Čekejte, prosím...
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
32/1976 Sb. znění účinné od 1. 5. 1976 do 31. 7. 1977

32

 

VYHLÁŠKA

federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj

ze dne 9. dubna 1976

o vědeckotechnických pracovnících v centrálně řízených organizacích výzkumné

a vývojové základny

 

Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj v dohodě s Československou akademií věd, s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvem výstavby a techniky České socialistické republiky a ministerstvem výstavby a techniky Slovenské socialistické republiky stanoví podle § 52 písm. a) bodu 4 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev:

ČÁST I

Vědeckotechničtí pracovníci (§ 1-3)

§ 1

Tato vyhláška upravuje systém získávání a zvyšování kvalifikace vědeckotechnických pracovníků, kteří jsou v pracovním poměru k centrálně řízeným organizacím výzkumné a vývojové základny.

§ 2

Vědeckotechničtí pracovníci jsou tvůrčí pracovníci – odborníci v zásadě s vysokoškolským vzděláním – kteří dále rozpracovávají poznatky základního nebo aplikovaného výzkumu, ověřují jejich použitelnost v konkrétních podmínkách, navrhují společenské praxi inovační změny a podílejí se na jejich uskutečňování a jejich tvůrčí způsobilost byla ověřena přiznáním vědeckotechnického kvalifikačního stupně.1

§ 3

Při hodnocení tvůrčí způsobilosti vědeckotechnických pracovníků se rozlišují tři stupně této způsobilosti, jimž při jejím ověřování odpovídají tři vědeckotechnické kvalifikační stupně:

a)

Základní tvůrčí způsobilost (vědeckotechnický kvalifikační stupeň III) je schopnost pracovníka aplikovat vědecké poznatky při řešení navazujících výzkumných a vývojových úkolů a podílet se při zavádění jejich výsledků do praxe; vyžaduje se způsobilost ke kolektivnímu řešení úkolů.

b)

Vyšší tvůrčí způsobilost (vědeckotechnický kvalifikační stupeň II) je schopnost pracovníka samostatně, netradičním způsobem řešit plánované výzkumné a vývojové úkoly s použitelným výsledkem, komplexně hodnotit výsledky vyřešených úkolů, seznamovat odbornou veřejnost s výsledky svých prací a napomáhat realizaci výsledků výzkumu a vývoje ve společenské praxi.

c)

Nejvyšší tvůrčí způsobilost (vědeckotechnický kvalifikační stupeň I) je je schopnost pracovníka originálním způsobem řešit komplexní problémy významné z hlediska cílů vědeckotechnické politiky, řídit pracovní kolektivy jak při řešení výzkumných a vývojových úkolů, tak při jejich realizaci, a zvyšovat kvalifikaci svěřených pracovníků․

ČÁST II

Získávání a zvyšování kvalifikace vědeckotechnických pracovníků (§ 4-9)

§ 4

(1)

Zvyšování kvalifikace je integrální součástí pracovních úkolů vědeckotechnických pracovníků a kádrové politiky organizace.

(2)

Organizované zvyšování kvalifikace pracovníka je založeno na plánu jeho osobního rozvoje.

(3)

Plán osobního rozvoje pracovníka vychází ze současných i perspektivních úkolů pracoviště, ze zařazení pracovníka v pracovním procesu a ze závěrů jeho komlexního hodnocení. Obsahuje program odborného a ideového růstu pracovníka. Stanoví zejména cíle, úkoly a způsob průběžné a závěrečné kontroly, délku příslušného cyklu organizovaného zvyšování kvalifikace (§ 6 odst. 2), jakož i praxe a stáže, které má pracovník absolvovat.

(4)

Plán osobního rozvoje pracovníka připravuje podle pokynů vedoucího organizace a za účasti pracovníka jeho přímý nadřízený va spolupráci s kádrovým a personálním útvarem a schvaluje jej vedoucí organizace.

§ 5

(1)

Péče o zvyšování kvalifikace podřízených pracovníků patří k povinnostem vedoucích pracovníků všech stupňů. Výsledky práce na tomto úseku se hodnotí jako jejich ostatní základní úkoly.

(2)

Vedoucí pracovníci jsou povinni vytvářet materiálně technické a jiné podmínky potřebné k soustavnému zvyšování kvalifikace vědeckotechnických pracovníků.

