný, úzký tvar pozemku
-
výměra pozemku do 0,5 ha
-
drobná enkláva obklopená jinými kategoriemi využití
-
znehodnocení půdy náletem dřevin
-
špatná přístupnost pozemku
- výrazné a trvalé zhoršení vodního režimu - zamokření.
Příloha č. 2 k vyhlášce č. 142/1976 Sb. Kritéria pro posuzování návrhů na odnětí zemědělské půdy
pro účely zalesnění
-
svažitost pozemku nad 25o
-
hloubka půdy (profilu) do 30 cm a současně více než 50 % skeletu (štěrkovitost, kamenitost) v povrchové vrstvě
-
drobná enkláva (do 0,15 ha) obklopená lesní půdou, zastíněnost lesem
-
pozemek s náletem (porostem lesních dřevin), který pro hustotu, stáří a kvalitu náletu bude účelnější obhospodařovat jako lesní půdu
-
balvanitost, resp. jiné překážky na pozemku
-
nepřístupnost pozemku pro mechanizační prostředky z hlediska jeho využití pro zemědělskou výrobu
-
výrazné zhoršení vodního režimu (zamokření) odstranitelné založením lesního porostu, popřípadě jednoduchými lesotechnickými melioracemi
-
plocha sloužící k půdoochrannému, protieroznímu zalesnění.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
