Procesní soud může k návrhu žalovaného, když to jeho hospodářský stav ospravedlňuje a věřitel tím neutrpí nepoměrné újmy, pro soukromoprávní peněžité pohledávky před 1. srpnem 1914 vzniklé, pokud v § 3 není něco jiného ustanoveno, určiti v rozsudku delší lhůtu ke splnění než zákonnou.

Lhůta povolena býti může pro celou pohledávku nebo její část, ale nikoliv přes 30. červen 1919. Příročí, povolené soudem podle nařízení ze dne 20. prosince 1917, z. ř. čís. 494, až do 31. prosince 1918 považuje se za prodloužené včetně do 31. března 1919. Soud může však vyslechna odpůrce (§ 56 ex. ř.) povoliti ještě další lhůtu nejdéle do 30. června 1919 nebo ji zkrátiti.

Žalovaný jest povinen osvědčiti skutková tvrzení, o něž opírá svůj návrh.

Soud může povoliti lhůtu pod podmínkou, že dlužník dá jistotu.

Do usnesení druhé stolice, ať povolujícího neb odpírajícího příročí není opravného prostředku.

Podal-li věřitel žalobu přes to, že dlužník ho mimosoudně o poshovění žádal a žádost zřejmě odůvodnil, a uznal-li dlužník žalobní nárok ihned při prvním roku, nahradí věřitel náklady rozepře, když soud povolí příročí, jak bylo mimosoudně žádáno.

Dlužník může u okresního soudu, v jehož obvodu má věřitel své bydliště, navrhnouti, uznávaje jeho pohledávku, aby byla určena platební lhůta. Tento návrh může i tehdy učiniti, je-li jeho závazek určen notářským spisem k exekuci způsobilým.

Byl-li vydán proti dlužníku v upomínacím řízení platební rozkaz, může ve lhůtě k odporu určené u soudu, který platební příkaz vydal, navrhnouti uznávaje věřitelovu pohledávku, aby byla určena platební lhůta dle tohoto nařízení.

Soud vyslechnuv dřív věřitele (§ 56 ex. ř.) rozhodne usnesením. Povolí-li poshovění, vysloví v usnesení, že jest dlužník povinen, zaplatiti uznanou pohledávku a určí lhůtu, nebo změniv lhůtu v platebním rozkaze stanovenou, novou lhůtu ku plnění.

I tu platí obdobně ustanovení § 1. Dlužník jest povinen, nahraditi věřiteli náklady se slyšením spojené, leč by byl věřitel odmítl jeho zřejmě odůvodněnou mimosoudní žádost za poshovění a soud příročí povolil, jak bylo mimosoudně žádáno.

pohledávek ze služebních smluv a smluv o dílo (§§ 1151 až 1171 ob. z. obč.);

pohledávkách z nájemních a pachtovních smluv;

pohledávkách spolkových nemocenských pokladen (§ 60 zákona ze dne 30. března 1888, z. ř. čís. 33) a náhradních ústavů (§ 65 zákona ze dne 16. prosince 1906, z. ř. čís. 1 z r. 1907 a cís. nař. ze dne 25. června 1914, z. ř. č. 138), na zaplacení příspěvků k nemocenskému a pensijnímu pojištění;

nárocích na placení úrokův a anuit:

důchodových pohledávkách a nárocích na výživu;

pohledávkách na placení úroků a splácení jistiny ze státních dluhů a státem zaručených závazků;

nárocích na placení úrokův a splácení jistiny ze zástavních listů, založených bankovních dlužních úpisův a dílčích dlužních úpisů;

pohledávkách u zemských a akciových bank, spořitelen, úvěrních společenstev a jiných úvěrních ústavů z běžného účtu a ze vkladů na pokladní poukázky nebo vkladní knížky;

pohledávkách z pojišťovacích smluv.

Exekuční soud může k dlužníkovu návrhu odložiti exekuci nejdéle do 30. června 1919, pokud nejde o zabavení movitého jmění neb o nucené zřízení zástavního práva. Není to přípustno, byla-li již povolena platební lhůta podle §§ 1, 2 nebo 4 tohoto nařízení.

Pro odklad platí obdobně ustanovení § 1, odstavce 1 a 3 až 5.

Exekuce odložená podle § 5 nařízení ze dne 20. prosince 1917, z. ř. čís. 494, může, jsou-li tu podmínky § 1, odstavce 1. k dlužníkovu návrhu dále odložena býti do 30. června 1919, pokud neprošla již před 31. prosincem 1918 lhůta, na kterou byla odložena.

