3/1978 Sb. znění účinné od 6. 1. 1978

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 12. ledna 1978

o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou

lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech

občanských, rodinných a trestních

Dne 25. listopadu 1976 byla v Sofii podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních.

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 7. prosince 1977.

Podle svého článku 89 Smlouva vstoupila v platnost dnem 6. ledna 1978.

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.

SMLOUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou

republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech

občanských, rodinných a trestních (čl. 1-91)

Prezident Československé socialistické republiky a Státní rada Bulharské lidové republiky,

vedeni přáním dále rozvíjet přátelské vztahy mezi oběma státy v souladu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou ze dne 26. dubna 1968 a

ve snaze prohloubit a zdokonalit jejich vzájemné vztahy v oblasti právních styků, který byly dosud upraveny Smlouvou mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 13. dubna 1954,

se rozhodli sjednat tuto Smlouvu:

K tomuto účelu jmenovali svými zmocněnci:

Prezident Československé socialistické republiky

Dr. Jana Němce,

ministra spravedlnosti České socialistické republiky,

Státní rada Bulharské lidové republiky

Svetlu Daskalovou,

ministryni spravedlnosti Bulharské lidové republiky,

kteří po výměně svých plných mocí, shledaných v řádné a náležité formě, se dohodli takto:

Č Á S T I

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ (čl. 1-26)

Č l á n e k 1

Právní ochrana

(1)	Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejných práv a stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako její vlastní státní občané.
(2)	K uplatnění svých práv a zájmů mohou státní občané jedné smluvní strany vystupovat před justičními orgány (soudy, prokuratury, státní notářství) i jinými orgány druhé smluvní strany, do jejichž působnosti patří věci, které jsou předmětem této Smlouvy, za stejných podmínek jako její vlastní státní občané.
(3)	Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použije obdobně i na právnické osoby.

Č l á n e k 2

Právní pomoc a způsob styku

(1)	Justiční orgány smluvních stran si budou poskytovat vzájemně právní pomoc ve věcech občanských, rodinných a trestních.
(2)	Jiné orgány činné ve věcech občanských, rodinných a trestních si poskytují právní pomoc prostřednictvím justičních orgánů.
(3)	Justiční orgány se při poskytování právní pomoci stýkají mezi sebou, nestanoví-li tato Smlouva jinak, prostřednictvím svých ústředních orgánů.
(4)	Ústředními orgány ve smyslu této Smlouvy jsou ze strany Československé socialistické republiky: Generální prokuratura Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky; ze strany Bulharské lidové republiky: Hlavní prokuratura Bulharské lidové republiky a ministerstvo spravedlnosti Bulharské lidové republiky.
(5)	Smluvní strany si budou vzájemně poskytovat právní pomoc výkonem jednotlivých procesních úkonů, zvláště sepisováním, zasíláním a doručováním listin, prováděním prohlídek, odnímáním a odevzdáváním věcných důkazů, prováděním znaleckých posudků, výslechem účastníků, obviněných, svědků a znalců, výslechem stran a jiných osob, výkonem rozhodnutí, vydáním pachatele trestného činu aj.

Č l á n e k 3

Obsah dožádání o právní pomoc

(1)	Dožádání musí obsahovat označení dožadujícího orgánu, dožádaného orgánu, věci, v níž se právní pomoc žádá, jména účastníků, jejich státní občanství, zaměstnání a bydliště, jména jejich zástupců, jakož i druh žádané právní pomoci.
(2)	V dožádání v trestních věcech je třeba uvést také popis a označení trestného činu a datum a místo narození obviněných.
(3)	Dožádání bude opatřeno vlastnoručním podpisem a úřední pečetí.
(4)	Dožádání o doručení musí obsahovat i přesnou adresu příjemce a druh doručované písemnosti.
(5)	Při dožádání o právní pomoc mohou smluvní strany použít formulářů, jejichž znění bude vzájemně dohodnuto.

Způsob vyřízení dožádání o právní pomoc

Č l á n e k 4

(1)	Při vyřizování dožádání o právní pomoc použije orgán dožádané smluvní strany vlastních právních předpisů․
(2)	Není-li orgán, jemuž bylo dožádání zasláno, příslušný, zašle dožádání příslušnému orgánu.
(3)	Není-li známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, orgán dožádané smluvní strany učiní nutná opatření ke zjištění adresy. Nemůže-li adresu zjistit, uvědomí o tom dožadující orgán a současně dožádání o právní pomoc vrátí.
(4)	Na požádání orgánů dožadující smluvní strany orgán dožádané smluvní strany včas sdělí dožadujícímu orgánu i zúčastněným stranám místo a dobu výkonu dožádání.
(5)	Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu orgánu; v případech, ve kterých dožádání nebylo možno vyhovět, vrátí spisy a současně sdělí důvody, které zabránily vyřízení.
(6)	Dožádaný orgán provede doručení způsobem předepsaným jeho vlastním právním řádem, jestliže je písemnost sepsána v jazyce dožádané smluvní strany nebo je k ní připojen ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak doručí dožádaný orgán písemnost adresátu, pokud je ochoten ji dobrovolně přijmout. Na žádost dožadujícího orgánu může však použít způsob vyřízení, který je v dožádání uveden.

Č l á n e k 5

Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným úřední pečetí, datem a podpisem doručujícího orgánu nebo potvrzením vydaným tímto orgánem, jímž se prokazuje způsob, místo a čas doručení. Je-li doručovaná písemnost zaslána ve dvojím vyhotovení, může se potvrzení o přijetí a o vykonaném doručení provést také na druhém stejnopisu.

Č l á n e k 6

Doručování vlastním státním občanům

(1)	Smluvní strany mají právo doručovat listiny vlastním státním občanům prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.
(2)	Při takovém doručení nesmějí být ukládána donucovací opatření.

