143/1973 Sb. znění účinné od 7. 9. 1973

143

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 5. října 1973

o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou

a Svazu sovětských socialistických republik

Dne 27. dubna 1972 byla v Moskvě podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 8. srpna 1973.

Podle svého článku 43 odst. 1 vstoupila Úmluva v platnost dnem 7. září 1973. České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.

První náměstek ministra:

Krajčír v. r.

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských

socialistických republik (čl. 1-43)

President Československé socialistické republiky a Presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik, vedeni přáním dále rozvíjet přátelské vztahy, v souladu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, podepsanou v Praze dne 6. května 1970, se zřetelem k nutnosti novelizace Konzulární úmluvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, podepsané v Praze dne 5. října 1957, se rozhodli uzavřít tuto Konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:

President Československé socialistické republiky

Bedřicha I l l k a, vedoucího konzulárního odboru federálního ministerstva zahraničních věcí Československé socialistické republiky,

Presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik

Nikolaje Ivanoviče M o l j a k o v a, vedoucího konzulární správy ministerstva zahraničních věcí Svazu sovětských socialistických republik,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli se na tomto:

Č Á S T I

D E F I N I C E (čl. 1)

Č l á n e k 1

Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy tento význam:

1.	"konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství;
2.	"vedoucí konzulárního úřadu" je generální konzul, konzul, vicekonzul a konzulární jednatel, který je pověřen vedením konzulárního úřadu;
3.	"konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí. Výraz "konzulární úředník" zahrnuje též osoby vyslané na konzulární úřad k získání praxe v konzulární službě (stážisté);
4.	"konzulární zaměstnanec" je osoba, která není konzulárním úředníkem a v konzulárním úřadě vykonává administrativní nebo technické služby. Výraz "konzulární zaměstnanec" zahrnuje též šoféry, služebnictvo, zahradníky apod., vykonávající služby pro konzulární úřad;
5.	"konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov, včetně rezidence vedoucího konzulárního úřadu, a pozemky příslušející k těmto budovám nebo k částem budov, používané výlučně pro konzulární účely, bez zřetele k tomu, kdo je jejich vlastníkem;
6.	"konzulární archivy" jsou veškeré listiny, šifry, dokumenty, knihy, technické prostředky a zařízení určené k jejich úschově;
7.	"loď" je jakákoliv loď plující pod vlajkou vysílajícího státu․

Č Á S T I I

ZŘIZOVÁNÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ A JMENOVÁNÍ KONZULÁRNÍCH ÚŘEDNÍKŮ (čl. 2-6)

Č l á n e k 2

(1)	Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
(2)	Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a hranice jeho konzulárního obvodu se stanoví po vzájemném souhlasu vysílajícího a příjímajícího státu.

Č l á n e k 3

(1)	Před jmenováním vedoucího konzulárního úřadu si vysílající stát vyžádá diplomatickou cestou souhlas přijímajícího státu s tímto jmenováním.
(2)	Vysílající stát předloží prostřednictvím svého diplomatického zastoupení ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo jiný dokument o jmenování vedoucího konzulárního úřadu. V patentu nebo v jiném dokumentu se uvede jméno a příjmení vedoucího konzulárního úřadu, jeho státní příslušnost, třída, konzulární obvod, v němž bude plnit svoje úkoly, a sídlo konzulárního úřadu.
(3)	Po předložení patentu nebo jiného dokumentu o jmenování přijímající stát udělí vedoucímu konzulárního úřadu pokud možno v krátké době exequatur nebo jiné povolení.
(4)	Do vydání exequatur nebo jiného povolení může přijímající stát udělit vedoucímu konzulárního úřadu souhlas k prozatímnímu výkonu jeho funkcí.
(5)	Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí, jakmile mu přijímající stát udělí exequatur nebo jiné povolení.
(6)	Ode dne uznání vedoucího konzulárního úřadu nebo udělení prozatímního povolení činí úřady přijímajícího státu nezbytná opatření k tomu, aby mohl vykonávat své funkce.

Č l á n e k 4

Vysílající stát oznámí předem ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu jméno a příjmení, státní příslušnost a funkci konzulárního úředníka jmenovaného na konzulární úřad v jiné funkci než vedoucího konzulárního úřadu.

