143/1970 Sb. znění účinné od 1. 1. 1971 do 31. 12. 1989
143
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva financí
a federálního ministerstva zahraničního obchodu
ze dne 22. prosince 1970,
kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství
Federální ministerstvo financí a federální ministerstvo zahraničního obchodu stanoví v dohodě se Státní bankou československou a ve spolupráci s ministerstvy financí republik podle § 28 zákona č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství (dále jen „zákon“):
ČÁST PRVNÍ Některé otázky devizové příslušnosti (K § 6 zákona) (§ 1-27)
§ 1 (1) Za devizové tuzemce se nepovažují, i když se zdržují v tuzemsku déle než jeden rok:
a) cizí státní příslušníci - členové diplomatické mise cizích zastupitelských úřadů v Československé socialistické republice ( vedoucí mise, členové diplomatického, technického, administrativního a služebního personálu), členové jejich rodin a jejich soukromé služební osoby, jsou-li registrováni u federálního ministerstva zahraničních věcí a je-li vzájemnost zaručena;
b) cizí, státní příslušníci náležející k zaměstnancům mezinárodních organizací, institucí nebo orgánů, působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin;
c) cizí státní příslušníci náležející k zaměstnancům reprezentací zahraničních organizací (podniků) působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin, je-li vzájemnost zaručena;
d) cizí státní příslušníci zdržující se v Československé socialistické republice pouze přechodně a výhradně k provedení určitých prací (montéři, techničtí poradci, znalci apod.), za účelem studia na československých školách, na praxi a školení nebo léčení.
(2) Za devizové tuzemce se nepovažují mezinárodní organizace, i když mají v tuzemsku své sídlo.
(3) Za devizové tuzemce se dále nepovažují českoslovenští státní občané a jejich rodinní příslušníci, i když se zdržují v zahraničí se souhlasem příslušných státních orgánů:
a) nasvědčují-li skutkové okolnosti jejich úmyslu zůstat v zahraničí trvale, anebo
b) jestliže se vystěhovali z Československé socialistické republiky na vystěhovalecký pas.
§ 2 Devizoví tuzemci smějí za svého pobytu v zahraničí použít peněžních prostředků v cizí měně, které za tohoto pobytu získají za práci nebo výkony, k úhradě přiměřených výdajů spojených s jejich pobytem v cizině a k nákupu předmětů pro přiměřenou osobní potřebu, drobných dárků a upomínkových předmětů.
Devizová povolení (K § 11, 12, 14, 16, 18, 19 a 32 zákona)
§ 3 (1) Devizovým povolením se v této vyhlášce rozumí povolení Státní banky československé, jakož i povolení orgánů státní správy, na něž je v případech stanovených v části druhé povolovací pravomoc Státní banky československé přenesena.
(2) Devizová povolení k opětovaným úkonům lze vydat též jako povolení všeobecné.
(3) Žádosti o devizová povolení se podávají zpravidla na tiskopisech, jejichž předtisk obsahuje všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o žádosti․ Povolující orgán rozhoduje na podkladě údajů žádosti, jsou-li úplné a nemá-li pochybnosti o jejich pravdivosti. Má právo vyzvat žadatele, aby údaje doplnil nebo přiměřeným způsobem doložil. O žádostech podaných na tiskopisech se rozhoduje otiskem razítka „Povoleno“, „Zamítnuto“, „Vráceno“ apod. v příslušné rubrice tiskopisu. Na povolení není právní nárok.
Devizové banky, devizová místa a obchod s devizovými prostředky (K § 7 až 9 zákona)
§ 4 (1) Peněžní ústavy a jiné organizace, pověřené plněním některých úkolů devizových bank (devizová místa) vyvěsí pro informaci veřejnosti v obchodních místnostech určených pro styk se zákazníky oznámení o svém pověření, o jeho rozsahu a podmínkách.
(2) Pověření k obchodu s devizovými prostředky, svědčící ústředím devizových bank a devizových míst, přísluší i jejich tuzemským pobočkám, pokud v pověření není jinak stanoveno. Státní banka československá může toto pověření kdykoliv omezit nebo dočasně či trvale odejmout.