Č l á n e k 7

Odmítnutí právní pomoci

Příslušné orgány dožádané smluvní strany mohou odmítnout poskytnutí právní pomoci v případě, že by jejím poskytnutím byla porušena její svrchovanost nebo bezpečnost.

Č l á n e k 8

Náklady právní pomoci

(1)	Za výkon dožádání o poskytnutí právní pomoci nebudou smluvní strany požadovat náhradu nákladů. Tyto náklady nese dožádaná smluvní strana.
(2)	Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši nákladů uvedených v odstavci 1 tohoto článku. V případě, že dožadující orgán vybere tyto náklady od osoby, která je povinna je zaplatit, zůstanou vybrané částky smluvní straně, jejíž orgán je vybral.

Č l á n e k 9

Imunita znalců a svědků

(1)	Svědek nebo znalec, který se na předvolání doručené mu orgánem dožádané smluvní strany dostaví před orgán dožadující smluvní strany, bez zřetele na státní občanství nepodléhá trestnímu stíhání na jejím území, ani výkonu trestu, uloženého mu za trestný čin spáchaný před překročením jejích státních hranic.
(2)	Imunita svědka nebo znalce zaniká, neopustí-li území dožadující smluvní strany do jednoho týdne ode dne, kdy orgán, který ho předvolal, mu sdělil, že jeho přítomnost není nutná. Do této lhůty se nepočítá doba, v níž svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany z příčin, jež jsou na něm nezávislé.

Č l á n e k 1 0

Platnost listin

(1)	Listiny vydané nebo ověřené v předepsané formě a opatřené úřední pečetí soudu, státního notářství (státního orgánu) nebo úřední osoby (tlumočníka, znalce) jedné smluvní strany, nevyžadují na území druhé smluvní strany další ověření. Totéž platí i pro podpisy na listinách a podpisy, které byly ověřeny podle předpisů jedné ze smluvních stran.
(2)	Listiny, které se na území jedné ze smluvních stran považují za veřejné, mají na území druhé smluvní strany průkaznou moc veřejných listin.

Č l á n e k 1 1

Právní informace

Ústřední orgány smluvních stran se budou vzájemně informovat o platných právních předpisech, které platí nebo platily na jejich území a o právních otázkách.

Č l á n e k 1 2

Jazyk

Ve vzájemných stycích používají československé orgány jazyka českého nebo slovenského nebo ruského a bulharské orgány jazyka bulharského nebo ruského.

Č l á n e k 1 3

Osvobození od jistoty na náklady řízení a náhrada nákladů řízení

Od státních občanů jedné ze smluvních stran, kteří vystupují před soudem druhé smluvní strany a kteří se zdržují na území jedné ze smluvních stran, nesmí být požadována záloha na náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci a že nemají bydliště nebo pobyt na území smluvní strany, před jejímž soudem vystupují.

Povolení výkonu rozhodnutí o nákladech řízení

Č l á n e k 1 4

(1)	Bylo-li účastníku osvobozenému podle článku 13 této Smlouvy uloženo pravomocným rozhodnutím na území jedné smluvní strany nahradit náklady soudního řízení druhého účastníka, povolí příslušný soud na území druhé smluvní strany na návrh bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů.
(2)	Do soudních nákladů jsou počítány i náklady spojené s překladem a ověřením listin uvedených v článku 15 této Smlouvy.

Č l á n e k 1 5

(1)	Soud, který nařizuje výkon rozhodnutí pro náklady řízení, omezí své zkoumání jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné.
(2)	K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí opis části rozhodnutí obsahující výrok o nákladech, ověřený soudem I. stupně a dále potvrzení vydané týmž soudem, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné. Tyto doklady musí být připojeny s překladem pořízeným podle článku 4 odstavce 6 této Smlouvy, do jazyka smluvní strany, na jejímž území se má výkon provést.
(3)	Orgán smluvní strany, na jejímž území byly náklady zálohovány státem, požádá příslušný soud druhé smluvní strany, aby náklady a poplatky vymohl. Soud vybranou částku odevzdá diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.

Č l á n e k 1 6

(1)	Návrh na soudní výkon rozhodnutí pro náklady řízení, které se má vykonat na území druhé smluvní strany, lze podat u soudu, který vydal rozhodnutí o nákladech nebo u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni.
(2)	Soud uvedený v odstavci 1 tohoto článku zašle návrh příslušnému soudu druhé smluvní strany, způsobem uvedeným v článku 2 odstavci 3 této Smlouvy.

Č l á n e k 1 7

Soud projedná návrh na výkon rozhodnutí pro náklady řízení bez slyšení účastníků, i když navrhovatel nesložil zálohu na náklady vykonávacího řízení. Proti rozhodnutí o nařízení výkonu nebo jeho odmítnutí je přípustný opravný prostředek podle práva smluvní strany, na jejím území se o návrhu rozhoduje.

Osvobození od poplatků a záloh

Č l á n e k 1 8

Státní občané jedné smluvní strany jsou osvobozeni od poplatků i nákladů řízení před justičními orgány druhé smluvní strany a požívají i bezplatné právní pomoci za týchž podmínek a v témže rozsahu jako státní občané této smluvní strany.

Č l á n e k 1 9

(1)	Osvědčení o osobních, rodinných a majetkových poměrech, vydávají příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území má žadatel své bydliště nebo pobyt.
(2)	Nemá-li ten, kdo si přeje požívat úlev, bydliště ani pobyt na území jedné ze smluvních stran, osvědčení může být vydáno diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem státu, jehož je státním občanem.
(3)	Justiční orgán, který vydává rozhodnutí o úlevách podle článku 18 této Smlouvy, si může vyžádat doplňující informace od orgánu, který osvědčení vydal.

