Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

337/1914 Ř. z. znění účinné od 1. 1. 1915 do 31. 7. 1931

337/1914 ř.z.

 

Císařské nařízení,

 

dané dne 10. prosince 1914,

 

jímž se zavádí řád konkursní, řád vyrovnávací a řád odpůrčí.

 

Na základě § 14 státního základního zákona ze dne 21. prosince 1867, Z. Ř. č. 141, nařizuji takto:

Počátek působnosti a poměr k jiným zákonům.

Článek I.

(1)

Přiložený konkursní řád a vyrovnávací řád a přiložený odpůrčí řád nabudou moci dne 1. ledna 1915, kromě ustanovení v 3. odstavci uvedených.

(2)

Týmž dnem bude zrušen konkursní řád ze dne 25. prosince 1868, Z. Ř. č. 1 z r. 1869. Zároveň pozbývají platnosti všechna ostatní ustanovení v zákonech a nařízeních, která odporují předpisům konkursního řádu, vyrovnávacího řádu a odpůrčího řádu, zejména zákony ze dne 16. března 1884, Z. Ř. č. 35 a č. 36, a dvorní dekret ze dne 3. února 1821, s. z. s. č. 1737, o berních obnosech dospělých před zavedením konkursu.

(3)

Kdy a pro které obvody ustanovení § 141, odstavce 2, k. ř. a § 3, odstavce 2, vyr. ř. o požadavku nejmenší nabídky pro podání vyrovnávacího návrhu stanou se účinné, buď ustanoveno nařízením ministra práv.

Článek II.

Pokud v zákonech a nařízeních jest poukázáno na konkursní řád nebo na některé ze zrušených zákonných ustanovení, vstoupí na jejich místo příslušné, tímto císařským nařízením vydané předpisy.

Článek III.

Nedotčeny zůstávají zejména:

1.

předpisy jiných zákonů o účincích konkursu na občanská, politická a čestná práva úpadcova. Pokud jest podle dosavadních předpisů úpadce vyloučen z práv a oprávnění až do udělení opětné způsobilosti, zanikají tyto nepříznivé následky dne 1. ledna 1915, byl-li konkurs před tímto dnem zrušen. Zruší-li se konkurs teprve později, zaniknou tyto škodlivé následky uplynutím dne, kterého byl konkurs pravoplatně zrušen;

2.

předpisy občanského práva, včetně obchodního práva, o účincích prohlášení konkursu na jednotlivé právní poměry, zejména ustanovení obchodního zákonníka, zákona ze dne 9. dubna 1873, Z. Ř. č. 70, a zákona ze dne 6. března 1906, Z. Ř. č. 58, o účinku prohlášení konkursu na trvání a právní poměry obchodních společností, výdělkových a hospodářských společenstev a společností s obmezeným ručením, jakož i o povinnosti tichého společníka, zpět splacený vklad zaplatiti do konkursní podstaty;

3.

ustanovení zákona o skladištích ze dne 28. dubna 1889, Z. Ř. č. 64, o právech skladišťovým podnikům na uloženém zboží příslušejících;

4.

ustanovení § 56 obecného knihovního zákona ze dne 25. července 1871, Z. Ř. č. 95, o pořadí knihovních zápisů;

5.

předpisy o exekuci k dobytí nebo zajištění zeměpanských daní, cel, spotřebních a jiných dávek nebo majetkových pokut za konkursu na věci, na kterých pro tyto pohledávky trvá přednostní právo;

6.

práva příslušející jednotlivým společnostem, ústavům a spolkům na základě jejich zákonitých nebo státně schválených stanov k vedení exekuce za konkursu nebo na přednostní uspokojení v konkursu;

7.

ustanovení § 7 císařského nařízení ze dne 29․ července 1914, Z. Ř. č. 178, o výjimečných ustanoveních v řízení v občanských právních věcech;

8.

císařské nařízení ze dne 29. srpna 1914, Z. Ř. č. 227, o vlivu válečných událostí na lhůty, termíny a řízení, s doplňkem, že zmocnění vládě udělené rozšiřuje se na předpisy tímto císařským nařízením vydané;

9.

císařské nařízení ze dne 17. září 1914, Z. Ř. č. 247, o zavedení obchodního dozoru.

