Ustanovení tohoto nařízení vztahují se pouze na tyto druhy obilí: pšenici, špaldu, žito, ječmen, oves a kukuřici.

Při seťovém obilí rozeznávají se 4 skupiny, a to:

Hospodaření s osivem přísluší zásadně ministerstvu zemědělství.

Uznané původní ušlechtěné osivo může býti prodáváno z volné ruky, avšak vždy jen jménem obilního ústavu a pouze těmi ušlechtiteli, jimž takovéto osivo příslušnými uznávacími komisemi bylo uznáno. Každý prodej uznaného původního ušlechtěného osiva musí býti ohlášen nejdéle do 3 dnů příslušnému obilnímu ústavu.

Výkup a prodej osiva skupin b), c), d), § 2, provádí obilní ústav dle zásad ministerstvem zemědělství stanovených․ Přidělováním uznaného osiva skupin b), c) může pověřiti ministerstvo zemědělství hlavní zemědělské korporace.

Železnice nebo paroplavební podniky smějí přijímati zásilky osiva pouze tehdy, je-li připojeno k dopravním dokladům pro každou zásilku dopravní osvědčení.

Vyhotovovati dopravní osvědčení jest oprávněn státní obilní ústav.

Pod a), b), c), § 2, uvedené skupiny osiva podléhají uznávacímu řízení, zavedenému nařízením vlády republiky Československé ze dne 27. června 1919, č. 360 Sb. z. a n., dle zásad zvlášť vyhlášených.

Za uznané osivo může pěstitel požadovati kromě přejímací ceny stanovené ještě tyto příplatky za 100 kg: při původním ušlechtěném osivu individuelního šlechtění až do 45 K, při šlechtění hromadným výběrem až do 33 K, při prvém přesetí ušlechtěných odrůd až do 30 K, při dalších přesetích ušlechtěných odrůd jakož i při osvědčených odrůdách králových až do 25 K.

Tyto přirážky mohou býti požadovány toliko při odebraném uznaném osivu u ozimého obilí do 15. prosince 1919 a u jarého obilí a pšenice přesívky do 15. května 1920.

Uznávací komise stanoví v každém jednotlivém případě ve shora naznačených mezích přiměřený příplatek dle celkového posudku a předloženého průměrného vzorku pohotového zboží.

Uznávací poplatky hradí pěstitel a rozdělovací poplatky kupec; poplatky tyto budou zvlášť stanoveny.

Ve lhůtách vytčených v § 6 smí býti použito osiva jen k osevu; zneužití jeho trestá se dle § 16 tohoto nařízení.

V této době jest osivo chráněno před záběrem pro účely spotřební.

Kupec uznaného osiva (§ 2, a, b, c) má dáti při původním ušlechtěném osivu prodavači, při ostatním uznaném osivu příslušnému obilnímu ústavu písemné prohlášení, jímž se zavazuje, že odevzdá z osiva vlastní sklizně jemu k pěstění ponechaného tolik, kolik přikoupil. Tento závazek povinnosti přestává, doplní-li se přikoupením uznaného osiva pouze osivová dávka dotyčnému hospodaří příslušející.

Vyměňovati osivo mezi pěstiteli (osivo vlastní sklizně) je dovoleno v téže obci se svolením obecního starosty, mezi různými obcemi téže politické okresní správy se svolením příslušné okresní politické správy a mezi obcemi různých okresních politických správ nebo zemí s povolením zemské politické správy, případně zemských politických správ.

Při takovéto výměně může býti ujednán za lepší zboží doplatek až do 12 K za 100 kg bez újmy vyrovnání rozdílu platných přejímacích cen u různých druhů obilí.

Uznané původní ušlechtěné osivo smí býti prodáváno jen v pytlích, zaplombovaných k tomu oprávněnými stanicemi semenářskými. Za plombování každého pytle zaplatí šlechtitel mimo cestovní výlohy, dle příslušného řádu účtované, poplatek 40 h.

U malých šlechtitelů mohou při plombování býti povolena od případu k případu ulehčení dle dobrého zdání uznávací komise.

Výsledek provedeného plombování budiž semenářskými stanicemi řádně znamenán pro případnou úřední potřebu.

Obyčejné osivo, jež jest vybíráno obilním ústavem dle rozboru předložených průměrných vzorků přidělí se zemědělským podnikům, které nemohou svou potřebu osevu uhraditi vlastní sklizní (§ 3 nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. června 1919, č. 354 Sb. z. a n.), nebo které ke změně semene potřebují osiva cizí sklizně, za ceny, jež stanoví ministerstvo zemědělství. Za takovéto dobře čištěné obilí při použití k setbě stanoví se pro dodávajícího hospodáře příplatek až do 12 K za 100 kg.

Obilí, jež jest zabráno do uznávacího řízení, nepodléhá, dokud o něm nebude rozhodnuto, záběru pro spotřební účely. Toto rozhodnutí musí se však státi při ozimém obilí do 30. listopadu 1919, při pšenici přesívce a při jarém obilí do 31. března 1920.

Dodaná osiva započítávají se pěstiteli do vyměřených kontingentů obilí

.

Producentům všech skupin osiva v § 2 vyjmenovaných patří stejné množství otrub jako dodavatelům obilí konsumního.

Každý pěstitel osiva jest povinen dodávati přesně dle vzorku; ručí za pravost označení odrůdy a jakost osiva.

Aby mohla býti kontrolována jakost dodávaného uznaného osiva, jsou semenářské stanice oprávněny vyžádati si od odběratelů ověřené kontrolní vzorky. Za tou příčinou jsou korporace přáním uznaného osiva pověřené povinny, každý příděl v propise zároveň hlásiti semenářským stanicím.

Při odběru nad 5000 kg celkové váhy uznaného osiva jsou odběratelé povinni zastlati příslušné semenářské stanici řádně ověřené kontrolní vzorky.

Zjištěné odchylky mají semenářské stanice hlásiti k trestnímu řízení.

Přestupky tohoto nařízení podléhají trestním ustanovením § 33, případně § 35 nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. června 1919, č. 354 Sb. z. a n.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Zároveň pozbývají platnosti předpisy nařízení ministerstva orby ve shodě s úřadem pro výživu lidu ze dne 1. července 1918, č. 245 ř. z., o obchodu s osivem, a pozměňující nařízení vlády republiky Československé ze dne 19. února 1919, č. 81 Sb. z. a n.

Provedení tohoto nařízení svěřuje se ministerstvu zemědělství v dohodě s ministerstvem pro zásobování lidu.