§ 6

(1)

Ke zvyšování kvalifikace vědeckotechnických pracovníků lze využívat všech forem výchovy a vzdělávání dospělých na vysokých školách i v podnikové a mimoškolské výchově a vzdělávání.2

(2)

Získávání a zvyšování kvalifikace vědeckotechnických pracovníků se uskutečňuje ve třech cyklech podle stupně tvůrčí způsobilosti, k němuž směřuje.

§ 7

(1)

V základním cyklu se připravují pracovníci s vysokoškolským vzděláním k získání základní tvůrčí způsobilosti. Vedoucí organizace do něho vybírají pracovníky, kteří se již zúčastnili řešení výzkumných či vývojových úkolů a získali počáteční zkušenosti z uplatňování jejich výsledků v praxi. Vedoucí organizace určí v každém jednotlivém případě zkušeného školitele, který pomáhá pracovníku při zvyšování kvalifikace a hodnotí plnění jeho plánu osobního rozvoje.

(2)

V základním cyklu jsou hlavními formami zvyšování kvalifikace organizované odborné i ideové vzdělávání a vedení při výkonu pracovní funkce. Vzdělávání se uskutečňuje zejména kursy, semináři, přednáškami, postgraduálním studiem na vysokých školách, konzultacemi, studijními pobyty v tuzemsku i v zahraničí.

§ 8

(1)

Ve vyšším cyklu se připravují pracovníci k dosažení vyšší tvůrčí způsobilosti. Vedení organizace do něho vybírá pracovníky, kteří již dosáhli vědeckotechnického kvalifikačního stupně III a ve své praxi i studiu osvědčili předpoklady pro další zvyšování tvůrčí způsobilosti.

(2)

Vedle forem uplatňovaných v základním cyklu využívá praxe ve výkonu svěřené funkce a na ni navazujícího samostatného studia.

(3)

V průběhu vyššího cyklu musí pracovník zejména získat zkušenosti v samostatném řešení problémů, ve spolupráci s praxí při realizaci inovací, v obhajobě vlastních výsledků, v jejich zveřejňování a v poradenské činnosti.

§ 9

(1)

V nejvyšším cyklu se připravují pracovníci k dosažení nejvyšší tvůrčí způsobilosti. Vedoucí organizace do něho zařazuje na základě užšího náročného výběru pracovníky, kteří již dosáhli vědeckotechnického kvalifikačního stupně II. Přitom přihlíží zvláště ke schopnosti pracovníka zvládnout systematicky širokou odbornou tematiku, vést kolektiv lidí, rozvíjet jejich schopnosti a mobilizovat je k řešení náročných úkolů.

(2)

V tomto cyklu se uplatní zejména samostatné studium a plánovitě usměrňovaná náročnost pracovního prostředí. Obsahem zvyšování kvalifikace je zejména studium otázek práce s lidmi a řízení tvůrčí činnosti, zvládnutí problémů odborných i otázek politického, ekonomického a sociálního rozvoje společnosti, dále plnění řídících, koncepčních, prognostických, výchovných, poradenských a podobných funkcí.

ČÁST III

Hodnocení tvůrčí způsobilosti vědeckotechnických pracovníků (atestace) (§ 10-18)

§ 10

(1)

Pro hodnocení a ověřování tvůrčí způsobilosti vědeckotechnických pracovníků se používá dvou druhů atestací: atestace vědeckotechnického kvalifikačního stupně a periodické atestace.

(2)

Atestací vědeckotechnického kvalifikačního stupně se na základě ověření výsledků zvyšování kvalifikace přiznávají pracovníkům vědeckotechnické kvalifikační stupně.

(3)

Vědeckotechnický kvalifikační stupeň může být výjimečně přiznán i pracovníku s nižším než vysokoškolským vzděláním, prokázal-li výsledky své práce, že si osvojil na úrovni vysokoškolského vzdělání.

(4)

Na základě ověření odpovídající tvůrčí způsobilosti lze pracovníku přiznat vyšší vědeckotechnický kvalifikační stupeň než III, aniž mu byl dříve přiznán stupeň III, popřípadě II.

(5)

Přiznání vědeckotechnického kvalifikačního stupně je podle příslušných předpisů podmínkou pro zařazení pracovníka do funkcí vědeckotechnických pracovníků.