Přípustno jest odložiti exekuci i pro pohledávky ze směnek nebo šeků. V případech v § 4 uvedených může se povoliti odklad i pro pohledávky v § 3, č. 1., 2. a 4. uvedené, které vznikly před 1. srpnem 1914.

Vymáhající věřitel nemá nároku na náhradu nákladů vzešlých odloženou exekucí, odmítl-li mimosoudní, zřejmě odůvodněnou dlužníkovu žádost za poshovění a povolil-li soud odklad, jak bylo zaň žádáno mimosoudně.

Byla-li by pro válečné události činnost některého soudu dočasně zastavena nebo jeho stanoviště přeloženo nebo musilo-li by území z úředního rozkazu od značné části obyvatelstva býti opuštěno, může dovolaný soud osobám, které mají své bydliště (sídlo) nebo svůj stálý obchodní závod v tomto území, pro závazky všeho druhu a bez rozdílu, kdy vznikly, povoliti příročí (§§ 1 a 2) a také vysloviti, že se promíjejí nebo zrušují právní újmy, které nastaly nebo nastanou proto, že plnění nenastalo včas, zůstane pouze povinnost, platiti úroky v mezích § 10, odstavcem 1. stanovených.

Na takové osoby vztahují se ustanovení § 5 bez ohledu, jakým způsobem a kdy vznikla pohledávka, pro kterou se vede exekuce.

Za podmínek v 1. odstavci naznačených může soud dále vysloviti, že se promíjejí nebo zrušují právní následky toho, že podmínka nebyla splněna, když splnění stalo se nemožným pro válečné události. Je-li třeba, bude stanovena nová lhůta pro splnění podmínky.

Pro soukromoprávní peněžité pohledávky proti vojenským osobám (§ 1, odstavec 2. cís. nař. ze dne 29. července 1914, z. ř. čís. 178), které při ukončení války nebo dříve se vrátily, nebo po uzavření míru se vrátí do svého občanského poměru, dále proti zajatcům a rukojmím (§ 1, odst. 3. tohoto císařského nařízení) nařizuje se příročí až do uplynutí tří měsíců po dnu, kterého pominul pro dlužníkovu osobu důvod v § 3, odst. 2. uvedeného císařského nařízení.

Když zanikne toto zákonné příročí, může soud jmenovaným osobám povoliti další poshovění pro závazky peněžité všeho druhu (§§ 1, 2 a 5) kromě vyživovacích povinností, pojistných prémií a pohledávek ze směnek a šeků. Jsou-li tu podmínky § 1, odst. 1. může také vysloviti, že se promíjejí nebo zrušují právní újmy, které nastaly nebo nastanou proto, že plnění nenastalo včas; zůstane pouze povinnost, platiti úroky v mezích § 10, odstavcem 1. stanovených. Může dále vysloviti, že se promíjejí nebo zrušují právní následky toho, že podmínka nebyla splněna, když splnění stalo se nemožným pro válečné události. Je-li třeba, buď stanovena nová lhůta pro splnění podmínky.

Předchozích ustanovení nelze použíti, vznikly-li pohledávky po tom, kdy započal poměr naznačený v § 3, odst. 2. císař. nařízení ze dne 29. července 1914, z. ř. č. 178. Smlouvy o pojištění na život, jež uhasly bez odkupu proto, že prémie včas nebyly zaplaceny, nebo které se vyměňují za pojištění se sníženými pojištěnými jistinami, jsouce sproštěna od dalšího placení prémií, jest pojišťovatel povinen, obnoviti v šesti měsících po dnu v odst. 1. vyznačeném bez nové lékařské prohlídky, doplatí-li se prémie i s úroky z prodlení.

Manželce, neprovdané družce a dětem (osvojeným i schovancům) některé z osob v odst. 1. jmenovaných může soud, žijí-li s ním ve společné domácnosti a nemají-li samostatného výdělku, povoliti za podmínek v § 1, odst. 1. poshovění pro peněžité pohledávky všeho druhu kromě vyživovacích, pojistných prémií a pohledávek ze směnek a šeků (§§ 1, 2 a 5).