§ 5 Bez účasti devizové banky nebo devizového místa smějí:
a) devizoví tuzemci navzájem prodávat a kupovat devizové prostředky, které byly Státní bankou československou zproštěny nabídkové povinnosti vůbec, nebo které nebyly devizovou bankou odkoupeny;
b) devizoví tuzemci prodávat zlaté mince tuzemským organizacím spravujícím veřejné muzejní sbírky a směňovat je s nimi;
c) socialistické hospodářské organizace zpracovávající draho kovy nakupovat zlato a prodávat je tuzemským socialistickým hospodářským organizacím pro průmyslové , technické nebo spotřební účely.
Dovoz a vývoz hodnot (K § 11 až 13 zákona)
A. Vývoz platebních dokumentů znějících na cizí měnu a jiných hodnot
§ 6 (1) Bez devizového povolení smějí:
a) devizoví cizinci v cestovním styku vyvést:
aa) cizozemské peníze a platební dokumenty znějící na cizí měnu, jimi do tuzemska dovezené nebo v tuzemsku dovoleným způsobem získané;
bb) zlato, zahraniční cenné papíry, depozitní potvrzenky, životní pojistky a vkladní knížky znějící na cizí měnu, prokáží-li potvrzením celního úřadu, ne starším než tři měsíce, že je dovezli;
b) devizoví tuzemci v cestovním styku vyvést:
aa) cizozemské peníze, prokáží-li potvrzením devizové banky nebo devizového místa, ne starším než tři měsíce, že jim je vydala;
bb) platební dokumenty znějící na jméno cestujícího a na cizí měnu a vystavené devizovou bankou na peněžní ústavy v zahraničí.
(2) Devizové banky a organizace oprávněné k provádění mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasilatelství smějí bez devizového povolení vyvážet platební dokumenty znějící na cizí měnu, týkají-li se jejich obchodů.
B. Dovoz a vývoz československých peněz
§ 7 (1) Devizoví tuzemci, kteří cestují do zahraničí na cestovní pas nebo jiný obdobný doklad, nikoliv však na vystěhovalecký pas, smějí bez devizového povolení, nejde-li o případy uvedené v odstavci 2, vyvézt na osobu nejvýše 500 Kčs, dají-li si potvrdit vývoz těchto peněz celnicí. Devizové banky a cestovní kanceláře poskytnou cestujícím informace, do jaké míry je dovoleno těchto částek použít v zahraničí a jakým způsobem se takové použití prokazuje. Cestující jsou povinni při návratu prokázat celnici zpětný dovoz vyvezené částky, popř. její použití.
(2) Devizoví tuzemci, kteří pracují v zahraničí, a devizoví cizozemci, kteří pracují v tuzemsku, smějí bez devizového povolení vyvážet v pohraničním styku nejvýše 50 Kčs na osobu s podmínkou, že těchto peněz v zahraničí nepoužijí a dovezou je zpět.
C. Dovoz a vývoz platebních dokumentů znějících na československou měnu
§ 8 (1) V cestovním styku smějí bez devizového povolení:
a) devizoví cizozemci dovážet a vyvážet platební dokumenty (směnky, šeky, akreditivy, poukázky apod.) znějící na československou měnu a vystavené v zahraničí na československé peněžní ústavy;
b) devizoví tuzemci a cizozemci dovážet a vyvážet platební dokumenty znějící na československou měnu a vystavené československými bankami na peněžní ústavy v zahraničí.
(2) Devizové banky a organizace oprávněné k provádění mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasilatelství smějí bez devizového povolení dovážet a vyvážet platební dokumenty znějící na československou měnu, týkají-li se jejich obchodů.
§ 9 Vývoz plných mocí, vystavených devizovými bankami a organizacemi oprávněnými k provádění mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasilatelství a týkajících se jejich obchodů, je volný.
Úlevy při úhradách do zahraničí (K § 14 zákona)
§ 10 Devizového povolení podle § 14 odst. 1 zákona není třeba k úhradě dědictví do zahraničí devizovým cizozemcům, jestliže jim bude nabytí dědictví v tuzemsku potvrzeno, budou-li uhrazeny notářské poplatky z dědictví a je-li zároveň zaručena vzájemnost při provádění úhrad toho druhu.
