K cenným papírům vydaným mimo obvod republiky Československé, podléhajícím poplatku dle zákona ze dne 27. května 1919, č. 304 Sb. z. a n., pokud se týče ze dne 18. září 1892, č. 171 ř. z., patří také státní dlužní úpisy rakouské a uherské s vynětím dluhopisů válečných půjček.

Za cizinu považovati dlužno též veškeré území bývalé říše rakousko-uherské, pokud netvoří součást republiky Československé. K cizině nepatří naopak území, které z bývalé říše německé připadne republice Československé, a to od té doby, od které právně sloučeno bude s touto republikou.

Poplatku stanovenému v § 1. zák. z 27. května 1919, čís. 304 Sb. z. a n., nepodléhají:

Poshovění neb osvobození od evidenčního poplatku má stejný význam jako jeho zaplacení.

Nebyl-li cenný papír označen (podroben 1/2%nímu evidenčnímu poplatku) při pravidelném soupisu dle § 5 vl. nař. z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., nýbrž až dodatečně při pozdějším přenesení do tuzemska dle § 10 téhož vládního nařízení, podléhá sice poplatku dle stupnice III., ale dodatečný 1/2%ní evidenční poplatek, pokud byl zapraven, poshověn nebo sleven, včítá se do stupnicového poplatku.

Prozatímní (interimní) listy podrobeny jsou dle § 2, lit. b) vlád. nař. z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., pouze soupisu, nikoli však 1/2%nímu evidenčnímu poplatku a následkem toho podléhají plnému poplatku dle stupnice III.

Při pozdějším přenesení vlastního cenného papíru do tuzemska odpadá však zapravení evidenčního poplatku (který zahrnut je v poplatku stupnicovém), takže označení papíru stane se bezplatně.

Dodatečnému evidenčnímu poplatku podléhá cenný papír ovšem hned (v 8denní lhůtě) při pouhém přenesení do tuzemska, poplatku stupnicovému však teprve před zcizením, zastavením nebo jinou skutečností, uvedenou v § 1. zák. z 18. září 1892, č. 171 ř. z., která bývá sice zpravidla hlavním podnětem pro přenesení do tuzemska (vzhledem na to nastane povinnost pro placení evidenčního a stupnicového poplatku zpravidla současně, ale přes to nemusí vždy státi se současně s přenesením do tuzemska).

Při dodatečném označení cenných papírů dle § 10 budiž strana upozorněna na event. povinnost poplatkovou dle zák. z 27. května 1919, čís. 304 Sb. z. a n., na zapravení doplňku na stup. III., nebudiž však naléháno, namítá-li strana, že splatnost stupnicového poplatku dosud nenastala.

Úschova (depot) poplatnou je tehdy, je-li spojena zároveň se správou dotyčného papíru nebo s jinou skutečností, při níž vzniká poplatnost dle stupnice III.

Poplatnou je jmenovitá cena papíru; byla-li však na cenný papír zapravena pouze část její a byla-li okolnost tato na cenném papíře vyznačena, platí se poplatek pouze z této části, rovněž, byla-li jmenovitá cena změněna okolkováním vyznačeným na papíře samém.

Byla-li na takový cenný papír zapravena další část jeho hodnoty, třeba zapraviti dodatečně poplatek z této další částky dle stejných předpisů nejdéle do 8 dnů po jejím zapravení, po případě, dostal-li se papír mezitím opět do ciziny, do 8 dnů po opětném přenesení do tuzemska.

Poplatek odvádí se buď v kolcích, které přilepí se na první straně cenného papíru, pokud možno bez porušení textu (číslo a serie cenného papíru, jakož i jeho hodnota musí zůstati nezakryté kolkem) nebo také přímo stejným způsobem, jako 1/2%ní evidenční poplatek. Kolky dodati má strana, která povinna je, předložiti cenné papíry ku znehodnocení dodaných kolků pokladnímu úřadu státnímu, který pro tento účel finančním ministerstvem bude ustanoven.

Pro dobu platnosti vládního nařízení ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., ustanoveny jsou pro to úřady, které pověřeny jsou dodatečným označením cenných papírů dle § 10 citovaného vládního nařízení, tedy berní úřady v sídle okresního finančního ředitelství, v jehož obvodu strana (majitel či držitel papíru) bydlí, nebo má své sídlo, v Praze zemská finanční pokladna.

Překolkování (úřední) dodaných kolků stane se razítkem předepsaným pro označení cenného papíru dle vl. nař. z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., a není-li ho po ruce, tedy jiným obliteračním razítkem příslušného úřadu. Není-li razítko opatřeno datem, vyznačí se den okolkování pod razítkem nebo vedle něho, zároveň pak i obnos, který na evidenčním poplatku, pokud se týče na stupnicovém poplatku byl přímo zapraven.