Č l á n e k 2 0

Přiznal-li příslušný soud osvobození od poplatků státnímu občanu druhé smluvní strany, vztahuje se toto na všechna jednání v řízení, i na řízení o výkonu rozhodnutí.

Č l á n e k 2 1

Podává-li státní občan jedné ze smluvních stran žádost o přiznání úlev podle článku 18 této Smlouvy před příslušným orgánem druhé smluvní strany, může tak učinit před orgánem příslušným podle místa jeho bydliště nebo pobytu. Tento orgán postoupí žádost spolu s osvědčeními vydanými podle článku 19 této Smlouvy příslušnému orgánu druhé smluvní strany.

Č l á n e k 2 2

Je-li státní občan jedné ze smluvních stran povinen zaplatit poplatky a náklady řízení orgánům druhé smluvní strany, na jejímž území nemá bydliště nebo pobyt, poskytne se mu lhůta, která je dostačující k zaplacení takových poplatků a soudních nákladů.

Zasílání dokladů o osobním stavu a jiných listin

Č l á n e k 2 3

(1)	Smluvní strany si budou vzájemně zasílat výpisy z matrik, týkající se zápisů o státních občanech jedné ze smluvních stran v matrikách druhé smluvní strany. Výpisy budou zasílány ihned po provedení zápisu do matrik, a to bezplatně diplomatickou cestou.
(2)	Matriční úřady obou smluvních stran zašlou na žádost soudů a úřadů druhé smluvní strany žádané výpisy pro úřední potřebu bez poplatků.
(3)	Žádosti státních občanů smluvních stran o zaslání výpisu z matrik je možno zaslat přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Vyžádané doklady budou žadateli zaslány prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jejíž orgán doklad vydal. Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere od žadatele současně poplatek za vyhotovení dokladu.
(4)	Budou-li v matrice jedné ze smluvních stran provedeny dodatečné zápisy, změny nebo opravy v osobním stavu státních občanů druhé smluvní strany, orgány této smluvní strany zašlou opis nebo výpis z matričního zápisu s provedenými změnami a opravami.

Č l á n e k 2 4

Smluvní strany si budou vzájemně zasílat opisy pravomocných rozhodnutí, týkajících se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany. V těchto rozhodnutích je třeba uvést také údaje o státním občanství osoby, jíž se rozhodnutí týká.

Č l á n e k 2 5

Žádosti státních občanů jedné ze smluvních stran o vydání a zaslání listin o vzdělání, o odpracovaných letech nebo jiných listin o osobních nebo majetkových právech a zájmech těchto státních občanů budou zaslány orgánem druhé smluvní strany diplomatickou cestou. Poplatky nebo náklady, jsou-li vybírány, budou vybrány orgány dožadující smluvní strany a ponechány na jejich účtu.

Č l á n e k 2 6

Zjišťování adres a jiných údajů

(1)	Justiční orgány smluvních stran si na žádost poskytnou pomoc při zjišťování adres osob, zdržujících se na jejich území, je-li toho zapotřebí k uplatnění práv jejich státních občanů.
(2)	Je-li u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatněn nárok na výživné proti povinnému, který se zdržuje na území druhé smluvní strany, poskytne justiční orgán této smluvní strany na žádost pomoc i při zjištění organizace, u které je povinný zaměstnán, jakož i výše výdělku, kterého u této organizace dosahuje.

Č Á S T I I

VĚCI OBČANSKÉ A RODINNÉ (čl. 27-64)

H L A V A 1

VĚCI OSOBNÍHO STAVU (čl. 27-31)

Č l á n e k 2 7

Způsobilost k právům a k právním úkonům

(1)	Způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba.
(2)	Způsobilost právnické osoby k právům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého vznikla.

Č l á n e k 2 8

Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti

(1)	Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti provede příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba v době poslední zprávy o ní.
(2)	Příslušné soudy jedné smluvní strany mohou prohlásit za mrtvého, nebo provést důkaz smrti na žádost toho, kdo žije na jejím území na základě právních vztahů, opírajících se o právní předpisy této smluvní strany.
(3)	Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku použije příslušný soud právního řádu smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(4)	Ustanovení předchozích odstavců tohoto článku se vztahují přiměřeně i na prohlášení za nezvěstného, jestliže to právní řád dožádané smluvní strany upravuje.

Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům

Č l á n e k 2 9

Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je pro zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout; soud přitom použije právních předpisů této smluvní strany.

Č l á n e k 3 0

(1)

Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u státního občana druhé smluvní strany, který má bydliště nebo pobyt na jejím území, jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, podá o tom zprávu příslušnému soudu druhé smluvní strany. V neodkladných případech může učinit dočasně opatření potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku. O těchto opatřeních podá zprávu soudu smluvní strany, jejímž je osoba státním občanem.

(2)

Jestliže soud smluvní strany, jemuž byla podána zpráva podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku, se sám neujme řízení do 3 měsíců nebo se v této lhůtě nevyjádří, řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům provede soud smluvní strany, na jejímž území má tato osoba bydliště nebo pobyt. Zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se může v těchto případech vyslovit jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům bude zasláno příslušnému soudu druhé smluvní strany.

Č l á n e k 3 1

Ustanovení článků 29 a 30 této Smlouvy bude použito obdobně i při vrácení způsobilosti k právním úkonům.

H L A V A 2

VĚCI RODINNÉ (čl. 32-41)

Č l á n e k 3 2

Uzavření manželství

(1)	Podmínky uzavření manželství se řídí pro každou osobu, která chce uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejímž je státním občanem.
(2)	Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nevylučuje použití právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, pokud jde o okolnosti, které bezvýjimečně vylučují uzavření manželství.
(3)	Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

Č l á n e k 3 3

Osobní a majetkové poměry manželů

(1)	Osobní a majetkové poměry manželů, kteří jsou státními občany jedné ze smluvních stran a mají bydliště na území druhé smluvní strany, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.
(2)	Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště.
(3)	V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku budou příslušné soudy obou smluvních stran. Ustanovení článku 34 odstavce 6 této Smlouvy platí obdobně.