Úlevy z povinnosti nabídky zlata a zlatých mincí (K § 15 zákona)
§ 11 (1) Devizové bance nemusí být nabídnuty:
a) zlato pro průmyslové, technické nebo spotřební účely, které obhospodařují socialistické hospodářské organizace;
b) zlato ve zlomcích;
c) zlaté mince
aa) ve veřejné muzejní sbírce bez omezení;
bb) v soukromé sbírce, jejíž vlastník je řádným členem některé zdejší numizmatické společnosti, v množství nejvýše tří kusů téhož druhu, letopočtu a provenience;
cc) mající pro jejich držitele hodnotu památkovou, v množství nejvýše tří kusů na osobu.
(2) Zlaté mince sběratelské hodnoty smějí od občanů kupovat a jim prodávat socialistické organizace provozující obchod s numismatickými mincemi, jimiž Státní banka československá udělí k tomu účelu oprávnění jako devizovému místu.
(3) Povinnost nabídnout devizové bance k odkupu zlato, které není podle odstavce 1 této povinnosti zproštěno, lze splnit též prodejem prodejnám státního nebo družstevního obchodu pověřeným jako devizová místa. Zlato ve zlomcích mohou devizoví tuzemci prodávat pouze těmto prodejnám.
Cizozemské účty (K § 17 zákona)
§ 12 Cizozemským účtem je buď peněžní účet v československé nebo cizí měně anebo depozitní účet o úschově cenných papírů, který se vede u tuzemského peněžního ústavu pro devizového cizozemce nebo jímž je oprávněn anebo spoluoprávněn disponovat devizový cizozemec. Takový účet musí být označen jako cizozemský účet.
§ 13 Ustanovení § 17 zákona o cizozemských účtech v československé měně nebo v cizí měně, otevřených z příkazu devizového cizozemce u devizových bank se vkladem vzniklým poukazem nebo složením cizí měny, platí i pro cizozemské účty tohoto druhu, které byly zřízeny před účinností zákona. Dokud u těchto účtů nesjedná banka, u níž se účet vede, podmínky dobropisů tuzemských platů a dispozic se zůstatkem účtu, konají se tyto dobropisy a dispozice podle stejných zásad, podle kterých se konaly před účinností zákona.
§ 14 (1) U tuzemských peněžních ústavů mohou být zřízeny devizovým cizozemcům i bez jejich příkazu cizozemské účty v československých korunách pro dobropisy tuzemských platů. Platy na tyto účty a výplaty z nich v tuzemsku lze jakožto platy ve prospěch devizových cizozemců, popř. jakožto platy z jejich majetku [ § 19 odst. 1 písm. a) zákona], konat jen s devizovým povolením.
(2) Cizozemskými účty jsou také vkladní knížky zřízené u tuzemských peněžních ústavů z příkazů devizového cizozemce, jakož i vkladní knížky zřízené z příkazu devizového tuzemce, jestliže se vlastník vkladu stal devizovým cizozemcem. O platech na tyto vkladní knížky a o výplatách z nich platí ustanovení odstavce 1.
(3) Bez devizového povolení lze na cizozemské účty podle odstavce 1 skládat;
a) čisté výnosy tuzemských nemovitostí patřících devizovým cizozemcům za podmínky, že peněžnímu ústavu vedoucímu účet vlastníka bude předloženo řádné vyúčtování za období, jehož se dobropis týká;
b) úhrady dědictví devizových cizozemců v tuzemsku na základě usnesení státního notářství do výše tímto usnesením stanovené;
c) úhrady kupních cen tuzemských nemovitostí devizových cizozemců, jestliže k prodeji nemovitostí bylo uděleno devizové povolení;
d) částky zbývající po uspokojení pohledávek všech oprávněných z výtěžku prodeje tuzemských nemovitostí devizových cizozemců při výkonu soudního rozhodnutí;
e) náhrady za vyvlastnění tuzemských nemovitostí devizových cizozemců.
§ 15 (1) Jestliže se platební styk s cizí zemí provádí podle mezinárodní dohody nebo dohody s ústřední bankou cizí země prostřednictvím zúčtovacího styku (clearingové účty), konají se do této země platy z právních důvodů v této dohodě stanovených dobropisem na clearingovém účtě s devizovým povolením, pokud nejde o platy podle § 14 odst. 2 zákona.
(2) Volně se z clearingového účtu provádějí výplaty do tuzemska.