Č l á n e k 5

Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.

Č l á n e k 6

Přijímající stát může kdykoliv oznámit diplomatickou cestou vysílajícímu státu, aniž je povinen sdělit důvody svého rozhodnutí, že exequatur nebo jiné povolení udělené vedoucímu konzulárního úřadu bylo zrušeno, případně že konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec je nepřijatelný. V takovém případě je vysílající stát povinen odvolat tohoto konzulárního úředníka nebo zaměstnance, pokud se již ujal svých funkcí.

Č Á S T I I I

VÝSADY A IMUNITY (čl. 7-26)

Č l á n e k 7

(1)	Přijímající stát zajistí konzulárnímu úředníku ochranu a učiní nezbytná opatření k tomu, aby mohl plnit své povinnosti a používat všech práv, výsad a imunit, jež mu byly přiznány touto Úmluvou a zákony přijímajícího státu.
(2)	Přijímající stát učiní nezbytná opatření k zabezpečení ochrany konzulárního úřadu a bytů konzulárních úředníků.

Č l á n e k 8

(1)	Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakéhokoliv důvodu vykonávat své funkce nebo je-li jeho místo dočasně neobsazené, může vysílající stát pověřit konzulárního úředníka tohoto nebo jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě, případně některého z členů diplomatického personálu své diplomatické mise v přijímajícím státě prozatímním vedením konzulárního úřadu. Jeho jméno a příjmení se předem sdělí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
(2)	Osoba pověřená prozatímním vedením konzulárního úřadu je oprávněna vykonávat funkce vedoucího konzulárního úřadu, na jehož místo byla jmenována. Má stejné povinnosti a požívá stejných práv, výsad a imunit jako osoba jmenovaná podle článku 3 této Úmluvy.
(3)	Jmenování člena diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu konzulárním úředníkem podle bodu 1 tohoto článku se nedotýká výsad a imunit vyplývajících z jeho diplomatického statutu.

Č l á n e k 9

Vysílající stát může v souladu se zákony přijímajícího státu nabýt do vlastnictví nebo nájmu jakýmkoliv způsobem pozemky, budovy nebo jejich části pro umístění konzulárního úřadu, jakož i ubytování konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu.

V případě potřeby přijímající stát poskytne vysílajícímu státu pomoc při získávání pozemků, budov nebo jejich částí pro výše jmenované účely.

Č l á n e k 1 0

(1)	Na budově konzulárního úřadu může být umístěn konzulární štít se znakem vysílajícího státu, jakož i název konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího státu a v jazyce státu přijímajícího.
(2)	Na budově konzulárního úřadu a rezidenci vedoucího konzulárního úřadu se může vztyčovat vlajka vysílajícího státu.
(3)	Vedoucí konzulárního úřadu může též používat vlajku vysílajícího státu na svých dopravních prostředcích.

Č l á n e k 1 1

(1)

Budovy nebo jejich části, užívané výlučně pro účely konzulárního úřadu, jakož i pozemky k nim příslušející, jsou nedotknutelné.

Orgány přijímajícího státu nemohou vstupovat do budov nebo jejich částí, kterých se užívá výlučně pro účely konzulárního úřadu, jakož i na pozemky k nim příslušející, bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby pověřené jedním z nich.

(2)

Ustanovení bodu 1 tohoto článku se vztahuje též na byty konzulárních úředníků a zaměstnanců.

Č l á n e k 1 2

Konzulární archivy jsou vždy a všude nedotknutelné.

Č l á n e k 1 3

(1)	Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou nebo diplomatickou misí a konzulárními úřady vysílajícího státu. Za tím účelem může konzulární úřad používat všech obvyklých spojovacích prostředků, šifer, kurýrů a zapečetěných zavazadel. Při používání obvyklých spojovacích prostředků konzulárním úředníkem platí stejné tarify jako pro diplomatickou misi.
(2)	Úřední korespondence konzulárního úřadu bez ohledu na použité spojovací prostředky, jakož i zapečetěná zavazadla opatřená viditelným označením, svědčícím o jejich úředním charakteru, jsou nedotknutelná a nemohou být kontrolována ani zadržována orgány přijímajícího státu.
(3)	Konzulární kurýři vysílajícího státu požívají na území přijímajícího státu stejných práv, výsad a imunit jako diplomatičtí kurýři.
(4)	Konzulární zavazadla mohou být svěřena kapitánu lodi nebo letadla, jemuž se vydá úřední doklad s uvedením počtu zavazadel tvořících zásilku, avšak který nebude považován za konzulárního kurýra. Konzulární úředník může převzít zavazadla přímo a volně z rukou kapitána lodi nebo letadla a tato mu také předat.