(6)

Získání vědecké hodnosti ani přiznání vědeckého kvalifikačního stupně nenahrazuje vědeckotechnický kvalifikační stupeň.3

(7)

Periodickou atestací se hodnotí pracovní výsledky vědeckotechnického pracovníka a plnění plánu jeho osobního rozvoje v uplynulém období. Toto období je pro pracovníky, jimž byl přiznán vědeckotechnický kvalifikační stupeň III nebo II, nejdéle čtyřleté, pro pracovníky, jimž byl přiznán vědeckotechnický kvalifikační stupeň I, nejdéle šestileté.

(8)

Závěry periodických atestací jsou jedním z podkladů pro komplexní hodnocení pracovníků a mají povahu doporučení pro vedoucího organizace.

§ 11

(1)

O přiznání, odnětí nebo snížení vědeckotechnického kvalifikačního stupně rozhodují resortní atestační komise zřízené u ústředních orgánů přímo řídících organizace výzkumné a vývojové základny.

(2)

Ústřední orgán může pro každou oblast svého působení zřídit zvláštní atestační komisi.

(3)

Na základě dohody zúčastněných ústředních orgánů lze zřídit společnou resortní atestační komisi.

§ 12

(1)

Přiznání vědeckotechnického kvalifikačního stupně má platnost pro všechny centrálně řízené organizace výzkumné a vývojové základny v oboru působnosti resortní atestační komise, která vědeckotechnický kvalifikační stupeň přiznala.

(2)

Při přechodu pracovníka do centrálně řízené organizace výzkumné a vývojové základny v oboru působnosti jiné resortní atestační komise může vedoucí této organizace uznat platnost přiznaného vědeckotechnického kvalifikačního stupně i pro tuto organizaci, nestanoví-li jinak ústřední orgán nadřízený této organizaci.

§ 13

(1)

Resortní atestační komise má nejméně devět členů. Jejího předsedu a ostatní členy jmenuje vedoucí příslušného ústředního orgánu, a to předsedu z vedoucích pracovníků ústředního orgánu, ostatní členy ze zástupců realizační praxe, vědeckých a vědeckopedagogických pracovníků ČSAV, SAV a vysokých škol, výzkumných a vývojových pracovníků nejvyšší kvalifikace v příslušných oborech a zástupců společenských organizací. Členem resortní atestační komise je zpravidla i zástupce federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj, resp. příslušného ministerstva výstavby a techniky.

(2)

Jmenování členů se děje se souhlasem vedoucího organizace, resp. ústředního orgánu, v nichž pracují, u členů zastupujících společenské organizace na návrh jejich příslušného orgánu.

(3)

Při ustavení resortní atestační komise určí vedoucí příslušného ústředního orgánu způsob zajištění administrativních prací spojených s činností komise, k nimž záleží zejména i vedení evidence jejich rozhodnutí.

§ 14

(1)

Resortní atestační komise rozhoduje na základě návrhu předloženého vedoucím organizace po projednání v atestační komisi pracoviště (§ 16). Vedoucí organizace odpovídá za předchozí projednání návrhu se stranickými a odborovými orgány pracoviště.

(2)

Návrhy na přiznání vědeckotechnického kvalifikačního stupně vedoucím organizací předkládá resortní atestační komisi pověřený náměstek (zástupce) vedoucího příslušného ústředního orgánu.

(3)

Resortní atestační komise je oprávněna si vyžádat od navrhovatele doplnění podkladů nezbytné k objektivnímu rozhodnutí. Předseda komise může rovněž k jejímu jednání přizvat další odborníky, kteří se ho účastní s hlasem poradním.

§ 15

(1)

Resortní atestační komise je schopna usnášení, je-li přítomna nadpoloviční většina členů. Návrh je přijat, hlasuje-li pro něj nadpoloviční většina přítomných členů, nejméně však čtyři členové. Hlasování je veřejné. O jednání komise se pořizuje zápis.

(2)

Resortní atestační komise sdělí své rozhodnutí navrhovateli do 30 dnů. Zamítavé rozhodnutí musí být zdůvodněno. Proti zamítavému rozhodnutí může navrhovatel do 2 měsíců od jeho doručení podat resortní atestační komisi odvolání, může-li uvést podstatné skutečnosti, které nebyly uvedeny v zamítnutém návrhu. Podává-li odvolání vedoucí organizace, projedná je nejprve se stranickými a odborovými orgány pracoviště a v atestační komisi pracoviště.