Č l á n e k 3 4

Rozvod

(1)	Pro rozvod manželství platí zákony smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání návrhu.
(2)	Je-li jeden z manželů státním občanem jedné a druhý státním občanem druhé smluvní strany, používá soud, u kterého se řízení o rozvod koná, vlastních právních předpisů.
(3)	Pro rozvod podle odstavce 1 tohoto článku má pravomoc soud té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu své bydliště na území druhé smluvní strany, má pravomoc i tento soud.
(4)	Pro rozvod podle odstavce 2 tohoto článku má pravomoc soud té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé své bydliště.
(5)	Má-li jeden z manželů své bydliště na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, je pro rozvod přiznána pravomoc soudům obou smluvních stran.
(6)	Je-li řízení zahájeno u soudu jedné smluvní strany, nemůže o téže věci probíhat řízení u soudu druhé smluvní strany. Soud, u něhož bylo řízení o téže věci zahájeno později, z těchto důvodů řízení zastaví.

Č l á n e k 3 5

Určení, že tu je či není manželství a neplatnost manželství

(1)	Určení, že tu je či není manželství nebo vyslovení neplatnosti manželství pro nedostatek podmínek pro uzavření manželství se řídí právním řádem, kterého mělo být použito podle článku 32 odstavce 1 této Smlouvy.
(2)	Určení, že tu je či není manželství a vyslovení neplatnosti manželství pro porušení formy při uzavření manželství se řídí právním řádem platným v místě, kde manželství bylo uzavřeno.
(3)	Pro určení příslušnosti soudu se použije obdobně ustanovení článku 34 této Smlouvy.

Č l á n e k 3 6

Právní poměry mezi rodiči a dětmi

(1)	Uznání, zjištění a popření otcovství nebo zjištění mateřství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem bylo dítě v době narození. Pro řízení je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území dítě žije v době zahájení řízení.
(2)	Pokud jde o formu uznání otcovství postačí, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se stal projev vůle.
(3)	Ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a výživy dítěte se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Pro řízení je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území žije dítě v době zahájení řízení.

Č l á n e k 3 7

Vyživovací povinnost

(1)	Vyživovací povinnost podle práva rodinného se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je ten, kdo má nárok na výživné.
(2)	Ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.

Č l á n e k 3 8

Osvojení

(1)	Osvojení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době zahájení řízení o osvojení.
(2)	K osvojení musí být dán souhlas dítěte, jakož i jiných osob a orgánů, vyžadují-li to právní předpisy smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojované dítě.
(3)	Je-li dítě osvojováno manželi, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.
(4)	K osvojení jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel. V případě odstavce 3 tohoto článku jsou příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli společné bydliště.
(5)	Ustanovení předcházejících odstavců tohoto článku bude obdobně použito i při zrušení osvojení.

Poručenství a opatrovnictví

Č l á n e k 3 9

(1)	Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad státními občany smluvních stran jsou příslušné, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného, orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.
(2)	Zřízení a zánik poručenství a opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.
(3)	Právní poměry mezi poručníkem a poručencem, jakož i mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán zřídil poručenství nebo opatrovnictví.
(4)	Povinnost převzetí poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.
(5)	Má-li poručenec nebo opatrovanec bydliště na území jedné ze smluvních stran, může být ustanoven za poručníka nebo opatrovníka i státní občan druhé smluvní strany za předpokladu, že má bydliště na území druhé smluvní strany, kde se má poručenství nebo opatrovnictví vykonávat a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům poručence nebo opatrovance.

Č l á n e k 4 0

(1)	Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických opatření na ochranu zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví o tom orgán této smluvní strany bez odkladu orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy.
(2)	V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany učinit přiměřená prozatímní opatření sám podle svého právního řádu, musí však o tom bez odkladu zpravit orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto orgánu.

Č l á n e k 4 1

(1)	Orgány jedné ze smluvních stran, jejímž státním občanem je ten, kdo potřebuje poručenství nebo opatrovnictví, mohou požádat orgány druhé smluvní strany, aby ustanovily poručníka nebo opatrovníka anebo, aby učinily prozatímní opatření, má-li tato osoba bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany. Dožádané orgány uvědomí dožadující orgány o ustanovení poručníka nebo opatrovníka anebo o učinění prozatímních opatření.
(2)	Orgán příslušný podle článku 39 odstavec 1 této Smlouvy může přenést vedení poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže poručenec nebo opatrovanec má bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, když dožádaný orgán vedení poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující orgán o tom zpraví.
(3)	Orgán, který převzal podle odstavce 1 tohoto článku vedení poručenství nebo opatrovnictví, je vede podle právního řádu svého státu; použije však, pokud jde o způsobilost k právům a k právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž státním občanem je poručenec nebo opatrovanec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn; může však udělit přivolení uzavření manželství, kterého je třeba podle právního řádu smluvní strany, jejímž je poručenec nebo opatrovanec státním občanem.

H L A V A 3

VĚCI MAJETKOVÉ (čl. 42-44)

Č l á n e k 4 2

Forma právních úkonů

(1)	Forma právních úkonů se řídí právními předpisy, jež platí pro samotný právní úkon. Stačí však, jsou-li zachovány právní předpisy platné v místě konání úkonu.
(2)	Forma právních úkonů, týkajících se nemovitostí, se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

Č l á n e k 4 3

Nemovitosti

Věcná práva k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitosti leží, a k rozhodování o nich je příslušný orgán této smluvní strany.