Jak se nakládá s přednostními dlužními úpisy v konkursním a vyrovnávacím řízení.

Článek IV.

Nedotčena kromě toho zůstávají ustanovení zákonů ze dne 24. dubna 1874, Z. Ř. č. 48, 5. dne 24. dubna 1874, Z. Ř. č. 49, a ze dne ze prosince 1877, Z. Ř. č. 111, o právech držitelů zástavních listů a držitelů dílčích dlužních úpisů, pak zákona ze dne 27. prosince 1905, Z. Ř. č. 213, o založených bankovních dlužních úpisech a XVI. článku zákona ze dne 8. srpna 1910, Z. Ř. č. 149, o drahách nižšího řádu.

Článek V.

Prohlásí-li se konkurs na jmění některého ústavu, který vydal přednostní dlužní úpisy (zástavní listy, založené bankovní dlužní úpisy nebo založené dlužní úpisy místních drah) a věnoval určité majetkové věci k jejich přednostní úhradě, tedy mají platnost ještě zejména následující ustanovení:

1.

Nároky věřitelů přednostních dlužních úpisů buďte ku platnosti přivedeny opatrovníkem pro tyto věřitele zřízeným přihláškou podle předpisů konkursního řádu. Přihláška má uvésti majetkové předměty, ze kterých požaduje se přednostní uspokojení. Správce podstaty má podati opatrovníku potřebné zprávy o vydaných a v oběhu jsoucích dlužních úpisech a o majetkových předmětech k jejich úhradě určených a dovoliti jemu nahlédnouti do knih a zápiskův ústavu. To platí také pro dlužní úpisy před zahájením konkursu již vylosované a ještě nezaplacené a pro kupony v tomto času dospělé.

2.

Úchylně od předpisu § 57, č. 1, k. ř., mohou býti vymáhány v konkursu opatrovníkem také z takových dlužních úpisů od zavedení konkursu běžící úroky (kupony) s obmezením na majetkovou podstatu určenou ku přednostnímu uspokojení věřitelů přednostních dlužních úpisů.

3.

Přiměřenou platnost mají předpisy § 120, odstavce 2, k. ř., pro zcizení majetkových věcí určených ku přednostnímu uspokojení věřitelů přednostních dlužních úpisů a § 132, odstavce 1 a 2, k. ř. o přihlédání k těmto věřitelům při rozdíleních z všeobecné konkursní podstaty.

4.

Opatrovníku přísluší hlasovací právo ve shromáždění věřitelů toliko podle § 93, odstavce 3, k. ř., leč by se jednalo o záležitosti, které se týkají majetkových věcí určených ku přednostnímu uspokojení věřitelů od něho zastoupených.

5.

O odporu proti domáhanému nároku na přednostní uspokojení platí § 105, odstavec 3 a 5, k. ř.

6.

Bylo-li v konkursu ústavu uzavřeno nucené vyrovnání, má přiměřenou platnost předpis § 149, odstavec 1, k. ř. Přísluší- li opatrovníku v nuceném vyrovnání podle § 93, odstavce 3, k. ř. hlasovací právo, tedy má po jednom hlasu za obnos, který na jevo vychází, dělí-li se úhrn ostatních k hlasování oprávněných pohledávek počtem ostatních k hlasování oprávněných věřitelů.

Článek VI.

(1)

Zavede-li se vyrovnávací řízení nad některým ústavem, který vydal přednostní dlužní úpisy a věnoval určité majetkové věci k jejich přednostní úhradě, buď opatrovník ve smyslu § 3 zákona ze dne 24. dubna 1874, Z. Ř. č. 48, z úřední povinnosti zřízen vyrovnávacím soudem.

(2)

Ustanovení V. článku tohoto císařského nařízení a § 39, odstavce 3, vyrovnávacího řádu mají přiměřenou platnost.

Článek VII.