(3)

Odvolání projedná resortní atestační komise obdobně jako původní návrh. Nevyhoví-li mu sama, postoupí je s připojením svého vyjádření ke konečnému rozhodnutí vedoucímu ústředního orgánu nadřízeného organizaci, v níž pracovník působí.

(4)

Byl-li návrh na přiznání vědeckotechnického kvalifikačního stupně zamítnut, lze další návrh, odůvodněný nově vzniklými skutečnostmi, podat nejdříve po roce od zamítavého rozhodnutí o předcházejícím návrhu.

(5)

Vedoucí organizace oznámí písemně rozhodnutí resortní atestační komise pracovníku do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Záznamy o rozhodnutí resortní atestační komise se zakládají do osobních spisů pracovníků.

§ 16

(1)

Periodické atestace vědeckotechnických pracovníků provádějí atestační komise zřízené v organizacích výzkumné a vývojové základny (atestační komise pracoviště). Složení atestační komise pracoviště schvaluje nadřízený ústřední orgán. Atestační komise pracoviště se také vyjadřuje k návrhům vedoucího organizace před jejich předložením resortní atestační komise.

(2)

Předsedou komise je vedoucí organizace, který jmenuje nejméně čtyři další členy komise, z nich nejméně po jednom členu z řad odborníků činných jednak v oborově příbuzných výzkumných nebo vývojových pracovištích, jednak v oblasti realizační praxe, a to se souhlasem jejich vedoucích. Dalšími členy komise jsou zástupci společenských organizací na pracovišti, jmenovaní na jejich návrh.

(3)

Pro hodnocení jednotlivých pracovníků může předseda komise přizvat k jejímu jednání další odborníky, kteří se ho účastní s hlasem poradním.

(4)

Vedoucí hodnoceného pracovníka určený vedoucím organizace připraví podle jeho pokynů pro jednání komise potřebné podklady s návrhem závěrů a zúčastní se jednání komise bez práva hlasovat. Hodnocený pracovník připojí k návrhu závěrů své stanovisko.

§ 17

(1)

Atestační komise pracoviště je schopna usnášení, je-li přítomna nadpoloviční většina členů. Návrh je přijat, hlasuje-li pro něj nadpoloviční většina přítomných členů, nejméně však tři členové. Hlasování je veřejné. O jednání komise se pořizuje zápis. Vedoucí hodnoceného pracovníka mu do 15 dnů písemně oznámí závěry z periodické atestace.

(2)

Periodické atestace vedoucích organizací provádějí resortní atestační komise na základě podkladů připravených pracovníky, které tím pověří příslušný ústřední orgán. Závěry z těchto atestací resortní atestační komise písemně oznámí hodnoceným vedoucím organizací do 30 dnů.

(3)

Plán periodických atestací je součástí plánu kádrové práce organizace.

§ 18

Závazným obsahem závěrů atestační komise pracoviště při periodických atestacích je zhodnocení vývoje tvůrčí způsobilosti pracovníka na základě zhodnocení výsledků jeho práce a plnění plánu jeho osobního rozvoje a stanovisko k dosavadnímu vědeckotechnickému kvalifikačnímu stupni pracovníka.

ČÁST IV

Přechodná ustanovení (§ 19)

§ 19

(1)

Organizace výzkumné a vývojové základny, na něž se vztahuje tato vyhláška, jsou povinny do šesti měsíců od počátku její účinnosti zabezpečit, aby pro všechny pracovníky, u nichž přichází v úvahu získání některého vědeckotechnického kvalifikačního stupně, byly vypracovány a schváleny jejich plány osobního rozvoje.

(2)

Návrhy na přiznání vědeckotechnických kvalifikačních stupňů připravené v rámci zavedení kvalifikačních stupňů připravené v rámci zavedení platového řádu pro pracovníky centrálně řízených organizací výzkumné a vývojové základny, který v roce 1976 vydá federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj, předloží organizace příslušné resortní atestační komise jedním podáním.

(3)

Mezi tyto návrhy zařadí organizace přednostně návrhy na přiznání vědeckotechnických kvalifikačních stupňů těm pracovníkům, o jejichž tvůrčí způsobilosti svědčí již dřívější společenské uznání pracovních výsledků, např. udělení cen, vyznamenání nebo odměn za zvlášť významné zlepšovací návrhy nebo vytvořená chráněná řešení (objevy, vynálezy, atd.).