§ 16 (1) Cenné papíry evidované na cizozemském depozitním účtu lze bez devizového povolení převést na devizového tuzemce nebo cizozemce z právního důvodu dědictví nebo odkazu.
(2) Jsou-li cenné papíry u tuzemského peněžního ústavu v povinné úschově podle dekretu presidenta republiky č. 95/1945 Sb. , lze s nimi nakládat jen s povolením federálního ministerstva financí podle § 19 cit. dekretu; toto povolení však nenahrazuje devizové povolení, pokud je ho zapotřebí.
§ 17 Na cizozemských účtech lze bez devizového povolení zúčtovat odměny a výlohy spojené s vedením účtu, odměny za peněžní operace na účtě provedené a na ně vynaložené výlohy, úroky a jiné závěrečné položky, jakož i výtěžky za zpeněžení cenných papírů evidovaných na cizozemských depozitních účtech a výnosy nebo úroky z nich.
Nakládání s hodnotami (K § 18 zákona)
§ 18 (1) Za nakládání s hodnotami, podmíněné devizovým povolením podle § 18 odst. 1 zákona, se nepovažuje plnění povinností uložených v § 15 odst. 1 zákona.
(2) Devizové povolení podle § 18 odst. 1 zákona se nevyžaduje:
a) k poskytování cenových slev a k úhradě běžných provizí a jiných nutných výloh v zahraničí na vrub pohledávek vůči zahraničním kontrahentům, vzniklých organizacím oprávněným k zahraničně obchodní činnosti z provozování jejich obchodů;
b) k postupu pohledávek vůči devizovým cizozemcům devizové bance;
c) k úhradě zahraničních daní a poplatků z pohledávek devizových tuzemců vůči devizovým cizozemcům;
d) k úhradě přiměřené odměny a prokazatelných nutných výloh cizozemským zmocněncům zastupujícím devizové tuzemce při projednávání jejich dědických nároků nebo při prodeji jejich nemovitostí v zahraničí za podmínky, že plná moc pro zmocněnce byla odeslána do zahraničí s devizovým povolením ( § 11 zákona);
e) k placení výloh spojených se správou a udržováním zahraničních nemovitostí devizových tuzemců z pohledávek vzniklých v zahraničí z výnosu těchto nemovitostí, jakož i k placení běžných úroků a kapitálových splátek hypotekárních půjček, za podmínky uvedené v odstavci 3;
f) k úhradě depozitních poplatků a výloh placených zahraničním peněžním ústavům za úschovu a správu cenných papírů na vrub pohledávek z jejich výnosů.
(3) Devizový tuzemec je povinen předložit do 15. dubna každého roku orgánu vykonávajícímu dohled na zahraniční nemovitosti devizových tuzemců přehledné sestavení příjmů ze své zahraniční nemovitosti a vydání za uplynulý rok a dát si uhradit čistý výnos do tuzemska, popř. není-li úhrada možná, ohlásit, kde je výnos uložen.
§ 19 Vydá-li Státní banka československá tuzemským podnikům, které převzaly práce v zahraničí pro zahraniční objednavatele, povolení k použití prostředků daných objednavatelem k dispozici ke krytí nákladů s pracemi spojených, stanoví v tomto povolení zároveň podmínky, za jakých lze přechodné uložení těchto prostředků zřídit u zahraničního peněžního ústavu účet v cizí měně. To platí i v případě, budou-li k témuž účelu převedeny prostředky z tuzemska do zahraničí.
Platy v tuzemsku ve prospěch nebo z majetku devizových cizozemců [K § 19 odst. 1 písm. a) zákona]
§ 20 Devizové povolení podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona se nevyžaduje: a) k úhradě tuzemských daní a poplatků z pohledávek devizových cizozemců vůči devizovým tuzemcům;
b) k placení nájemného z tuzemských nemovitostí devizových cizozemců na účty nájemného u tuzemských peněžních ústavů nebo jejich správcům, k placení výloh spojených se správou a udržováním nemovitostí, k placení tuzemských hypotekárních závazků váznoucích na těchto nemovitostech a k převodu čistého výnosu nemovitostí na cizozemský účet vlastníka;
c) k úhradě pohledávek oprávněných při rozvrhu výtěžku prodeje tuzemských nemovitostí devizových cizozemců při výkonu soudního rozhodnutí; se zbytkem ve prospěch povinného se naloží podle § 14 odst. 3 písm. d);
d) k úhradě přiměřeného hoštění devizových cizozemců, jakož i k přiměřeným výdajům státních orgánů a organizací spojeným s pobytem devizových cizozemců v tuzemsku.