(1)

§ 10 zákona ze dne 5. prosince 1877, Z. Ř. č. 111, obdrží následující dodatek:

„Kromě toho držitelé, kteří zůstali v menšině se svým volebním návrhem a prokázali, že mají aspoň čtvrtinu cenných papírů držitelů při stání přítomných, mohou žádati, aby vedle zvolených byla přijata také od nich jednohlasně pojmenovaná, podle odstavce 1 způsobilá osoba za důvěrníka a druhá pak za jejího náhradníka.“

(2)

V § 14, odstavci 4, tohoto zákona buď po slovech „nejméně dva“ vloženo: „a jsou-li podle § 10, odstavce 5, zřízeni čtyři důvěrníci, aspoň tři.“

Ustanovení přechodná.

Článek VIII.

(1)

Konkursy prohlášené přede dnem, kdy konkursní řád počal působiti, buďte skončeny dle dosavadních předpisů.

(2)

Avšak v následujících případech buď konkursního řádu použito na zavedené konkursy:

1.

konkursy též jiných osob nežli obchodníků, jejichž firma jest zapsána v obchodním rejstříku, mohou skončeny býti nuceným vyrovnáním podle ustanovení §§ 140 až 165 k. ř.;

2.

s návrhy, aby uzavřeno bylo nucené vyrovnání, které učiněny budou po tom, co konkursní řád nabyl moci, buď naloženo podle ustanovení konkursního řádu;

3.

buď šetřeno ustanovení §§ 169 až 171 kk. ř. o nepatrných konkursech.

Článek IX.

(1)

Přípustnost započtení a odpíratelnost právních jednání buďte posuzovány podle předpisů platných v čase, kdy byla vzájemná pohledávka nabyta nebo kdy bylo právní jednání předsevzato. Avšak ustanovení konkursního řádu o odpíratelnosti právních jednání a ustanovení odpůrčího řádu mají platnost také již pro všechna právní jednání, která byla předsevzata po dni, kterého bylo toto císařské nařízení vyhlášeno.

(2)

V konkursním nebo vyrovnávacím řízení zahájeném po počátku působnosti tohoto císařského nařízení budiž užíváno předpisů konkursního řádu a vyrovnávacího řádu o právech na oddělení a o právech jim na roveň postavených (§§ 10, odstavec 3, k. ř. a vyr. ř.) jakož i o ostatních právech požívajících v konkursním nebo vyrovnávacím řízení přednosti, třeba by tato práva byla nabyta před počátkem působnosti tohoto císařského nařízení.

(3)

Čas, po který jest proti dlužníku nařízen obchodní dohled, nečítá se do lhůt, které jsou určeny v konkursním řádu a ve vyrovnávacím řádu pro odpírání právním jednáním. Čas, po který jest nařízen po 1. lednu 1915 obchodní dohled, nečítá se do lhůty §§ 12, odstavce 1, k. ř. a vyr. ř.

Ustanovení trestní.

Článek X.

Trestní zákon ze dne 27. května 1852, Z. Ř. č. 117, se mění takto:

I.

Nadpis dvacáté třetí hlavy, prvního dílu má zníti:

O podvodu, podvodném úpadku a poškození cizích věřitelů.

II.

Litera f § 199 se zrušuje.

III.Po

§ 205 buďte vloženy následující paragrafy:

§ 205 a.

Podvodný úpadek

 

1.

Kdo úmyslně uspokojení svých věřitelů nebo některé části tím zmaří nebo zkrátí, že některou součástku svého majetku zatají, odstraní, zcizí nebo poškodí, některý neexistující závazek předstírá nebo uzná nebo své jmění zmenší, bude potrestán žalářem od šesti měsíců až do jednoho roku, při přitěžujících okolnostech však od jednoho roku až do pěti let.

2.

Na těžký žalář od pěti až do desíti let buď uznáno, jsou- li tu zvláště přitěžující okolnosti.

Je-li dlužníkem společnost, společenstvo nebo spolek, buď těchto ustanovení použito na orgány podniku, kteří tento čin spáchali.

Když tento čin spáchal někdo, jenž samostatně vede dlužníkovy obchody, buďte tato ustanovení také naň použita.

 

§ 205 b.

Poškození cizích dlužníků.

1.

Kdo bez srozumění s dlužníkem úmyslně některou součástku jeho majetku zatají, odstraní, zcizí nebo poškodí nebo se některého neexistujícího práva proti jmění dlužníkovu domáhá, aby tím na ujmu věřitelů nebo jejich části sobě, dlužníku nebo někomu třetímu neoprávněný majetkový prospěch osvojil, bude potrestán žalářem od šesti měsíců až do jednoho roku, při přitěžujících okolnostech však od jednoho roku až do pěti let.