Cenné papíry předložiti třeba seznamem dvojmo zhotoveným na formuláři předepsaném dle vlád. nařízení z 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a n., na němž přiměřeným způsobem vyznačiti nutno, překládají-li se cenné papíry jen pro označení dle tohoto vládního nařízení, či také (nebo výhradně jen) pro vyplnění povinnosti uložené zákonem ze dne 27. května 1919, č. 304 Sb. z. a n.

Na poslední stránce, která slouží též pro event. stvrzení poplatku přímo zapravovaného, uvede se také výše dodávaných kolků.

Úřad zanese cenné papíry do svého rejstříku vedeného o cenných papírech, dodatečně označených dle § 10 vl. nař. ze dne 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a n., který pro tento účel se přizpůsobí (zřízením nové rubriky pro stupnicový poplatek nebo jiným vhodným způsobem).

Cenné papíry zanesou se do tohoto rejstříku v pravidelném pořadí i tenkráte, neplatí-li se z nich evidenční poplatek; okolnost tuto dlužno ovšem v rejstříku přiměřeně vyznačiti.

Prozatímní listy buďtež předloženy zvlášť samostatným seznamem, a nikoliv kumulovaně s jinými papíry. Při označování cenných papírů vydávaných později na místě prozatímních listů je strana povinna prokázati, že skutečně jedná se o cenné papíry, pro něž prozatímní list řádně už byl označen a okolkován.

Má-li se platiti poplatek z další splátky na cenný papír, provede se okolkování a registrování stejným způsobem jako při prvním okolkování.

V případech hodných zvláštního ohledu (zvláště při úřadech a peněžních ústavech) oprávněn je finanční ministr povoliti úchylky ve způsobu placení poplatku, okolkování a registrování, předepsaném tímto nařízením.

Při vybírání zvýšeného poplatku dle § 11 zákona ze dne 18. září 1892, č. 171 ř. z., vyznačí se tato okolnost v doložce okolkovací i v rejstříku.

Vyměření poplatku i pokuty obstará úřad provádějící okolkování, a vyznačí to na soupisovém seznamu, který strana zpět obdrží.

Není-li strana s vyměřením spokojena, může podati ihned, nejdéle však do 30 dnů po okolkování u okolkovacího úřadu toho rekurs na okresní finanční ředitelství (poplatkový úřad), od něhož jde dále odvolání ku zemskému finančnímu úřadu.

Strana je však povinna zapraviti celý poplatek požadovaný od ní příslušným okolkovacím úřadem; byl-li poplatek na rekurs snížen, odepíše a vrátí se jí přeplacený obnos.

Všechny cizozemské právní subjekty poplatné dle § 1, resp. 3, zákona ze dne 27. května 1919, čís. 304 Sb. z. a n., jsou povinny do 30 dnů po vyhlášení tohoto zákona přihlásiti se u finančního ministerstva nekolkovaným podáním ku zaplacení příslušného poplatku, nebo podati žádost za připuštění k obchodování v tuzemsku, po případě ku záznamu svých akcií neb obligací na tuzemské burse, a to i tehdy, když na základě starých předpisů, platných pro Rakousko neb Uhersko provozovaly obchod (po případě znamenaly svoje papíry na tuzemské burse) na území republiky Československé.

V tomto podání budiž uveden celkový obnos všech akcií a obligací, dále pak ta částka jistiny jejich, které jsou, pokud se týče mají býti věnovány domácímu obchodování; přiloženy buďtež také všechny doklady (stanovy, bilance, výkazy, protokoly o valných hromadách atd.), z nichž poplatný obnos vysvítá.

Také každé zvýšení jak celkového akciového resp. obligačního kapitálu, tak i částky věnované tuzemskému obchodování (ať už děje se novou emisí, dalšími splátkami na akcie či obligace, nebo zvýšením pouze částky věnované obchodování v tuzemsku) nutno oznámiti týmž způsobem ve stejné lhůtě.

Poplatnou částku určuje finanční ministerstvo, a to i v těch případech, ve kterých žádost za připuštění k obchodování, pokud se týče za záznam na burse byla zamítnuta. Za tímto účelem oprávněno je požadovati i další doklady a výkazy.

Finanční ministerstvo určí také, jakým způsobem má se vésti evidence o takovýchto cizozemských právních subjektech.

Výnosy finančního ministerstva ze dne 17. listopadu 1892, č. 224 ř. z., (dřívější prováděcí nařízení k zákonu ze dne 18. září 1892, č. 171 z. ř.) a ze dne 18. srpna 1905, č. 144 ř. z. pozbývají platnosti.