Vstup ve smluvní závazky vůči devizovým cizozemcům a využití autorských práv [K § 19 odst. 1 písm. b) a c) zákona]
§ 21 (1) Organizace oprávněné k zahraniční obchodní činnosti smějí bez devizového povolení podle § 19 odst. 1 písm. b) zákona vstupovat v mezích svého oprávnění k zahraničně obchodní činnosti ve smluvní závazky v poměru k zahraničí, pokud jde o dovoz nebo vývoz zboží anebo o výkon činnosti, jestliže tyto organizace nebo organizace, pro které se má dovoz nebo vývoz zboží anebo výkon činností uskutečnit, si předem zajistily u devizové banky devizové prostředky potřebné ke splnění povinností z těchto smluvních závazků. Způsob zajištění devizového krytí stanoví Státní banka československá.
(2) Při výměnných obchodech ( § 420 a 424 zákoníku mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb. ) se posuzuje dovoz a vývoz samostatně; dovoz zboží se při těchto obchodech považuje za použití devizových prostředků, jež musejí být podle odstavce 1 předem zajištěny.
(3) Bez devizového povolení podle § 19 odst. 1 písm. b) zákona smějí organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti rovněž uzavírat, mají-li zajištěny potřebné devizové prostředky, smlouvy související s plněním sjednaných závazků a s vymáháním nároků z těchto právních vztahů.
(4) organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti smějí bez devizového povolení uznávat závazky ze smluv uvedených v předcházejících odstavcích, jsou-li pro uznání nesporné důvody.
(5) Devizové banky smějí bez devizového povolení vstupovat ve smluvní závazky na peněžitá plnění vůči devizovým cizozemcům v souvislosti se závazky organizací oprávněných k zahraničně obchodní činnosti, pokud vznikly podle odstavců 1 až 3.
(6) Devizové povolení se nevyžaduje ke smluvnímu využití autorských a nakladatelských práv, jsou-li předmětem využití ojedinělé články, studie a překlady takových článků a studií, určené k uveřejnění v zahraničních časopisech nebo sbornících.
§ 22 Devizové povolení podle § 14 odst. 1 § 19 odst. 1 písm. b) zákona se nevyžaduje k převzetí nebo k uznání závazku vůči devizovému cizozemci poskytovat úhradu osobních potřeb ze zákona v obvyklé a přiměřené výši, jakož i k převodu platů toho druhu do zahraničí.
Povinnost ohlašovací (K § 21 a 22 zákona)
A. Zvláštní úprava pro organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti
§ 23 (1) Organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti plní povinnost ohlásit podle § 21 zákona pohledávky a závazky vůči devizovým cizozemcům ve lhůtách a způsobem stanoveným v pravidlech o devizově statických výkazech a podle metodických pokynů Státní banky československé.
(2) Ustanovení § 24 se vytahuje na organizace uvedené v odstavci 1, jen pokud jde o ohlášení jejich zahraničních cenných papírů, majetkových účastí v zahraničí (včetně účastí podle § 20 zákona) a nemovitostí v zahraničí.
B. Hlášení zahraničních pohledávek a závazků a jiných hodnot
§ 24 (1) Devizoví tuzemci jsou povinni ohlásit do devizové evidence:
a) své pohledávky vůči devizovým cizozemcům;
b) své nemovitosti v zahraničí;
c) své majetkové účasti v zahraničí;
d) své zahraniční cenné papíry a cenné papíry uložené v zahraničí;
e) své nároky na dědictví nebo odkaz v zahraničí;
f) své závazky vůči devizovým cizozemcům, včetně závazků ze zahraničních účastí na tuzemských podnicích;
g) cenné papíry devizových cizozemců, které mají pro ně v úschově;
h) tuzemské nemovitosti devizových cizozemců, které pro ně spravují;
i) změny týkající se práv, závazků a hodnot podrobených ohlašovací povinnosti podle písmen a) až h), jakož i jejich zánik.