Č l á n e k 1 4

Osoba konzulárního úředníka a konzulárního zaměstnance je nedotknutelná. nesmí být žádným způsobem vězněn ani zadržen. Přijímající stát musí učinit všechna potřebná opatření, aby zabránil jakýmkoliv útokům na jeho osobu, svobodu a důstojnost.

Č l á n e k 1 5

(1)

Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu je vyňat z jurisdikce přijímajícího státu, vyjma případy, kdy jde:

a)	o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže ji vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro konzulární účely;
b)	o žalobu týkající se dědictví, v němž je konzulární úředník nebo zaměstnanec jako soukromá osoba a nikoliv v zastoupení vysílajícího státu vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo odkazovníkem;
c)	o žalobu týkající se výkonu povolání nebo obchodní činnosti, jež konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.

(2)

Žádná administrativní opatření nemohou být přijímána vůči konzulárnímu úředníku nebo zaměstnanci konzulárního úřadu, s výjimkou případů uvedených pod písmeny a), b), c) odstavce 1 tohoto článku a jinak jen za podmínek, že administrativní kroky mohou být učiněny, aniž bude narušena nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho obydlí.

(3)

Členové rodin konzulárních úředníků nebo zaměstnanců konzulárního úřadu, jestliže žijí s nimi ve společné domácnosti, jsou vyňati z jurisdikce přijímajícího státu a požívají osobní nedotknutelnost ve stejné míře jako konzulární úředníci nebo zaměstnanci konzulárního úřadu.

(4)

Vysílající stát se může zříci imunity konzulárních úředníků, zaměstnanců konzulárního úřadu a členů jejich rodin. Zřeknutí se imunit musí být ve všech případech výslovné. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských a správních neznamená vzdát se imunity, pokud jde o exekuční výkon rozhodnutí, jíž je nutno vzdát se zvlášť.

Č l á n e k 1 6

(1)	Konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu není povinen vypovídat jako svědek.
(2)	V případě souhlasu vysílajícího státu, aby konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu vypovídal jako svědek, může tato osoba na žádost jako svědek vypovídat.
(3)	Donucovací opatření, jejichž cílem je přimět konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu vypovídat před soudem nebo se k soudu za tímto účelem dostavit, jakož i jeho stíhání v případě, že odmítne vypovídat nebo se nedostaví k soudu, jsou nepřípustná.
(4)	Zaměstnanec konzulárního úřadu, na něhož se podle článku 26 této Úmluvy nevztahují ustanovení bodů 1, 2 a 3 tohoto článku, může odmítnout vypovídat jako svědek o skutečnostech týkajících se služební činnosti.
(5)	Při použití ustanovení uvedeného v bodě 2 tohoto článku budou učiněna všechna potřebná opatření, aby se zabránilo narušení činnosti konzulárního úřadu. V případech, kdy je to možné, mohou být ústní nebo písemné svědecké výpovědi učiněny na konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu.
(6)	Ustanovení tohoto článku se vztahují jak na soudní řízení, tak i na řízení prováděná správními orgány.
(7)	Ustanovení tohoto článku se odpovídajícím způsobem vztahují i na členy rodin konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, pokud s nimi žijí ve společné domácnosti.

Č l á n e k 1 7

(1)	Konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu je v přijímajícím státě osvobozen od vojenských povinností a od veřejných povinností všeho druhu.
(2)	Ustanovení bodu 1 tohoto článku se vztahuje též na příslušníky rodin konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu žijící s nimi ve společné domácnosti.

Č l á n e k 1 8

Konzulárního úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, jakož i příslušníci jejich rodin žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni od plnění všech povinností stanovených zákony a předpisy přijímajícího státu týkajících se evidence, povolení k pobytu a jiných podobných povinností uložených cizinců.