Č l á n e k 4 4

Ustanovení o náhradě škody

Závazky z protiprávních úkonů nebo z jiných událostí, za kterých vzniká povinnost k náhradě škody, se spravují právním řádem smluvní strany, kde se takový čin nebo událost staly. Příslušný je soud této smluvní strany. Poškozený může podat žalobu také u soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště žalovaný nebo u soudu smluvní strany, na jejímž území je majetek žalovaného.

H L A V A 4

VĚCI DĚDICKÉ (čl. 45-55)

Č l á n e k 4 5

Zásada rovnosti

(1)	Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat jmění nebo jiných práv na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, jako vlastní státní občané.
(2)	Státní občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat svým jměním nacházejícím se na území druhé smluvní strany.

Č l á n e k 4 6

Použití práva

(1)	Dědické poměry se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.
(2)	Dědické právo k nemovitostem se řídí právními předpisy smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

Č l á n e k 4 7

Odúmrť

Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické poměry, není dědiců, odevzdá se movitý majetek smluvní straně, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti, nemovitý majetek smluvní straně, na jejímž území je nemovitost.

Č l á n e k 4 8

Závěť

(1)	Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní následky vad vůle a jejího projevu se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil nebo zrušil.
(2)	Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil. Stačí však, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena. Totéž platí pro zrušení závěti.

Č l á n e k 4 9

Vyhlášení závěti

K vyhlášení závěti je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území je závěť. Orgánu příslušnému k projednání dědictví je třeba zaslat ověřený opis závěti a protokolu o jejím vyhlášení a na žádost i originál závěti.

Č l á n e k 5 0

Příslušnost v dědických věcech

(1)	K projednání movitého dědictví je, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 4 tohoto článku, příslušný orgán smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.
(2)	K projednání dědictví k nemovitostem je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území leží nemovitost.
(3)	Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí i pro projednání dědických sporů.
(4)	Jestliže zůstavitel, který byl státním občanem jedné smluvní strany, měl poslední bydliště na území druhé smluvní strany, mohou dědicové, kteří mají bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany, žádat do 6 měsíců po zůstavitelově smrti, aby movité dědictví nacházející se na tomto území bylo projednáno příslušným orgánem této smluvní strany. Jestliže do 3 měsíců od vyrozumění o takové žádosti žádný z dědiců nevznese námitky, bude žádosti vyhověno.
(5)	Posouzení, zda jde o majetek movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, kde se majetek nachází.

Č l á n e k 5 1

Opatření k zajištění dědictví

(1)	Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po státním občanu druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření nutná k zajištění dědictví a k jeho správě. Příslušné orgány smluvních stran budou stejně postupovat i v případech, kdy jako dědic přichází v úvahu státní občan druhé smluvní strany.
(2)	O opatřeních, která byla učiněna podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku, je třeba uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví přímo nebo prostřednictvím zmocněnce spolupůsobit. Na jejich návrh mohou být provedená opatření odložena, změněna nebo zrušena.
(3)	Na návrh orgánu příslušného k projednání dědictví budou opatření provedená podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku změněna nebo zrušena.

Č l á n e k 5 2

Oznámení smrti zůstavitele

(1)

Zemře-li státní občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, příslušný orgán to neprodleně oznámí diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zemřelý, a sdělí vše, co je mu známo o dědicích, o jejich bydlišti, o dědictví, o závěti, jakož i o těch, kteří byli v závěti uvedeni, pokud žijí. Příslušný orgán také sdělí, pokud je mu to známo, že zemřelý zanechal dědictví ve třetím státě.

(2)

Ukáže-li se při zahájení dědického řízení na území jedné ze smluvních stran, že dědici nebo ti, kdož byli v závěti uvedeni, jsou státními občany druhé smluvní strany a že tam bydlí, příslušný orgán to po zahájení dědického řízení neprodleně sdělí diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.

Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech

Č l á n e k 5 3

V dědických věcech včetně dědických sporů jsou diplomatické mise a konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné moci před orgány druhé smluvní strany vlastní státní občany, pokud tito jsou nepřítomni a neustanoví se zmocněnce.

Č l á n e k 5 4

Zemře-li státní občan jedné smluvní strany v době přechodného pobytu na území druhé smluvní strany, věci, které měl u sebe, budou bez dalšího řízení a po úhradě jeho dluhů odevzdány spolu s jejich seznamem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl státním občanem.

Č l á n e k 5 5

Vydání dědictví

(1)

Jestliže movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví má být po projednání dědictví vydán dědicům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany, a jestliže není možno dědictví nebo jeho výtěžek vydat přímo dědici nebo jeho zmocněnci, vydá se diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.

(2)

Dědictví se podle odstavce 1 tohoto článku vydá:

a)	jestliže byly zajištěny nebo zaplaceny všechny pohledávky věřitelů, kteří se přihlásili v určité době podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území je dědictví,
b)	jestliže byly zaplaceny nebo zajištěny všechny dlužné poplatky a daně,
c)	jestliže daly příslušné orgány souhlas k vývozu movitostí a k převodu částek získaných z prodeje.

H L A V A 5

UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ (čl. 56-64)

Č l á n e k 5 6

(1)

Smluvní strany za podmínek stanovených v této Smlouvě uznávají a vykonávají na svém území rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:

a)	rozhodnutí soudů ve věcech občanských a rodinných, jakož i soudní smíry uzavřené v těchto věcech o majetkových nárocích,
b)	rozhodnutí soudů v trestních věcech o náhradě škody a o jiných občanskoprávních nárocích.

(2)

Za soudní rozhodnutí ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku se pokládají též rozhodnutí o dědictví vydaná orgánem jedné smluvní strany, příslušným podle právního řádu této smluvní strany k projednávání věcí dědických.

(3)

Za rozhodnutí se v dalších ustanoveních tohoto oddílu pokládají též smíry uvedené v odstavci 1 bod a) tohoto článku.