ČÁST V

Závěrečná ustanovení (§ 20-21)

§ 20

(1)

Výjimky z ustanovení § 1 může udělit ministr ČSSR pro technický a investiční rozvoj v dohodě s ministrem práce a sociálních věcí ČSSR pro jednotlivé organizace, pro něž bylo povoleno použití platového řádu pro pracovníky centrálně řízených organizací výzkumné a vývojové základny.

(2)

Při hodnocení pracovníků a přípravě návrhů na přiznání vědeckotechnických kvalifikačních stupňů se vychází ze zásad uvedených v příloze k této vyhlášce.

(3)

Ústřední orgány přímo řídící organizace výzkumné a vývojové základny vydají podle potřeby pro činnost atestačních komisí pokyny, v nichž stanoví zejména také termíny pravidelných zasedání atestačních komisí a termíny pro předkládání návrhů těmto komisím.

§ 21

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 1976.

Ministr:

Ing. Šupka v. r.

Příloha k vyhlášce č. 32/1976 Sb.

ZÁSADY

pro hodnocení pracovníků v návrzích na přiznání vědeckotechnických kvalifikačních stupňů

 

A. Předpoklady a složky tvůrčí způsobilosti vědeckotechnických pracovníků

(1) Tvůrčí způsobilost vědeckotechnického pracovníka je založena na teoretických vědomostech, profesních dovednostech a zkušenostech

(2) Teoretické vědomosti jsou zásadně dány absolvovaným vysokoškolským vzděláním a dále se rozvíjejí účastí pracovníka na systému zvyšování kvalifikace vědeckotechnických pracovníků.

(3) Profesními dovednostmi jsou zejména:

a)

ovládání metodologie řešení výzkumných nebo vývojových úkolů v daném oboru;

b)

schopnost úspěšně řešit výzkumné nebo vývojové úkoly, přinášet při tomto řešení pro daný účel nové, původní poznatky a pracovat úspěšně jako člen řešitelských kolektivů a kolektivů ustanovených na pomoc realizaci výsledků výzkumu a vývoje;

c)

schopnost vyhodnocovat výsledky řešení výzkumných nebo vývojových úkolů jednak z hlediska požadavků kladených na daný úkol nebo příslušný obor, jednak i v širších společenských souvislostech;

d)

ovládání metodicko-organizačních stránek procesu řešení výzkumných a vývojových úkolů a podmínek realizace jejich výsledků až po schopnost řídit výzkumné nebo vývojové práce;

e)

schopnost již při zakládání a řešení výzkumných a vývojových úkolů předvídat možné podmínky a problémy jejich realizace a účinně napomáhat při zavádění výsledků výzkumu a vývoje do praxe.

(4) Vzájemné proporce mezi profesními dovednostmi se mohou přitom měnit, zejména v návaznosti na úkoly spadající do různých fází výzkumného cyklu, v souvislosti s výkonem řízení výzkumných a vývojových prací apod.

 

B. Výsledky práce vědeckotechnických pracovníků

(1) Předpokladem objektivního zhodnocení výsledků práce vědeckotechnického pracovníka a jejich průkazného uplatnění v návrzích na přiznání vědeckotechnického kvalifikačního stupně je výstižná charakteristika těchto výsledků, přihlížející zejména

a)

k fázi cyklu výzkum–vývoj–výroba, v níž bylo výsledků dosaženo, a ke způsobu zapojení pracovníka do dělby práce v příslušné fázi;

b)

k povaze a významu osobního podílu pracovníka;

c)

k potenciálnímu i skutečnému společenskému významu výsledků z hlediska technickoekonomické nebo jiné prospěšnosti při realizaci a užití.

(2) Výsledky práce svědčící pro přiznání vědeckotechnického kvalifikačního stupně se v návrzích předkládaných resortním atestačním komisím prokazují například:

a)

již udělenými osvědčeními o vynálezech,

b)

významnými technickými díly nebo jinými významnými realizačními akcemi, k jejichž provedení pracovník aktivně přispěl,

c)

úspěšně oponovanými výsledky řešení úkolů státních plánů rozvoje vědy a techniky, na nichž se pracovník aktivně podílel,

d)

úspěšně oponovanými výsledky řešení úkolů resortních, popř. oborových a podnikových (ústavních), na nichž se pracovník aktivně podílel,

e)

významnými zlepšovacími návrhy realizovanými nebo přijatými,

f)

výsledky publikační činnosti pracovníka,

g)

pracemi rozvíjejícími metodologii nebo technologii zpracování informací, popřípadě rozbory směřujícími k uplatnění výsledků výzkumu a vývoje v praxi (za podmínky, že jde o výsledky řešení úkolů plánu rozvoje vědy a techniky).