2.

Na těžký žalář od pěti až do deseti let buď uznáno, jsou- li tu zvláště přitěžující okolnosti.

IV.

Po § 484 buď následující paragraf vložen:

§ 485.

Nadržování některému věřiteli.

Kdo úmyslně, když se stal nezpůsobilým platiti, nadržuje některému věřiteli v úmyslu, tím jiným věřitelům škoditi, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců až do dvou let.

Věřitel, který přijme zajištění nebo zaplacení své pohledávky, není trestný.

V.

§ 486 má zníti:

§ 486.

 

Úpadek z nedbalosti.

1.

Dlužník několika věřitelů, který nedbalostí přivodí svou nezpůsobilost ku placení, zejména tím, že činí nemírné výdaje, lehkomyslně nebo nepoměrně úvěru používá nebo poskytuje, majetkovou věc promarní nebo odvážný obchod uzavře, který nenáleží k řádnému provozování jeho obchodu nebo jest v nápadném odporu s jeho majetkovými poměry;

2.

kdo z nedbalosti své věřitele nebo jejich část tím zkrátí, že znaje svou nezpůsobilost ku placení učiní nový dluh, některý dluh zaplatí, zástavu zřídí nebo nenavrhne včasně dozor obchodní, vyrovnávací řízení nebo prohlášení konkursu, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců až do jednoho roku.

3.

Pachatel, který své obchodní knihy zfalšuje, odstraní nebo zničí, bude potrestán tuhým vězením od šesti měsíců až do tří let.

Dlužník, který za obchodního dozoru nebo vyrovnávacího řízení předsevezme právní jednání, která mu jsou dovolena podle předpisů obchodního dozoru nebo podle vyrovnávacího řádu, není trestný.

VI.

Po § 486 buďte vloženy následující paragrafy:

§ 486 a.

 

Nedostatečné vedení knih dlužníkem.

 

Dlužník několika věřitelů, který proti zákonnému závazku svou majetkovou rozvahu neučiní v předepsaném času neb opomine vésti obchodní knihy nebo je vede tak nepořádně, že neposkytují přehledu majetkového stavu, bude potrestán pro přečin vězením od jednoho až do šesti měsíců, stane-li se nezpůsobilým platiti.

 

§ 486 b.

 

??? za obchodního dozoru ve vyrovnávacím řízení nebo v konkursním řízení

 

1.

Kdo úmyslně domáhá se po právu neexistující pohledávky nebo některé pohledávky v rozsahu nebo v pořadí právně neexistujícím, aby tím nabyl nepříslušejícího jemu vlivu ve vyrovnávacím řízení nebo v konkursu;

2.

věřitel, který úmyslně za výkon hlasovacího práva v určitém smyslu nebo za opominutí výkonu hlasovacího práva pro sebe nebo někoho třetího majetkový prospěch přijme nebo si dá slíbiti nebo kdo úmyslně některému věřiteli k tomuto účelu majetkový prospěch poskytne nebo slíbí;

3.

věřitel, který úmyslně za souhlas k vyrovnání ve vyrovnávacím řízení nebo k nucenému vyrovnání bez souhlasu ostatních věřitelů pro sebe nebo někoho jiného zvláštní výhodu přijme nebo si dá slíbiti nebo kdo úmyslně některému věřiteli k tomuto účelu zvláštní prospěch poskytne nebo slíbí,

bude potrestán pro přečin vězením od tří měsíců až do jednoho roku.

4.

Rovněž osoba k obchodnímu dozoru ustanovená, vyrovnávací správce a člen poradního sboru ve vyrovnávacím řízení, správce podstaty a člen věřitelského výboru v konkursu budou potrestáni, jestliže úmyslně pro sebe nebo někoho třetího na ujmu věřitelů nepříslušející jim majetkový prospěch přijmou nebo si dají slíbiti.

 

§ 486 c.

 

Nadpis

 

Když v případech §§ 485, 486, 486 a dlužníkem a v případu § 486 b věřitelem nebo dlužníkem jest společnost, společenstvo nebo spolek, buď těchto ustanovení použito na orgány podniku, kteří čin spáchali.