Č l á n e k 1 9

(1)

Vysílající stát je osvobozen přijímajícím státem od veškerých daní a poplatků za:

pozemek, budovy nebo části budov používané výhradně pro konzulární účely, včetně bytů konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, jestliže uvedený majetek je ve vlastnictví nebo v nájmu vysílajícího státu nebo fyzické nebo právnické osoby jednající jménem tohoto státu;

právní úkony nebo dokumenty týkající se získání uvedeného nemovitého majetku, pokud vysílající stát získává tento majetek výhradně pro konzulární účely.

(2)

Ustanovení bodu 1 tohoto článku se nevztahují na platby za poskytnuté služby.

Č l á n e k 2 0

Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní a poplatků ukládaných a vybíraných přijímajícím státem z platů za vykonávání služebních povinností.

Č l á n e k 2 1

Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu a členové jejich rodin žijících s nimi ve společné domácnosti jsou v přijímajícím státě osvobozeni od veškerých daní a poplatků státních, okresních a místních. Movitý majetek uvedených osob je rovněž osvobozen od daní a poplatků.

Č l á n e k 2 2

(1)	Přijímající stát neukládá a nevybírá žádné daně a poplatky z movitého majetku, který je vlastnictvím vysílajícího státu nebo který je v jeho držbě nebo užívání a je používán pro konzulární účely, a taktéž v souvislosti s nabytím takového majetku, které by v jiném případě vysílající stát byl povinen podle zákona platit.
(2)	Všechny předměty, včetně automobilů, dovážené výlučně pro služební účely konzulárního úřadu jsou osvobozeny od celních a všech jiných poplatků vybíraných při dovozu stejně jako předměty dovážené pro služební účely diplomatické mise vysílajícího státu ve státě přijímajícím.
(3)	Osobní zavazadla konzulárního úředníka a jeho rodinných příslušníků jsou osvobozena od celní kontroly. Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, jakož i členové jejich rodin žijící s nimi ve společné domácnosti, jsou osvobozeni od celních a jiných poplatků vybíraných při dovozu podle příslušné kategorie personálu diplomatické mise vysílajícího státu.
(4)	Pod výrazem "příslušná kategorie personálu diplomatické mise" v odstavci 3 tohoto článku se rozumí členové diplomatického personálu, jestliže se jedná o konzulární úředníky, a členové administrativně technického personálu, jedná-li se o zaměstnance konzulárního úřadu.

Č l á n e k 2 3

(1)	V souvislosti s konzulární činností může konzulární úřad vybírat poplatky stanovené vysílajícím státem.
(2)	Vysílající stát je osvobozen ode všech státních, okresních a místních daní a poplatků, předepsaných a vybíraných přijímajícím státem z částek uvedených v bodu 1 tohoto článku.

Č l á n e k 2 4

Všechny osoby, které podle této Úmluvy požívají výsad a imunit, jsou povinny bez újmy na svých výsadách a imunitách dodržovat zákony a předpisy přijímajícího státu, včetně zákonů a předpisů upravujících silniční provoz a pojištění automobilů.

Č l á n e k 2 5

Konzulární úředník má při výkonu svých služebních povinností právo volně se pohybovat ve svém konzulárním obvodu, pokud to neodporuje zákonům a předpisům přijímajícího státu, pokud jde o oblasti, do nichž je vstup zakázán nebo omezen z důvodů státní bezpečnosti.

Č l á n e k 2 6

Ustanovení článků 11 odst. 2, 14, 15, 16 odst. 1, 2, 3 a 7, 17, 18, 20, 21, 22 odst. 3 této Úmluvy se nevztahují na občany přijímajícího státu ani na osoby trvale pobývající v přijímajícím státě.

Č Á S T I V

KONZULÁRNÍ FUNKCE (čl. 27-41)

Č l á n e k 2 7

Konzulární úředník má právo ve svém konzulárním obvodu:

a)	chránit práva a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob;
b)	napomáhat rozvoji obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi vysílajícím státem a státem přijímajícím, podporovat rozvoj turistiky a jinak přispívat k rozvoji vzájemných přátelských vztahů;
c)	konzulární úředník může kromě toho plnit i další oficiální konzulární funkce, pokud to neodporuje zákonům přijímajícího státu;
d)	v souvislosti s plněním svých funkcí může se konzulární úředník písemně nebo ústně obracet na příslušné orgány v konzulárním obvodu.