(2) Devizoví tuzemci jsou povinni podat hlášení podle odstavce 1 do 15 dnů po vzniku práv a závazků, nabytí hodnot, jejich převzetí do správy, popř. do 15 dnů po tom, kdy se o vzniku práv a závazků nebo o nabytí hodnot dověděli. Změny těchto práv, závazků a hodnot, jakož i jejich zánik je třeba ohlásit do 15 dnů po tom, kdy k jejich změně došlo nebo kdy zanikly, popř. do 15 dnů po tom, kdy se osoba povinná hlášením o změně nebo zániku dověděla.
(3) Devizoví tuzemci, kteří se zdržují v době, kdy jim vznikla povinnost podat hlášení, v zahraničí, podají hlášení do 15 dnů po svém návratu do tuzemska.
(4) Stane-li se devizový cizozemec devizovým tuzemcem, je povinen do 15 dnů po tom, kdy se jím stal, ohlásit práva, závazky a hodnoty uvedené v odstavci 1 písm. a) až f), které v té době má.
(5) Hlášení se podává Státní bance československé a v případech stanovených v části druhé orgánům státní správy, na něž je vedení devizové evidence přeneseno, a to na tiskopisech, které obsahují bližší informace a pokyny pro hlášení.
(6) Orgány vedoucí devizovou evidencí mohou dohodnout s organizacemi povinnými hlášením podle § 21 zákona zvláštní způsob hlášení přizpůsobený jejich provozním poměrům.
(7) Hlášení nepodléhají hodnoty do 200 Kčs, leč by šlo o opakovaná plnění.
C. Hlášení majetkově právních sporů se zahraničím
§ 25 (1) Devizoví tuzemci jsou povinni ohlásit orgánu vedoucímu devizovou evidenci sporů ( § 29, 31 a 33 ) právní spory, které se dotýkají majetkových hodnot uvedených v § 24 odst. 1 a nehmotných práv v poměru k zahraničí. Hlášení se podávají dopisem, v němž musí být též stručně vylíčena skutková podstata.
(2) Hlášením nejsou povinny devizové banky a organizace oprávněné k provádění mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasilatelství, pokud jde o spory související s jejich činností.
(3) Spory uvedenými v odstavci 1 se rozumí řízení před tuzemskými nebo cizozemskými soudy a rozhodci, jakož i sporné řízení před správními a jinými orgány, v nichž devizový tuzemec vystupuje jako žalobce, žalovaný nebo jiný účastník.
(4) Ohlašovací povinnost je nutno splnit:
a) před zahájením sporu, má-li být spor zahájen z podnětu devizového tuzemce;
b) jakmile se devizový tuzemec doví, že byl zahájen z podnětu devizového cizozemce spor, v němž má vystupovat jako žalovaný nebo jiný účastník.
(5) Na výzvu orgánu vedoucího devizovou evidenci sporů jsou devizoví tuzemci povinni oznamovat bližší údaje o zahájených majetkově právních sporech se zahraničím.
Devizový dohled ( K § 23 zákona)
§ 26 Dohled na zachovávání zákona a předpisů jej provádějících vykonává Státní banka československá a orgány státní správy, na něž je v případech stanovených v části druhé dohledací pravomoc Státní banky československé přenesena. K účelům devizového dohledu jsou devizoví tuzemci povinni kromě hlášení do devizové evidence ( § 24 ) podávat na výzvu orgánů devizového dohledu i jiná hlášení, zprávy a vysvětlení k okolnostem, které mají přímý nebo nepřímý význam pro posouzení devizového případu, a předložit k tomu potřebné doklady. Organizace jsou nadto povinny umožnit orgánům devizového dohledu k týmž účelům nahlížení do zápisů účetní evidence a dokladů.
Devizová kontrola ( K § 24 až 26 zákona )
§ 27 (1) Listovní zásilky do zahraničí, které obsahují hodnoty, k jejichž vývozu je třeba povolení ( § 11 a 12 zákona ), musí být před podáním poštovní dopravě celně projednány a opatřeny celní závěrou.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na odesílání plných mocí k nakládání s majetkovými hodnotami v zahraničí; na obálce takové zásilky musí však odesilatel vyznačit číslo a datum devizového povolení k odeslání plné moci do zahraničí, nejde-li o plné moci, jejichž vývoz je volný ( § 9 ).