Když v uvedených případech spáchá činy někdo, jenž samostatně vede dlužníkovy nebo věřitelovy obchody, buď těchto ustanovení také naň použito.

Článek XI.

Číslo 21 č. VI uvozovacího zákona k trestnímu řádu soudnímu ze dne 23. května 1873, Z. Ř. č. 119, má zníti:

21.

Podvod (§§ 170, 197 až 204), má-li podle zákona uznáno býti nejméně na trest pětiletého žaláře; pak podvodný úpadek a poškození cizích věřitelů (§§ 205 a, 205 b), navrhuje-li se výslovně v obžalovacím spisu, aby pro zvláštní přitěžující okolnosti bylo uznáno na trest více nežli pětiletého žaláře.

Článek XII.

Paragraf 85 trestního řádu soudního má zníti:

Vyrovnávací řád a konkursní řád uvádějí případy, ve kterých soud učiniti má oznámení proti dlužníkovi státnímu zastupitelstvu. Civilní soud jest zavázán, dáti státnímu zástupci jakož i trestnímu soudu všechny vysvětlivky, kterých je třeba, a zaslati spisy, kterých potřebují, v prvopisu nebo v ověřeném opisu.

Článek XIII.

Číslo 2 v § 2 zákona ze dne 23. května 1873, Z. Ř. č. 121, o sestavování seznamu porotců má zníti:

2.

kdo není v plném požívání občanských práv, zejména také soudně prohlášený marnotratník a ten, na jehož jmění byl konkurs zaveden, až do jeho skončení;

Článek XIV.

Ustanovení poplatkového práva.

A. Konkursní řízení. (§ 1-14)

§ 1.

Uznání přihlášených pohledávek.

Během konkursního řízení do protokolu daná nebo v podání učiněná prohlášení správce podstaty, úpadce nebo některého věřitele, kterými se uznává existence nebo výše některé pohledávky ku konkursu přihlášené, nejsou podrobena stupnicovému poplatku. Ostatně ustanovení sazební položky 53 zákona ze dne 9. února 1850, Z. Ř. č. 50, mají platnost také v konkursním řízení.

§ 2.

Výměra paušálního poplatku.

(1)

Za konkursní řízení buď zapraven paušální poplatek. Tento poplatek činí:

1.

skončí-li se konkurs rozdělením (§ 139 k. ř.) nebo nuceným vyrovnáním (§ 157 k. ř.) jedno procento ze sumy obnosů použitých nebo volných k zapravení nákladů konkursního řízení (§ 46, č. 1, k. ř.) a konkursních pohledávek (§§ 50 až 53 k. ř.);

2.

skončí-li se konkurs, poněvadž tu není více konkursních věřitelů, nebo se souhlasem věřitelů (§§ 166, odstavec 1, a 167 k. ř.) jedno procento z prodejové hodnoty konkursní podstaty.

(2)

Státní přirážka ku paušálnímu poplatku se nevybírá.

§ 3.

Základ pro výpočet paušálního poplatku.

(1)

Skončí-li se konkurs rozdělením nebo nuceným vyrovnáním (§ 2, odstavec 1, č. 1), buď základ pro výpočet paušálního poplatku ustanoven tím způsobem, že se sečtou obnosy, kterých bylo použito nebo jsou volny k zapravení nákladů konkursního řízení a konkursních pohledávek. Obnosy, které připadnou oddělným oprávněncům (§ 48 k. ř.), buďte pojaty do základu pro výpočet paušálního poplatku toliko tím dílem, který náleží těmto oprávněncům v jejich vlastnosti jako konkursním věřitelům.

(2)

Ve případech, ve kterých se konkurs skončí, poněvadž tu není více konkursních věřitelů, nebo se souhlasem věřitelů (§ 2, odstavec 1, č. 2), buď paušální poplatek zapraven podle prodejové hodnoty, kterou konkursní podstata má v den skončení konkursu. Prodejová hodnota buď vyšetřena tím způsobem, že dosažený nebo dosažitelný výtěžek majetkových věcí do konkursní podstaty náležejících a v hotových penězích nepozůstávajících, a hotové jmění ku konkursní podstatě patřící se sečte, a že se od této sumy pohledávky oddělných oprávněnců (§ 48 kk. ř.) odečtou, pokud mají svou úhradu ve věcech, které tvoří předmět oddělovacího práva.

