Sušení cukrovky připouští se jen na základě svolení Československé komise cukerní, která určí v jaké výměře cukrovka ať už ve vlastních (družstevních) nebo cizích sušárnách pro potřebu vlastní nebo pro hospodářství členů společenstva smí býti sušena.

Žádosti o povolení k sušení cukrovky pro potřebu vlastní nebo hospodářství členů společenstva nutno podávati u Československé jednoty řepařů, která s přiloženým dobrozdáním postoupí je k vyřízení Československé komisi cukerní.

Prodej sušené cukrovky jest bez povolení Československé komise cukerní zapovězen.

Ministerstvo zemědělství pověřuje výhradním sprostředkováním prodeje veškeré cukrovky cukrovarům „Československou jednotu řepařů“, která použije k provedení tohoto prodeje v německých oblastech, stávajících pro ně německých svazů společenstevních, a to pro Čechy: „Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Böhmens“, pro Moravu: „Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens“.

Cukrovary smějí kupovati cukrovku výhradně jen na základě podmínek, které s Československou jednotou řepařů kolektivně byly ujednány. Při sjednávání kolektivních podmínek bude vzat přiměřený zřetel na poměry místní.

Smlouvy o dodávání cukrovky uzavřené před 1. zářím 1915, zůstávají v platnosti co do ujednání dodávky, pozbývají však po dobu platnosti tohoto nařízení účinnosti co do podmínek dodacích, které se nahražují podmínkami kolektivně sjednanými (odst. 2 tohoto nařízení).

Ona ustanovení smluv (cukrovarských, svazových, agenčních, specielních a pod.), kterými přímo nebo nepřímo pěstitelé byli nuceni dodávati řepu výhradně jen do určitého cukrovaru, se ruší. Roztříděním obcí resp. řepy, pověřena bude smíšená komise. Ministerstvo zemědělství se zmocňuje, aby po návrhu súčastněných korporací jmenovalo přiměřený počet členů této komise a to polovici za průmysl cukrovarnický a polovici za pěstitele cukrovky. Komise tato bude přidělovati určitou plochu řepní jednotlivým cukrovarům nebo sdruženým skupinám cukrovarnickým s náležitým zřetelem k místním a dopravním poměrům za bedlivého šetření té zásady, že dosavadní poměry řepní nesmějí ve prospěch jednoho na úkor druhého cukrovaru býti porušeny.

Kdyby smíšená komise zamýšlela změniti dosavadní řepní državu některého cukrovaru, budou k jednání o tom onen cukrovar a dotyční pěstitelé přizváni.

Přesun řepy zrušeného cukrovaru cestou kompensační do cukrovaru jiného může se státi jen se souhlasem cukrovarů zamýšleným přesunem dotčených. Řepa vlastní a řepa vázaná stávajícími dlouholetými smlouvami před prvním zářím 1915 uzavřenými, jakož i řepa stávající akciová nepodléhá působnosti roztřiďovací komise.

Kdo by se usnesením smíšené komise cítil poškozeným, může se odvolati k rozhodčímu soudu, do něhož odvolatel i komise vyšlou po jednom zástupci, kteří si zvolí svého předsedu. Kdyby se o volbě předsedy nedohodli, jmenuje předsedu president advokátní komory v Praze.

Jednotná základní cena cukrovky pro rok 1919/20, stanoví se na 15 K za 100 kg čisté váhy.

Obvyklé odstupňování ceny řepné z nádraží neb filiální váhy oproti ceně řepy v cukrovaru zůstane také v platnosti pro dodanou řepu v kampani 1919/20.

Množství vlhkých, lisovaných řízků, jež mají cukrovary zadarmo dodati řepařům, nesmí obnášeti méně než 50 % množství sušených řízků, pak méně než 3 % za každých 100 q čisté váhy dodané řepy.

Pokud ve smlouvách o dodávce řepy mezi cukrovary a řepaři pro rok 1919/20 bylo smluveno, že řepařům kromě smluvně zajištěného množství zadarmo dávaných řízků lisovaných, vlhkých nebo sušených, má se dáti také ještě určitého množství řízků za plat, nezávislé na velikosti dodávky řepy, může toto množství býti zkráceno v témž percentuálním poměru, v jakém čistá řepa dodaná v roce 1919/20 jest za čistou řepu dodanou v roce 1914.