Č l á n e k 2 8

(1)

Konzulární úředník má v konzulárním obvodu právo:

a)	přijímat veškerá prohlášení ohledně státního občanství, potřebná podle zákonů vysílajícího státu;
b)	vést evidenci občanů vysílajícího státu;
c)	vydávat, prodlužovat, anulovat pasy, vstupní, výjezdní a průjezdní víza a jiné podobné doklady, jakož i provádět v nich změny;
d)	evidovat a být informován o narození nebo úmrtí občanů vysílajícího státu;
e)	uzavírat a rozvádět a manželství v souladu se zákony vysílajícího státu za podmínky, že obě osoby jsou občany vysílajícího státu;
f)	přijímat prohlášení ohledně rodinných vztahů občanů vysílajícího státu v souladu se zákony vysílajícího státu;
g)	ověřovat dokumenty;

(2)

Konzulární úředník informuje příslušné orgány přijímajícího státu o úkonech v občanskoprávních otázkách provedených a evidovaných na konzulárním úřadu v souladu s bodem d) a f) odstavce 1 tohoto článku, jestliže to vyžadují zákony přijímajícího státu.

Č l á n e k 2 9

(1)

Konzulární úředník má právo vykonávat v konzulárním obvodu notářské funkce podle zákonů vysílajícího státu:

a)	na žádost osoby jakéhokoliv státního občanství za účelem použití ve vysílajícím státě;
b)	na žádost občanů vysílajícího státu za účelem použití mimo území tohoto státu.

(2)

Konzulární úředník má právo předkládat dokumenty a ověřovat správnost překladů.

Č l á n e k 3 0

Vyhotovené nebo ověřené dokumenty nebo dokumenty přeložené konzulárním úředníkem v souladu s článkem 29 této Úmluvy budou mít v přijímajícím státě tentýž právní význam i průkazní platnost jako dokumenty vyhotovené, přeložené nebo ověřené příslušnými orgány a úřady přijímajícího státu.

Č l á n e k 3 1

(1)	Konzulární úředník má právo přijímat do úschovy pro občany vysílajícího státu dokumenty, peníze, cennosti a jiný jim patřící majetek.
(2)	Takové dokumenty, peníze, cennosti a majetek může být vyvezen z přijímajícího státu jen v souladu s jeho zákony.

Č l á n e k 3 2

(1)	Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí konzulárního úředníka v době co možno nejkratší o úmrtí občana vysílajícího státu a sdělí mu údaje o dědictví, dědicích, jakož i ohledně existence závěti.
(2)	Příslušné orgány vyrozumějí konzulárního úředníka o dědictví na území přijímajícího státu, jestliže je dědicem občan vysílajícího státu.

Týká se to i případů, kdy příslušné orgány přijímajícího státu zjistí existenci dědictví ve prospěch občana vysílajícího státu na území třetího státu.

Č l á n e k 3 3

Působnost konzulárních úředníků v dědických záležitostech je upravena ustanoveními Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních.

Č l á n e k 3 4

Konzulární úředník má právo, zmocňují-li ho k tomu zákony vysílajícího státu, provést adopci a zřídit opatrovnictví v těch případech, kdy podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, provedení adopce nebo zřízení opatrovnictví náleží do působnosti vysílajícího státu.

Č l á n e k 3 5

Konzulární úředník má právo v konzulárním obvodu zastupovat před státními orgány přijímajícího státu občany vysílajícího státu, jestliže nemohou v důsledku své nepřítomnosti nebo z jiných vážných důvodů hájit včas svá práva a zájmy. Toto zastoupení trvá do té doby, dokud zastupované osoby neustanoví své zmocněnce nebo dokud se samy neujmou obhajoby svých práv a zájmů.