(3)

Paušální poplatek vypočte se podle stupňů hodnoty po 40 K; každý zbytek menší 40 K, který činí 2 K nebo více, buď pokládán za úplný, zbytek menší 2 K však buď opominut.

§ 4.

Platební povinnost a ručení.

(1)

V případech § 2, odstavce 1, č. 1, jest správce podstaty zavázán, zaplatiti paušální poplatek z konkursní podstaty. V případech § 2, odstavce 1, č. 2, náleží úpadci zaplatiti paušální poplatek.

(2)

Za zapravení paušálního poplatku ručí nerozdílnou rukou s plátcem zavázaným podle prvního odstavce:

1.

V případech § 2, odstavce 1, č. 1, po skončení konkursu úpadce;

2.

v případech nuceného vyrovnání osoby, které převzaly ručení za závazky úpadcovy;

3.

ve všech případech po skončení konkursu správce podstaty, když mu vzhledem ku paušálnímu poplatku přičísti lze vinu neb účastenství na zkrácení poplatku (§ 82 zákona ze dne 9. února 1850, Z. Ř. č. 50).

§ 5.

Zapravení paušálního poplatku.

(1)

S paušálním poplatkem buď nakládáno jako s pohledávkou podstaty (§ 46 k. ř.).

(2)

Skončí-li se konkurs způsobem v § 2, odstavci 1, č. 1, uvedeným, má správce podstaty bezprostředně zapraviti paušální poplatek před skončením konkursu bez úředního vyměření. Konkursní komisař má přezkoušeti základ pro výpočet paušálního poplatku před jeho zapravení a třeba-li toho opraviti; jsou-li tu pochybnosti o správnosti vyšetření poplatku, konkursní komisař může přidržeti správce podstaty, aby dal přiměřenou jistotu za větší obnos paušálního poplatku, který by snad dodatečně měl býti zapraven. Správce podstaty a úpadce jsou zavázáni, dodati finančnímu úřadu pomůcky, kterých je třeba ku přezkumu, řádného zapravení poplatku.

(3)

V případech § 2, odstavce 1, č. 2, jsou správce podstaty a úpadce zavázáni, dodati před skončením konkursu finančnímu úřadu pomůcky, kterých je třeba ke stanovení vyměřovacího základu a k vyměření paušálního poplatku, kromě toho dáti přiměřenou jistotu pro paušální poplatek, kterou konkursní komisař určí.

§ 6.

(1)

Nucená vyrovnání nejsou podrobena poplatku dle stupnice; vyhotoví-li se o nuceném vyrovnání kromě soudního protokolu listina, jest tato listina podrobena pevnému kolkovému poplatku 1 K za každý arch.

(2)

Převede-li se nuceným vyrovnáním vlastnictví věci nemovité, buď vedle paušálního poplatku zapraven také nemovitostní poplatek uvedený v zákonu ze dne 18. června 1901, Z. Ř. č. 74.

§ 7.

Ustanovení §§ 1 až 6 buď šetřeno obdobně ve případech, ve kterých teprve po skončení konkursu na jevo vyjde jmění náležející ku konkursní podstatě (§ 138, odstavce 1 a 2, k. ř.).

§ 8.

Osobní osvobození od poplatku

Správci konkursní podstaty a věřitelskému výboru přísluší vzhledem ke všem písemnostem a úředním jednáním konkursní podstaty se týkajícím osobní osvobození od poplatků potud, když nejde o právní rozepře, ve kterých konkursní podstata vystupuje jako žalobkyně. Toto osvobození nevztahuje se na poplatky ze soudních narovnání a z jinakých právních jednání, pak na paušální poplatek.

§ 9.

Zvýšení poplatku.

Nevyhoví-li se povinnosti dodati pomůcky pro vyměření paušálního poplatku v § 2, odstavci 1, č. 2, uvedeného nebo nevyhoví-li se včasně nebo vyhoví-li se neúplně, buď obnos poplatku tím zkrácený nebo zkrácení vydaný vybrán dvojnásobně od osob, které nevyhověly této povinnosti.