Přejímací cena za čerstvé lisované řízky, mají-li býti zaplaceny, stanoví se na K 2,50, za kyselé řízky na K 5,-, za 100 kg z cukrovaru, za sušené K 48,-.

Tato cena platí nejen pro prodej řízků z volné ruky cukrovaru, nýbrž i pro náhradu za řízky, které řepař cukrovaru přenechal, aneb které cukrovar pro obtíže kampaně nelze dodati.

Prodává-li cukrovar čerstvé řízky, jest povinen nabídnouti je nejprve svým dodavatelům řepy.

Řepařům se zakazuje řízky dále prodávati.

Dovozné do cukrovaru, pokud bylo smluveno na rok 1919/20, zůstává v platnosti.

Kde se dovozy dosud neplatily, a to jak do továrny, tak na nádražní filiálky, bude se platiti 2 hal. za každý jeden kam a 1 q. Za základ výpočtu kilometrů platí střed obce a přijímací váha. Místní obce, kde váha stojí, nemají nároků na dovozné. Načatý kilometr počítá se za celý, přesahuje-li dotyčná vzdálenost 500 m.

Dodavatelé řepy obdrží zdarma 3 kg spotřebního cukru za každých 100 q čisté váhy dodané řepy, při čemž se zlomky poměrně vypočítají. Tento cukr nezapočítá se do množství cukru, na nějž má právo dodavatel řepy a v domácnosti jeho zaměstnané osoby dle stávajících předpisů (odběrné lístky na cukr).

Je-li v řepních smlouvách smluvena větší dávka cukru, než 3 kg za 100 q řepy, budiž množství cukru nad 3 kg ujednané cukrovarem v penězích za cenu pro maloobchod stanovenou nahraženo.

Na každých 100 q čisté váhy odvedené řepy jest povinen cukrovar dodati pěstiteli cukrovky zdarma 8 kg použitého semene netto, a to dobré klíčivosti a nemíchaného.

Při neúrodě nebo jiné pohromadě živelní, která včas musí býti pěstitelem cukrovaru oznámena a dokázána, nepřísluší cukrovaru náhrada dodaného semene.

Při nutnosti druhého osevu cukrovky nezapočítá cukrovar poprvé spotřebovaného semene, nýbrž započítá pouze semeno ke druhému osevu odebrané.

Dodané semeno bude cukrovar účtovati dodavateli cukrovky K 10,- za 1 kg.

Ministerstvo pro zásobování lidu může poukázati Československou komisi cukerní, aby vyhradila prostřednictvím cukrovaru určité množství cukrovky přejímatelům jím označeným, za cenu, která podléhá schválení ministerstva pro zásobování lidu.

Příděly cukrovky určenými k účelu výroby kávových náhražek a prováděním těchto dodávek řepy, pověřuje se ministerstvem pro zásobování lidu „Výbor pro přidělování cukrovky průmyslu kávových náhražek“ v Praze II., Havlíčkovo náměstí, utvořený ze zástupců zemědělství, sušáren, průmyslu cukrovarnického a kávových náhražek.

Průmyslové a zemědělské lihovary smějí v provozovacím období 1919/20 použíti k výrobě lihu pouze cukrovky z vlastního osevu podnikatele lihovarnického, a to pouze v nejvyšším množství, jež stanoví na návrhy Československé komise cukerní pro každý lihovar ministerstvo pro zásobování lidu, v dohodě s ministerstvem financí a zemědělství.

Ku zpracování cizí cukrovky jest třeba zvláštního povolení ministerstva pro zásobování lidu v dohodě s ministerstvem financí a zemědělství po návrhu Československé komise cukerní.

Prodejní cena surového cukru nezdaněného, vyrobeného v provozovacím roce 1919/20, stanoví se při prvovýrobku K 147,-, zadním výrobku K 146,- za 100 kg.

Ceny vyrozumívají se na základě 88 % rendementu za 100 kg netto bez pytle, ze stanice dodávajícího cukrovaru za surovinu proti hotovému zaplacení beze srážky, při dodávce do 31. prosince 1920.