O žalobách, jimiž se požaduje zaplacení pohledávek zákonem poshověných (§ 7, odst. 1.) nebudiž v soudním řízení pokračováno až do uplynutí čekací lhůty, leč by žalovaný sám navrhl, aby se v přerušeném řízení pokračovalo. Konal-li se již před 25. červnem 1918 první rok podle § 239 č. ř. s. neb ústní přelíčení, budiž v soudním řízení pokračováno a v rozsudku tak stanovena lhůta pro plnění i s útratami rozepře, aby počínala od posledního dne sečkací lhůty (§ 7, odst. 1.).

Nové žaloby na zaplacení posečkaných (§ 7, odst. 1.) pohledávek buďte odmítnuty, leč by žalobce předložil písemné prohlášení dlužníkovo, kterým se zcela nebo částečně zříká zákonného příročí. Zřekl-li se obžalovaný zákonného příročí jen co do části pohledávky, může žalobou požadováno býti, aby zaplacena byla také druhá část pohledávky. Pro její zaplacení, jakož i útrat rozepře buď lhůta stanovena tak, aby počínala od posledního dne sečkací lhůty.

Věřitel může však u okresního soudu, v jehož obvodu má dlužník své bydliště (sídlo) nebo stálý pobyt, navrhnouti, aby pro jeho pohledávku zákonné příročí (§ 7, odst. 1.) bylo zrušeno. Soud tomuto návrhu vyhoví, bylo-li osvědčeno, že hospodářské poměry dlužníkovy neodůvodňují vůbec nebo v plném rozsahu zákonného poshovění a neprokáže-li dlužník, že zaplacením utrpí nepoměrnou újmu.

O návrhu budiž dlužník vyslechnut (§ 56 ex. ř.). Předvolání nebo vyzvání, aby se vyjádřil o něm, budiž mu doručeno k vlastním rukám. Výslech dlužníkův může k návrhu věřitelovu odpadnouti, osvědčí-li se, že měl by v zápětí značný průtah.

Než rozhodne soudce, vykonej vhodná šetření, pokud se týče vyžádej si posudek obchodní a živnostenské komory, nebo vyslechni přezvědné osoby, které znají hospodářské poměry dlužníkovy. Řízení buď pokud možno urychleno a v první stolici do měsíce skončeno.

Vyhoví-li se návrhu, buď v usnesení vysloveno, pro kterou část pohledávky a kterým dnem zákonné příročí se zrušuje. O nákladech řízení rozhodne se dle předpisů civilního soudního řádu. Věřitel nemá nároku na náhradu útrat, byť se vyhovělo jeho něhu, nýbrž jest povinen sám nahraditi je dlužníkovi, když opominul dlužníka dříve, než podal návrh, vybídnouti, aby zaplatil, a dlužník ihned před soudem prohlásil, že jest ochoten zaplatiti částku, pro kterou se zákonné příročí zruší, nebo když dlužník byv mimosoudně vyzván, aby zaplatil, zřekl se zákonného příročí a bez prodlení písemně prohlásil, že jest ochoten zaplatiti.

Do povolení i do zamítnutí návrhu jest stížnost přípustna. Z rozhodnutí druhé stolice není opravného prostředku.

Věřitel může pak svou pohledávku soudně vymáhati, když předloží pravoplatné usnesení, jímž se zákonné příročí zrušuje. Bylo-li zrušeno jen co do části, může i zaplacení další části pohledávky žádáno býti. Jest pak přípustno, odsouditi dlužníka i k zaplacení této, byť v čase, kdy se rozsudek vynese, ještě pro ni platilo zákonné příročí. Pro tuto určí se platební lhůta tak, aby počínala od posledního dne zákonné sečkací lhůty, pro onu a útraty rozepře ode dne, který odpovídá usnesení (odstavec 6.).

Pro vykonatelnou pohledávku, pro kterou bylo zákonné příročí zrušeno, může býti vedena exekuce.

Zrušil-li soud zákonné příročí pro některou pohledávku, není již přípustno, povoliti soudcovské příročí (§ 7, odstavec 2., § 1, 2 a 5).

Za dobu, o kterou se placení příročím odkládá, buďte zapraveny zákonné úroky z prodlení nebo smluvní, nejsou-li vyšší zákonných. Vyšší úroky požadovány býti mohou až do dne, kterého by bylo platiti, kdyby nebylo příročí povoleno.

Doba, po kterou příročí bylo povoleno, nezapočítává se do lhůt promlčecích a zákonných ku podání žaloby.