B. Vyrovnávací řízení.

§ 10.

(1)

Za vyrovnávací řízení, potvrdí-li se vyrovnání soudně (§ 49 vyr. ř.), buď zapraven paušální poplatek. Tento poplatek činí půl procenta ze sumyy obnosů k uspokojení věřitelů (§ 46, odstavce 2 a 3, vyr. ř.) použitých nebo volných. Obnosy, které připadnou oddělným oprávněncům (§ 46, odstavec 1, vyr. ř.), buďte pojaty do základu pro výpočet paušálního poplatku toliko tím dílem, který jim nenáleží v jejich vlastnosti jako oddělní oprávněnci.

(2)

Státní přirážka ku paušálnímu poplatku se nevybírá.

(3)

Paušální poplatek vypočte se podle stupňů hodnoty po 40 K; každý zbytek menší 40 K, který činí 2 K nebo více, buď pokládán za úplný, zbytek menší 2 K však buď opominut.

§ 11.

(1)

Dlužník jest zavázán zaplatiti paušální poplatek. Za zapravení ručí nerozdílnou rukou s osobou ku placení zavázanou ty osoby, které ve vyrovnání převzaty ručen za dlužníkovy závazky.

(2)

Paušální poplatek náleží ku přednostním pohledávkám (§ 23 vyr. ř.). Paušální poplatek buď bez úředního vyměření bezprostředně zapraven a jest dospělým při potvrzení vyrovnání.

(3)

Dlužník a vyrovnávací správce jsou povinni, dodati finančnímu úřadu pomůcky, kterých je třeba ku přezkoušení řádného zapravení poplatku.

§ 12.

(1)

Soudně potvrzené vyrovnání není podrobeno poplatku dle stupnice; vyhotoví-li se o soudně potvrzeném vyrovnání kromě soudního protokolu listina, jest tato listina podrobena pevnému kolkovému poplatku 1 K za každý arch.

(2)

Převede-li se soudně potvrzeným vyrovnáním vlastnictví věci nemovité, buď vedle paušálního poplatku zapraven také nemovitostní poplatek v zákonu z dne 18. června 1901, Z. Ř. č. 74, uvedený.

§ 13.

Osobní osvobození od poplatků.

Vyrovnávacímu správci a věřitelskému poradnímu výboru přísluší vzhledem ke všem písemnostem a úředním jednáním vyrovnávacího řízení se týkajícím osobní osvobození od poplatků. Toto osvobození nevztahuje se na poplatky ze soudních narovnání a z jinakých právních jednání, pak na poplatky z právních rozepří, které se konají ve spojení s vyrovnávacím řízením.

C. Ustanovení společná a přechodná.

§ 14.

(1)

Pokud není v §§ 1 až 13 žádná úchylka stanovena, vztahují se na paušální poplatky všeobecné předpisy o kolkových a bezprostředních poplatcích a jsou nedotčena ustanovení o poplatcích, které jest platiti v soudním řízení za podání, protokoly, přílohy, úřední vyhotovení, duplikáty, opisy a soudní narovnání.

(2)

Nařízení § 1, č. 1, zákona ze dne 9. ledna 1869, Z. Ř. č. 7, se zrušuje.

(3)

Ustanovení §§ 1 až 9 a obou předcházejících odstavců nevztahují se na konkursy, které byly zavedeny před 1. lednem 1915.

Ustanovení závěrečné.

Článek XV.

(1)

Toto císařské nařízení nabude moci dne 1. ledna 1915.

(2)

Mému ministrovi práv jest uloženo, aby je v dohodě s ostatními účastnými ministry uvedl ve skutek.

Ve Vídni, dne 10. prosince 1914.

František Josef m. p.

Sturgkh m. p.

Georgi m. p.

Hochenburger m. p.

Heinold m. p.

Forster m. p.

Hussarek m. p.

Trnka m. p.

Schuster m. p.

Zenker m. p.

Engel m. p.

Morawski m. p.

Součástí zákonu jsou rovněž:

337/1914/I Ř.z. I. Řád konkursní..

337/1914/II Ř.z. II. Řád vyrovnávací.

337/1914/III Ř.z. III. Řád odpůrčí.