Č l á n e k 5 7

Pravomocná rozhodnutí v občanskoprávních a rodinných věcech o nemajetkových právních vztazích, které vydaly justiční orgány jedné smluvní strany, jsou uznávána na území druhé smluvní strany za podmínky, že justiční orgány této druhé smluvní strany nevydaly dříve o této otázce rozhodnutí nebo není-li podlé této Smlouvy otázka ve výhradní pravomoci justičních orgánů této smluvní strany.

Č l á n e k 5 8

Rozhodnutí uvedená v ustanovení článku 56 této Smlouvy budou uznávána a vykonávána za podmínek, že:

a)	rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno,
b)	soud smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, mohl ve věci rozhodnout podle této Smlouvy nebo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá,
c)	účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, přestože se řízení nezúčastnil, byl včas a řádně pozván k účasti na řízení podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen,
d)	o téže věci mezi týmiž účastníky nebylo již dříve vydáno pravomocné rozhodnutí soudem smluvní strany na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno.

Č l á n e k 5 9

K uznání a k nařízení výkonu rozhodnutí je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.

Č l á n e k 6 0

(1)

Návrh na uznání nebo nařízení výkonu rozhodnutí může být podán přímo u příslušného soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno nebo u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni; v tomto případě návrh bude postoupen soudu druhé smluvní strany způsobem stanoveným podle ustanovení článku 2 této Smlouvy.

(2)

K návrhu je nutno připojit:

a)	ověřený opis rozhodnutí spolu s potvrzením o právní moci a vykonatelnosti, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého,
b)	doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, a který se řízení nezúčastnil, byl včas a řádně předvolán,
c)	ověřený překlad návrhu i listin uvedených v bodech a) a b) tohoto odstavce do jazyka dožádané smluvní strany.

Č l á n e k 6 1

(1)	Na řízení o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, na výkon rozhodnutí a o právních prostředcích na ochranu proti výkonu bude použito právních předpisů smluvní strany, na jejímž území jsou prováděny tyto výkony. Věcná i místní příslušnost se řídí právními předpisy této smluvní strany.
(2)	Soud, který rozhoduje o nařízení výkonu, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v ustanoveních článků 56 a 58 této Smlouvy, a zjistí-li, že tyto podmínky byly splněny, výkon nařídí.
(3)	Byl-li na území smluvní strany, jejíž soud vydal rozhodnutí, výkon odložen, protože bylo zahájeno řízení za účelem zrušení nebo změny rozhodnutí o výkonu, a bylo-li již rozhodnutí o výkonu vydáno, bude odložen výkon rozhodnutí na území smluvní strany, jejíž orgán má rozhodnutí vykonat.
(4)	Před vydáním rozhodnutí o uznání a nařízení výkonu může soud, považuje-li to za nutné, předvolat účastníky řízení. Soud si může také vyžádat další informace od soudu, který rozhodnutí vydal.

Č l á n e k 6 2

(1)	Při výkonu rozhodnutí bude použito právních předpisů smluvní strany, na jejímž území je rozhodnutí vykonáváno.
(2)	Povinný může podat námitky proti výkonu rozhodnutí, je-li to přípustné podle právních předpisů smluvní strany, jejíž soud rozhodnutí vydal.

Č l á n e k 6 3

Ustanoveními této Smlouvy o výkonu rozhodnutí nejsou dotčeny právní předpisy smluvních stran, týkající se převodu peněz nebo vývozu věcí, získaných výkonem.

Č l á n e k 6 4

(1)	V řízení o uznání a výkon rozhodnutí o výživném pro nezletilé osoby smluvní strany zajistí, aby řízení bylo provedeno s urychlením tak, aby bylo dosaženo cíle, pro který bylo rozhodnutí vydáno.
(2)	Peněžité částky, získané vykonávacím řízením, jakož i částky povinným dobrovolně složené, budou v době co nejkratší převedeny do dispozice smluvní strany, na jejímž území oprávněná osoba žije.

Č Á S T I I I

TRESTNÍ VĚCI (čl. 65-88)

Č l á n e k 6 5

Extradiční povinnost

(1)	Smluvní strany se zavazují, že si podle ustanovení této Smlouvy na žádost budou vzájemně vydávat k provedení trestního stíhání nebo výkonu trestu osoby, které se zdržují na jejich území.
(2)	Vydání k provedení trestního stíhání je přípustné pouze pro trestné činy, za které může být uložen podle právního řádu obou smluvních stran trest odnětí svobody na dobu přesahující jeden rok, nebo trest těžší.
(3)	Vydání k výkonu trestu je přípustné pouze pro činy trestné podle právního řádu obou smluvních stran, za které byla vyžádaná osoba odsouzena k trestu odnětí svobody nejméně na jeden rok nebo k trestu těžšímu.

Č l á n e k 6 6

Odmítnutí vydání

Vydání je nepřípustné, jestliže:

a)	trestný čin byl spáchán státním občanem dožádané smluvní strany,
b)	trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany,
c)	trestný čin byl spáchán mimo území dožadující smluvní strany a podle právních předpisů dožádané smluvní strany není přípustné zahájit trestní stíhání pro tento trestný čin,
d)	trestní stíhání nebo výkon rozsudku nejsou přípustné podle právních předpisů některé ze smluvních stran pro uplynutí promlčecí doby nebo z jiných příčin, které vylučují trestní stíhání nebo výkon rozsudku,
e)	proti osobě, o jejíž vydání se žádá, byl pro týž trestný čin na území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek nebo trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno,
f)	podle právních předpisů některé ze smluvních stran je trestní stíhání zahajováno na žádost poškozeného.

