Peněžní ústavy, úřady a osoby, jež mají k uschování cenné papíry pro osoby jiné, mohou tyto papíry vydati se svolením ministerstva financí v tom případě, byly-li papíry ty podrobeny soupisu dle min. nařízení ze dne 25. února 1919, čís. 85 Sb. z. a n., pokud se týče dle nařízení vlády ze dne 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a nař., a to na řádnou legitimaci toho, jemuž papíry ty se vydávají.

V tom směru umění se § 1. nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, čís. 87 Sb. z. a nař.

Výplaty kuponů a úroků se připouštějí, byly-li příslušné cenné papíry řádně označeny na plášti, talonu i kuponech.

Tímto mění se článek 1. nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. března 1919, čís. 113 Sb. z. a nař.

Kupony (označených cenných papírů) neoznačené při pravidelném soupisu dle § 5, resp. 11 vládního nařízení ze dne 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a nař., následkem změny talonu (kuponového archu), později nastalé, nutno, pokud by jinak podléhaly vzhledem na dobu své splatnosti označení dle § 9, odst. 2., nařízení právě uvedeného, před uskutečněním výplaty podrobiti označení, rovněž i talon k nim patřící.

Papíry dosud neemitované a neupsané nepodléhají evidenčnímu poplatku dle vládního nařízení uvedeného v předešlém odstavci. Pokud budou však vydány v době, po kterou platí označovací povinnost dle téhož nařízení, třeba je označovati (bezplatně) na plášti, talonu a na kuponech, a to kupony pro tutéž dobu, jako dle předešlého odstavce.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů a nařízení. Provedením jeho pověřuje se ministr financí.