Poznámky pod čarou:

Kategorii tvůrčích pracovníků vědy, výzkumu a vývoje (třída 09 jednotné klasifikace zaměstnání) tvoří vedle vědeckotechnických pracovníků též pracovníci vědečtí a vědeckopedagogičtí, jejichž systémy výchovy a zvyšování kvalifikace upravují zvláštní předpisy.

Pracovníci, na něž se vztahuje tento systém získávání a zvyšování kvalifikace vědeckotechnických pracovníků, se ho účastní i tehdy, jsou-li jako pracovníci činní v řídících funkcích zařazeni do systému cyklické průpravy vedoucích pracovníků podle usnesení vlády ČSSR ze dne 16. února 1972 č. 42/1972.

Zákon z 26. 2. 1964 č. 53/1964 Sb., o udělování vědeckých hodností a o Státní komisi pro vědecké hodnosti; vyhláška Státní komise pro vědecké hodnosti z 11. 11. 1964 č. 198/1964 Sb., o řízení při udělování vědeckých hodností, ve znění vyhlášek České komise pro vědecké hodnosti z 11. 12. 1973 č. 161/1973 Sb. a ze 7. 8. 1974 č. 80/1974 Sb. a Slovenské komise pro vědecké hodnosti z 20. 12. 1973 č. 174/1973 Sb. a z 22. 7. 1974, č. 79/1974 Sb.; vyhláška předsedy ČSAV a ministra školství a kultury z 11. 11. 1964 č. 199/1964 Sb., o výchově nových vědeckých pracovníků; Směrnice pro jednotné posuzování vědecké kvalifikace pracovníků schválené usnesením presidia ČSAV z 2. 10. 1963 na základě usnesení vlády z 26. 6. 1963 č. 549/1963; zásady řízení a provádění účelové vědecké aspirantury schválené usnesením vlády ČSSR z 19. 5. 1975 č. 150 (č. 59/1975 Sb.).

Poznámky pod čarou:
1

Kategorii tvůrčích pracovníků vědy, výzkumu a vývoje (třída 09 jednotné klasifikace zaměstnání) tvoří vedle vědeckotechnických pracovníků též pracovníci vědečtí a vědeckopedagogičtí, jejichž systémy výchovy a zvyšování kvalifikace upravují zvláštní předpisy.

2

Pracovníci, na něž se vztahuje tento systém získávání a zvyšování kvalifikace vědeckotechnických pracovníků, se ho účastní i tehdy, jsou-li jako pracovníci činní v řídících funkcích zařazeni do systému cyklické průpravy vedoucích pracovníků podle usnesení vlády ČSSR ze dne 16. února 1972 č. 42/1972.

3

Zákon z 26. 2. 1964 č. 53/1964 Sb., o udělování vědeckých hodností a o Státní komisi pro vědecké hodnosti; vyhláška Státní komise pro vědecké hodnosti z 11. 11. 1964 č. 198/1964 Sb., o řízení při udělování vědeckých hodností, ve znění vyhlášek České komise pro vědecké hodnosti z 11. 12. 1973 č. 161/1973 Sb. a ze 7. 8. 1974 č. 80/1974 Sb. a Slovenské komise pro vědecké hodnosti z 20. 12. 1973 č. 174/1973 Sb. a z 22. 7. 1974, č. 79/1974 Sb.; vyhláška předsedy ČSAV a ministra školství a kultury z 11. 11. 1964 č. 199/1964 Sb., o výchově nových vědeckých pracovníků; Směrnice pro jednotné posuzování vědecké kvalifikace pracovníků schválené usnesením presidia ČSAV z 2. 10. 1963 na základě usnesení vlády z 26. 6. 1963 č. 549/1963; zásady řízení a provádění účelové vědecké aspirantury schválené usnesením vlády ČSSR z 19. 5. 1975 č. 150 (č. 59/1975 Sb.).