Čekejte, prosím...
DODATKOVÁ ÚMLUVA. k Všeobecné úmluvě o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií z 12. října 1946 (čl. 1-12)
DOPLNĚK. k Dodatkové dohodě ke Všeobecné úmluvě ze dne 12. října 1948 mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti (čl. 1-4)
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
68/1970 Sb. znění účinné od 1. 12. 1969

68

 

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 29. května 1970

o smluvních dokumentech k Všeobecné úmluvě

o sociální bezpečnosti mezi

Československou socialistickou republikou

a Francií ze dne 12. října 1948

Dne 17. října 1967 byly v Paříži podepsány

 

Dodatková úmluva k Všeobecné úmluvě o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií z 12. října 1948,

 

Doplněk k Dodatkové dohodě ke Všeobecné úmluvě ze dne 12. října 1948 mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti,

 

Protokol o doplňkovém přídavku podle francouzského zákona z 30. června 1956 v platném znění, a

 

Protokol o soustavě sociálního pojištění, která bude použita na československé studenty ve Francii a na francouzské studenty v Československu.

 

Dodatková úmluva a Doplněk k Dodatkové dohodě podle svých článků 12 a 6 vstoupily v platnost dnem 1. února 1970, Protokol o doplňkovém přídavku a Protokol o soustavě sociálního pojištění podle ustanovení svého bodu 4 a článku 3 dnem 1. prosince 1969.

 

České znění smluvních dokumentů se vyhlašuje současně.

Ministr:

Ing. Marko v.r.

DODATKOVÁ ÚMLUVA

k Všeobecné úmluvě o sociální bezpečnosti mezi

Československem a Francií z 12. října 1946 (čl. 1-12)

Československá vláda z jedné strany;

 

Francouzská vláda z druhé strany;

 

se dohodly na těchto doplněních a změnách Všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti podepsané v Paříži dne 12. října 1948:

Č l á n e k 1

Článek 1 Všeobecné úmluvy se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

"Č l á n e k 1

 

§ 1

 

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci podléhají příslušným zákonným předpisům o sociálním zabezpečení, uvedeným v článku 2 této Úmluvy a platným v Československu nebo Francii, a požívají jejich výhod za stejných podmínek jako státní příslušníci každého z těchto států za předpokladu, že prokáží svou státní příslušnost podle právních předpisů každého ze Smluvních států.

 

§ 2

 

a)

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří opustí Československo, kde podléhali povinnému pojištění, aby přesídlili do Francie, a nesplňují zde podmínky stanovené pro pojistnou povinnost, mohou dobrovolně pokračovat v pojištění za stejných podmínek a ve stejné lhůtě jako pojištěnci, jejichž pojistná povinnost ve Francii zanikla.

b)

U československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří opustí Francii, kde podléhali povinnému pojištění, aby přesídlili do Československa, a nesplňují zde podmínky stanovené pro pojistnou povinnost, bude přesídlení považováno za vážný důvod přerušení zaměstnání při posuzování otázky zachování nároků za podmínek stanovených podle československých právních předpisů․"

Č l á n e k 2

Článek 2 (paragraf 1) se mění takto:

"Č l á n e k 2

 

§ 1

 

Zákonné předpisy o sociálním zabezpečení, na které se vztahuje tato Úmluva, pokud se týkají pracovníků v pracovním poměru a pracujících jim na roveň postavených, jsou:

1.

v Československu:

v období od 1. ledna 1957 do 30. června 1964

a)

právní předpisy o sociálním zabezpečení zaměstnanců a zabezpečení důchodců v nemoci;

b)

právní předpisy o nemocenském pojištění zaměstnanců (do 30. března 1964);

c)

právní předpisy o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev, o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících;

d)

právní předpisy o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení členů výrobních družstev;

e)

právní předpisy o jednotné preventivní a léčebné péči;

f)

právní předpisy o přídavcích na děti.