Cena spotřebního cukru bude stanovena později podle poměrů výrobních.

Slovenské cukrovary obdrží zvláštní příplatek na vyrobený cukr surový, resp. rafinovaný, který se uhradí zvláštní přirážkou k ceně veškerého cukru spotřebního.

K rozhodnutí o sporech, má-li býti použito mezi dodavateli cukrovky a cukrovary ustanovení § 5 až 11, jakož i o použití těchto ustanovení, jest příslušným rozhodčí soud pro záležitosti řepařské, který dle potřeby zasedá v Praze, Brně, nebo Bratislavi.

Rozhodčí soud sestává ze soudce povolaného ministerstvem pro zásobování lidu v dohodě s ministerstvem spravedlnosti a jeho 3 náměstků, dále pak ze 12 členů a jejich 12 náhradníků.

Šest členů a jejich 6 náhradníků jmenuje k návrhu Československé jednoty řepařů z kruhů pěstitelů cukrovky ministerstvo zemědělství, 6 členů a jejich 6 náměstků jmenuje ministerstvo pro zásobování lidu z kruhů průmyslu cukrovarnického k návrhu Československé komise cukerní.

Členové a náhradníci vykonávají své funkce jako úřad čestný, náleží jim však za cesty náhrada, jejíž výše stanovena bude ministerstvem pro zásobování lidu po návrhu předsedy soudu.

Veškeré žaloby buďtež podávány u rozhodčího soudu pro záležitosti řepařské (obchodní soud v Praze). Předseda tohoto soudu určí se zřetelem na místní původ sporu místo jednání (odstavec 1.).

Rozhodčí soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou členů, z nichž vždy po jednou ustanoví z kruhů pěstitelů cukrovky a průmyslu cukerního předseda rozhodčího soudu a jeho náměstkové.

Veškerá rozhodnutí rozhodčího soudu mají konečnou platnost.

Řízení před rozhodčím soudem řídí se ustanovením 4. odst., 6. části řádu pro spory civilní.

Předseda senátu může přibrati za použití předpisů pro řízení před řádnými soudy platných, svědky a znalce, které může stejně jako strany sporu vyslechnouti pod přísahou.

Výlohy jednotlivých sporů nese strana podlehnuvší. Urovnají-li strany před vynesením rozsudku svůj spor jakýmkoliv způsobem a neučiní-li o hrazení útrat sporu jiné úmluvy, nese každá strana polovici útrat sporu.

K zabezpečení řádného zásobení cukrovarů uhlím, ukládá se ministerstvu veřejných prací a železnic, aby v měsících květnu až září t. r. uhradila pravidelným přídělem i dovozem uhlí 80 % úhrnné potřeby uhelné pro cukrovary (surovárny, raffinerie), zbytek pak 20 % aby ministerstva uhradila rovnoměrně v měsících říjnu a listopadu.

Dotyčnou službou pověřuje se Československá komise cukerní.

Stát přejímá záruky za to, že provoz železniční a zásobování uhlím upraveno bude vzhledem k průmyslu cukernímu příští kampaně tak, aby bylo cukrovarům možno přijmouti a zpracovati veškerou cukrovku, jež jim pěstiteli cukrovky předem byla zaprodána a k dodávce nabídnuta.

Stát přejímá vůči těmto pěstitelům cukrovky a případně i vůči cukrovarům zaplacení onoho množství této cukrovky, jež by pro nedostatky dopravy železniční anebo zásobování uhlím nemohlo býti cukrovary převzato a zpracováno.

Zásady pro uplatnění těchto nároků a pro řízení formální o těchto nárocích stanoví ministerstvo spravedlnosti s ministerstvem financí a zemědělství na základě návrhů Československé komise cukerní.

Zásilky cukrovky a sice čerstvé, sušené a pražené, skrojků a chrástu, mohou býti přijaty k dopravě po železnici nebo po lodi, pokud zásilka není adresována cukrovaru pouze tehdy, je-li připojeno k dopravním dokladům dopravní osvědčení, vystavené dle ustanovení tohoto nařízení.

Vystavováním dopravních osvědčení pro cukrovku pověřen jest Výbor pro přidělování řepy průmyslu kávových náhražek, pro skrojky a chrást Československá jednota řepařů.