Podle § 13 c) uvedeného zákona lze o rozluku každého manželství žalovati, opustil-li žalovaný svého manžela zlomyslně a nevrátí-li se na soudní vyzvání do šesti měsíců; není-li jeho pobyt znám, budiž soudní vyzvání učiněno veřejně.

Učiní-li se návrh, aby byl veřejně vyzván manžel, který navrhovatele opustil, buď v návrhu kromě toho, co uvedeno jest pod a), osvědčeno, že jeho pobyt není znám. Udáno buď, kde naposled bydlel nebo pobýval. Jsou-li tu podmínky, vyzve ho soud vyhláškou, aby se do šesti měsíců vrátil do manželského společenství s týmž připomenutím.

Manželství, jež byla rozvedena před vydáním zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 Sb. z. a n. Při nich nečiní rozdílu, bylo-li manželství rozvedeno o žalobě rozsudkem nebo jen dobrovolně. V obou případech může každý z manželů žádati dle § 15 zák. za rozluku manželství pro nepřekonatelný odpor (§ 13, lit. i. zák.). Žádost lze podati, když uplynulo šest měsíců od provedeného soudního rozvodu - tedy buď od vydání rozsudku, jímž se vyslovuje rozvod, neb ode dne, kdy u soudu se dohodli manželé o dobrovolném rozvodu a tato dohoda byla soudním protokolem zjištěna a rozvod soudem povolen (§ 103 ob. z. obč.) a manželé neobnovili manželského společenství.

V tomto případě soud zjistiti má jediné, že jest tu souhlas obou manželů s rozlukou, že uplynula doba šesti měsíců v zákoně (§ 15) stanovená, a že nejde o nerozvážný počin. Za souhlas se pokládá také, když manžel, proti němuž žádost za rozluku směřuje, se na soud nedostaví byv řádně v obsílce na následky toho upozorněn (§ 16 lit. b. zákona).

Uplynula-li však již tři léta od provedeného soudního rozvodu, bude nutno jen zjistiti, že tato lhůta uplynula a že manželé neobnovili manželského společenství; neboť podle § 16 lit. a, odst. 2. zák., není tu třeba ani souhlasu druhého manžela, ani zjišťovati nepřekonatelný odpor ani rozvážnost počinu.

Pro jiný důvod, než nepřekonatelný odpor, nelze za rozluku žádati a tedy i tu soud odkáže žadatele na pořad práva, tvrdí-li jiný důvod pro rozluku, pokud jde toliko o dobrovolný rozvod, nikoliv o rozvod vyslovený rozsudkem (§ 17 zák.).

Manželství, která byla rozvedena po vyhlášení zákona. I tu lze žádati za rozluku manželství pro nepřekonatelný odpor bez rozdílu, jde-li o rozvod vyslovený rozsudkem neb o dobrovolný rozvod. Tuto žádost lze podati teprve, když uplynul alespoň rok od provedeného soudního rozvodu a manželé neobnovili manželského společenství; aby byla rozluka povolena o žádosti, zapotřebí jest dále souhlasu druhého manžela buď výslovného nebo mlčky projeveného tím, že se nedostaví byv řádně a s upozorněním na následky předvolán (§ 16, lit. b. zák.) a konečně aby soud konaným šetřením nabyl přesvědčení, že jest tu vskutku nepřekonatelný odpor.

Jde-li o dobrovolný rozvod a nesouhlasí-li druhý manžel nebo tvrdí-li žadatel jiné důvody než nepřekonatelný odpor, soud odkáže ho na pořad práva.

Manželství, která byla soudem prohlášena za rozvedená pravoplatným rozsudkem podle §§ 107 až 109 ob. z. obč. a to z některého důvodu uvedeného v § 13 zákona z 22. května 1919, čís. 320 Sb. z. a n. Tu zahrnuty budou i případy těchto rozvodů jak před vyhlášením zákona, tak i po něm vyslovených. Při nich bude možno, žádati za rozluku buď pro nepřekonatelný odpor (§ 13 lit. i zák.), který není důvodem rozvodu dle §§ 107 až 109 ob. z. obč., nebo za rozluku na podkladě provedeného již sporu o rozvod. V tomto případě platí ustanovení § 17 zák., v onom ustanovení §§ 15 a 16 zák. (I. a II.).

Zde stačí v řízení podle § 17 zákona jednostranná žádost, není třeba ani souhlasu druhého manžela, ani aby uplynula určitá doba od provedeného rozvodu. Soudu bude pečlivě zkoumati, opět nesporným řízením, zdali skutečnosti zjištěné ve sporu o rozvod byly by již tehdy odůvodnily výrok o rozluce, tedy byly-li by již tenkráte k tomu stačily, aby na jejich podkladu byla povolena rozluka, nikoliv jen pouhý rozvod, kdyby bylo o nich hned žalováno. Ale soudu náleží spolu zkoumati, zdali i nyní ještě nezměnily se ony výsledky zjištěné ve sporu o rozvod, zejména při duševních chorobách (§§ 13 lit. g, 17 na konci).

320/919 Sb.

Z ustanovení, že soud jedná v nesporném řízení, se podává jednak, že jest povinen i z úřední povinnosti vyšetřiti a zjistiti všechny skutečnosti pro rozhodnutí závažné, jednak že přípustny jsou veškery opravní prostředky, jež v nesporném řízení mohou býti podány za podmínek tak stanovených. Z ustanovení tohoto vyplývá dále, že rozhodovati bude povolán nesporný senát (§ 87 zák. o soud. org., dovolaný v § 16 zák.). Žádost za rozluku podle § 15 nebo 17 zák. budiž zapsána do sběrného rejstříku (Nc) příslušného nesporného senátu.

Ježto jde o nesporné řízení a opravné prostředky nejsou zákonem vyloučeny, budou platiti o nich ustanovení nesporného patentu.

Pro Slovensko neplatí ustanovení §§ 13 a násl. (§ 30 zákona), pročež pro ně v platnosti zůstávají předpisy ve čl. IV. uvedené.