V období po 30. červnu 1964:

a)

právní předpisy o důchodovém zabezpečení pracovníků v pracovním poměru a pracujících jim na roveň postavených a o zabezpečení důchodců v nemoci;

b)

právní předpisy o nemocenském pojištění zaměstnanců včetně nové úpravy dávek v mateřství provedené v předpisech o zvýšení péče o těhotné ženy a matky (od 1. dubna 1964);

c)

právní předpisy o nemocenském pojištění členů výrobních družstev;

d)

právní předpisy o důchodovém zabezpečení, zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků;

e)

právní předpisy o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících;

f)

právní předpisy o jednotné preventivní a léčebné péči;

g)

právní předpisy o přídavcích na děti.

Kde se v ustanoveních této Úmluvy mluví o věcných dávkách nemocenského pojištění. rozumí se tím v Československu též preventivní a léčebné péče."

 

2.

ve Francii (beze změny).

Č l á n e k 3

Článek 3 se mění takto:

Č l á n e k 3

 

§ 1 - beze změny

 

"§ 2

 

Ze zásady uvedené v § 1 tohoto článku se připouštění tyto výjimky:

a)

Zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené, zaměstnávaní v jiném státě než ve státě svého bydliště podnikem, který má ve státě tohoto bydliště závod, podle něhož se normálně řídí místní příslušnost k pojištění, zůstávají podrobeni platnému zákonodárství ve státě svého stálého pracovního místa, pokud jejich zaměstnání na území druhého státu nepřekročí dobu dvanácti měsíců; jestliže by se toto zaměstnání prodloužilo z nepředvídatelných důvodů přes dobu původně předpokládanou a trvalo déle než dvanáct měsíců, bude možno výjimečně používat zákonodárství platného ve státě stálého pracovního místa, projeví-li s tím souhlas příslušné úřady příležitostného pracovního místa."

(Další beze změny.)

Č l á n e k 4

Článek 5 Všeobecné úmluvy se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

"Č l á n e k 5

 

Zaměstnanci a osoby jim na roveň postavené, kteří přesídlí z Francie do Československa nebo naopak, jakož i jejich rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky nemocenského pojištění tohoto státu, pokud:

1.

byli uznáni schopnými k práci při jejich posledním příchodu na území tohoto státu;

2.

byli sociálně pojištěni po svém posledním příchodu na území nového státu zaměstnání;

3.

splňují podmínky, předepsané právními předpisy tohoto státu s přihlédnutím, v případě potřeby, k dobám pojištění nebo dobám náhradním, získaným podle právních předpisů druhého státu.

Doby pojištění nebo doby náhradní získané v jednom i druhém státě se však sčítají jen v tom případě, neuplynula-li od konce období pojištění ve druhém státě do začátku období pojištění na území státu nového zaměstnání delší šesti týdnů."

Č l á n e k 5

Všeobecná úmluva se doplňuje druhým odstavcem článku 8 tohoto znění:

"Osoby, kterým byl vyměřen důchod podle právních předpisů jednoho státu a které bydlí na území druhého státu, mají nárok na věcné dávky pojištění pro případ nemoci a mateřství za podmínek stanovených právními předpisy státu svého bydliště a na účet institucí tohoto státu."

Č l á n e k 6

Všeobecná úmluva se doplňuje dalším článkem 8a tohoto znění:

"Článek 8a

 

Důchodci výše uvedení v článku 8 mají nárok na pohřebné, splňují-li podmínky stanovené právními předpisy státu svého bydliště; tyto dávky jdou k tíži institucí sociální bezpečnosti státu jejich bydliště."

Č l á n e k 7

Článek 9 Všeobecné úmluvy se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

"Článek 9

 

§ 1

 

U československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří byli pojištěni postupně nebo střídavě v obou smluvních státech v jedné či více soustavách invalidního pojištění, sčítají se doby pojištění získané v těchto soustavách nebo doby uznané v těchto soustavách za rovnocenné dobám pojištění za podmínky, že se tyto doby nekryjí, a to jak pro nárok na dávky peněžité nebo věcné, tak i pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.

 

§ 2

 

Peněžité dávky invalidního pojištění vyměřují se podle předpisů zákonodárství, které platilo pro pojištěnce v okamžiku přerušení zaměstnání, po kterém následovala invalidita, a poskytuje je nositel příslušný podle tohoto zákonodárství.

