Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

470/1919 Sb. znění účinné od 25. 7. 1914 do 31. 12. 1925

Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se tento zákon považuje za výslovně zrušený.

470

 

Zákon

ze dne 23. července 1919

o zatímním upravení služebních platův a právních poměrův učitelů-legionářů, vojínův a jejich rodin.

 

Podle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:

§ 1.

Učitelům, kteří se stali službou ve válce nezpůsobilými ke službě školní, náleží podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., všecky výhody, které byly, nebo budou přiznány státním úředníkům v souřadném služebním postavení.

Totéž platí o manželkách a dětech učitelů veřejných škol obecných a občanských, kteří ve válce padli nebo jinak ve spojitosti s vojenskou službou zemřeli nebo se stali nezvěstnými.

Při tom jest vzíti za základ pro připočítávání válečných let a pro vyměření pensijních a zaopatřovacích požitků služební dobu a služební hodnost učitele podle uvedeného zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n.

§ 2.

Učitelé, příslušníci československé armády (legionáři a vojíni z doby po 28․ říjnu 1918), kteří se válkou stali neschopnými vykonávati své učitelské povolání, nebuďtež až do trvalého upravení jejich poměrů dávání na odpočinek, nýbrž buď jim udělena dovolená s plnými služebními platy a přídavky, ačli nemají podle § 1 nároku na větší výhodu.

§ 3.

Rodinám padlých, nebo nezvěstných učitelů-legionářův a vojínů československé armády z doby po 28. říjnu, buďte dopláceny a dále vyplaceny všecky služební příjmy a přídavky tak, jako kdyby učitelé ti byli na živu a ve službě školní, a to po dobu, než budou zaopatřovací požitky po padlých a nezvěstných učitelích těch zákonem trvale upraveny. Avšak i toto ustanovení platí s výhradou, nemají-li rodiny ty podle § 1 nároku na větší výhody.

§ 4.

Učitelé, příslušníci československé armády (legionáři a vojíni z doby po 28. říjnu 1918) a váleční zajatci, kteří byli zbaveni školní služby, buďtež opětně ustanoveni na bývalé, nebo alespoň stejnými požitky nadané místo, budiž jim se zpětnou platností vyplaceno služné se všemi přídavky, a celá doba od zproštění školní služby započítána do služebního postupu. Těm, kteří byli zbaveni pouze služebních příjmů, budiž vyměřen náležitý plat se všemi přídavky ode dne zastavení příjmů. Ženatým, jejichž rodinám bylo vypláceno místo služného pouze výživné, budiž toto výživné doplněno ode dne zastavení služného na plné služební příjmy se všemi přídavky.

§ 5.

V těch zemích, kde učitelům-vojínům, pokud náleželi k mužstvu, nebyly v době jejich vojenské služby vypláceny plné služební příjmy, buďtež nevyplacené rozdíly nahrazeny.

§ 6.

Učitelům, kteří byli povoláni k vojenské službě jako učitelé výpomocní, buď doba ve službě vojenské ztrávená započítána do služebního postupu podle §§ 15, 16, 17, 37 a 38 zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n. Ušlé služební příjmy buďtež jim za tu dobu až do nového ustanovení nahrazeny, a to nehledě na to, zdali jim byla místa reservována nebo byli-li služby zproštěni.

§ 7.

Odchovancům učitelských ústavů a výpomocným učitelům, kteří konali zkoušku dospělosti, ale nemohli pro vojenskou povinnost zkoušku způsobilosti do dvou let vykonati, buď na vysvědčení způsobilosti připojena doložka osvědčující, že vysvědčení to má po stránce právní takovou platnost, jako kdyby bylo vydáno v nejbližším zkušebním období po uplynutí dvou let od zkoušky dospělosti. Tato výhoda se však přiznává jen těm, kteří vykonali zkoušku způsobilosti nejdéle do dvou let po propuštění z vojenské služby. Ministr vyučování může v případech hodných pozoru tuto lhůtu prodloužiti. Těmto učitelům započítají se všechna léta vojenské služby i dosavadní školské praxe do služebního postupu podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., tak, jako kdyby byli nastoupili službu prvého dne měsíce, následujícího po složení zkoušky dospělosti.

§ 8.

Náklad na vydání, spojená s provedením tohoto zákona, hraditi budou až do konečné úpravy posavadních poměrů nynější vydržovatelé školství.

§ 9.

Ministru školství a národní osvěty se zúčastněnými ministry se ukládá, aby zákon provedl.

§ 10.

Zákon tento platí ode dne vyhlášení se zpětnou působností na den 25. července 1914.

T. G. Masaryk v. r.

 

Tusar v. r.

 

Dr. Horáček v. r.

 

Staněk v. r.

 

Habrman v. r.

 

Klofáč v. r.

 

Dr. Heidler v. r.

 

Stříbrný v. r.

 

Švehla v. r.

 

Prášek v. r.

 

Hampl v. r.

 

Dr. Veselý v. r.

 

Dr. Winter v. r.,

jako ministr sociální péče a v zastoupení nepřítomného ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a nepřítomného ministra pro zásobování lidu.