Č l á n e k 6 7

Převzetí trestního stíhání

(1)	Každá smluvní strana se zavazuje, že na žádost druhé smluvní strany zahájí podle svých právních předpisů trestní stíhání proti svému státnímu občanovi, který se na území druhé smluvní strany dopustil trestného činu, pro nějž je přípustné vydání.
(2)	K žádosti bude přiložena zpráva, jež bude obsahovat informace o spáchaném trestném činu, spisy o vyšetřování nebo vyhledávání, věcné důkazy a věci i údaje o způsobené škodě. V případě, že nebyly přiloženy nebo nejsou-li úplné, budou zaslány dodatečně na žádost smluvní strany, u níž je zahájeno trestní stíhání.
(3)	Smluvní strana, která zahájila trestní stíhání, sdělí druhé smluvní straně výsledky, a bude-li vydán pravomocný rozsudek, zašle jí jeho opis.

Č l á n e k 6 8

Způsob vydávání

Pokud jde o vydávání a o zahájení trestního stíhání, justiční orgány obou smluvních stran vejdou ve styk prostřednictvím svých ústředních orgánů.

Č l á n e k 6 9

Žádost o vydání

(1)	Žádost o vydání musí obsahovat jméno osoby, o jejíž vydání se žádá, datum a místo jejího narození, její státní občanství, data o bydlišti nebo pobytu, údaje o trestném činu i o škodě, jež byla trestným činem způsobena.
(2)	K žádosti o vydání k trestnímu stíhání se připojí ověřený opis příkazu k zatčení (zadržení) a popis trestného činu, jakož i znění ustanovení právních předpisů, která se vztahují na trestný čin spáchaný vyžadovanou osobou. Jedná-li se o trestný čin proti majetku, nutno také sdělit výši škody, která byla nebo mohla být trestným činem způsobena.
(3)	K žádosti o vydání pro výkon trestu bude připojen ověřený opis pravomocného rozsudku, jakož i znění ustanovení právních předpisů, která se vztahují na trestný čin spáchaný odsouzeným. Odpykal-li si odsouzený část trestu, je třeba sdělit, jakou část si odpykal.

Č l á n e k 7 0

Zatčení (zadržení) za účelem vydání

V případě, že žádost o vydání je dostatečně odůvodněna podle této Smlouvy, dožádaná smluvní strana bezodkladně učiní opatření podle svých právních předpisů k zatčení (zadržení) osoby, o jejíž vydání se žádá.

Č l á n e k 7 1

Doplnění žádosti o vydání

(1)	Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nutné údaje, může dožádaná smluvní strana žádat o jejich doplnění, k čemuž určí lhůtu dvou měsíců. Tato lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena.
(2)	Nepředloží-li dožadující smluvní strana žádané dodatečné údaje ve stanovené lhůtě, může dožádaná smluvní strana zatčenou (zadrženou) osobu propustit.

Č l á n e k 7 2

Předběžné zatčení

(1)	Zatčení (zadržení) může být vykonáno i před dojitím žádosti o vydání, jestliže dožadující smluvní strana o to výslovně požádá a sdělí, že proti osobě byl vydán příkaz k zatčení nebo rozsudek, na jehož základě zamýšlí žádat o vydání. Žádost o předběžné zatčení (zadržení) může být učiněna poštou, telegraficky, telefonicky nebo rozhlasem.
(2)	Příslušné orgány smluvních stran mohou i bez takové žádosti zatknout (zadržet) osobu, zdržující se na jejich území, která podle jejich vědomosti spáchala na území druhé smluvní strany trestný čin, pro nějž se povoluje vydání.
(3)	Druhá smluvní strana musí být neprodleně o zatčení (zadržení) vyrozuměna.

Č l á n e k 7 3

Propuštění předběžně zatčené osoby

(1)	Osoba zatčená (zadržená) podle článku 72 odstavce 1 této Smlouvy, může být propuštěna, jestliže dožádání o předběžném zatčení (zadržení) nedojde v jednoměsíční lhůtě po vyrozumění o provedeném zatčení (zadržení).
(2)	Osoba zatčená (zadržená) podle článku 72 odstavce 2 této Smlouvy, může být propuštěna, nedojde-li žádost o vydání ve dvouměsíční lhůtě ode dne zatčení (zadržení).

Č l á n e k 7 4

Odklad vydání

Je-li ten, o jehož vydání se žádá, trestně stíhán nebo má-li si odpykat trest za jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, vydání může být odloženo do ukončení trestního stíhání, nebo do ukončení výkonu trestu nebo do prominutí trestu.

Č l á n e k 7 5

Dočasné vydání

(1)	Může-li odklad vydání podle článku 74 této Smlouvy způsobit promlčení trestního stíhání nebo závažné potíže pro vyšetření trestného činu, ten, jehož vydání se žádá, může být dožadující smluvní straně vydán prozatímně.
(2)	Prozatímně vydaný musí být neprodleně vrácen po provedení procesních úkonů trestního stíhání, pro něž byl vydán.

Č l á n e k 7 6

Kolize žádosti o vydání

Žádá-li o vydání stíhané osoby více států, rozhodne dožádaná smluvní strana, které žádosti vyhoví, s přihlédnutím ke státnímu občanství stíhané osoby, povaze trestného činu a místu jeho spáchání.

Č l á n e k 7 7

Meze trestního stíhání vydané osoby

(1)

Bez souhlasu dožádané smluvní strany nesmí být vydaný trestně stíhán ani nesmí být na něm vykonán rozsudek pro trestný čin, pro nějž nebyl vydán.

(2)

Bez souhlasu dožádané smluvní strany nesmí být vydaný vydán do třetího státu.

(3)

Souhlasu dožádané smluvní strany není třeba, jestliže:

a)	vydaná osoba, která není státním občanem dožadující smluvní strany, neopustí do jednoho měsíce po ukončení trestního stíhání nebo po výkonu trestu území dožadující smluvní strany; do této lhůty se nepočítá doba, po kterou vydaný nemohl opustit území dožadující smluvní strany, nikoli ze své viny,
b)	vydaná osoba opustila území dožadující smluvní strany a znovu se na toto území vrátila.