(3) Listovní zásilky do zahraničí, s výjimkou zásilek uvedených v odstavci 2, je pošta povinna předložit k devizové kontrole ( § 24 zákona ).
(4) Listovní zásilky ze zahraničí je pošta povinna předložit po jejich vstupu na československé území k devizové kontrole.
(5) Provedl-li celní orgán devizovou kontrolu prohlídkou listovní zásilky podle ustanovení § 24 zákona, musí na zásilku otisknout razítko a k otisku razítka připojit svoji značku a uvést datum provedení kontroly.
(6) V případech, kdy podle celních předpisů platí osvobození od celní prohlídky, nevykonává se ani devizová kontrola.
ČÁST DRUHÁ Správa devizového hospodářství v neobchodní oblasti (K § 29 zákona) (§ 28-37)
§ 28 (1) Pravomoc daná zákonem Státní bance československé se v neobchodní oblasti přenáší podle § 29 odst. 1 zákona na federální ministerstvo financí, na ministerstva financí republik, na Správu pro věci majetkové a devizové a na Správu pro věci majetkové a devizové pro Slovensko, v rozsahu uvedeném v dalších ustanoveních této části.
(2) Za úkony v neobchodní oblasti se podle části druhé této vyhlášky považují úkony, které nesouvisejí s prováděním mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasilatelství a s obchodní činností devizových bank a devizových míst.
§ 29 Federální ministerstvo financí:
a) rozhoduje v zásadních otázkách devizového hospodářství v neobchodní oblasti;
b) rozhoduje v této oblasti o udělení devizových povolení federálním ústředním orgánům (organizacím) a vykonává vůči nim devizovou pravomoc;
c) řídí a prostřednictvím ministerstev financí republik zajišťuje práci Správy pro věci majetkové a devizové a Správy pro věci majetkové a devizové pro Slovensko, pokud jde o devizové soupisy a přípravu podkladů pro mezistátní jednání;
d) vede devizovou evidenci právních sporů ( § 25) orgánů a organizací uvedených u písmene b) a vykonává na ně dohled:
e) vede devizovou evidenci zahraničních nemovitostí federálních ministerstev zahraničních věcí a zahraničního obchodu.
§ 30 Federální ministerstvo financí:
a) vede devizovou evidenci zahraničních cenných papírů devizových tuzemců, dále cenných papírů devizových tuzemců, které jsou uloženy v zahraničí, cenných papírů devizových cizozemců, které jsou v úschově v tuzemsku, jakož i majetkových účastí devizových tuzemců v zahraničí, nesouvisejících se zahraničním obchodem;
b) vede devizovou evidenci pohledávek, závazků a práv vyplývajících z cenných papírů a majetkových účastí uvedených u písmene a);
c) vykonává devizový dohled na hodnoty uvedené u písmen a) a b);
d) rozhoduje o udělení devizových povolení ve všech případech souvisejících s výkonem devizového dohledu podle písmene c);
e) vydává výzvy ke zpeněžení zahraničních cenných papírů podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona.
§ 31 Ministerstva financí republik:
a) vykonávají správu devizového hospodářství v neobchodní oblasti ve věcech republik;
b) rozhodují o udělení devizových povolení v neobchodní oblasti s výjimkou případů, v nichž rozhoduje federální ministerstvo financí ( § 29 a 30) a Správy pro věci majetkové a devizové ( § 36);
c) vedou v neobchodní oblasti evidenci pohledávek a závazků vůči devizovým cizozemcům, pokud vznikly po 31.12.1948 a náležejí organizacím samostatně devizově plánujícím, jakož i evidenci jejich právních sporů ( § 25);
d) vykonávají devizový dohled na pohledávky, závazky a právní spory, které vedou v evidenci podle písmene c);
e) řídí a zajišťují práci Správ pro věci majetkové a devizové s výjimkou uvedenou v § 29 písm. c).
§ 32 (1) Všeobecná devizová povolení v neobchodní oblasti udělují:
a) federální ministerstvo financí federálním ústředním orgánům (organizacím) a dále ve věcech cenných papírů, jakož i majetkových účastí devizových tuzemců v zahraničí;
b) v ostatních případech ministerstva financí republik.