 

§ 3

 

Jestliže však v době přerušení zaměstnání, po kterém následovala invalidita, nebyl invalida, dříve pojištěný v soustavě invalidního pojištění ve druhém státě, podroben sociálnímu pojištění alespoň jeden rok, počítáno od jeho posledního příchodu na území státu, kde došlo k přerušení zaměstnání, obdrží od příslušného nositele pojištění druhého státu peněžité dávky podle právních předpisů tohoto státu, pokud splňuje jejich podmínky s přihlédnutím k součtu dob pojištění. Toto ustanovení neplatí, nastala-li invalidita následkem úrazu."

Č l á n e k 8

Článek 10 Všeobecné úmluvy se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

"Článek 10

 

Jesliže po zastavení invalidního důchodu nabude pojištěnec znovu nárok, bude nové dávky poskytovat nositel, který poskytoval důchod původně přiznaný.

Jestliže do odnětí invalidního důchodu stav pojištěnce odůvodňuje přiznání nového invalidního důchodu, je tento důchod vyplácen podle shora uvedených předpisů článku 9."

Č l á n e k 9

Článek 13 Všeobecné úmluvy se ruší a nahrazuje se tímto ustanovením:

"Č l á n e k 1 3

 

§ 1

 

U československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří byli postupně nebo střídavě pojištěni v obou Smluvních státech v jedné či více soustavách starobního pojištění nebo pojištění pozůstalých (důchody), sečtou se doby pojištění získané v těchto soustavách nebo doby, uznané těmito soustavami za rovnocenné dobám pojištění - za podmínky, že se tyto doby nekryjí - a to jak pro získání nároku na dávky, tak pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.

 

§ 2

 

Jestliže zákonodárství jednoho ze Smluvních států stanoví pro přiznání určitých zvýhodněných dávek podmínku, aby doby byl získány v povolání, podléhajícím zvláštní pojistné soustavě, sečtou se pro přiznání těchto dávek jen doby, získané v příslušné zvláštní soustavě nebo ve zvláštních soustavách druhého státu. Jestliže v jednom ze Smluvních států není pro ono povolání zvláštní soustavy, sečtou se nicméně doby pojištění získané v onom povolání v jedné ze soustav uvedených v paragrafu 1 tohoto článku.

 

§ 3

 

Dávky, o něž se může pojištěnec ucházet u každého zúčastněného francouzského nebo československého nositele, určují se v zásadě tak, že výše dávek, na něž by měl pojištěnec nárok, kdyby byl býval úhrn dob uvedených v paragrafu 1 tohoto článku získán v příslušné československé nebo francouzské soustavě, se snižuje v poměru délky dob získaných v této soustavě.

 

§ 4

 

Správní ujednání stanoví podmínky pro uplatnění minimálních důchodů podle zákonných předpisů obou států, pokud jde o důchody přiznané podle tohoto článku."

Č l á n e k 1 0

Všeobecná úmluva se doplňuje článkem 19a tohoto znění:

"Článek 19a

 

Pro zjištění stupně pracovní neschopnosti v případě po sobě následujících pracovních úrazů, budou předchozí pracovní úrazy, jejichž odškodnění spadá nebo spadalo pod zákonné předpisy druhého Smluvního státu,, posuzovány stejným způsobem jako úrazy podle zákonných předpisů, kterým poškozený podléhá."

Č l á n e k 1 1

Odstavec 1 článku 28 Všeobecné úmluvy se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

"Č l á n e k 2 8

 

Povinní plátci sociálních dávek podle této Úmluvy se zprošťují svého závazku platbou ve měně svého státu. Převody částek odpovídajících dávkám dlužným z jedné a z druhé strany se provádějí podle ustanovení Platební dohody platné v době převodu mezi Smluvními státy. Kurs přepočtu je dán oficiální paritou obou měn."

(Ostatní beze změny.)

Č l á n e k 1 2

Smluvní strany oznámí se navzájem schválení této Dodatkové úmluvy podle svých ústavních předpisů; Úmluva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce po dni posledního oznámení.

 

Dáno v Paříži dne 17. října 1967 ve dvojím vyhotovení, každé v jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za vládu

Československé socialistické republiky:

Dr. V. Pithart v.r.

 

Za vládu

Francouzské republiky:

Gilbert de Chambrun v.r.