Č l á n e k 3 6

(1)	Konzulární úředník má právo stýkat se a jednat ve svém konzulárním obvodu s kterýmkoliv občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytovat veškerou pomoc, včetně právní pomoci v případě nutnosti. Přijímající stát nijak neomezuje styky občana vysílajícího státu s konzulárním úřadem a přístup do konzulárního úřadu.
(2)	Příslušné úřady přijímajícího státu uvědomí neprodleně příslušného konzulárního úředníka vysílajícího státu o uvěznění nebo jiném zadržení občana vysílajícího státu.
(3)	Konzulární úředník má právo bez průtahů vstoupit ve styk s občanem vysílajícího státu, který je ve vazbě nebo jinak zadržen, nebo který odpykává trest odnětí svobody. Práva podle tohoto odstavce se uplatňují v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu, avšak za podmínek, že zmíněné zákony a předpisy neanulují tato práva.

Č l á n e k 3 7

(1)	Konzulární úředník má právo poskytovat veškerou podporu a pomoc lodi vysílajícího státu v přístavech, teritoriálních vodách nebo vnitrozemských vodách přijímajícího státu.
(2)	Konzulární úředník může vstoupit na palubu lodi vysílajícího státu, jakmile lodi bude povolen volný styk s pobřežím a kapitán lodi a členové posádky budou moci navázat spojení s konzulárním úředníkem.
(3)	Konzulární úředník se může obracet na příslušné orgány přijímajícího státu se žádostí o pomoc ve všech otázkách týkajících se plnění jeho povinností vůči lodím vysílajícího státu, jakož i kapitánu a členům posádky těchto lodí.

Č l á n e k 3 8

Konzulární úředník má právo v konzulárním obvodu:

a)	vyšetřovat všechny události, ke kterým došlo během plavby na lodi vysílajícího státu, vyslýchat kapitána i kteréhokoliv člena posádky lodi vysílajícího státu, kontrolovat lodní doklady, přijímat zprávy ohledně plavby a místa určení lodě, jakož i usnadňovat vstup, výstup a pobyt lodě v přístavu, pokud to neporušuje práva orgánů přijímajícího státu;
b)	řešit jakékoliv spory mezi kapitánem a kterýmkoliv členem posádky včetně sporů týkajících se mzdy a pracovní smlouvy, pokud je to stanoveno zákony vysílajícího státu, neporušuje-li to práva orgánů přijímajícího státu;
c)	činit opatření za účelem nemocničního ošetření a návratu do vlasti kapitána nebo kteréhokoliv člena posádky lodě;
d)	přijímat, vyhotovovat nebo ověřovat jakékoliv prohlášení nebo jiný dokument podle zákonů vysílajícího státu ve věci lodí.

Č l á n e k 3 9

(1)	V případě, že by soudy nebo jiné příslušné orgány přijímajícího státu hodlaly učinit jakákoliv donucovací opatření nebo zahájit jakákoliv úřední vyšetřování na lodi vysílajícího státu, příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí o tom příslušného konzulárního úředníka. Toto oznámení má být učiněno před realizací takových opatření tak, aby konzulární úředník nebo jeho zástupce mohl být přítomen při uskutečňování těchto opatření. Jestliže konzulární úředník nebo jeho zástupce nebyl přítomen, poskytnou příslušné orgány přijímajícího státu na jeho žádost plnou informaci o tom, co bylo učiněno.
(2)	Ustanovení bodu 1 tohoto článku se použijí i v tom případě, jestliže kapitán nebo členové posádky lodě mají být vyslýcháni na břehu orgány místa přístavu.
(3)	Ustanovení tohoto článku se nepoužijí při obvyklé celní, pasové nebo zdravotnické kontrole, jakož i při jakýchkoliv opatřeních učiněných na žádost nebo se souhlasem kapitána lodě.