(2) Všeobecná devizová povolení vydaná před účinností zákona platí prozatím nadále jako vydaná orgánem podle této vyhlášky příslušným. Organizace, jimž byla tato všeobecná devizová povolení udělena, jsou však povinny předložit je do šesti měsíců od účinnosti zákona k potvrzení federálnímu ministerstvu financí, jde-li o případy uvedené v odstavci 1 písm. a), v ostatních případech ministerstvům financí republik, jinak tato povolení pozbudou platnosti.
§ 33 Správa pro věci majetkové a devizové a Správa pro věci majetkové a devizové pro Slovensko (dále jen „Správy“) vedou v mezích své místní příslušnosti devizovou evidenci:
a) nároků na dědictví nebo odkazy v zahraničí, jakož i závazků vůči devizovým cizozemcům z dědictví nebo z odkazů;
b) nemovitostí devizových tuzemců v zahraničí a devizových cizozemců v tuzemsku, včetně nemovitostí ve správě organizací socialistického sektoru, avšak s výjimkou nemovitostí federálních ministerstev zahraničních věcí a zahraničního obchodu v zahraničí;
c) pohledávek a závazků z výnosů a z prodejů nemovitostí vedených v evidenci Správ podle písmene b);
d) pohledávek a závazků samostatně devizově neplánujících subjektů a organizací, jakož i občanů, vůči devizovým cizozemcům, zejména z autorských a jiných honorářů, z palmáre, soudních a notářských poplatků a jiných výloh, z penzí, ze soukromých převodů (např. z úspor, pojistek, výživného, náhrad škod) a z reprezentací;
e) zahraničních pohledávek neobchodních (finančních) a zahraničních pohledávek z obchodu se zbožím a s nimi souvisejících závazků, pokud vznikly před monopolizací československého zahraničního obchodu;
f) právních sporů organizací samostatně devizově neplánujících a občanů, které se týkají hodnot uvedených v § 24 odst. 1.
§ 34 Správy vykonávají devizový dohled na pohledávky, závazky, práva, nároky, nemovitosti a právní spory, o nichž jim přísluší vést devizovou evidenci podle § 33.
§ 35 Správy provádějí devizové soupisy ( § 29 písm.c)] podle daných pověření, rozhodují z hlediska úhradového o nákupu motorových vozidel od devizových cizozemců v tuzemsku a vykonávají další úkoly, jimiž byly nebo budou pověřeny federálním ministerstvem financí nebo ministerstvy financí republik.
§ 36 Správy rozhodují o udělení devizových povolení, popř.souhlasu:
a) k vývozu plných mocí k nakládání s majetkovými hodnotami v zahraničí ( § 11 zákona) a k nakládání s hodnotami ( § 18 zákona), jde-li o hodnoty, o nichž přísluší vést devizovou evidenci Správám podle § 33;
b) k vývozu vkladních knížek, životních pojistek a platebních dokumentů, pokud znějí vesměs na cizí měnu ( § 11 zákona), v případech souvisejících s výkonem devizového dohledu Správ;
c) ke zřízení účtu v cizí měně u devizové banky pro devizového tuzemce z devizové úhrady pohledávky, o níž přísluší vést devizovou evidenci Správám podle § 33, jakož i k použití vkladu na takovém účtu v zahraničí ( § 16 odst. 3 zákona);
d) k platům v tuzemsku devizovým cizozemcům nebo komukoliv v jejich prospěch nebo z jejich majetku ( § 19 odst. 1 písm. a) zákona) a ke vstupu ve smluvní závazky ( § 19 odst. 1 písm. b) zákona) v případech souvisejících s výkonem devizového dohledu Správ;
e) ke smluvním převodům tuzemských nemovitostí do vlastnictví devizových cizozemců ( § 19 odst. 1 písm. c) zákona).
§ 37 Orgány státní správy uvedené v této části rozhodují v rámci své pravomoci o úlevách z povinností uložených v § 15 odst. 1 písm. a) a b) zákona za podmínek jimi stanovených ( § 16 odst. 2 zákona).
§ 38 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971.
Ministr zahraničního obchodu:
Ing. Barčák v. r.
Ministr financí:
Doc. Ing. Rohlíček , CSc. v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