DOPLNĚK

k Dodatkové dohodě ke Všeobecné úmluvě ze dne 12. října 1948

mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti (čl. 1-4)

Soustava sociální bezpečnosti platná pro zaměstnance v dolech a závodech jim na roveň postavených.

 

Československá vláda na jedné straně a

 

francouzská vláda na straně druhé,

 

berouce v úvahu, že je nutno upřesnit provádění ustanovení Dodatkové dohody ke Všeobecné úmluvě z 12. října 1948 mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti,

 

berouce dále v úvahu, že je žádoucí uvést v soulad ustanovení Dodatkové dohody s příslušnými ustanoveními Všeobecné úmluvy, pozměněnými Dodatkovou úmluvou k této Všeobecné úmluvě, aby se vzal zřetel na změnu zákonných předpisů v obou státech,

 

se dohodly na těchto doplňcích a změnách Dodatkové dohody ke Všeobecné úmluvě z 12. října 1948 mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti:

Č l á n e k 1

Článek 5 Dodatkové dohody se doplňuje novým odstavcem 4 tohoto znění:

"Správní ujednání stanoví podrobnosti o použití zákonných předpisů o minimálních důchodech na důchody,vyměřované podle tohoto článku."

Č l á n e k 2

Článek 9 Dodatkové dohody se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

 

"Pro uplatnění nároku na invalidní důchod je dobou, po kterou účastníkovi náleží nemocenské poskytované podle předpisu o nemocenském pojištění před vyměřením jeho důchodu, vždy doba stanovená zákonnými předpisy státu, v němž pracoval v době, kdy došlo k přerušení zaměstnání, po němž následovala invalidita."

Č l á n e k 3

Odstavec 1 článku 10 Dodatkové dohody se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

"Důchod při hornické invaliditě, zavedený pro pracovníky v dolech, lze přiznat jen pojištěncům, kteří pracovali v dolech v době, kdy došlo k přerušení zaměstnání, po němž následovala invalidita, a kteří až do vyměření tohoto důchodu měli své bydliště ve státě povinném poskytovat dávky."

Č l á n e k 4

Článek 12 Dodatkové dohody se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

"Byl-li účastník v době, kdy došlo k přerušení zaměstnání, po němž následovala invalidita, zaměstnán v jiném státě než ve státě, v němž má své sídlo nositel povinný poskytovat dávky, přihlíží se při stanovení výše invalidního důchodu k výdělku poskytovanému pracovníkům oné skupiny povolání, k níž účastník v té době patřil, ve státě, v němž má své sídlo nositel povinný poskytovat dávky."

Č l á n e k 5

Odstavec 1 článku 14 Dodatkové dohody se ruší a nahrazuje se těmito ustanoveními:

"Jestliže po zastavení výplaty invalidního důchodu vznikne pojištěnci nárok nový, obnoví výplatu dávek nositel, který byl povinný poskytovat důchod původně přiznaný.

Jestliže po zastavení výplaty invalidního důchodu pojištěncův stav bude odůvodňovat přiznání nového invalidního důchodu, vyměří se tento nový důchod podle ustanovení článku 9 Dodatkové dohody."

Č l á n e k 6

Smluvní strany si navzájem oznámí schválení tohoto Doplňku podle svých ústavních předpisů. Tento Doplněk vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce po dni posledního oznámení.

 

Dáno v Paříži dne 17. října 1967 ve dvojím vyhotovení, každé v jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za vládu

Československé socialistické republiky:

Dr. V. Pithart v.r.

 

Za vládu

Francouzské republiky:

Gilbert de Chambrun v.r.

PROTOKOL o doplňkovém přídavku podle francouzského zákona

z 30. června 1956

v platném znění

Vláda československá a vláda francouzská,

 

berouce v úvahu, že doplňkový přídavek, zavedený ve Francii zákonem z 30. června 1956 v platném znění, je dávkou, která je poskytována bez placení jakýchkoliv příspěvků zúčastněných osob osobám starým bez dostatečných prostředků, a že tato dávka je poskytována podle zvláštních předpisů;

 

berouce v úvahu výši starobních dávek, které v Československu požívají zaměstnanci, francouzští státní příslušníci;

 

berouce v úvahu, že zákon z 2. srpna 1957 rozšířil poskytování tohoto přídavku na poživatele doživotních dávek invalidního pojištění;

 

dohodly se na následujícím:

 

1.