Č l á n e k 7 8

Vydání

Dožádaná smluvní strana je povinna vyrozumět dožadující smluvní stranu o místě a době vydání. Nepřevezme-li dožadující smluvní strana vydanou osobu v patnáctidenní lhůtě od stanoveného data, je možno tuto osobu propustit. Dohodou obou smluvních stran může být tato lhůta prodloužena, nikoli však déle než o 15 dní.

Č l á n e k 7 9

Opětovné vydání

Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu stíhání nebo výkonu trestu, a vrátí-li se znovu na území dožádané smluvní strany, bude na novou žádost vydána, aniž by bylo třeba předložit doklady uvedené v článku 69 této Smlouvy.

Č l á n e k 8 0

Sdělení výsledků trestního stíhání

Dožadující smluvní strana oznámí dožádané smluvní straně výsledky trestního stíhání vedeného proti vydané osobě. Byl-li proti této osobě vydán rozsudek, zašlé poté, kdy rozsudek nabyl právní moci, jeho opis. Tato povinnost platí i v případě článku 77 této Smlouvy.

Č l á n e k 8 1

Průvoz

(1)	Každá smluvní strana se zavazuje, že na žádost druhé smluvní strany povolí přes své území průvoz toho, koho třetí stát vydává této smluvní straně. Žádost o povolení průvozu lze odmítnout z důvodů uvedených v článku 66 této Smlouvy.
(2)	Žádost o průvoz musí být podána stejným způsobem jako žádost o vydání.
(3)	Orgány smluvní strany, jímž byla doručena žádost, povolí výkon průvozu způsobem, který je pro ně nejvýhodnější.

Č l á n e k 8 2

Náklady vydání a průvozu

Náklady spojené s vydáním nese smluvní strana, na jejímž území vznikly. Náklady tranzitní přepravy nese dožadující smluvní strana.

Č l á n e k 8 3

Dočasné předání osob ve vazbě

Jestliže je nutno vyslechnout jako svědky nebo jako znalce osoby, které jsou ve vazbě na území dožádané smluvní strany, mohou být z příkazu ministra spravedlnosti nebo generálního prokurátora této smluvní strany předány dožadující smluvní straně. Předané osoby zůstávají nadále ve vazbě a po skončení výslechu musí být bez odkladu vráceny.

Č l á n e k 8 4

Vydání věcí doličných

(1)	Věci, které pachatel získal trestným činem, pro který se žádá o jeho vydání nebo věci, které nabyl jako protihodnotu za tyto věci, dále věci, které slouží jako důkaz v trestním řízení, budou vydány dožadující smluvní straně, a to i v případě, že k vydání pachatele nedojde pro jeho úmrtí, útěk nebo z jiného důvodu.
(2)	Dožádaná smluvní strana může dočasně odložit vydání žádaných věcí, je-li jich třeba pro jiné trestní řízení.
(3)	Zůstávají nedotčena práva třetích osob k věcem, jež byly vydány druhé smluvní straně. Po ukončení trestního stíhání budou tyto věci vráceny smluvní straně, která je zaslala a budou vydány těm, kteří na ně mají právo.

Č l á n e k 8 5

Sdělování odsouzení

(1)	Smluvní strany si podávají navzájem zprávy o pravomocných rozsudcích v trestních věcech, jež soudy jedné smluvní strany vydaly proti státním občanům druhé smluvní strany.
(2)	Na základě odůvodněné žádosti si smluvní strany vzájemně sdělí odsuzující rozsudky proti těm, kteří nejsou státními občany dožadující smluvní strany.
(3)	Smluvní strany si na žádost zasílají otisky prstů osob uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku.
(4)	Informace o otázkách uvedených v předcházejících odstavcích tohoto článku budou podávány způsobem stanoveným v článku 2 této Smlouvy.

Č l á n e k 8 6

Odepření právní pomoci v trestních věcech

(1)	Vyřízení dožádání o právní pomoc v trestních věcech může být odmítnuto:
a)	jde-li o trestní stíhání pro trestný čin, ohledně něhož je vydání nepřípustné;
b)	nepatří-li vyřízení dožádání na území dožádané smluvní strany do příslušnosti soudu nebo prokuratury.
(2)	Dožádaná smluvní strana vykoná prohlídku a odnětí věcí jen tehdy, když tím neporuší práva třetích osob.

Č l á n e k 8 7

Průvoz osob zadržených ve třetím státě

Ministr spravedlnosti jedné ze smluvních stran může za podmínek článku 81 této Smlouvy povolit průvoz osoby zadržené ve třetím státě k provedení výslechu na území druhé smluvní strany.

Č l á n e k 8 8

Opisy rejstříku trestů

Orgány trestní evidence smluvních stran podají justičních orgánům druhé smluvní strany na jejich žádost opisy z rejstříku trestů.

Č Á S T I V

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (čl. 89-91)

Č l á n e k 8 9

Tato Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátým dnem po výměně ratifikačních listin. Výměna ratifikačních listin bude provedena v Praze.

Č l á n e k 9 0

Tato Smlouva je uzavírána na dobu pěti let. Její platnost se prodlužuje vždy na dalších pět let, jestliže ji jedna ze smluvních stran písemně nevypoví nejméně šest měsíců před uplynutím doby její platnosti.

Č l á n e k 9 1

Dnem, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, pozbude platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsaná v Praze dne 13. dubna 1954, jakož i Ujednání mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Bulharské lidové republiky o provádění Smlouvy mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 18. února 1963.

Dáno v Sofii dne 25. listopadu 1976 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a bulharském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Československou socialistickou republiku:

Němec v. r.

Bulharskou lidovou republiku:

Daskalova v. r.