Č l á n e k 4 0

(1)	Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, najede-li na mělčinu nebo bude-li vyvržena na břeh, nebo ztroskotá-li jinak v přijímajícím státě, nebo jestliže jakýkoliv předmět, který je částí nákladu ztroskotané lodi třetího státu a je majetkem občana vysílajícího státu, je nalezen na břehu nebo poblíž břehu přejímajícího státu nebo dopraven do přístavu tohoto státu, oznámí to příslušné orgány přijímajícího státu co nejdříve příslušnému konzulárnímu úředníku. Budou rovněž informovat konzulárního úředníka o opatřeních, která byla již podniknuta pro záchranu lidí, lodí, nákladu a jiného majetku na palubě lodi a předmětů náležejících k lodi nebo tvořících část jejího nákladu, které se oddělily od lodi.
(2)	Konzulární úředník může poskytovat veškerou pomoc takové lodi, jejím cestujícím a členům její posádky. Za tímto účelem může žádat o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu. Konzulární úředník může činit opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku, jakož i opatření za účelem opravy lodě, nebo může žádat příslušné orgány, aby učinily taková opatření nebo v nich pokračovaly.
(3)	Jestliže ztroskotaná loď nebo jakýkoliv předmět patřící k této lodi byl nalezen na břehu nebo poblíž břehu přijímajícího státu nebo byl dovezen do přístavu tohoto státu, a jestliže ani kapitán lodi ani majitel, jeho zástupce nebo příslušní pojišťovatelé nejsou s to učinit opatření pro zachování takové lodi nebo předmětu nebo nakládání jimi, považuje se konzulární úředník za zplnomocněného učinit jménem majitele lodi taková opatření, jaká by mohl učinit k těmto účelům sám majitel. Ustanovení tohoto odstavce se vztahují rovněž na každý předmět, který je částí nákladu lodi a je majetkem občana vysílajícího státu.
(4)	Jestliže jakýkoliv předmět, který je součástí nákladu ztroskotané lodi třetího státu, je majetkem občana vysílajícího státu a je nalezen na břehu nebo poblíž břehu přijímajícího státu nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, a ani kapitán lodi, ani majitel předmětu, jeho zástupce nebo příslušní pojišťovatelé nejsou s to učinit opatření pro zachování takového předmětu nebo nakládání s ním, považuje se konzulární úředník za zplnomocněného činit jménem majitele taková opatření, jaká by mohl učinit k těmto účelům sám majitel.

Č l á n e k 4 1

Články 37 - 40 se obdobně vztahují rovněž na letadla.

Č Á S T V

VŠEOBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (čl. 42-43)

Č l á n e k 4 2

(1)	Na členy diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě, pověřené plněním konzulárních funkcí na této misi, se vztahují práva a povinnosti konzulárních úředníků podle této Úmluvy.
(2)	Vykonávání konzulárních funkcí osobami uvedenými v bodě 1 tohoto článku se nedotýká výsad a imunit vyplývajících z jejich diplomatického statusu.

Č l á n e k 4 3

(1)	Tato úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátý den po výměně ratifikačních listin, která bude provedena v Praze co nejdříve.
(2)	Úmluva zůstane v platnosti po dobu šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze smluvních stran sdělí druhé smluvní straně úmysl ukončit její platnost.
(3)	Dnem vstupu v platnost této Úmluvy pozbývá platnosti Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, podepsaná v Praze dne 5. října 1957. Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran podepsali tuto Úmluvu a opatřili ji svými pečetěmi. Dáno v Moskvě dne 27. dubna 1972 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a ruském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za presidenta

Československé socialistické republiky:

Bedřich Illek v. r.

Za presidum Nejvyššího sovětu

Svazu sovětských socialistických republik:

N. I. Moljakov v. r.

PROTOKOL

ke Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou

a Svazem sovětských socialistických republik

Při podpisu Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik (dále jen Úmluva), ke kterému došlo dnešního dne, se zmocněnci smluvních stran dohodli o tomto:

(1)	Uvědomění konzulárního úředníka uvedené v odstavci 2 článku 36 Úmluvy se provádí během tří dnů od vzetí do vazby nebo jiného zadržení občana vysílajícího státu.
(2)	Práva konzulárního úředníka navštěvovat občana vysílajícího státu a jednat s ním, zmíněná v odstavci 3 článku 36 Úmluvy, se poskytují během čtyř týdnů od vzetí do vazby nebo jiného zadržení takového občana.
(3)	Práva konzulárního úředníka uvedená v odstavci 3 článku 36 Úmluvy navštěvovat občana vysílajícího státu a jednat s ním v době, kdy je ve vazbě nebo jinak zadržen, nebo si odpykává trest odnětí svobody, se poskytují periodicky.
(4)	Tento Protokol je nedílnou součástí Úmluvy. Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran podepsali tento Protokol a opatřili jej svými pečetěmi. Dáno v Moskvě dne 27. dubna 1972 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a ruském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.