Českoslovenští státní příslušníci, kteří jsou příjemci starobního nebo invalidního důchodu podle francouzské soustavy pro zaměstnance v rámci právních předpisů uvedených v článku 2, § 1 bod 1 Všeobecné úmluvy z 12. října 1948 nebo právních předpisů o přídavku pro staré zaměstnance uvedených v Protokolu podepsaném téhož dne, mají nárok na doplňkový přídavek za podmínek stanovených pro francouzské státní příslušníky zákonem z 30. června 1956 v platném znění se zřetelem k pozdějším předpisům.

2.

Doplňkový přídavek uvedených v předešlém odstavci přestane být poskytován československým státním příslušníkům, kteří se vystěhují z území metropolitní Francie.

3.

Za účelem provedení předpisů o příjmech, obsažených v zákoně z 30. června 1956 v platném znění, poskytnou příslušné československé úřady francouzským institucím a úřadům, které poskytují doplňkový přídavek, svou pomoc pokud se týče:

a)

provádění šetření o příjmech, které má žadatel v Československu, zejména o doživotních dávkách poskytovaných podle československé soustavy sociálního zabezpečení, a provedou v důsledku toho veškeré šetření a zjištění za podmínek předepsaných v tomto směru československými právními předpisy sociálního zabezpečení;

b)

ocenění majetku, který v Československu vlastní;

c)

donucení, v případě potřeby, osob bydlících v Československu, které jsou povinny poskytovat výživu žadatelům, o něž se jedná.

Žádosti podané za tím účelem francouzskými institucemi a úřady budou zaslány ústřednímu orgánu označenému československou vládou.

4.

Smluvní strany si oznámí navzájem schválení tohoto Protokolu podle svých ústavních předpisů; Protokol vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po dni posledního oznámení.

5.

Tento Protokol je uzavřen na dobu jednoho roku od nabytí platnosti. Bude mlčky obnoven z roku na rok, ledaže by byl vypovězen tři měsíce před uplynutím lhůty.

 

Dáno v Paříži dne 17. října 1967 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za vládu

Československé socialistické republiky:

Dr. V. Pithart v.r.

 

Za vládu

Francouzské republiky:

Gilbert de Chambrun v.r.

PROTOKOL

o soustavě sociálního pojištění, která bude použita

na československé studenty ve Francii a na

francouzské studenty v Československé socialistické

republice (čl. 1-4)

Vláda Československé socialistické republiky a

 

vláda Francouzské republiky

 

usilujíce o spolupráci v kulturní oblasti a o zajištění sociální ochrany příslušníků obou států studujících na území druhého státu se rozhodly přijmout tato opatření:

Č l á n e k 1

Francouzská soustava sociálního zabezpečení studentů, obsažená v knize VI. oddíl 1. Kodexu sociálního zabezpečení je použitelná za týchž podmínek jako na studenty francouzské také na československé studenty studující ve Francii, kteří nejsou v této zemi ani sociálně pojištěni, ani nejsou rodinnými příslušníky pojištěnce.

Č l á n e k 2

Československá soustava sociálního zabezpečení je použitelná za týchž podmínek jako na studenty československé také na studenty francouzské studujících v Československu.

Č l á n e k 3

Smluvní strany si navzájem oznámí, že byla splněna ústavní opatření nutná, aby tento Protokol nabyl účinnosti. Protokol nabude účinnosti prvního dne měsíce následujícího po datu posledního oznámení.

Č l á n e k 4

Tento Protokol je uzavřena na dobu jednoho roku od nabytí platnosti. Bude mlčky obnoven z roku na rok, ledaže by byl vypovězen tři měsíce před uplynutím lhůty.

 

Bude-li tento Protokol vypovězen, zůstanou jeho ustanovení v platnosti pro získané nároky bez ohledu na omezující ustanovení, která by zavedly soustavy sociálního zabezpečení pro pobyt pojištěnce v cizině.

 

Sepsáno v Paříži dne 17. října 1967 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za vládu

Československé socialistické republiky:

Dr. V. Pithart v.r.

 

Za vládu

Francouzské republiky:

Gilbert de Chambrun v.r.